 |
Právě je 416 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116474739
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Vira v Cesku na pocatku 21. stoleti
Vloženo Středa, 25. říjen 2006 @ 10:41:39 CEST Vložil: Bolek |
poslal aviaf Existuji narody pro viru zapalene, existuji narody ponekud vlazne, a v neposledni rade existuji i narody k vire chladne. Patrne neni velkeho sporu, ze Cesi patri mezi ty chladne.
Proc? A co se s tim da delat? Tento clanek vlastne pisu proto, abych se poptal, jak a zda v ceskych zemich funguje misie. Nechci nikoho obvinovat z toho, ze se malo snazi, priznam se sam, ze nejsem zadnej Billy Graham. Spis vlastne sam shanim informace o tom, jak se veci maji, od vas, kteri uz bojujete na bitevnim poli misie, a chtel bych videt, kam bych se pripadne mohl zaradit.
Na uvod jednu oficialni statistiku. Podle scitani lidu z roku 2001 je v Ceske republice celkem 3.28 milionu lidi ruzneho vyznani, prevazne asi krestanskeho. Zbylych temer 7 milionu se k zadne vire nehlasi. Ani k Sile ze Star Wars ne.
5. Obyvatelstvo podle náboženského vyznání(1)
Obyvatelstvo celkem
10230060
Věřící
3288088
z toho
církev římskokatolická
2740780
církev českosl. husitská
99103
českobratrská církev evangel.
117212
pravoslavná církev
22968
Nábož. společn. Svědk. Jehovovi
23162
Bez vyznání
6039991
Nezjištěné vyznání
901981
Situace je ovsem jeste o poznani tragictejsi. Scitani lidu se totiz pta pouze po prislusnosti k tomu ci onomu vyznani. Neposkytuje ale zadnou informaci o tom, jak vazne lide svou viru berou. Je tudiz mozne, ze mezi temi tremi miliony ceskych vericich je mnoho tech, kteri se pouze k nejake cirkvi hlasi - treba z tradicne-rodinnych duvodu - ale pritom do kostela/sboru/modlitebny prijdou jen malokdy.
Kolik je mezi "oficialnimi" vericimi mrtvych dusi? To se samozrejme zjistuje mnohem hur, ale jednu zajimavou studii na toto tema jsem nasel. Je shodou okolnosti z meho domovskeho Liberce (najdete ji na http://www.religionistika.cz/liberec.htm).
Tabulka c. 2 v teto praci porovnava udaje o cirkevni prislusnosti podle scitani lidu (levy sloupec) s udaji o vicemene "pravidelne dochazce" v nedeli rano (to je ten pravy sloupec). Jak racte videt, skutecna ucast predstavuje v tech lepsich pripadech 10% oficialniho poctu podle scitani. Situace je mnohem lepsi v mensich cirkvich, ktere jsou svym charakterem pravdepodobne vyznavacske, spise nez lidove, ale nic to nemeni na skutecnosti, ze cisla ze scitani lidu jsou - pokud jde o skutecne prozivanou viru - nadsazena mozna az desetinasobne. Brano z toho hlediska nezije v Ceske republice 30% krestanu, jak by plynulo ze scitani, ale spise neco kolem 3%, mozna 5%, at nezeru.
Tab. č. 2
Církev římskokatolická
11610
1000-1500
Církev československá husitská
1186
40
Českobratrská církev evangelická
740
50-60
Pravoslavná církev v českých zemích
248
120
Náboženská spol. Svědkové Jehovovi
124
90
Církev adventistů sedmého dne
74
97
Starokatolická církev
11
?
Slezská církev evangelická a. v.
2
?
Prace uvadi jeste dalsi tabulku (c.3), ktera se venuje specialne mensim cirkvim, jez se do statistickeho prehledu ze scitani (viz vyse) nevesly. Tam je, jak uz jsem napsal, ten rozpor mezi kartotekou a dochazkou mensi, ale jde o sbory, ktere maji radove desitky, maximalne stovky clenu.
Naskyta se tedy otazka: co s tim? Jak na to reagovat? Zminena liberecka studie je zajimava i z toho hlediska, ze nabizi drobne nahlednuti do ekumenickeho zivota ve meste (jedna se o oddil 10. az v samotnem zaveru prace). Z nej vyplyva, ze liberecka ekumena ma docela trudny zivot a mnohe z predsudku, ktere o sobe jednotlive cirkve maji, maji stale tuhy korinek (opravdu doporucuji tu cast 10 precist, je to masicko). Z misijniho hlediska, myslim, neexistuji horsi vychozi podminky, nez kdyz mezi cirkvemi existuje nejednota. Jak pise autor, nekteri liberecti cirkevni cinitele se soustredi na pretahovani clenu odjinud, ale o prednaseni evangelia pohanum se tam nedocitam (z vlastni zkusenosti liberecaka musim rict, ze nejviditelnejsi misijni aktivitu vykazuji mormoni a tu kuraz jim teda zavidim).
Ma zaverecna vyzva je nasnade: podelte se o svoje zkusenosti a informace, jak misie probiha ve vasem meste, zda se ji ucastnite a jestli ma viditelnejsi uspech.
Budu se tesit.
Aviaf
(1) Zdroj: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0000
|
Re: Vira v Cesku na pocatku 21. stoleti (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 25. říjen 2006 @ 12:05:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Ahoj Aviafe!
To jsem opravdu nečekal, že by ses zrovna ty - teologický liberál souhlasící s homosexualitou zajímal o misii.
Já misii na ulici dělám téměř každodenně už více než 3 roky. Moje misie v Brně před nemocnicí na Obilním trhu není líbivá, aby se podbízela hříšníkům. Je naopak velmi kritická vůči v České republice zažité praxi vraždění nemluvňátek před porodem (interupci). Toto vraždění vlastních dětí se týká téměř každé českomoravské rodiny. Jsem přesvědčen, že má těžká práce přinese v budoucnu plody věčného života pro mnohé kající hříšníky. Věřím, že bez poznání škodlivosti a ohavnosti hříchu, bez upřímné lítosti, bez skoncování s hříchem, neexistuje u Boha odpuštění. Bez Božího odpuštění - očištění hříšníka, není pravé, živé křesťanské víry. Proto dělám misii touto formou.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
Misii musí řídit Duch svatý! (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 25. říjen 2006 @ 12:21:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Misii musí řídit Duch svatý!
O Něm řekl Pán Ježíš:
"On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud."
Evangelium svatého Jana, 16.kapitola, verš 8. |
|
|
Ducha svatého je třeba předtím obdržet (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 25. říjen 2006 @ 12:30:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Misii musí řídit Duch svatý!
Ducha svatého je proto třeba předtím obdržet.
Obdrží ho pouze ti lidé, kteří zachovávají Boží přikázání.
Dle Evangelia svatého Jana, 14.kapitoly, 15.-17.verše:
15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -
17 DUCHA PRAVDY, KTERÉHO SVĚT NEMŮŽE PŘIJMOUT, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
|
|
|
Seslání a přijetí Ducha svatého vypadá např. takto: (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 25. říjen 2006 @ 12:38:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | O přijetí daru Ducha Svatého existuje jedna podrobná písemná zpráva. Napsal ji Motovilov, kterého vzkříšený Kristus skrze starce Serafíma uzdravil z ochrnutí. Uzdravený pak 8 měsíců strávil na modlitbách v monastýru v ruském Sarově. V té době, jistého čtvrtku, v listopadu 1831 zažil to, co autobiograficky zapsal:
„Byl zamlžený den, země byla přikryta vrstvou sněhu a silně sněžilo. Tehdy ke mně začal promlouvat otec Serafím. Bylo to na náhorní loučce, která hraničila s jeho nejbližší poustevnou u řeky. Poručil mi, abych si sedl na kmen nedávno poraženého stromu a sám si podřepl naproti mně. Pověděl mi:
- Bůh mi zjevil, že jsi již od dětství toužil poznat smysl (cíl) křesťanského života a že jsi tuto otázku často kladl významným duchovním osobám.
- Jistě. Tato otázka mě zajímá od 12 let. Nikdo mi ale nedal uspokojivou odpověď.
- Samozřejmě. Nedostal jsi přesnou odpověď. Radili ti, abys chodil do chrámu, modlil se a snažil se o plnění dobrých skutků. Bláznivým pannám z podobenství, které si nevzaly olej do lamp, bylo řečeno, aby šly k prodavačům a koupily si ho. Avšak, když ho šly koupit, dveře se zavřely a ony se nedostaly na svatební hostinu (viz Mt 25, 1-13). Nedostatek oleje se vysvětluje jako nedostatek dobrých skutků. Myslím si, že takovéto vysvětlení není správné. Ač jsem nehodný, mám odvahu si myslet, že měly nedostatek plnosti Svatého Ducha. Zásadní věcí (cílem) je mít plnost Svatého Ducha – ten věčný nevyčerpatelný poklad a ne konání dobra pro dobro. Proto olej, kterého měly málo, symbolizuje nedostatek plnosti (blahodati) Svatého Ducha. Ta je ovocem všech ctností. Bez Svatého Ducha nebude nikdo spasen. Cožpak nečteme v časoslovu, že každá duše znovuzrozená skrze Svatého Ducha vzrůstá v čistotě, neboť ji osvěcuje tajemství trojjediného Boha? Plnost Svatého Ducha lze získat snáze než množství skutků, konaných z lásky ke Kristu. A to modlitbou, neboť tu máme stále po ruce. Třeba chceš zajít do chrámu, ale poblíž žádný není. Nebo toužíš pomoci chudému, ale buď ti chybí peníze, nebo ho právě nepotkáš. Toužíš mít čisté srdce, ale slabost přirozenosti tě svádí podlehnout pokušení. Musíme Boha prosit tak dlouho, dokud nás nenaplní přetékající plností Svatého Ducha. Nepřestávat dokud Boží Utěšitel nebude s námi a v nás.
- Otče, stále mi vyprávíš o milosti Svatého Ducha jako o cíli křesťanského života. Ale jak si mohu uvědomit, co je tato milost? Dobré skutky jsou viditelné, ale jak je možné vidět Svatého Ducha? Podle čeho poznám, zda ve mně je, nebo není?
Starec mi odpověděl:
- V životech současných křesťanů nehraje víra žádnou zásadní roli. Svou lhostejností se úplně vzdálili od Krista. Proto je jim obsah Písma svatého neznámý. Cizí je jim např. věta: "Adam slyšel kroky Boha, který se za denního vánku procházel po zahradě" (viz Gen 3, 8), nebo verš ze Skutků apoštolských, že Svatý Duch zabránil Pavlovi hlásat Slovo Boží v Asii a nasměroval ho do Makedonie (viz Sk 16, 6-10). Přitom Písmo svaté na mnoha místech upozorňuje na živé projevy našeho Boha. Někteří říkají, že takové texty jsou nepochopitelné. Další přímo popírají, že by vidění (slyšení) Boha tělesnýma očima (ušima) bylo možné. Důvodem tohoto neporozumění je ztráta prvotní křesťanské přímosti, jednoduchosti. S domnělými vědomostmi se topíme v temnotách. Věci pochopitelné těm, kteří nás předešli, jsou pro nás nepochopitelné. Mluvím o chápání živého projevu (zjevení) Boha dnes. O Abrahamovi a Jákobovi je psáno, že viděli Boha. Bůh k nim mluvil a Jákob s Bohem bojoval. Mojžíš s celým lidem kontemplovali Boha zahaleného oblakem. Oblak byl milostí Svatého Ducha, který provázel Izraelce skrz poušť. To nebyl sen, ani extáze, a už vůbec to nebyla chorobná představivost. Ne! Byla to nejpravdivější skutečnost. Když chtěl náš zmrtvýchvstalý Pán Ježíš Kristus dokončit dílo našeho vykoupení, tak na apoštoly seslal ten dech života, který Adam ztratil. Vrátil jim milost Ducha. V den Letnic je obdaroval mocí Svatého Ducha, která je pronikla formou násilného vichru a ohnivých jazyků. Plnost Svatého Ducha v nás volá k Otci: "Abba, Otče!" Připomeň si Mojžíše po rozhovoru s Bohem na hoře Sinaj: lid se na něj bál pohledět, protože jeho tvář zářila a Mojžíš si ji zahaloval závojem, aby tento úkaz ukryl. Také si připomeň, jak se v čase proměnění na hoře Tábor tvář Krista zaskvěla jako slunce. Učedníci padli na tvář a velmi se báli (viz Mt 17, 6). Když se potom zjevil Mojžíš s Eliášem a rozmlouvali s ním, také je zahalilo světlo a potom oblak, aby jas učedníky neoslepil (viz Mk 9, 7). Ve světle se zjevila plnost Svatého Ducha těm, které Bůh chce touto plností obdarovat.
Otázal jsem se:
- Jak poznám, zda ve mně působí plnost Svatého Ducha?
- Příteli Boží, odpověděl otec Serafím, to je velmi jednoduchá věc. Všechno je jednoduché pro ty, kteří vlastní dar Boží moudrosti. Celé neštěstí tkví v tom, že se nestaráme, abychom měli moudrost, která pochází přímo od Boha. Apoštolé věděli, kdy je v nich Svatý Duch přítomen a tehdy směle vyznávali, že jejich dílo je svaté a milé Bohu. Když měli tuto základní jistotu, posílali své dopisy jako takové, které jsou výrazem neochvějné pravdy, potřebné všem věřícím. Vidíš, příteli Boží, jaké je to jednoduché!
Tehdy jsem pověděl:
- Přesto nechápu, jak mít jistotu, že žiji ve Svatém Duchu. Jaký mám důkaz?
Nato starec odpověděl:
- Už jsem ti pověděl, příteli Boží, že je to velmi jednoduché. Popsal jsem ti, jak byli někteří lidé naplněni Svatým Duchem a byli si jisti Jeho přítomností. Co ještě potřebuješ?
- Abych tomu dokonale rozuměl.
Tehdy mě otec Serafím chytil silně za ramena a pověděl:
- Můj příteli, v tuto chvíli jsme oba v moci Svatého Ducha; ty i já. Proč se mi nepodíváš do očí?
- Nemohu se podívat, otče, neboť tvé oči jsou jako blesky a tvoje tvář září jako slunce. To mě oslepuje!
- Neboj se, příteli Boží – i ty záříš, podobně jako já. I ty jsi v tuto chvíli v Duchu svatém jako já. Jinak bys nemohl vidět to, co vidíš.
Sklonil se ke mně a šeptem dodal:
- Děkuj Pánu za jeho nevýslovnou dobrotu. Jistě sis povšiml, že jsem neudělal znamení svatého kříže. Jen jsem v duchu vyslovil: "Pane daruj mi tu milost, abych svýma očima spatřil udělení tvého Ducha těm tvým služebníkům, kterým se chceš ukázat v jase slávy. "Můj příteli, Bůh mě ubohého, hned vyslyšel! Jak mu poděkovat za radost, kterou nám udělal! Jako matka povzbuzuje děti, tak On potěšil naše kající srdce! Příteli můj, proč se na mě nepodíváš? Zvedni oči, neboj se, Pán je s námi!
Podíval jsem se tedy na starce a pronikla mnou hrůza. Představte si něco podobné: tvář člověka, který k vám mluví, v kruhu oslnivých paprsků poledního slunce. Vidíš pohyb jeho rtů, výraz jeho očí, slyšíš jeho hlas, cítíš, že tě objímá, ale nevidíš ani jeho ruce, ani tělo, ani tvář…ztratil jsi pocit vlastního já, vidíš jen oslňující světlo, které se rozlévá daleko okolo tebe a svým jasem rozjasňuje jak sněhovou pokrývku, která zakrývá náhorní loučku, tak i jemné vločky sněhu, kterými jsme oba obsypaní.
- Pověz, co cítíš, ptá se otec Serafím.
- Nějaký neobyčejně dobrý pocit, odpověděl jsem.
- Ale přesně? Jaký pocit?
- Pociťuji velký pokoj duše, takový pokoj, že se nedá opsat žádným slovem.
- Tedy, můj příteli v Bohu, tento pokoj je Kristem slíbený pokoj učedníkům, když pověděl: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám" (J 14, 27). Je to ten pokoj, o němž hovoří apoštol, že "převyšuje všeliký rozum" (Flp 4, 7). On nyní zavládl v tvém srdci. Co ještě pociťuješ?
- Něco neobyčejně rozkošné!
- O to se jedná! O tuto rozkoš, z jejíhož potoku, podle žalmisty, Bůh dává pít lidským synům (viz Ž 36, 9). Tato rozkoš působí takovou blaženost, že se srdce utápí. Žádný jazyk ji neumí dokonale popsat. A co ještě pociťuješ?
- Nepochopitelná radost naplňuje moje srdce!
Otec Serafím tehdy pověděl:
- Když Svatý Duch sestupuje a proniká duši svou přítomností, člověk pociťuje nevýslovnou slast. Pán Ježíš o ní učil. Nic na světě ji nedokáže nahradit. Přitom radost, kterou teď prožíváš, je ničím v porovnání s budoucí rozkoší, o které píše svatý Pavel, že "čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří ho milují." (1 Kor 2, 9) Předchuť radosti jsme právě dostali. Jestliže může duše pociťovat tolik blaženosti již teď, co povědět o slasti připravené v nebi těm, které na Zemi postihlo utrpení! I ty jsi příteli nejednou plakal bolestí…Všímej si té velké radosti, kterou tě v tuto chvíli těší Bůh. Možná ještě něco prožíváš, příteli Boží?
- Ano, nějaké předivné teplo, odpověděl jsem.
- Teplo? Co to, příteli, říkáš? Jsme přece uprostřed lesa a zima vrcholí. Sníh máme pod nohama i na šatech.
- Podobá se to teplu parní lázně.
- A cítíš i stejnou vůni?
- Ó, ne! Nic na světě se nemůže srovnávat s tím, co pociťuji. Je to vůně, které se nic nepodobá.
- Vím to, pověděl starec s úsměvem, neboť prožívám totéž. Otázky jsem ti kladl proto, abych se ubezpečil, co prožíváš. Co říkáš, příteli Boží, je pravda. Žádná vůně této Země se nevyrovná té, kterou teď cítíme. Je to vůně nebeských darů. Říkal jsi mi, že pociťuješ velké teplo, které se nezmenšuje vlivem sněhu, kterým jsme obklopeni. Dokazuje to, že nepochází zvenku, ale z našeho nitra. Je to dar lásky, kterou nás proniká Svatý Duch. To láska Svatého Ducha hřála poustevníky, kteří se neobávali krutostí zimy. Jeho plnost přebývá v našem srdci, v naší duši v souladu s tím, co pověděl Pán: "Království Boží je mezi vámi" (Lu 17, 21). Toto království je plnost Ducha svatého, který v nás přebývá, nás zahřívá, osvěcuje, opájí vůní a těší srdce nevýslovnou radostí. V tuto chvíli patříme k těm, o kterých Kristus pravil, že "neokusí smrti, dokud nespatří království Boží" (Lu 9, 27). Už vidíš, příteli, co to znamená vlastnit plnost Svatého Ducha, jak o tom píše Makarios Velký. Ten napsal, že byl zcela ponořen do vln Svatého Ducha. Přes naši nehodnost jsme dnes byli obdarováni plností Svatého Ducha. Myslím si, příteli Boží, že se na toto téma už nebudeš vyptávat. Což ti nezůstane v paměti dnešní projev Boží dobroty?
- Nevím, otče, zda Bůh v mé paměti uchová tak živou vzpomínku, jako v tuto chvíli, a to pro mou nehodnost.
- Co se mě týká, odpověděl otec, jsem přesvědčen, že Bůh ti pomůže. V opačném případě by tak rychle nevyslyšel prosbu chudáka Serafíma. Toto zjevení ti bylo darováno k tomu, abys ho odevzdal světu a abys posílený Boží láskou mohl sloužit bližním.“
Text uvedeného rozhovoru získal písař S.A.Nilus od vdovy po Motovilovi v Divejevě a dal ho otisknout v Deníku Moskvy toho roku, kdy byl Serafím kanonizován (r.1903). (Staženo z internetu, upraveno zkrácením a volným překladem do češtiny.)
|
|
|
|
|
