Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 225, komentářů celkem: 429541, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 429 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116462918
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ve svátostech
Vloženo Středa, 08. listopad 2006 @ 14:33:47 CET Vložil: xxx

Ekumenismus
Katolická církev učí, že křtem jsou členové jiných církví a církevních společenství přivedeni k reálnému, i když nedokonalému společenství s katolickou církví.

Křest vytváří svátostné pouto jednoty mezi všemi, kdo jím byli znovuzrozeni, a směřuje k dosažení plnosti života v Kristu.

SPOLEČENSTVÍ VE SVÁTOSTECH S KŘESŤANY JINÝCH CÍRKVÍ

OBECNÉ ZÁSADY
I. Svátosti jsou úkony Krista a církve skrze Ducha Svatého. Jejich slavení v konkrétní komunitě je znamením reálné jednoty ve víře, modlitbě a životě společenství. Svým působením jsou však svátosti – a zvláště eucharistie – také zdrojem jednoty křesťanského společenství a duchovního života a prostředky k jejich rozvoji. Eucharistické společenství je tak neoddělitelně spjato s plným církevním společenstvím a je jeho viditelným vyjádřením.

Katolická církev zároveň učí, že křtem jsou členové jiných církví a církevních společenství přivedeni k reálnému, i když nedokonalému společenství s katolickou církví. Křest vytváří svátostné pouto jednoty mezi všemi, kdo jím byli znovuzrozeni, a směřuje k dosažení plnosti života v Kristu.

Na druhé straně je eucharistie pro pokřtěné duchovní potravou, která jim umožňuje překonávat hřích a žít vskutku životem Kristovým, být do něho hlouběji vštěpováni a mít hlubší účast na celé ekonomii Kristova tajemství.

A právě ve světle těchto dvou základních principů, které musíme vždy brát v úvahu společně, umožňuje katolická církev obecně přístup ke svému eucharistickému společenství, ke svátosti smíření a pomazání nemocných pouze těm, kdo sdílejí její jednotu ve víře, modlitbě a životě církve. Ze stejných důvodů pak také uznává, že za určitých okolností, výjimečně a při dodržení určitých podmínek, může být křesťanům jiných církví či církevních společenství přístup k těmto svátostem povolen či dokonce doporučen.

V současné době se zintenzivňuje pohyb obyvatelstva (hospodářská migrace, důsledky násilných konfliktů, studijní, pracovní a turistické pobyty) a s ním na jedné straně potřeba katolických křesťanů přijímat svátosti i tam, kde nejsou přítomni služebníci katolické církve, a na druhé straně potřeba posloužit svátostmi v katolické církvi i nekatolickým křesťanům, kteří nemohou vyhledat služebníky vlastní církve. Stále častěji se však také objevují snahy prosadit spoluúčast na svátostném životě s členy nekatolických církví jako obecnou a trvalou skutečnost, což s ohledem na současnou nedokonalou jednotu církví, jak je uvedeno výše, není bohužel možné. Proto je třeba stanovit jasná pravidla.

......................

VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE
(PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)
PRAHA 2002


převzato ze stránek České biskupské konference



"SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ve svátostech" | Přihlásit/Vytvořit účet | 12 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ve svátostech (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Čtvrtek, 09. listopad 2006 @ 12:55:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Docela by mne zajímalo, kdo zde ze zúčastňujících se diskuzí, bude proti.

Jen bych chtěl podotknout, že se tak již mnohde (a nebudu ukazovat kde) děje a to dokonce i v běžných situacích a nejen ve výjimečných případech.

Petr Šíma



Re: SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ve svátostech (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Pátek, 10. listopad 2006 @ 13:39:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj LUPUSi,

vzal jsi mne nějak z toho jiného konce.

Já nemám problém účastnit se euchristie ŘKC.

Naznačoval jsem tím, že je poněkud nelogikum přistupovat k eucharistii ŘKC jako ke stolu démonů. Věřím, že vskutku přijímáte Krista, a tak nazvat to, co je Páně stolem démonů je jako považovat Pána Krista za démona.

Nic si z nikoho nedělej, žádnou ránu na hlavičku hřebíku jsi nezasadil.

Já jsem z ČCE a stejně jako čeští bratří a jako i husité a další věřím, že chléb, který přijímáme je chlebem, ale je i Kristem. A stejně i s krví. Do rukou sic vkládám chléb a k ústům pohár, ale pak již nepožívám chléb ani víno, ale Krista. S přepodstatňováním neměli problém husité ani čeští bratří. A nemám s tím problém ani já.

Mám jen problém s poněkud starými a zašlými výroky kněží v dávných stoletích, kteří se pyšnili tím, že oni mají v moci Krista obětovat druhým a jiným Krista obětovat mohou zabránit.

Proto stojím na eucharistii těla i krve Kristovy. A pro Písmo, že máme pít z toho kalicha Kristovy krve a jíst z chleba Kristova těla.

Ale že i Písmu věřím, pak vím, že chléb, který podáván mi je v připomínce Večeře Páně, již není jenom chlebem, který fyzickýma očima vidím, a ani víno není jen vínem a ba ani pohár není jen pohárem, ale již v tom okamžiku duchovním vnímáním je mi onen chléb tělem Krista a víno krví Krista a pohár smlouvou učiněnou v Jeho Krvi. A tak ne jen chléb a víno požívám, ale celého Krista. A jestliže je samým Kristem řečeno, že onen Jím podávaný chléb je tělem Jeho, které se za nás vydává, a pohár vína smlouvou zpečetěnou Jeho krví, která se za mne prolévá na odpuštění hříchů, pak tomu i takto věřím. Když tedy jím chléb a piju víno eucharistie, tedy jím z těla a piju z krve Kristovy, tedy jím Krista, jehož tělo se za mne vydává a krev za mé hříchy prolévá na odpuštění mých hříchů. A jestliže tak se má dít v upomínku vždy, když tak činím. Pak vždy. Kristus jednou byl vydán a jednou obětován, ale když v upomínku Věčeře s Pánem znovu a znovu jím tělo Jeho a piju z krve Jeho, pak vždy tehdy jím z toho Těla, které za mne se vydává a piju z té Krve, která se ve Smlouvu za mne prolévá na odpuštění a shlazení mých hříchů. A tak, co dříve jednou provždy se událo, to já při upomínce Večeře Páně, znovu jako tehdy, když vyslovil ta slova Kristus, nyní prožívám. A jako tehdy já nebyl jsem přítomen těm slovům Jeho a podávání chleba a poháru vína, a přesto ta slova řečená jsou ke mně, tak nyní já přítomen setkávám se při eucharistii vždy a opět s Kristem, a tak účasten jsem těch slov Jeho i podávání chleba i vína, jako by tehdáž bylo dnes. A stejně je tomu tak i s obětí Krista. Jako už před stvořením bylo rozhodnuto o oběti Krista, avšak předem apoštolům oznámeno v předvečer Kristova vydání a až nato Kristus obětován byl, tak i nyní. Již před stvořením světa bylo rozhodnuto, že účastni budeme té Večeře s Pánem, avšak ještě nikdo z nás nebyl. Tehdy za dob apoštolů, také nebyli jsme, avšak skrze Krista a apoštoly přeci jen jsme tam byli.

A proto odměřování času, že dávno po oběti Krista je, nemám za nic. Znovu a znovu prožívám ten čas před vydáním se krista na kříži. A kdybychom si neměli nikdy více připomínat ten večer, pak každý z nás jen jednou by směl účasten být eucharistie. Ale že sám Kristus prohlásil, že tak máme činit v připomínce vždy, když budeme z toho poháru vína píti a z toho chleba jísti, pak také znovu sobě toho připomínáme.

Já i katoličtí ví, že jen jednou Kristus byl dán, a nikdy více již obětován nebude, avšak v připomínce tak znovu a znovu se děje.

A vlastně to je to, oč běží. Opakující se připomínka. Ale připomínka jasná a živá.

LUPUSi, snad mě teď lépe rozumíš.

Ale na jiné řeči moc nedám. Budou tu ti, kdo se do mne pustí, ale vím, co jsem prožil.

Petr Šíma



Stránka vygenerována za: 0.19 sekundy