poslal mertaj Přečtěte si tuto úvahu br.Nováka Davida z CB:
Nedávno jsem procházel jakousi systematickou teologií s touhou něco se dozvědět o posledních věcech. Autor mj. v jedné stati ukazoval na zhruba dvacet jmen, která byla v dějinách ztotožňována se sjednotitelem světa, který se bude stavit Bohu na roveň. Seznam začínal římskými vládci a končil Stalinem. O několik hodin později se mi dostala do rukou moje oblíbená četba - Revue Prostor. Začtěte se spolu se mnou do některých myšlenek. "Od Alexandra Makedonského až po třetí říši jsou dějiny napěchovány jmény těch, kdo se snažili provést svůj sen o sjednocení zdánlivě nesjednotitelného, jmény Caesarů, Karlů Velikých, Džingischánů, velkých podmanitelů - žádný z pokusů o vytvoření trvalé universality neuspěl. A dnes - přichází král internet. Přichází vítězně. Snad proto vítězně, že přichází podmanit říši ducha, ne vítězit na válečných polích. Ale jeho taktika je lstivá. Dobývá ne tím, že by podmaněné porážel, ale tím, že jim namlouvá - že vítězi jsou oni." (E. Martin, Revue Prostor 52) Autor poté pokračuje a hovoří o tom, že se tvrdí, že člověk nikdy neměl přístup k tolika informacím. Stejně pravdivé ale je, že nikdy neměl přístup k tolika zbytečným informacím. A ještě jedna myšlenka, která není moje, pouze ji parafrázuji. Od nepaměti byla vševědoucnost vlastnost, která lidi fascinovala. Dokonce jeden ze zakázaných stromů v ráji ji podle některých výkladů sliboval. Lidská touha po vševědoucnosti se vyskytuje i v pohádkách (např. děd Vševěd). Ve skutečnosti je vševědoucnost vlastnost, která náleží jen Bohu. Až najednou.přichází internet, obyčejnému smrtelníkovi stačí zmáčknout klávesu a má podobně závratný pocit jako měli Adam a Eva z hadových slov "budete jako bohové". Skrze jedinou klávesu jsme téměř vševědoucí. A nejen to. Protože internet přece spojuje světadíly, jsme téměř všudypřítomní. Co na tom, že ona přítomnost je pouze virtuální. V současném světě dochází k paradoxu, kdy virtuálnímu světu je přisuzována větší realita, než světu naší každodenní zkušenosti. Najednou nejsme konzumenty života, ale pouze jeho prezentací - filmů, videokazet, internetu atd. Jinými slovy, žijeme tak, že se díváme, jak žijí jiní, bavíme se tím, že se díváme jak se baví jiní.
Je známým pravidlem západní demokracie, že s velikostí davu klesá jeho schopnost uvažovat. Současný dav se již neschází na náměstí, dokonce ani před televizí, ale v síti. Tam se probírají a diskutují všechny důležité otázky: co má internetový dav nakupovat a koho volit. Účast v davu je umožněna bez ohledu na prostor a čas. (W. Giegerich, Revue Prostor 52). Pokud procházíte webové stránky, potom brzy zjistíte, že zaklínadlem je slovo prezentace. Váš web musí hrát všemi barvami, nejlépe poblikávat, "omráčit" příchozího. To je šance, jak udržet návštěvníkovu pozornost. (Je zajímavé, že když většina mých souputníků na cestě za Kristem hodnotila moje webové stránky, potom zpravidla ani slovo nepadlo o obsahu. Že by i oni pomalu ztráceli schopnost číst?) Obsah může být sebehloupější, hlavní je forma. Vrací se stará sofistická klička, proti které se tak důrazně ohrazovali Sókrates a Platon, a která je i v protikladu ke křesťanství, kdy důležitější je jak pravdu prezentuješ, než pravda samotná. I proto se největší peníze vydělávají na reklamě. Jejím smyslem není podávat pravdu, ale lapit pozornost. A kde jinde se dá reklama lépe prezentovat, než na internetu?
Ani náhodou nechci brojit proti internetu. Jen poukázat, že s internetem nepřišla vlastnost, která se jmenuje moudrost. Moudrost není ekvivalentem množství informací - jak nás to občas učili ve škole skrze nesmyslné "biflování". Dále je třeba vidět, že tento nový svět nám jako křesťanům dává obrovské možnosti. Např. po evangelizačních přednáškách lidem dávám svoji webovou adresu a mnozí na ni skutečně chodí. A nakonec - internet je médium, které se stává doménou některých starších a starých a mnohých mladých a nejmladších. Kdosi řekl následující: "V posledním desetiletí našeho století poprvé od počátku století šestnáctého, mají děti přístup ke stejným informacím jako dospělí. V naší elektronické vesnici padají zdi, které chránily děti a vyzdvihovaly dospělost. Výsledkem toho je, že z našeho světa mizí dětství." Snad je to nadsázka, ale něco vypovídá. Nechceme, aby zmizelo dětství. To nezmizí, pokud dospělí budou své děti převyšovat v moudrosti. Možná to bude znamenat nemyslet tak, jak občas "myslí" internet. Ve zkratce - ptát se nejen jak, ale i proč.dělám to co dělám, žiji jak žiji atd. Na tuto otázku (nejen) dětem internet odpovědět (zatím) nedokáže.
