poslal akceS
Ježíšova církev, která se nepřizpůsobuje světu, to bude mít na světě velmi těžké, ale bude mít na svět velký vliv. Bude v něm světlem a solí. Oproti tomu Ježíšova církev, která se přizpůsobuje světu, bude procházet světem snadněji, ale ztratí Kristovu autoritu a moc a bude nakonec zcela ovlivněna a formována světem. Jde tedy o to, koho máme ve středu svého života a koho necháme na sebe působit. Na tom všecko stojí a padá.
Stálé volání po větších aktivitách církve není často nic jiného, než zbabělý útěk před Boží vůlí a jeho záměry v našich životech. Necháváme si světem vnucovat jejich pravidla a přitom si připadáme ohromně pokrokoví a moderní. Svět mluví o homosexualitě, registrovaném partnerství a křesťané hned vytváří tomu odpovídající teologii. Svět nabádá k mírovým hnutím a pochodům, a křesťané se stávají jeho nejlepšími pěšáky. Svět varuje před falešným fundamentalismem a křesťané odkládají svou Bibli do kouta a vyhrnují si rukávy. Svět píská a my tancujeme…
Máme ještě odvahu, postavit Krista do středu našeho života navzdory všem úsměškům světa? Známý polský filozof a spisovatel Lešek Kolakowski dostal v roce 1978 cenu míru německých knihkupectví. Ve svém pozoruhodném projevu tehdy řekl: "Církev ohluchla, běží s časem o závod, chce být novodobá, pokroková, aktivní, smělá, flexibilní, vědecká a energická. Křesťané se nebojí nevěry ani kacířství, bojí se jen jednoho, totiž aby se jim nakonec někdo nevysmál, že jsou zpátečníci a žijí sto let za opicemi."
Mít Ježíše ve středu svého života znamená, očekávat na něho, dát se mu cele k dispozici, podřídit se jeho prioritám a jeho velení. Tak bude náš život duchovně plodný a požehnaný.
Jiří Sečka, KCO Náchod
