poslal Gregorios777 Vzhledem k tomu, že odpadnutí od víry je na úspěšném postupu a zákonictví vládne církevnickým světem, uvedu zde několik úryvků z knihy W. Nee Boží evangelium, kteří hovoří na téma milosti.
Co je to milost? Milost není nic jiného, než velké Boží dílo, které Bůh vykonal z vlastního popudu ve své bezpodmínečné a neomezené lásce k bezmocnému, nehodnému a hříšnému člověku. Boží milost je Boží dílo pro člověka. Jak to kontrastuje se zákonem? V zákonu se zračí Bůh, který žádá po člověku, aby pro něj něco udělal, zatímco v milosti vidíme dílo, které Bůh koná pro člověka.
Co je to zákon? Zákon je Boží požadavek na člověka, aby udělal něco pro Boha. Co je to skutek? Skutek je úsilí člověka, udělat něco pro Boha. Co je to milost? Milost není ani to, že by Bůh od člověka něco požadoval, ani to, že by od něj přijímal skutky, milost je to, že Bůh koná své dílo. Když se Bůh rozhodne, učinit něco pro člověka, v jeho prospěch, pak je to milost.
Má-li člověk přijmout milost, musí odložit zákon. Když se naproti tomu řídí zákonem, ztrácí milost.
Milost, kterou Bůh dává bezmocnému, nuznému a souženému člověku, má tři charakteristické rysy či vlastnosti. Musí je mít na paměti každý, kdo chce porozumět Boží milosti. Pokud na ně zapomeneme, jako hříšníci nebudeme spaseni, a jako křesťané selžeme a padneme.
Co jsou lidské skutky? Obecně řečeno existují tři kategorie. 1) Provinění, 2) zásluhy, 3) povinnosti.
Zlé skutky člověka jsou provinění, dobré skutky jsou zásluhy a skutky, které se zavazujeme vykonat, jsou povinnosti. Je-li tedy Boží milost Božím dílem pro hříšného, slabého, bezbožného a bezmocného člověka, okamžitě je jasné, že Boží milost nelze slučovat s lidskými proviněními.
Boží milost však není slučitelná ani s lidskými zásluhami a povinnostmi. Tam, kde vstupuje do hry otázka provinění milost neexistuje. Stejně tak je tomu s otázkou zásluh a povinností.
Kdyby byla nastolena otázka provinění a bylo stanoveno, že ti, kdo jsou hříšní nedostanou milost, byla by milost v podstatě zrušena. Boží milost nemůže být nikdy odňata kvůli tomu, že člověk zhřešil. Boží milost nemůže být dokonce ani ukrácena, když počet hříchů člověka vzroste. To se nikdy nemůže stát.
Lidská mysl, která je čistě tělesná, je naplněna zákonickými myšlenkami. Možná se domníváte, že milost mohou dostat ti, co získali zásluhy, ale my hříšníci nemáme na milost nárok, neboť nám chybí zásluhy. V lidském myšlení jsou provinění a milost opačnými póly. Podle lidského myšlení přijde milost teprve tehdy, až člověk přestane jednat špatně. Člověk si neuvědomuje, že to je naprosto mylné. Proč? Protože provinění poskytuje tu nejlepší příležitost k tomu, aby se mohla projevit milost. Bez provinění nemá milost šanci se projevit. Právě tak ubohost před Pánem není milosti na překážku. Naopak, naše bída je podmínkou k tomu, abychom mohli přijmout milost. Kdybychom nebyli tak ubozí, nebyli bychom ochotni milost přijmout. Každou neděli ráno je zde v naší modlitebně osm nebo devět žebráků. Přicházejí pravidelně a jsou velmi dochvilní. Když k vám přistoupí a vy jim dáte pár mincí, usmějí se a přijmou je. Ale co by se stalo, kdybyste nabídli minci nějakému dobře oblečenému, vzdělanému bratru nebo sestře mezi námi a řekli:“Vezmi si to. Když seženeš pár dalších, můžeš si venku koupit koblihu.“ Určitě by ji nepřijali. Nejen, že by ji odmítli, ale ještě by se cítili dotčeni. Proto být bídný je podmínkou k přijetí milosti. Je to vlastně ta nejnutnější podmínka.
Člověk myslí velmi nelogicky. Říká, že nemůže přijmout milost, protože má příliš mnoho hříchů.
Žádný výrok není rozporuplnější. Nemocní potřebují lékaře, protože jsou nemocní, chudí potřebují podporu, protože jsou chudí. Podobně člověk potřebuje milost, protože je hříšník. Hřích tedy není překážkou. Naopak, je příležitostí. Problém je v tom, že si myslíme, že musíme být svatější a lepší než včera, a pak budeme moci přijmout milost. Milost mohou přijmout, jen když jsem beznadějný hříšník stojící na nejnižší úrovni. Člověk přichází o milost ne proto, že je příliš hříšný, ale proto, že není dost hluboko. Je příliš pyšný a příliš morální. Jsme velcí hříšníci v každém směru, ale hřešíme především pýchou. Na jedné straně máme životně důležitou potřebu, a na druhé straně zaujímáme takový postoj, v němž nemůžeme přijmout milost, ačkoliv ji potřebujeme. To není způsobeno ničím jiným, než naší pýchou. ( POZN. Gregorios – to platí pro všechny, kteří si myslí, že mohou spásu získat nebo ztratit svými dobrými nebo zlými skutky ).
Jaká je povaha Boží milosti? Boží milost je prostě Bůh, který přichází v postavení hříšníka, aby na sebe vzal důsledky jeho hříchů. Kdo jsou hříšníci a kdo může přijmout milost? Bible nám jasně říká, v listu Římanům 3,23-24, že „všichni zhřešili“, ale že všichni, kdo zhřešili, „jsou ospravedlněni zadarmo jeho milostí.“ Nikdy si nemyslete, že když přichází hřích, milost odchází. Hřích je jednou z velkých chyb člověka, ale myslet si, že hřích brání člověku přijímat milost, je ještě větší chyba. S Boží milostí neexistuje problém provinění. Naopak, Boží milost existuje proto, aby odstranila provinění člověka.
Někteří lidé si myslí, že jsou tak těžkými hříšníky, že nemohou přijmout milost. Jiní se domnívají, že když hřeší, musí se nejprve polepšit, aby mohli přijmout milost. Přátelé, víte co je to milost? Milost není ničím podmíněna. Je zdarma a k jejímu udělení není třeba žádných důvodů. Je to Boží dílo lásky, které Bůh uděluje nám hříšníkům. Kdyby Boží milost závisela na lidských zásluhách, byla by zbavena své podstaty. Pokud odvolíme, aby v nás zůstala byť jen stopa zásluh, musí nás Bůh odměnit podle našich zásluh. Ale pokud nás Bůh odměňuje, nejedná se o milost. Jakmile se jedná o zásluhy, nastupuje vyrovnání a milost mizí. Jakmile jde o vyrovnání, nepřichází milost v úvahu. Zásluhy nám nepomohou získat Boží milost, naopak ruší povahu Boží milosti. Co není zdarma, není milost. Není-li milost poskytnuta bez konkrétního důvodu a příčiny a není-li zdarma, není to milost.
Co je to milost? Řeknu vám to velmi důrazně – milost znamená přijímat bez důvodu. Jakmile se objeví důvod, stává se z milosti vyrovnání. Přátelé, kdybychom měli před Bohem nějaké zásluhy, ať velké, či malé, Boží spása by se pro nás stala splacením dluhu a nebyla by už milostí. Díky Bohu, že není člověka, který by se před Bohem mohl prokázat jakýmikoliv zásluhami. Díky Pánu, že jsme spaseni milostí. Kdybych byl já, Watchman Nee, spasen na základě svých zásluh, nikdy bych neřekl:“Bože, děkuji ti za milost, kterou jsi mi dal. „ Místo toho bych řekl:“Bože jsem spasen, protože jsi splatil svůj dluh. Mohl bych pyšně prohlásit, že jsem spasen na základě svých zásluh. Proč se nikdo nemůže spasit svými zásluhami? Protože Bůh chce člověka zbavit vší pýchy, aby Mu člověk pouze DĚKOVAL a CHVÁLIL Jej.
S milostí nelze směšovat nic, tedy ani zásluhy. Milostí Bůh nesplácí svůj dluh. Bůh nám nic nedluží a nemusí tedy nic splácet. Někdo možná řekne:“Pane Nee, to bychom si přece nedovolili tvrdit. Ale musíte uznat, že nějaké zásluhy před Bohem mít musíme. Není možné nemít vůbec nic. Měli bychom udělat aspoň něco málo a Bůh potom může doplnit, co schází. My budeme dělat, co je v našich silách a Bůh obstará zbytek.“ Přátelé, takto hovořit nelze. Milost není vyrovnáním Božího dluhu. Milost je jako když vám někdo dá nové šaty. Není to, jako když vám záplatuje ty roztrhané. Budete-li milost záplatovat, ztratí svůj základ a její charakteristický rys přestane platit.
Kdo zhřešil? „Všichni zhřešili“ A proč tomu tak je? Protože „postrádají Boží slávu“ Ř 3,23 .
Kdyby Bible říkala, že všichni zhřešili, protože všichni porušili desatero přikázání, pak by byl rozdíl mezi malými a velkými hříšníky, neboť někteří porušili devět přikázání, zatímco jiní třeba jen jedno. Bible kupodivu říká, že všichni zhřešili, protože postrádají Boží slávu. Co je tedy Boží sláva?
O tom pojednává Ř 1.-8. kap. Boží milost souvisí s Boží slávou. Boží milost vyhledává člověka na nejnižším stupni, a sláva jej vynáší na stupeň nejvyšší. Spása znamená, že Bůh vyprostí hříšníka z bahna hříchu a uvede ho až do své slávy. Co znamená postrádat Boží slávu? Znamená to nemožnost vstoupit do slávy. Všichni zhřešili, protože nemohou vstoupit do slávy. Vy jste třeba moralisté a já jsem zločinec. Já jako zločinec nemohu vstoupit do Boží slávy, ale nemůžete do ní vstoupit ani vy, moralisté.
Co je Boží milost? Boží milost je to, že Bůh dává člověku nikoliv podle toho, co si zaslouží. Boží milost nedává člověku více, než si zasluhuje, ani něco lepšího než si zasluhuje. Milost je prostě to, že Bůh dává člověku, coby dostat neměl a co si nezaslouží. Někdo říká, že předtím, než jsme byli spaseni, jsme nedělali dobré skutky a nebyli jsme schopni se sami spasit. Nebylo jiné cesty ke spáse, než dát se spasit Boží milostí. Ale teď když jsme spaseni, říkají, měli bychom konat dobré skutky, protože nebudeme-li konat dobré skutky, jsme znovu odsouzeni k záhubě. Mnoho lidí si myslí, že spása je z milosti, ale že si ji musíme udržet svými zásluhami a skutky. Toto nazývám povinností.
Mnozí si myslí, že pokud se budeme po spasení chovat náležitě, bude nám spása zachována a pokud se nebudeme chovat náležitě, Bůh nám svou spásu odejme. Ale kdyby bylo možné spásu odejmout, byla by to ještě milost? Je-li to milost, pak vůbec nejde o minulé zásluhy, současné skutky ani o budoucí povinnosti. Pokud sem zavlečeme budoucí povinnosti, opět se nebude jednat o milost.
Jestli jste vykonali nějaké dobré skutky, můžete jít k Bohu a On vám řekne:“Dobrá, budeš spasen.“
Jsme-li spaseni takto, pak spasení není z milosti. Díky Pánu, že takto spasen není nikdo. Bůh nedává spásu na úvěr. Pokud je spása z milosti, dobré skutky nejsou zapotřebí. Znamená to, že už nepotřebujeme dobré skutky? To ne. Křesťané musí konat dobré skutky. Ale dobré skutky o nichž mluvím, nemají se spásou nic společného. Tyto skutky souvisí s Královstvím, odměnou a korunou.
Spása je nám dána. My si ji nekupujeme. Dobrým skutků bychom se však neměli vyhýbat. Dobré skutky souvisí s odměnou v Království, s korunou, či potrestáním, ale nemají nic společného se spásou.
Co je bezplatný dar? Je to věc, která se dává zdarma. Nemohu vám poslat dar a později za něj poslat účet. Je-li to dar, pak je úplně zdarma a nelze na tom nic měnit. Děkujeme Pánu, že věčný život je Boží dar v Jeho Synu Ježíši Kristu. Jelikož nám spásu dává Bůh, musíme mít po svém spasení na paměti jednu věc. Spásu lze získat pouze skrze VÍRU, a spása je zachována bez ohledu na věrnost.
Podmínka pro zachování spásy je tatáž, jako pro její získání. Jelikož spásu dostáváme zdarma, je také zdarma zachována. Díky Bohu, že když je zdarma získání spásy, je věčně zdarma i její zachování. Mnohokrát jsem slyšel, že musíme konat dobro a splatit tak Bohu Jeho milost. Tak se to dnes běžně v církvi říká. Já se však musím ptát, kde je v Bibli verš, který nás žádá, abychom splatili Bohu Jeho milost?
Je pravda, že my křesťané, bychom měli konat dobré skutky. Ale proč máme konat dobré skutky?
Proč musíme trpět pro Pána? Proč musíme nést hanbu? Proč Pánu sloužíme? Tak jako Pán s námi jednal s láskou, jednáme láskyplně i my s Pánem. Není zde ani náznak nějakého obchodu. Neplatí, že Bůh mi dá tolik a já Mu vrátím také tolik. Protože mě miluje, nemohu než Jej také milovat, protože mě miloval, byl za mě ukřižován, a protože já miluji Jeho, ponesu ochotně kříž. Co mi dal,
dal mi zdarma, a co Mu dávám já, dávám také zdarma. Potíž tkví v zákonickém myšlení člověka. Ve všem vidí kupčení a zákon. Dokonce i spásu chápe obchodnicky. Když dnes konáme dílo, sloužíme Pánu, jsme tupeni nebo neseme kříž, neděláme to proto, že bychom Mu chtěli splácet Jeho milost, ale proto, že Ho milujeme. Láska, jíž nás miluje, se nás chopila, zmocnila se našich srdcí, a přiměla nás, abychom Mu sloužili.
Když si od někoho vypůjčíte deset nebo sto miliónů dolarů, nebudete si ani umět představit, jak byste je dokázali splatit. Pokud byste si od něj vypůjčili bilión dolarů, už vás ani nenapadne, že byste to měli vrátit, protože to není možné. Chcete-li Bohu odplatit, znamená to, že si nejste vědomi, jak mnoho vám daroval. Neznáte hloubku, délku, výšku ani šířku Boží milosti, jež vám byla dána. Kdybyste si jen trochu uvědomili délku, šířku, výšku a hloubku Boží milosti, kterou jste dostali, uklidnili byste se a vzdali se myšlenky na splácení. Budete pak dobrovolně Pánovým dlužníkem a budete říkat:“Jsem navždy rád tvým dlužníkem“. Milost, jež nám Bůh udělil, je příliš velká. I kdybychom Mu ji chtěli splatit, nemáme jak. Přátele, kdybyste někomu dlužili sto miliónů dolarů,
měli byste tu troufalost koupit mu koláček za deset centů jako „malé znamení své vděčnosti?“
Přeji si, aby Boží děti poznali, že stejně jako je Bůh milostí pro nás, můžeme i my být milostí pro Něj. Bůh s námi jednal velkoryse. Jednejme i my velkoryse s Bohem. Hallelujah! Vůbec nejde o provinění, zásluhy ani o povinnosti. Spása pro mě není nic jiného než Bůh. Nejsem to já pro Boha. Pamatujte si prosím, že pokoj a radost hříšníka a pokoj a radost křesťana nespočívají v tom, jak mnoho milují Pána, ale jak mnoho Pán miluje je. Náš pokoj a radost netkví v tom, kolik jsme učinili pro Pána, ale v tom, kolik Pán učinil pro nás.
