Grano Salis - Jak vypadá nekající lítost

poslal Seraphim

Jak vypadá nekající lítost Necitelnost srdce (sklerokardía) O zatvrzelosti čili necitelnosti srdce učil Pán Ježíš toto: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po suchých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: "Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel." Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou 7 jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ (Mt 12, 43-45)

Svatí otcové také vyučují o necitelnosti srdce (řecky anaisthesía, sklerokardía). Duchovní necitelnost podle nich znamená úplnou ztrátu zájmu o Boží vůli a nadměrnou vnímavost pro vše, co odvádí od vzpomínky na živého, právě přítomného Boha. Duchovně necitelným osobám nesmírně vadí, že někdo jiný má, pomocí Ducha svatého, bezprostřední spojení s Bohem. Podvědomě či vědomě mu to závidí, nepřeje mu to a snaží se ho o toto bezprostřední spojení s Bohem, pokud možno, připravit. Chová se stejně zle jako starozákonní Balaám (Zj 2, 14), ten starý odpadlý prorok z 1 Král 13.kapitoly i jako král Saul usilující zabít Davida. Chce způsobit duchovně živému křesťanovi duchovní smrt, popřípadě i smrt fyzickou. Necitelný člověk, podobně jako ďábel, není schopen říci ze srdce: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou, hříšníkem.“ Dokáže to recitovat ústy jako divadelní představení před zbožnými lidmi, ale nedokáže to sám před sebou říci Bohu, protože to nechce. Raději by, kdyby se nebál, vmetl Bohu do tváře tento satanský plivanec: „Bože, Ty za to můžeš, Ty můžeš za všechno nepříjemné, co se mi stává! Je to jen Tvá vina, já jsem vždycky byl a budu nevinný!“ Tuto větu metají hlasitě Pánu Bohu do tváře pouze fanatičtí komunisté (bývalí křesťané) a fanatičtí satanisté (bývalí křesťané). Ostatní si to na veřejnosti nedovolí, ti reptají na Boha pouze potichu ve svém nitru. Je to však také reptání zatvrzelců. Kolik zlých duchů asi mají ve svém srdci? Dle učení Ježíše Krista minimálně osm. Říci sám sobě a ne jen naoko křesťanským divákům: „Jsem hříšník“, je smutné zjištění. Rovná se vyznání: „Já jsem odpovědný, já za to mohu, je to má veliká vina“. Toto vyznání - jak řekl Ježíš - osvobozuje: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (J 8,32 ekumenický překlad) „Počátkem lidské moudrosti je umět odsoudit sám sebe, píše se často v Apoflegmatech. A v novější době Teofan Zatvornik zjišťoval, že mezi lidmi, kteří se i často zpovídají, není mnoho těch, kteří dokážou říci: Jsem hříšník, Pane, smiluj se nade mnou.“ (Špidlík, Tomáš, Cesta Ducha, Refugium Velehrad 1995, str. 52.) [421, str.52] Toto nedokáže opravdově říci ani ďábel. Lidi necitelného srdce lze popsat v duchu řeckého starce Paisije takto: Někdo má už srdce zatvrzelé. Čili trvale nastavené k lstivosti. Tedy k tomu, aby mysl vyráběla podle pokynů tohoto srdce pouze zlé a lstivé myšlenky. „Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější“, prorokoval už Jeremiáš (Jer 17,9 kralický překlad). Ačkoliv mysl takového člověka dostává ty nejpravdivější informace z Písma svatého, jeho srdce tyto informace přetvoří ve slova a činy, které přinesou bližním smrt. O nich pravil Hospodin k Jeremiášovi, že: „…lest srdce svého oni prorokují vám.“ (Jer 14, 14 kralický překlad) [150, str.69-70] Tyto lidi popisují i dva následující přímé citáty starce Paisije: „Moucha si stále sedá na všechno špinavé. Např., když je zahrada plná krásně vonících květů a na jednom okraji zahrady vykonalo nějaké zvíře svou potřebu. Tehdy moucha přeletí přes celou tuto nádhernou zahradu. Přeletí přes všechny květy, ale nesedne si na žádný z nich. Jen co spatří tu nečistotu, okamžitě si na ni sedne a začne se v ní hrabat. Tehdy labužnicky vychutnává její smrad (poznámka: tj. raduje se z nepravosti – pravý opak 1 Kor 13, 6) a nedá se z tohoto místa vyplašit.“ (Christodoulos Angeloglou Svätohorský, jeromonach, Starec Paisij, CUPER Prešov 1999, str.81, volný český překlad.) [150, str.81] „Jednou přišel k starci Paisijovi jistý novinář v jehož mysli se nemohla usídlit dobrá myšlenka. Vše viděl ve zlém světle. Začal se starce dotazovat na různé věci, kterými ho zarmucoval. Náhle se ostře zeptal: Otče, proč si tu pokojně a bezstarostně sedíte a nevycházíte ven, abyste pomohl lidem, kteří se utápí v problémech? Tehdy mu starec odpoví trochu zvýšeným hlasem: Tvůj "stroj" je pokažený a neustále produkuje zlé myšlenky. Cokoliv bys viděl, cokoliv by ti sdělili, mylně to pochopíš. Teď mě vidíš zde na Athose a vadí ti, že nejdu ven, abych pomohl lidem. Když půjdu ven, vytkneš mi, že se toulám po světě a pokojně nesedím, když jsem monach. Z toho důvodu ti nepovím nic. Snad jen jedno: Naprav svou pokaženou myšlenku a věz, že jinak pracuje semafor na hustě frekventovaných ulicích Atén a jinak maják na pustých skalách.“ (Christodoulos Angeloglou Svätohorský, jeromonach, Starec Paisij, CUPER Prešov 1999, str.72-73, volný český překlad.) [150, str.72-73] Závěrem použiji výtažek z jedné knihy. Podle mého názoru je právě vhodný: „Chestertonovi se připisuje vtipné rčení, podle něhož blázen ztratí všechno s výjimkou rozumu. Přesvědčí-li sám sebe, že je Napoleonem, rozvíjí důvody, které to potvrzují s úžasnou logikou. V duchovním životě dělá člověk něco podobného, když jedná podle "vlastní vůle". Svatý Dorotej ukazuje, jak tento proces vzniká. Přichází myšlenka (logismós), která vzbudí živou pozornost. Dotyčný by měl provést rozlišování duchů, předložit toto ponoukání úsudku duchovního otce, potlačit přitažlivost, jež se neshoduje se svatostí. Avšak ten, kdo "jedná podle vlastní vůle", hledá ospravedlnění všemi silami své mysli. Přijde tedy tvrdošíjnost (monotonía). "Jestliže záminka spravedlnosti poskytne vůli oporu, člověk skončí špatně", píše Dorotej a potvrzuje rozsudek mnoha výroky Otců pouště.“ (Špidlík, Tomáš, Cesta Ducha, Refugium, Velehrad 1995, str. 55.) [421, str.55] Bohočlověk Kristus nás vyučoval modlitbě „Otče náš…buď vůle Tvá jako v nebi tak i na Zemi…“ (viz Mt 6,9-10) [356, str.48-49] a tuto modlitbu sám zpečetil v Getsemane, kde se modlil: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ (Lu 22,43 ekumenický překlad) Kdo chce uskutečnit jen vlastní vůli, je už ztracen, není mu pomoci. Přišla k němu tvrdošíjnost (monotonía). V běžné řeči hovoříme o tvrdohlavosti, umíněnosti, neústupnosti. Je to vytrvalost a pevnost, ale v pošetilosti nebo ve zlu. Proto je zdí, která odděluje člověka od Boha. Svatý Dorotej z Gazy byl zkušeným starcem. Věděl, že nelze přesvědčit zatvrzelého člověka rozumovými důvody. [356, str.43,336,345-347] (z mé disertační práce) Jako příklad nekající lítosti přikládám rozhovor se známým, údajně křesťanským, politikem: Miroslav Kalousek (KDÚ-ČSL): Porušil jsem předvolební slib

Miroslav Kalousek

LN Jak se to stane, že se z plamenného, zarytého antikomunisty ze dne na den stane ten, co pozve komunisty k moci? Já jsem nezměnil svoje politické názory ani o píď a antikomunismus je ve mně. Nicméně byl jsem předseda politické strany, kterou jsem při svém odchodu nemohl nechat v totálně neperspektivní situaci. Kdo mě zná, tak ví, že to bylo nejdůležitější rozhodování v mém životě. Nevyšlo to, já jsem vyčerpal všechny možnosti, takže musí přijít někdo jiný, kdo skutečně bude vědět, kam stranu směřovat. Dlouhodobě jsem věřil v koncept „CDU-CSU“, ten skončil a já jsem musel zabránit opoziční smlouvě. Ta by byla pro budoucnost KDU-ČSL smrtící. Dnes už neznám žádnou jinou variantu dlouhodobé perspektivy strany lidové. LN A tu perspektivu strany lidové mělo zajistit to, že se vzdá antikomunistické ideologie? Cítil jsem povinnost tu alternativu navrhnout. A bylo na té straně, jestli se rozhodne tak, nebo onak. To, že strana lidová řekla „ne“, bylo pro mě osobně milé překvapení, protože jsem dlouhou dobu předtím z KDU-ČSL slyšel spíše opačnou kritiku. Tedy že mám příliš vypjatou antikomunistickou rétoriku. Ta kritika zněla velmi silně, já jsem ty tlaky cítil. Proto to pro mě bylo tak milé překvapení. Ten výsledek je pozitivní - opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD podepsána nebyla a já pevně doufám, že už nikdy podepsána nebude. LN Ty tlaky, o kterých mluvíte, přicházely třeba od Cyrila Svobody a Tomáše Kvapila? Já nebudu personifikovat. Ale podíváte-li se na internetové stránky KDU-ČSL v minulých dnech a týdnech, tak tam najdete velmi intenzivní vnitrostranickou kritiku svého předsedy, že táhne stranu příliš doprava. A dokonce se objevovaly výroky, které jsem nepokládal za spravedlivé - výroky typu, že jsem z KDU-ČSL udělal béčko ODS a že jsem lokajem ODS. LN Ono se stačí podívat i do novin. Ještě před vaším vystoupením s Paroubkem se k ČSSD klonil právě Cyril Svoboda. Vy jste jeho a zbytek vedení o svém záměru informoval a nikdo neprotestoval. Překvapilo vás potom, že se Svoboda cítil po vašem brífinku s Paroubkem šokován? Co je to za chování? V každém případě bylo pro mě velmi zajímavé sledovat, jak ti, kteří mě ve straně podrobovali kritice z levicovějších pozic, mě shodou okolností najednou velmi ostře kritizovali ze strany druhé. To samozřejmě byl... Zajímavý efekt. LN Popište, co je to za chování. Hodili vás přes palubu? Ale já nemám pocit, že by mě kdokoli hodil přes palubu. Já jsem chtěl rezignovat. Předsednictvo žádný koncept neschválilo. Položil jsem jim jasnou otázku. Vysvětlil jsem, proč to dělám, tedy že je to jediná možnost, jak zabránit podpisu smlouvy mezi ODS a ČSSD. Řekl jsem: „Tak a teď kdokoli z vás řekne: ,Tohle nechci', já vyjdu ven a řeknu, že si předsednictvo nepřeje, abych v jednání pokračoval a že odstupuju.“ Předsednictvo neudělalo nic jiného, než že mi dalo mandát k tomu, abych jednal s předsedou ČSSD. Nic víc, nic míň. LN Nemluvila jsem o schválení. Jen jsem řekla, že nikdo neprotestoval a Svoboda byl pak šokován. A ptám se, co to je za chování. Tak je to... Řekněme, že každý máme svůj styl. LN Vybíral jste ze dvou zel? Jedním byla opoziční smlouva, druhým přizvání KSČM k moci. Komunisté jsou pro vás menší zlo? V tu chvíli nebylo důležité, co já pokládám za menší nebo větší zlo. Kdybych byl v pozici řadového člena strany, tak přesně vím, jak vám odpovím. Ale já měl tu strašlivou odpovědnost předsedy, před kterým se zavírala smrtící past. Neměl jsem právo, aby KDU-ČSL byla díky opoziční smlouvě za dva tři roky v bezvýchodné situaci. Všichni by mi říkali: „Tys nedělal vůbec nic, když jsi viděl, že se ta past zavírala. Proto jsme tě nevolili, abys to nechal dojít do této situace.“ LN Já si spíš myslím, že po takové antikomunistické kampani jste neměl právo zvát KSČM k moci. Počkejte, já až tak úplně nemohu souhlasit s vaším názorem, že jsem zval komunisty k moci. Jestli jste si nevšimla, tak oni jsou u moci už poměrně dlouho. A já jsem ze čtvrtka na pátek, tedy za jednu noc, s Jiřím Paroubkem vyjednal více dekomunizačních úprav právního řádu, než se ODS podařilo za celý měsíc. LN A kdo by je s vámi odhlasoval? To jste počítali s ODS? Já se nechci vykrucovat, pochopitelně že bez postoje komunistů by ta vláda vzniknout nemohla. Ale předpokládám, že ODS se zelenými by zcela jistě hlasovali pro úpravu zákona o neziskových nemocnicích. Jistě by hlasovali pro modernizaci zákoníku práce, ze kterého by byly odstraněny ty největší komunistické excesy. Určitě by hlasovali pro snížení daní a pro snížení přímých odvodů. Programově by to znamenalo dekomunizaci právního řádu. Ale tím nechci vyvracet vaši zásadní námitku, že ta vláda by vznikla za podpory komunistů. A to bylo z mé strany porušení předvolebního slibu. Proto jsem musel odstoupit. LN Říkáte, že zvaní komunistů k moci to nebylo, protože ti už tady dávno vládnou. Ale já jsem až do minulého pátku vnímala jinak, když o spolupráci s KSČM mluvil Jiří Paroubek, a když jste tu větu najednou řekl vy... Já si to uvědomuju. Uvědomuju si, že to musel být hrozný šok. Skutečně to bylo nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Kdybych měl jakoukoli jinou variantu, jak zabránit podpisu té smlouvy mezi Paroubkem a Topolánkem, tak jsem to udělal. Vy jste se mě v předcházejících rozhovorech několikrát ptala, jestli budu rezignovat. A já jsem vám na to odpovídal, že každý předseda strany musí počítat s tím, že přijde chvíle, kdy své straně může jeho odchod prospět. A já jsem při tom odchodu považoval za dobré znemožnit spolupráci s ČSSD. LN Připomenu vaše slova z antikomunistické prvomájové Letné. „Přihlásili jsme se k myšlence antikomunismu, abychom vyjádřili odhodlání čelit zločinné komunistické ideologii. Náš antikomunismus není pasivní... Hrozí předstíraná demokracie. Vyzvali jsme proto k mobilizaci síly, odvahy a rozumu.“ Nebo... Já znám svoje výroky. LN Ale všichni čtenáři je nemusejí znát. A je dobré je zopakovat: „Bránit komunistům nástupu k moci je samozřejmou výbavou každého slušného člověka.“ Když jste vystoupil společně s Paroubkem, nevěděla jsem, co si o vás myslet. Ta cena byla nesmírně vysoká. Já jsem si uvědomoval, že pokládám na stůl svůj kredit. Že to může narušit vztahy v mém okolí. Ale ta povinnost byla silnější. Vážím si všech svých přátel, kteří to pochopili. LN Takže dneska to berete tak, že jste člověk, který před veřejností ztratil kredit? Byl jsem si vědom, že tím ztrátu kreditu obrovsky riskuju. A je na každém, aby mé vysvětlení pochopil a přijal. Já sám mám čisté svědomí a svým přátelům jsem to dokázal vysvětlit. A celé řadě spolustraníků rovněž. V KDU-ČSL není jen vlna kritiky. Ke mně přichází velmi silná vlna podpory a pochopení pro krok, který jsem udělal. I ti, kteří s tím nesouhlasili, mě podporují. LN Máte tedy čisté svědomí. Nestyděl jste se ani před politickými vězni, s nimiž jste stál na zmíněné Letné na stejném pódiu? Já se nestydím. Stydět bych se musel, kdybych udělal něco špatného a nečestného. Mé rozhodnutí bylo strašně těžké a mohlo v první chvíli vypadat absurdně a nepochopitelně, ale jsem hluboce přesvědčen, že jsem se rozhodl správně. A čím víc běžela ta vlna kritiky z KDU-ČSL, tím víc jsem se utvrzoval, že jsem se rozhodl správně. I když mi samozřejmě bylo zároveň čím dál hůře, protože není jednoduché tohle o sobě číst. Celé to ale můžu vysvětlit jen někomu, kdo si to chce nechat vysvětlit. Včera jsem byl například velmi dojat po rozhovoru s panem senátorem Štětinou, kterého nikdo nepodezírá z toho, že by nebyl antikomunistou. LN Myslíte jeho prohlášení, že váš záměr byl vlastně namířen proti snahám komunistů dostat se k moci... Ano. Takového prohlášení je pro mě zpráva, že moje pohnutky jsou vysvětlitelné. On ve svém prohlášení říká, že ve svém důsledku byla moje snaha namířena proti komunistům... LN Tedy jste vlastně vydal tak šokující prohlášení, abyste zabránil tomu, že by se KDU-ČSL spojila s ČSSD a KSČM? Teď už to Cyril Svoboda a další asi nebudou moci udělat... To je naprosto absurdní interpretace. Já jsem měl jediný motiv - zabránit uzavření oné smlouvy, která pro tu stranu byla smrtící pastí. LN Ale existovala možnost, že by KDU-ČSL váš návrh přijala. Jak vidíte, tak neexistovala. LN Vy jste si tím byl úplně stoprocentně jist? Ne, absolutně ne. Já jsem vyjednával... LN S vědomím risku, že se to skutečně může realizovat? Prostě to byla alternativa a já jsem ji vyjednával se svými partnery naprosto poctivě. Pokud by KDU-ČSL ten návrh přijala, tak bych samozřejmě smlouvu podepsal. A pak bych odstoupil. LN Pak nevím, jak by vypadalo tiskové prohlášení senátora Štětiny. Já si myslím, že pan senátor Štětina pochopil, že jsem nezměnil své názory ani o píď. Ale že tento návrh byla moje povinnost. Jakkoliv to mohlo být šokující, tak se podívejte na výsledek. Opoziční smlouva nebyla podepsaná. LN A KDU-ČSL si dnes už nemůže risknout jít s ČSSD do menšinové vlády za podpory komunistů. Z čistě politologického hlediska jsem předložil alternativu, která zajišťovala životaschopnost KDU-ČSL a její perspektivu. Do jaké míry to je nebo není v rozporu s tím, co jsme říkali před volbami... LN Myslím, že čistě politologické hledisko politické vězně moc nezajímá. Oni vyzvali demokratické strany, aby se „vzepřely nové hrozbě nastolení totality“ a za hlavní viníky označili vás a Jiřího Paroubka. Podle nich pochováváte ideály svých stran a ohrožujete naši demokracii. Jste prý nezodpovědný kariérista. To mě strašně bolelo. Ale jsem přesvědčen, že paní doktorce Kavalírové - známe se léta - to dokážu vysvětlit a pochopí, že nezodpovědný kariérista nejsem. Byla to od ní pochopitelná emotivní reakce. Snad pochopí, že jsem předseda na odchodu, kterého k tomu přinutila odpovědnost za budoucnost jeho strany. LN A co třeba odpovědnost za budoucnost země? Vy jste totiž třeba řekl, že jedním z důvodů, proč vám vadí spojenectví ODS a ČSSD, je jejich program, protože se vlastně přiblížil straně lidové. Ale to jste tedy měl být rád, ne? Sice by to nebyla vaše zásluha, ale prováděly by se věci, které vaše strana chce. A o program politikům jde, ne? Kdyby to byla velká koalice, tak by mě v životě nenapadlo něco takového navrhnout, protože pak by politická scéna byla čistá. Byli bychom v opozici a byla by to důstojná a perspektivní role. Já bych samozřejmě odstoupil i v tomto případě, protože moje mise byla nenaplněna. Ale to, co bylo předloženo, teda hra na předstíranou opozici... Tam by už pro KDU-ČSL žádné místo nebylo. Opozici by předstírala ČSSD. My bychom byli opozicí čtvrté kategorie, naše hlasy a názor by nikoho nezajímaly. Je to pochopitelné? LN Myslela jsem, že by vám vadila i velká koalice právě kvůli hrozící změně volebního systému, který by mohl malé strany poslat do záhuby. Ano, samozřejmě že by mi vadila taky. Ale politická scéna by byla jasná a KDU by mohla růst a tuto zemi by mohla přesvědčit, že takový volební systém... Vy se mi smějete. LN Teď se fakt směju. Třináct poslanců přesvědčuje veřejnost, aby zabránila změně volebního systému. Mohlo by se tak stát po senátních volbách. Kdybychom uspěli, tak bychom mohli v Senátu vytvořit blokádu pro přijetí volebního zákona. LN Ještě krátce ke KSČM. Zopakujete i dnes větu, že komunisté jsou zločinecká organizace? Za všemi větami, které jsem kdy řekl, si stojím. Své politické názory jsem nezměnil. LN Takže KDU-ČSL se chtěla nechat podporovat - řečeno slovníkem Miroslava Kalouska - zločineckou organizací? Byla to jediná varianta, kterou jsem mohl předložit. LN Ocituji váš výrok z Hospodářských novin, podle něhož jste -s prominutím - prevít. I když autor článku upozornil, že použil eufemismus. „Kdybych byl takový prevít, jak si všichni myslí, tak bych na to Paroubkovi kývnul a šel s ním do menšinovky...“ To je jistě... Byl to pivní humor při vtipkování u stolu. LN Tohle už asi pivní humor nebude - opět používám váš slovník -kdyby se tato varianta realizovala, tak by vládli lidovci se soft-komunisty za podpory skutečných komunistů. Nebudete reagovat? Opoziční smlouva podepsána nebyla. LN Mluví se o tom, že to byl podraz ze strany Paroubka, protože nejdříve přesvědčoval Topolánka, ať nejedná s vámi a se zelenými, a pak nakonec po vás skočil. Ale asi to bylo trochu jinak, že? Nemám nejmenší potřebu o tom mluvit. Ani Mirek Topolánek, ani Jiří Paroubek se na mně nedopustili žádného podrazu. LN Tedy vy jste s nabídkou na vládu oslovil Paroubka. Ne on vás. Tak. V politické hantýrce se tomu říká vyslat signál. LN Má Miroslav Kalousek šanci přežít v KDU-ČSL? Zatím vás kromě Štětiny veřejně pochválil už jen Jiří Paroubek. Ten vás oceňuje jako odvážného a prozíravého politika, který předběhl dobu. Mám poslanecký mandát, který budu vykonávat do konce volebního období. Co bude dál, nevím. Nikdy jsem si nemyslel, že v politice zůstanu do smrti a jestli se mě ptáte, jestli ještě někdy budu kandidovat, tak o tom teď skutečně nepřemýšlím. LN A na předsedu KDU-ČSL? Někdy v budoucnu? Ne, samozřejmě, že ne. To se ani nehodí. Volební výsledek nebyl nijak oslnivý, trojkoaliční projekt se stal mrtvým, má mise skončila neúspěchem... Neuspěl jsem. Proto jsem musel odstoupit. A za svůj poslední krok jsem zaplatil strašlivou osobní cenu. Tím nemyslím odstoupení z funkce... LN Myslíte ten kredit? Riskování toho kreditu. Za to jsem zaplatil sice strašlivou osobní cenu, ale má snaha paradoxně skončila úspěchem. LN Ale leckdo ještě očekává, že Kalousek vytáhne nějaké eso. Nevytáhnu žádné eso. Jestli někdo očekává nějakou supergeniální, stejně šokující koncovku, tak žádnou nemám. Já jsem prostě jenom jedny dveře rozkopl a jiné dveře zavřel. To bylo poslední, co jsem jako předseda strany ještě mohl udělat. Renata Kalenská, Lidové Noviny Praha 31. srpna 2006 | 14:07 Kariérismus Místo biblického Ježíšova výrazu pokrytectví se v současnosti běžněji používá pojem kariérismus. Proto tento termín použiji. Psychologové Míček a Zeman definují kariéristy takto: „- jsou to typy, které velmi citlivě váží každou situaci, sondují ji z hlediska svého prospěchu a maximálně se snaží ji využít. Nedávají se spoutat ani vnějšími předpisy, zejména těmi, které společnost nedůsledně kontroluje, ani svým vlastním svědomím…Chování těchto lidí se nedá příliš předpovídat, protože životní situace jsou měnlivé a vlastní prospěch, který je rozhodujícím motivem jejich jednání, bývá hledán hned tu a hned zase tam.“ (Míček, Libor, Zeman, Vladimír, Učitel a stres, Masarykova univerzita v Brně a Vade Mecum, Opava 1997, str.83.) [258, str.83] „Kariérista prosazuje sebe, charakterní člověk prosazuje myšlenku, jde za ideou, dovede pro ni něco riskovat, obětovat. Kariéristovi nezáleží tolik, v čem vynikne. Jde cestou nejmenšího odporu a obdivuhodně se dovede přizpůsobit okolnostem. Někdy pracuje pro mnoho myšlenkových směrů zároveň, ale v podstatě nepracuje pro nikoho a pro nic, jedině pro sebe. Necitlivost vůči druhým lidem je pravidelně spojena se zveličením významu, se "zbytněním", "nabubřením" vlastní osobnosti. Takový člověk už není schopen uvidět sebe a druhé v přiměřených proporcích. Jeho vlastní malé já je pro něj celým světem. Zabraňuje mu zahlédnout ty druhé s jejich požadavky, zastiňuje mu objektivní rozhled a tím i adekvátní reagování na druhé. Mohli bychom obrazně mluvit také o lidech "těžkého já". (Při jednání s tímto typem lidí totiž míváme pocity psychické tíhy). Jde o lidi, které lze nesnadno k něčemu pohnout, přesvědčit. Pokud mají něco udělat pro druhé, jde to u nich obtížně, ztěžka. Zato při prosazování svých vlastních požadavků mají plno nečekané energie. Lidé "těžkého já" nemají dobrou prognózu vlastního štěstí. Nedovedou se ztratit, rozdat se. Jejich vlastní já je stahuje dolů, je obtíženo všemožnými komplexy a ohledy k sobě.“ (Míček, Libor, Zeman, Vladimír, Učitel a stres, Masarykova univerzita v Brně a Vade Mecum Opava 1997,str.85-86.) [258, str.85-86] Pozemské konce těchto kariéristů pěkně popsal Gene Edwards v útlé knížce „Příběh tří králů“. Zde říká, že kdokoli obdrží tak velký díl moci jako kariérista, bude jistě velmi známý. Zpočátku bude vypadat jako svatý. Nežli však bude odbyta jeho pozemská pouť, poznají všichni okolní lidé jeho bezcharakternost. [89] Pán Ježíš Kristus učil, že cesta do Božího království je úzká a málokdo po ní chodí. Tentýž závěr potvrzují i výzkumy současných badatelů lidské mysli. Jejich výzkumy procentuelně potvrzují, že většina lidí jde po široké cestě pokrytectví. Cituji: „Tváří v tvář nesouladu mezi svým přesvědčením a jednáním většina lidí změní své přesvědčení, aby je s jednáním uvedla do souladu.“ (Cumminsová, Denise, D., Záhady experimentální psychologie, Portál, Praha 1998, str.28.) [56, str.28] Závěry jejich bádání o lhaní shrnuji takto: Rozpor mezi vaším přesvědčením na jedné straně a vaším sobeckým jednáním na straně druhé způsobí ve vaší mysli nepříjemné pnutí. Něco se s tím musí udělat! Jelikož nelze vymazat vaše minulé chybné jednání, a přijmout ostudu za něj nechcete (nechcete činit pokání), změníte své přesvědčení, abyste své minulé jednání před lidmi a před sebou ospravedlnili. [56, str.27] Experimentální výzkumy tím neúmyslně potvrdily pravdivost slov Bohočlověka Krista: „…prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Mt 7, 13-14) Z uvedeného vyplývá, že jen menšina lidí mění své jednání, aby je uváděla do souladu se svým přesvědčením. Bez pomáhající síly Svatého Ducha je to nemožné. To potvrzují všechna čtyři evangelia i Skutky apoštolů. (z mé disertační práce – Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace