Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Proč jsou mé články kritické a zabývají se negativními věcmi? Protože nežijeme v době křesťanského probuzení, nýbrž v době VELKÉHO ODPADNUTÍ, kdy od vzkříšeného Krista odpadly a stále více odpadají (celá staletí křesťanské) národy Evropy a Ameriky. Nastalo to po legalizaci veškeré antikoncepce v r.1930 a r.1965 protestantskými autoritami, po legalizaci přirozené antikoncepce r.1950 a r.1968 katolickými papeži (tzv. přirozené plánování rodičovství) a po vytrvalém mlčení o daném tématu nebo po přebírání ateistických vzorů pravoslavnými autoritami.

Naprostá většina pastýřů všech církví duchovně spí minimálně od r.1950 tvrdým spánkem a s nimi zákonitě pospávají i křesťanští laici. Tito spáči, za svého vytrvalého pochrupování, ze spánku pravidelně vykřikují jen a pouze samé pozitivní zprávy: „Bůh je láska! Bůh vás miluje! Bůh neumí nic jiného než milovat! Bůh je nekonečně milosrdný!“ Současně pokračují ve svém spánku a přejí „Spěte sladce“ všem svým posluchačům. Lživou frází, že Bůh je pouze láska nekonečně milující každého hříšníka – včetně těch, kteří se rouhali a rouhají Duchu svatému, mistr satanáš uspává pastýře, jejichž povinností je stát na stráži před vlky. Pastýři zapomněli, že sám Kristus učil, že hřích rouhání Duchu svatému nebude nikdy žádnému člověku odpuštěn ani v tomto věku ani ve věku budoucím. Dokonce i bratři katolíci to mají zapsáno ve svém katechismu, avšak „nemají čas“ si to přečíst. Viz § 1031: „…Církev formulovala nauku víry o očistci zvláště na florentském a tridentském sněmu. Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: „Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32)….“ Velmi pravděpodobně se tito spáči a s nimi i ovce, které pasou, nepasou, probudí až v Pekle, přestože se řídili literou Písma svatého: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“. Avšak psáno jest současně: „Litera zabíjí, Duch oživuje!“ Kristus pravil: „Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou“ (Mt 7,13-14). „Protože neznáme den ani hodinu, je třeba, jak nás napomíná Pán, stále bdít, abychom po skončení svého jediného pozemského života mohli přijít s ním ke svatební hostině a přidružit se k požehnaným, a ne, aby nám bylo rozkázáno jako špatným a lenivým služebníkům odejít do věčného ohně, do vnější temnoty, kde ‘bude pláč a skřípění zubů’.“ V Pekle bude na probuzení již pozdě. Proto se snažím fungovat jako ten tolik nepříjemný ranní budíček. Pro bratry katolíky zde mám odkazy z nejnovějšího katechismu jejich církve - § 1035: „Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, „věčný oheň“. Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha, neboť pouze v Bohu může mít člověk život a štěstí, pro které byl stvořen a po nichž touží.“ Z: http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1035 Popravit gynekologickými nástroji nevinné nemluvně je smrtelným hříchem. Podívejte se, jak to vypadá sem: Zde je dítě docela velké, má 11 týdnů života v děloze. Při popravě mu utrhli obě ruce. Poprava horší než ve středověku! Tehdy podobné věci dělali pouze vrahům. Teď v moderní době to dělají miminkům. Fotografie je ze společnosti CBR na: http://www.abortionno.com/Resources/pictures_2.html „Znovuzrození“ křesťané zabíjejí většinou pouze menší děti – pomocí hormonální antikoncepce a nitroděložního tělíska. Myslí si, že Bůh to ve své údajně slepé lásce nevidí. Připomíná mi to vtip o muslimech v bývalém Sovětském svazu, alkoholismem prolezlém. Muslim si před napitím vodky nasadí čepici s velkým kšiltem a myslí si: „Teď mě Bůh neuvidí!“ (Islám zakazuje každý alkohol.) - § 1034 katechismu (i s biblickými odkazy): „Ježíš často mluví o „pekle“, o „neuhasitelném ohni“, vyhrazeném tomu, kdo až do konce života odmítá uvěřit a obrátit se, tam mohou zahynout jak duše, tak tělo. Ježíš ohlašuje přísnými slovy, že „pošle své anděly, ti posbírají z jeho království … ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece“ (Mt 13,41-42), a že vynese rozsudek: „Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně!“ (Mt 25,41).“ VYSVĚTLUJÍCÍ POZNÁMKA O NEODPUSTITELNÉM HŘÍCHU: Každá vražda nemluvněte (či jiný těžký hřích) není automaticky neodpustitelným hříchem rouháním se Duchu svatému. NĚKTERÁ vražda nemluvněte však neodpustitelným hříchem opravdu je. JAK TO POZNÁME, kdy je a kdy není? To nepoznáme. My lidé na Zemi na 100% nepoznáme, kdy se kdo už rouhal Duchu svatému. My lidé, včetně křesťanů, totiž nejsme vševědoucí. Také žádný papež nebyl vševědoucí. Bůh to však na 100% ví. Proto se máme bát, abychom vraždou dítěte či jiným těžkým hříchem nespáchali současně neodpustitelný hřích. Bůh přesně ví, od jakého okamžiku nám přestane odpouštět. On zná okamžik našeho rouhání se Duchu svatému. Kdo z historicky známých biblických postav spáchal neodpustitelný hřích? Např. Jidáš, syn zatracení. Velekněží Kaifáš, Ananiáš, kteří nečinili pokání ani po jasné zprávě od stráží, že Kristus vstal z mrtvých. Také většina farizeů, o nichž Kristus konstatoval, že zemřou ve svém hříchu. Stav člověka po hříchu rouhání se Duchu svatému se vyznačuje neschopností pokání i na smrtelném loži, vytrvalou emocionální (nelogickou) nenávistí k životně nejdůležitějším pravdivým informacím. Co se týče hříchu vraždy nemluvněte, tak pokud se nemýlím, zhruba 50% vraždících matek po umělém potratu trpí tzv. postabortivním syndromem – psychickým a mnohdy i fyzickým pocitem viny z vraždy. Domnívám se, že ty krvavé matky (i otcové, lékaři), kteří syndromem vůbec netrpí, pravděpodobně už spáchali ten neodpustitelný hřích. Je totiž psáno, že „Koho Bůh miluje, toho trestá.“ Z toho logicky vyplývá, že toho vraha, který se už rouhal Duchu svatému, toho už Bůh nemiluje, a proto ho pocitem viny teď na Zemi netrestá. Sebelítosti si užije dost a dost v Pekle. Tam bude přece pláč a skřípění zubů. Kdo činil pokání, tomu Bůh věčný trest za vraždu odpustil. Někdo je poté vysvobozen i z pocitu viny už teď na Zemi, jiný osvobozen z tohoto pocitu na Zemi není. Bůh mu však také odpustil, jen ho (ji) nevysvobodil z toho pocitu. Odpuštění je prvním a největším darem Božím, osvobození z pocitu viny je darem dalším. Bůh nemusí dávat oba dary najednou. Když král David zhřešil vraždou Uriáše, manžela Betsabé, Bůh mu po pokání odpustil, pocitu viny ho však ani poté nezbavil – trpěl jím až do své smrti, jak to lze vyčíst z jeho Žalmů. Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve