poslal akceS
Byl jednou jeden král. Ten nosil na hlavě zlatou korunu, jedl ze zlatých talířů a jestliže nezemřel…
Tak nějak to stojí v pohádkách, že? Najednou se nacházíme ve světě, který ve skutečnosti vůbec neexistuje. Není to s vánočním příběhem také tak? Mluví se tam o jesličkách. „Ví někdo z vás, jak takové jesličky vypadají?“ A pak se tam dočteme o pastýřích. „Nemá náhodou někdo z vás mezi svými známými pastýře ovcí?“ - „Ne? Já taky ne!“
Krátce řečeno: Je to dávno zapomenutý svět, se kterým se tady setkáváme. Není tedy divu, že během vánočních oslav jeden z farářů vyzval věřící, aby si na závěr vyslechli ještě tu „vánoční legendu“. Přesně tak mohl říct: „…vánoční pohádku“!
Zkuste si představit, jak by takový příběh vypadal, kdyby se odehrál v dnešní době. Možná takto: Mladí manželé z malé vísky v Orlických horách obdrželi od okresního soudu v Náchodě výzvu, aby se dostavili k soudnímu líčení. Byli předvoláni, aby vypovídali jako svědci v nějakém procesu. Mladá žena byla těhotná. Přijeli tedy autobusem do Náchoda, ale během odpoledne napadlo tolik sněhu, že veškerá doprava zkolabovala. Nastal večer. Hledali místo, kde by přenocovali. Chodili od hotelu k hotelu, od penzionu k ubytovně, ale všechny hotely, penziony a ubytovny byly beznadějně přeplněny. Dozvěděli se, že právě dnes večer se koná v náchodském divadle „volba miss 2006“ a přítomná je i prominence ze všech koutů republiky.
Jeden náchodský hospodský, který nechtěl být jmenován, se konečně nad nimi slitoval a poskytl jim přístřeší ve své garáži. Vedle staré škodovky tam byly složeny pivní stoly a lavice, které hospodský ještě nestačil vrátit pivovaru. Na nich se mladí manželé uvelebili. Pohodlné to nebylo. Venku zuřila sněhová vánice a tak byli rádi, že mají aspoň střechu nad hlavou. V noci mladá žena porodila, zavinula svého syna do plenek a položila ho na zadní sedadlo staré škodovky.
V noci bojovali silničáři se sněhovou kalamitou. Nepřetržitě jezdily sněhové pluhy sem a tam. A náhle se … Ale dál už se nedá moderní vánoční příběh dost dobře vyprávět. Náhle se objevil Boží posel, anděl. A ten jim řekl: „V garáži naleznete děťátko, zabalené do plenek – a to je Spasitel, Kristus, Pán!“
I kdybych se snažil přiblížit zmodernizovaný vánoční příběh našemu chápání co nejlépe – nejdůležitějším okamžikem v celém příběhu byl zázrak. Vánoční zázrak - Bůh se stal člověkem. Stalo se tak před 2000 lety, ve světě pastýřů, jesliček a Římanů. Něco tak překrásného a neuvěřitelného tenkrát i dnes.
Dnes jsme na tom podobně jako lidé, o kterých slyšíme:
„A všichni, kteří to slyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři říkali.“ Lk 2,18
Mohli zázraku buď uvěřit nebo ho smést ze stolu. Dnes tomu není jinak. Ale jsme na tom daleko lépe než oni. Kéž by nám Duch Svatý otevřel oči pro dítě, které přišlo na svět. A je úplně jedno, jestli se narodilo ve stáji nebo v garáži.
Duch Svatý chce otevřít naše oči, abychom poznali v narozeném dítěti Syna živého Boha. On je tím největším vánočním dárkem, který Bůh dal z lásky k nám všem. Přijali jsme ho?
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.“ Jan 3,16
„Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, totiž těm, kteří věří v jeho jméno…“ Jan 1,11+12
