Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 273, komentářů celkem: 429608, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 445 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Willy
magdalena07
ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116508778
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Je špatné být charisamtikem ?..aneb whatś wrong ? III - Pojem charismatik
Vloženo Pátek, 12. leden 2007 @ 15:25:53 CET Vložil: Bolek

Charismatici poslal jirikrupa

  Tentokrát nehodnotím probíhající diskuzi nad tzv. "učením charismatiků" a dotazem, co je na něm popřípadě nebiblické.    Navrhuji tomuto fóru jisté řešení pro komunikaci a chci se zeptat, zda jste ochotni jej nějak přijmout. Popřípadě mne poopravit. Také do toho vkládám i jakési širší souvislosti, které ale nejsou pro "pouhý" závěr článku důležité a klidně je můžete přeskočit.      Nynější stav:

1) Charismatickými církvemi jsou na tomto fóru označeny přinejmenším AC,JB,CKS,SŽ. 2)V rubrice Pálí nás a jistou částí uživatelů (domnívám se i adminů či zakladatelů portálu) je slovo"charismatik" vnímáno spíše negativně 3) Existuje marast v tom, kdo vlastně charismatik je a objevili se tu v tuto dobu tohoto pásma výrazy toho, co či kdo jest "charismatik" od Karelse, pastýře i jakobin (dosti odlišné a někdy silně kontroverzní) Pojem "charismatik" je na tom podobně jako ostatní označení Nejsem v tomto nějaký učenec. Možná víte, že moc tomuto dělení neholduji a sám se považuji spíše za "bratra" a všechny křesťany za děti "jednoho Otce". Nicméně zdá se, že prostě to označení tu je, nese nějaký význam a je dobré si jej tedy ujasnit. Lidé jsou nazýváni či se sami nazývají nějakým názvem vystihujícím jejich "rysy nejrůznějšího druhu" na základě tří momentů(nemusí existovat pohromadě): 1)něčemu věří 2)někam patří 3)něco dělají (jsou i další ..ale tyto pro nás stačí) Mám dojem, že tyto tři momenty jsou základní kameny pro jakési rozlišování lidí (i když znovu říkám, myslím, že dělení, vymkne-li se z ruky, může se stát kamenem úrazu a je pak třeba i "protibiblické") Mám dojem, že pojem charismatik má navíc dva základní aspekty, které je nutno vzít v úvahu. A) původ (historicky) B) původ slova v jeho významu ( od čeho je odvozené) (asi jsou na to odborné pojmy, ale já teď nevím, takže to nebudu hledat a popisuji čistě česky polopatisticky) Začnu těmi druhými aspekty: A) Původ (historicky) Jestli se nepletu, tak rokem 1900 mnozí datují jakýsi vznik "letničního hnutí" .(i když to, co je obsahem letničního hnutí tu bylo v jisté míře vlastně vždy) Je to spojené se jmény Parham, Seymour a následně dalšími.(mám k tomu tady nějaké knížečky "historie letničního hnutí" či tak ) , ale nechci to nějak historicky přetěžovat. Většinou prý letniční byli"odejiti" či odcházeli z různých sborů a církví, to když "přijali křest v Duchu Svatém" popř. začali "mluvit jazyky". Klíčem k pojmu "letniční" je biblická zkušenost popsaná v knize Skutků , kdy na shromážděné učedníky byl "vylit Duch Svatý". (pochopení "křtu v DuchuSvatém bylo různé a i jiná učení byla všelijaká) Nicméně přišel pojem "novoletniční" a ten je spojován dosti s tím, že je stále nějak specificky onou letniční záležitostí "vylití Ducha" , "sestoupení Ducha" "naplnění" "zmocnění" atd., ale byl tam nějaký rozdíl. Někdo vymyslel pojem charismatici, který tomuto dal. Charismatické hnutí tedy bylo typické tímto učením o "Duchu Svatém" mluvení jazyky atd. , ale jedním z klíčových bylo to, že "respektovali" denominace, nebyli jimi jaksi vylučováni a neodcházeli vždy z nich. Zůstali členy svých denominací, ale byli současně těmi "charismatiky".(vlastně i právě proto se nazývali charismatiky) Toto rozlišení a pojmosloví přišlo proto, protože zdá se, letniční zkušenost, učení o křtu v Duchu a naplnění Duchem, stejně jako učení o jazycích, uzdravování , bylo ve stávajících církvích ..jak to říct..buď nepřítomno, či málo zdůrazněno a v praxi mnohých sborů nehrálo moc roli. (i dnes to tak je, přesto, že učení Bible to jednoznačně popisuje) Pojem letniční by se v prvotní církvi moc "nechytl", protože Letnice jaksi zakusili a následně ve Skutcích se za "naplnění či sestoupení Ducha Svatého" za jednotlivé lidi i skupiny modlili. Např. "přijetí Ducha, respektive jeho sestoupení na pohany v Kornéliově domě (popsané v Písmu 10kapitola Skutků)" se stalo argumentem pro tehdejší vedení církve a bylo dosti klíčové pro změnu jejich "věrouky" o pohanech. Pojem charismatici by se asi taky moc "nechytal", protože Pavel a jiní jasně o tzv. "charismatech" vyučovali a také to bylo součástí jejich"praxe", jejich života. ( a třeba i špatně) Nebylo proč tento pojem dát, neměl se čemu vymezit. Přídavek navíc ... o pohledu na jednání Ducha s celosvětovou církví Důležité si je možná uvědomit to, že mnozí lidé chápou to, co se dělo, jako jakési Boží jednání. V jejich mysli se to řadí asi tak, že byla nějaké první vlna (letniční) , druhá vlna (charismatici) a dokonce mluví o třetí vlně (John Wimber třeba) . V jejich pochopení ty pojmy nejsou ustrnulým označením nějaké skupiny lidí či jednotlivců, ale jsou spíše, ( podobně jako v životě člověka a jeho vývoji přichází různá období, kdy s Bohem něco jiného prožívá) jsou tedy spíše výrazem jednání Božím s církví. Něco ve smyslu, přišel znuvu světovější důraz na křest v Duchu, poté jasnější důraz na dary Duchy ve smyslu Korintským 14 i v "zaběhlých církvích" a následně dokonce .."ona třetí vlna".., která asi nemá jméno, ale má nějaké odlišné rysy od těch prvních dvou. (Mimochodem třeba nevěří, jako prý většina ortodoxních letničních, že jazyky jsou důkazem křtu v Duchu a má představitele, kteří se prý jazyky nemodlí, nezdůrazňují je, a přesto jsou třeba používání ve službě uzdravování) Je třeba si uvědomit, že tyto pojmy vznikly až po nějakých skutcích respektive událostech, byly jen reflexí něčeho, co se dálo, asi ne zcela programově, ale jaksi "svrchovaně". Přídavek číslo dvě o vniku různých hnutí či skupin Dovolím si říct, že v tomto pohledu by klidně mohlo vzniknout označení jiného hnutí. Hnutí a skupiny vznikají různě. Někdo zdůrazní nějaké učení a přivrženci toho učení, důrazu či výkladu se shromáždí pod touto korouhví a dostanou jisté pojmenování. (to je v dějinách pořád) Někdy vzniknou kolem bludných nauk, někdy kolem hříšných učení , někdy mohu, je-li k tomu vlastně prostředím umožněna situace vznikat dokonce kolem něčeho, co bylo v upadnutí a co bylo "nenormální", byť biblické. Zvažte , zda tato hnutí se dají posuzovat a hodnotit tak, jak nyní nastiňuji.Já se domnívám, že ano, ale nechám prostor pro debatu (prosím ale vskutku debatu na dané téma, na vyjímku zatím mám s Vámi v tomto pásmu , mimo něj už moc ne, dobré zkušenosti) ...ustrnutí pojmů Jenže nastává "ustrnutí pojmů". Například dovolím si použít pojmu "babtistická církev". (od slova křest, křtít..babtize ..Zdůrazňovala křest oproti praxi, která byla. Nevím, zda si označení dali sami nebo jim bylo dáno, ale nyní jej používají. Nicméně bylo by omylem soudit, že "křest" je pro ně to nejklíčovější z klíčového". Vyjadřuje jen jakousi část učení v reakci na prostředí dané doby a ..v jiný čas může být jaksi už "trošku mimo aktuální důraz Ducha v církvi té které doby. (přesto, že každý důraz v Písmu je dobrý a platný jednotlivě pro jednotlivce ve své osobní doby..jsou i doby, věřím, pro jednání se sborem (myslím Boží jednání) , denominací, církví v národě, či celkově církvi ve světě) ...trocha z našich luhů a hájů (letniční ) A tak i "letniční církev", a zde musíme říct, že slovo "letniční"(křesťan) má jakýsi praktičtější význam, neboť je to prostě člen "letničních církví". Myslím, že obecně uznávané je např. to, že Assemblies of God jsou brány za takovéto "letniční církve".K nim se hlásí AC. Myslím, že dle toho je jasnou letniční církví v ČR právě ta Apoštolské církev.(když už používáme to pojmosloví). Členové AC jsou "letniční" křesťané.Dle názvu tedy jistě.Jestli jim někdo přesto říká charismatici, je to na základě jiného významu slova i na základě jiném, než jak byl vývoj, myslím. B) Význam slova dle jeho jazykového utvoření Charismatik je slovo odvozené od slova charismata, které je obvykle spojováno s dary, projevy Ducha ¨např. z Korintským 14. Charismata (dary milosti myslím) jsou prostě dle toho duchovní dary jako jazyky,uzdravení,proroctví atd. Odtud charismatik byl člověk, v jehož učení či praxi tato biblická zjevení jaksi "pracovala". Toto je myslím důvod proto, proč například Slovo života, Křesťanská společenství, či Jednota bratrská jsou řazeny zde jako charismatické církve. (Byť třeba dle původní terminologie, třeba CKS jakési jádro nejdříve bylo v ČCE, ..a tam byli charisamtiky takzvaně (oproti necharisamtikům--sledujete to vymezení proti nějakému stavu či skutečnosti?), jenže posléze někteří z nich odešli a některé jiné "charismatické skupiny" ať už z ČCE nebo jaksi nezávislé (či někdy jiné) se k "nim přidaly"., Proč to byly"charismatické skupiny"? No především kvůli tomuto pojmosloví a "používání duchovních darů či učení o nich".) ...z našich luhů a hájů (charisamtici i svým vyznáním) Jestli se někdo bere jako církev s převážně tzv. "charisamtickými sbory" , pak je to CKS. Asi i další, ale CKS to má i na svém webu v představení. Svým způsobem se dá říci, že CKS je tedy "charismatická" církev, ale má to tu nevýhodu , že to trochu jde proti tomu původnímu historickému významu slova, kdy se mi zdá, že charisamtici byli vlastně tak trochu ti "letniční" ovšem uprostřed svých někdy velkých denominací, kde tyto jejich důrazy obecně nebyli přijímané či praktikované, byli něco jako "další možnost, alternativa", nikoli však "normální část všeobecného a základního učení". Takto si CKS myslím přenesla pojem "charismatici" i jaksi mimo ony denominace. Klíčové to bylo právě pro tento druhý lingvistický význam slova a odvozeniny od "charismat" a důrazu i na toto učení.(přestože jasně CKS deklaruje, že to není pro ni prioritní) A tak se blížím k důležitému závěru. Ná základě nějakých událostí, které někteří interpretují jako hnutí Ducha,jiní je mohou vidět jinak , vznikli pojmy, které i dnes, ale pravděpodobně ještě více dříve reprezentovali nějaký důraz, který oproti dobové(i současné) praxi byl u některých části církve zanedbaný či jaksi vyprázdněný. Tyto pojmy se uchytily a někdy nějak strnuly (neříkám, že to musí být špatné), zachytily se a uchytily o nějakou (jistěže ne celou) část biblického učení. A tak se i stane, že lidé, kteří mají důraz někde zcela jinde dle stávající praxi a době, mohou přesto být označeni jako skupiny, či lidé něco činící v tomto výše uvedeném historickém kontextu a někdy jsou vnímání, jako by to pro ně bylo to nejdůležitější z Písma. Osobní dodatky (vzhledem k otázce položené v dílu I a II tohoto otevřeného pásma) Já například dle toho slovního významu jsem tedy, zdá se, charismatik. Kdyby se slovo babtista přeneslo nikoli jen na členy babtistické církve,(jako že se nepřeneslo) ale jaksi i mezidenominačně, jako např. charismatik, pak jsem i babtista. Analogicky bych možná byl možná všelijaký další ..ismatik, ista, či -án, neboť s jejich důrazy, či "zvýrazněnými pojmy" je nalezen průnik i v mém vlastním životě, praxi a "učení". ... movement of grace and unity Osobně, když už, pak já bych chtěl patřit do nějakého "movement of grace". Chcete-li už to nějak dělit. Tedy jakémusi hnutí milosti zdůrazňující, že "láska přikrývá množství hříchu", že "jsme povoláni v jedno společné tělo" a že láska je "služba blížnímu" "pravá zbožnost jest pamatovat na vdovy a sirotky". Oproti někde stávající praxi zdůrazňovat "philia delfos" (určitě to teď "koním") ..ale něco ve smyslu "bratská láska" ať trvá" (kurzívou jsou verše z Písma) Takže se tímto považuji nikoliv za charisamtika, byť jím mohu být, ale za "Božího služebníka s důrazem na Písmo, jednotu a lásku". Jestli si myslíte, že všelijaká ta názvosloví dává Bůh, pak by mne zajímalo, jaký název dáva tomuto "směru v církvi". Jenže pojem letniční a charismatik má oproti tomuto, co jsem teď zmínil jakýsi rozdíl. Zatímco důrazy na kdeco může vymyslet (či přijmout , dokonce obdržet) kdekdo a dokonce se skupiny lidí dle toho mohou označovat či či se považovat za součást daného "směru" , důrazu, tak ale ony pojmy letniční a charisamtik mají jakési pozadí a ověření v tom, jak zahýbaly s církví či církvemi. ...movement of unity and grace ..is it a reality .. or is it going to be? O "movement of grace" či nějakém "movement of unity" se bude taky možná třeba nějak mluvit či už může mluvit. A to ve chvílích, kdy v jednotlivých křesťanech podél celých církví i denominací tato skutečnost a Boží pravda bude Duchem Svatým vyrývána a zdůrazňována a chytnou se toho pastýři ,vedoucí (něříkám, že to nemají vyryto , ale myslím, že v tom nechodíme tak hutně, jak je to možná připraveno a možno) . Budeme intenzivěji slyšet o tom či to vnímat, že se vedení církvi, pastýři, apoštolové různých denominací přátelí (či ze srdce respektují alespoň), pořádají společné akce a dokonce se sbory slučují ...( a třeba i nějaké denominace.) O tom by se dalo mluvit pak podobně, jako o letničním či charismatickém hnutí.(nějaké výrazné změny a pohyb působící Boží jednání s církví) Dnes vzniká pořád cosi, buď kolem služebníků či kolem pravd. (a asi se tomu nevyhnem i v budoucnu) Vznikají i na naší církevní scéně nové téměř denominační útvary. Nesoudím to, zda je to z Boha či ne, to nelze obecně říci. Ale vím, že jednota se neprojevuje jen tzv. "duchovně" . (nesdílím názor, klidně ať je ve městě padesát církví jednotlivých denominací, hlavně ať jsme "duchovně jednotni") No nic, trochu jsem odbočil od pojmu charismatik. Dokončím to asi ve čtvrtém díle. Otázka pro Vás Teď se chci ale zeptat: 1.Jste ochotni držet se toho hlavního významu, který je více než čímkoliv jiným dán oním lingvistickým významen slova "charismatik"..tedy ten, kdo nějak používá dary či o nich učí? 2. Či myslíte, že je nutno něco do této základní definice respektive významu slova implantovat ?. Oni kupříkladu se jako charismatici berou i mnozí katolíci, o kterých neplatí plno zde zmiňovaných "učení a třeba i postojů" (mají zase své jiné ). Můj hlavní návrh To, co je společné pro všechny charismatiky, když už, prostě souvisí s těmi charismaty a učení o křtu v Duchu Svatém. To by dle mne měla zůstat hlavní "definice" či rozlišovací znak pro pojem charismatik. Jednoduché. V čem případně je problém ? Mým účelem je tuto debatu zde opravdu nějak celkově pojmout, dotáhnou do konce a pak nějak shrnout výsledky.Bude-li to možné.


"Je špatné být charisamtikem ?..aneb whatś wrong ? III - Pojem charismatik" | Přihlásit/Vytvořit účet | 12 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Je špatné být charisamtikem ?..aneb whatś wrong ? III - Pojem charismatik (Skóre: 1)
Vložil: Benjamin v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:07:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jedním z nejnaléhavějších a nejtěžších úkolů je pro současnou církevní generaci bezesporu věcné teologické vyhodnocení charismatických hnutí. Tento úkol je obzvláště naléhavý proto, že se v různých částech světa v různých církvích šíří charismatická hnutí stále víc a víc.
Nelze je už brát jen jako "otázku sekt", nebo jako "chorobné případy psychologie náboženství". Je nutno zodpovědět otázku: Jde o jistý novodobý projev Ducha svatého, anebo o odhalení sil a rozměrů hlubiny lidské psychiky (dosud neobjevené ani odborníky)? Přesněji řečeno: Jde v charismatických hnutích o duchovní nebo psychické jevy?
Jde-li totiž o jev duchovní, pak by to mohlo znamenat pronikavé přehodnocení naší bohoslovecké i praktické církevní služby; tedy kázání, pastýřské péče, výuky náboženství, misie i bohoslužebného života a řádu. Jsou-li v charismatických hnutích přítomna poznávací znamení pravé církve, pak je naším nejnaléhavějším úkolem, abychom zpochybnili současné uspořádání měšťácké lidové církve a znovu promýšleli známou myšlenku, podle které se Duch svatý a církevní právo vzájemně nejostřeji vylučují.
Naproti tomu stojíme-li zde na půdě psychologie náboženství, i když ne vždy a výlučně chorobného typu, je naše situace stejně těžká, protože musíme hledat odpověď na další otázku: Jaký je psychologický motiv tohoto jevu, jaké nedostatky chtějí nahradit masy lidí, kteří se účastní charismatických hnutí? A jak by je bylo možné i s jejich horlením, vírou a ochotou k oběti zapojit do života sboru a pomoci jim, aby dozráli z nadšeného a zaníceného křesťanství do křesťanství odpovědného. S tímto vědomím chci tedy pojednat o charismatických hnutích a to v těchto kapitolách: dějiny, učení, kritika těchto hnutí.
Typy letničního hnutí
Existuje několik druhů letničního hnutí:
a) Hnutí dvoustupňového spasení: spasení má dva stupně
- obrácení nebo znovuzrození

- křest Duchem
Většina organizací patří do této skupiny. Reprezentují je různá vlaná shromáždění (Assemblies)
b) Hnutí třístupňového spasení:
- obrácení nebo znovuzrození

- posvěcení

- křest Duchem
Reprezentanty tohoto typu jsou clevelandská "církev Boží", v Německu "boží sbory", dále tzv. Pentekostální svatá církev a mnoho dalších.
c) Skupiny "jedině Ježíš" (Die "Jesus only" Gruppen): uznávají jedinou formuli křtu:"Na jméno Ježíš". Ostatní stoupenci je považují za unitáře (vyznavače pouze Ježíše), ačkoli se jejich učení ve skutečnosti shoduje s učením solidních trinitářů (vyznavačů Boží trojice). Nejdůležitějšími představiteli tohoto směru jsou Spojená pentekostální církev a mnoho amerických letničních církví a téměř celé indonéské letniční hnutí.
d) Hnutí typu reformovaného a luterského:klasické letniční hnutí vyznává podle učení motodistického nebo luterského. Většina těchto skupin vytvořila apoštolský a prorocký úřad. V praxi ztratila mnoho z oné spontánnosti, kterou letniční hnutí teoreticky zaručovalo.
e) Nezávislé letniční církve v Africe: zatímco jihoafrické sionistické církve děkují za svůj vznik letničním misionářům, západoafrické církve ALADURA SERAFIM a CHERUBIM se v minulosti stýkaly s britskými letničními církvemi. Naproti tomu jiné církve (např. banguistů v Kongu) do letničního hnutí vůbec nepatří.
Protestanští charismatici neboli novoletniční
Charismatická hnutí, o něž se zajímáme, vznikla na protestantské půdě koncem padesátých a začátkem šedesátých let v kalifornském městě Nuys. Hnutí se šířilo po celé Americe, ba přešlo také do Evropy.
K popularitě hnutí hodně přispělo televizní vysílání o Oralu Robertsonovi, uzdravovací kampaň T.L.Osborna a W. Branhama, rychlý vzrůst letničních sborů, úspěch evangelizace mezi lidmi, kteří užívají drogy a v neposlední řadě o Svaz obchodníků plného evangelia. Ten se postaral, aby se kazatelé mohli setkávat na banketech, jež obchodníci pořádali s letničními partnery podle jejich společenské hodnosti a vzdělání. Výsledkem těchto setkání bylo, že se mnoho kazatelů nekriticky dostalo pod vliv letniční ideologie a zkušenosti. Svaz obchodníků plného evangelia poskytl významnou materiální podporu letniční universitě Orala Robertsona v Tulsanu. Na konferencích, které tam probíhaly, diskutovali Oral Robertson, reformovaní a luterští kazatelé, římskokatoličtí kněží, Wiliam Branham, Billy Graham, adventisté, metodisté, baptisté.
Obchodníci plného evangelia mají nyní i své evropské centrum s evropskou větví v Curychu, IVCC a dokonce i vlastní časopis "Akce - obchodníci a Kristus". Tato organizace vydatně pomáhá šíření letničního hnutí po celém světě, současně však letniční denominace silně kritizuje pro jejich úzkoprsost a klerikalismus kazatelů (úsilí o politickou moc). Kazatelé jí zase vyčítají, že se formou propagandy přizpůsobuje světskému kupčení a ne vedení Ducha. Pravdou je, že americký optimismus těchto obchodníků je pro evropské čtenáře prostě nepochopitelný, např. když učí, že kdo je naplněn Duchem svatým, má větší úspěch v obchodech, vyrábí lepší auta než konkurence, bydlí v nádhernější vile; je-li k tomu ještě i fitbalista, pak jistě vstřelí více gólů než neobrácení nebo nenaplnění Duchem svatým. Taková je situace v Americe.
Podívejme se nyní na charismatické hnutí v Německu. Znaky nového charismatického probuzení se v německých zemských a svobodných církvích objevují od poloviny šedesátých let. Probuzení má tři znaky:
a) objev laického prvku a zdůraznění jeho církevního významu

b) ekumeničnost

c) zaměření na poslední věci
Celá věc začala pozváním do Ameriky, které dostal vedoucí Úřadu lidové misie Falcké církve, kazatel Arnold Bittlinger od světového luterského svazu. Během své studijní cesty navštívil několik luterských a anglikánských sborů, které ovlivnilo charismatické probuzení a přesvědčil se o tom, že toto hnutí nemá nadšenecký charakter ani neusiluje o stavy extáze. Zjistil, že charismatické hnutí se od letničního liší tím, že zatímco letniční zdůrazňují jen zvláštní dary (uzdravování, proroctví, mluvení jazyky apod.), charismatické hnutí považuje např. manželství za právě takové charisma, jako zručnost při sečení trávy, nebo mluvení jazyky. Uvědomil si také to, že v lidové církvi obyčejná charismata dostávají mnohem větší roli, než charismata výjimečná. A že charismat člověk obyčejně zneužívá. Při návratu do Německa měl Bittlinger množství přednášek Pozval si i svého amerického hostitele Larry Christensona. Výsledkem těchto styků bylo, že již v roce 1963 vznikla v NSR i NDR společenství, která organizovala pravidelná
modlitební bohoslužby, praktikovala mluvení jazyky a uzdravování modlitbou. Účastníci těchto setkání ovšem zůstali uvnitř rámce své církve. Projevovali velký zájem o novozákonní teologii a biblické výklady.
Pozorování světových protestantských charismatických hnutí nemůžeme ukončit, aniž bychom se podívali na Afriku. Je-li duchovní podnebí v Americe a Evropě charismatickým hnutím příznivé, pak Afrika se může považovat přímo za úrodnou půdu. Pro nedostatek potřebných informací se nemůžeme pokusit ani o pouhe načrtnutí mozaiky afrických charismatických hnutí. Můžeme zde nabídnout jen skromnou "vůni" jejich života.
V Kongu probíhá od r. 1956 spojování různých menších i větších hnutí. Jméno spojujícího článku je Église de Jésus Christ sur la Terre par le Prophéte Simon Kimbugu (EJCSK) (Církev Ježíše Krista na zemi proroka Simona Kimbugu). Její obřady se opírají hlavně o přednes, pro něž je charakteristická sváteční a ponurá tónina. V obřadech se klade důraz na veřejnou zpověď a uzdravování nemocných. Rituální ponoření do místní řeky považují za pramen a podmínku osvobození od nemoci.
V Jižní Africe vyvolávají charismatické jevy sionistické církve. Církevní funkce vrcholí ve zvláštním uzdravujícím obřadu. Kazatel vyzve lid, aby k němu přinesl nemocné. Nato k němu přivádějí ženy, muže, děti. Bere každého jednotlivce do rukou, silně jím zatřese a drmolí formule pro vyhánění démonů. Děti zvedá do výšky a kolébá je. Poté se nemocní postaví pod ruce vymítačů démonů, kteří vzkládáním rukou opkaují prorokovy skutky a slova, pokropí nemocné vodou a posypou popelem, zatímco ostatní věřící zpívají hymny. Celou situaci charakterizuje vyjádření jednoho kazatele: "Jejich kaple je spíše nemocnicí než kostelem". Podle pozorování se domorodci přidržují sionistů; říkají: "Necítil jsem se dobře, modlili se za mě a nyní je mi už líp."
V západoafrické Nigérii a v Dahoma je podobně oblíbená církev "cherubů a serafů". V posledních 40 letech přebrala křesťanským misionářům, islámu a starým pohanským náboženstvím půl milionu věřících. Její nejdůležitější činnost je modlitba, které se přisuzuje zvláštní vliv. Modlitbou uzdravuje nemocné, získává práci pro nezaměstnané, napomáhá úrodnosti. Zakladatelem tohoto společenství je Mose Orimolade Tunalase, který v dětství následkem nemoci ochrnul. Za své uzdravení se modlil plných 10 let. Poté byla jeho modlitbavyslyšena a znovu se mohl postavit na nohy. Začal putovat ze země do země, kázal a modlil se. Od té doby považuje jeho hnutí modlitbu za hlavní životní funkci, poněvadž přináší spasení a ze spasení zase pocházejí charismatické prožitky. Kterýkoli věřící se může intenzívním modlitebním životem snažit o získání charismatických darů. Uznávají Boží Trojici, provádějí křest ponořením a přijímání, zpovídají se. Zpívají v jazyce joruba.
Také z jihozápadní Nigérie a Guineje pochází dost populární "spiritualistické" letniční hnutí. Duch svatý (Ediszána Odudu) je schopen uzdravovat různé nemoci a poranění, zaručuje dlouhý život a bohatství, přemáhá nepřátelské síly. Také stoupenci tohoto hnutí upadají často do stavu extáze a "posedlosti". Křečovitě sebou trhají, válejí se po zemi, běhají po ulicích osady jako blázni, mluví jazyky a šplhají po střechách domů a vrcholcích stromů. Základní prvky křesťanství se v jejich vědomí víry slučují s náboženskými tradicemi starého pohanství.
Charismatické hnutí v katolické církvi
- pochází z druhé vlny protestantského charismatického hnutí, tzv. novopentakostalismu. Hlavní roli zde hrála universita Notre Dame v Indianě, USA. Od poloviny roku 1972 pořádali setkání v Mnichově, od srpna jich bylo kolem 500 až 600 členů. Sekretariát pro jednotu křesťanů v Římě plánoval v Curychu rozhovory mezi klasickými a novopentekostalisty na dobu 5-ti let. Katoličtí charismatičtí vedoucí skupin zorganizovali svou první mezinárodní konferenci v říjnu 1973 v Římě.
Toto hnutí v anglické oblasti seskupovalo ve stovkách malých skupin kolem roku 1985 více než 100 000 katolických laiků a kněží. Jejich literatura se dnes vydává i v jazycích čínském, korejském, italské, portugalském, španělském, francouzském, německém a anglickém. Někteří pozorovatelé se domnívají, že v Latinské Americe a v Itálii procento pokřtěných Duchem překročilo poměr růstu obyvatelstva.
Stojí za zmínku, že se o letnicích 1975 pořádalo shromáždění asi 10 000 účastníků katolického charismatického hnutí v Římě. Na svatodušní pondělí dopoledne se zúčastnili slavnostní bohoslužby v bazilice sv. Petra. Mši sloužil kardinál Suenens a měl kázání. Po dvanácté hodině přišel do baziliky i sám papež. Ve své řeči zdůraznil, že pravým znakem působení Ducha svatého bude, jestliže účastníci kongresu naleznou své místo uvnitř církve. Zmínil se také o otázce rozlišování duchů. Charismata, řekl, lze posoudit na základě tří kritérií:
- věrnost pravému učení víry
- z různých možných duchovních darů je třeba zápasit o ty, které jsou pro společenství užitečnější
- ze všech darů je nejdůležitější láska
Kardinál nakonec členům charismatického hnutí radil, aby často a důstojně slavili Večeři Páně a svoji řeč zakončil slovy:"Ježíš je Pán! Haleluja!" Na základě uvedeného je oprávněná otázka: Zkrocení charismatici?
Učení charismatického hnutí
1) Protestantští charismatici
Podívejme se nyní na nejdůležitější body učení protestantských charismatiků, které jasně zrcadlí rozdíly od učení letničních:
a) sbor je tělem Kristovým, což znamená, že ježíš Kristus chce dnes na svět působit skrze svůj sbor. Proto je sbor orientován misijně, charismaticky a ekumenicky.
b) aby sbor mohl být takovým společenstvím, tedy tělem Kristovým, dává mu Bůh svého Ducha. Síla Ducha se projeví v ovoci Ducha a v duchovních darech, neboli v "individualizaci milosti".
c) každý znovuzrozený křesťan je charismatik. Neočekáváme tedy speciální akt získání Ducha, jakési "označení" nebo "křest Duchem", nýbrž víme, že Duch svatý přebívá v každém křesťanu; v každém křesťanu chce být viditelný.
d) charismatický křesťan je přiměřeným způsobem povolán k budování sboru a ke službě ve světě. Kdo tedy pracuje s charismatem, činí tak jako člen Kristova těla. Charismatické působení má tři kritéria:
- děje se v závislosti na Ježíši Kristu (1Kor. 12,3)

- praktikuje se podle míry víry (Ř 12,3)

- slouží k uskutečnění lásky (1Kor 13)
e) v projevech charismat není dvou nebo třístupňové rozlišení. Každý Boží dar, i ten nejsamozřejmější, je charismatem, slouží-li k tomu, aby oslavil Pána světa a sboru a šířil Panství Kristovo.
f) tam, kde je každý člen sboru charismatik, není zapotřebí zvláštní úřední autority. Autorita je závislá jedině na charismatu.
g) jelikož řád sboru je manifestací Ducha svatého, těžištěm sborového života je bohoslužba. Proto mají v charismatickém hnutí rozhodující význam modlitby nebo charismatické bohoslužby. Zde prožíváme konkrétně, že církev bude znovu uchvacovat milost a bude nás stavět do služby. Vyvrcholením bohoslužeb je Večeře Páně.
h) v souvislosti se sbory je palčivou teologickou otázkou to, jak by mohly instituční církve, skupiny a tradiční hnutí získat charismatické prvky a jak by se mohly stát dynamickými, Bohem použitelnými, aby se tím Kristova vláda v prostoru a čase stala viditelnou.
2) Katoličtí charismatici
Podívejme se nyní na některé otázky katolického charismatického hnutí.
a) Podle základního zjištění není charismatické oživení nic jiného než obnovení víry. Je to rozvinutí těch darů a ovoce Ducha svatého, které podle katolického učení získá každý katolík při křtu a biřmování.)
b) Znamení obnovy víry jsou: obnovení bohoslužeb a užívání Písma svatého, obrození ve svátostném životě, obnovení ekumenických vztahů v lásce Ducha a užívání charismatických darů jako mluvení jazyky, prorocké řeči a uzdravování.
c) Hlavní cíl charismatických bohoslužeb je oslavování Boha. Je třeba začít zpěvem. Doporučuje se kytarový doprovod a písně s jednoduchými texty. Následuje čtení oddílů Písma. Na slyšené se má odpovídat modlitbou. Je ovšem omžné být zticha a tak očekávat Pána. Dovoluje se, aby někdo povstal a pronesl několik inspirovaných slov. Poté může přijít na řadu učení, které řídí vedoucí společenství nebo i někdo jiný. Na učení (kázání) mohou přítomní navázat příklady Boží oslavy. Pak následuje oslavná modlitba a přímluvné modlitby. Důležitou roli má při bohoslužbách budování Kristova těla. Proto je důležité přijímat se navzájem s láskou, podáním ruky a objetím. Službu vedení je třeba konat pokorně, klidně a mile.
d) Pokud jde o mluvení jazyky, představitelé hnutí zdůrazňují, že se velice mýlí nezasvěcenci, kteří mluvení jazyky dávají na první místo. V novozákonních sborech byl totiž tento dar všeobecný a nebylo v něm nic mimořádného. Mluvení jazyky je skutečně možno posoudit v souvislosti s modlitbou. Je to v podstatě modlitební dar.A jelikož je charismatem nejnižšího stupně, není proč se divit, je-li v charismatickém hnutí nejrozšířenější.
e) Co se učí o uzdravování? Pro charismatického křesťana patří uzdravování skrze modlitbu ke správnému, každodennímu životu věřícího společenství. Uzdravování představovalo také podstatnou část Ježíšova působení. Uzdravování je Boží vůle, vyjímečné je spíše to, slouží-li nemoc vyšším cílům, takže se nemocný ani vlivem modlitby neuzdraví. Nemoc není kříž ani zkouška, které Bůh dopouští, nýbrž přítomnost zlého ve světě, zlo, od kterého nás Bůh chce osvobodit. V roce 1974 obnovená svátost nemocných neznamená již "poslední pomazání" jako přípravu na smrt, nýbrž touží napravit tělesné zdraví člověka ve spolupráci s Bohem. To je správné chápání klasického textu Jakub 5,14-15. Představitelé služby uzdravování nemají věřit v uzdravení, nýbrž v Boha, v Jeho moudrost, moc a sílu. Nejdůležitější ovšem je, aby ten, kdo se modlí za uzdravení, měl hlubokou lásku. Uzdravování je Boží svoboda. A vůči ní máme být otevření.
 
Kritika charismatických hnutí
Co si tedy máme myslet o charismatických hnutí podle výše uvedených poznatků?
1) Uznejme jejich nepopiratelné hodnoty:
a) Musíme si vážit jeho církevnost. V protikladu k letničním nechce vytvořit zvláštní církev v církvi nebo mimo církev, nýbrž chce zůstat uvnitř církve, jako v těle Kristově a přetvořit ji ve společenství svatých. problematické ovšem je, pokud tyto cíle veřejně před církví nevyzná ale pokouší se je dosáhnout tajně postupným zasvěcováním sympatizujících členů církve. Žel známe smutné příklady, kdy po takovémto získání většiny ve sboru, či církvi, počínají jednat vůči necharismatikům bezohledně z pozice síly a svým fanatismem je vytlačují ven.
b) Musíme si vážit trojiční nauky o Duchu svatém, totiž pojetí Ducha svatého, které nevytrhuje práci Božího Ducha ze spásné svaté Trojice. Nauka o Duchu svatém v těchto trojičních souvislostech může být opravdu normou pro život a službu církve.
c) Musíme si vážit jeho otevřenosti vůči výsledkům novozákonní teologie.
d) Musíme si vážit zřejmé pravdy, že člověk není jen bytost logická, rozumová a intelektuální, nýbrž i citová, a to prostě proto, že je - Boží tváří. Boží podstatou je zase láska. A láska je citová zkušenost, po níž celá naše existence žízní. V dnešním rozumovém světě, mezi unavenými křesťany, lhostejnými ke kázání, se charismatické hnutí odvažuje žádat o zkušenost radosti v Duchu svatém, o zkušenost prožitku lásky a zakoušení tepla bratrského společenství.
2. Zároveň ovšem nemůžeme zavírat oči nad problémy charismatických hnutí
a) První otazník se vztahuje na často zmiňované "mluvení jazyky". Evropské charismatické hnutí nemá tolik blízko k letničnímu jako americké, přesto mu však klademe otázku: Je mluvení jazyky skutečně důležité, i když ne rozhodující kritérium pro růst ve víře? Nemají pravdu Pavel a ostatní charismatici, kteří mluvení jazyky považují za nejpodřadnější charisma? Nemá pravdu právě ten názor, který v mluvení jazyky nevidí duchovní růst nýbrž právě znamení jeho úpadku? Vždyť růst víry je podle měřítka listu Efezkým "dosažení zdravého lidství" a dosažení "míry Kristovy plnosti".
b) Druhý náš otazník patří uzdravování nemocných. Že taková uzdravení jsou možná, je nám všem jasné. Ale je pravda, že nemoc je od zlého a Bůh s tím nemá nic společného? Že nemoc je následkem dědičného hříchu? Nezamítá Ježíš tento názor v případě člověka slepého od narození? "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží."(Jan 9,3)
c) Nevytvoří "znovuobjevení" a v mnoha případech získání zvláštních duchovních darů jakýsi "duchovní komplex elity"? Nenastane onen katastrofální stav, kdy "podle vnitřního člověka souhlasíme se zákonem Božím, ale máme-li jednat, podřizujeme se zákonu hříchu", tj. teoreticky každá schopnost, nadání a talent je charismatem, ale v praxi budeme považovat za charisma přece jen mluvení jazyky a uzdravování, zapomínajíce tak na to největší charisma, kterým je láska?

ThDr Géza Boross




Charismata a charismata !!..stejné slovo, ale dvě chápání (Skóre: 1)
Vložil: jirikrupa v Sobota, 13. leden 2007 @ 13:18:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.joelnet.cz
V článku, který jsem napsal, používám slovo charismata, jak je "úzce" chápáno pro tzv. "duchovní dary","dary Ducha" .

U některých lidí prostě existuje spojení(u dosti lidí):

1)Charismata jako užší výsek duchovních darů

Charismata = duchovní dary = dary Ducha = jazyky, proroctví, uzdravení a spol (Kor 12) (nevím proč jsem zaměnil v textu za Kor 14..to byl přehmat)

Nicméně v Písmu je tomu trochu jinak. Nebudu mluvit o všem, ale


2) Charismata jako obdarování každého z údů
Charismata (dary milosti) jsou i v Římanům 12.

Třeba vedení, povzbuzování, učení atd, milosrdenství . Analogicky i v Efezským 4, byť tam slovo charismata není myslím v řeckém textu uvedeno. (jsou tam uvedeny ale dary, které jsou předtím , některá, jako charismata zmíněna.)

Tedy každý úd, každý křesťan obdržuje "charismata". (ať už jsou "na něm" či "pro něj")

3) Pro "charismatické hnutí" je charakteristický který význam? (jak je to lidmi vnímáno obecně?)

Nalejme si ale "čistého vína". Myslím, že jednoznačně ten první.

Nicméně uvědomme si, že "charismata" dary milosti, jsou "biblicky" mnohem širším záběrem významu, než jak je používáno směrem k "charismatickým" církvím.

Pro náš rozhovor na Granu je pravděpodobně třeba vyjít z toho obecného předpokladu a používání slova charismata a duchovní dary, nikoli z toho základního, jak je v Písmu.

Pro náš osobní život a duchovní poznání ovšem je dobré uvidět, že "dary milosti" ve zmocnění Duchem přicházejí i do zdánlivě přirozených věcí. Stejně zůstavají "charismaty", dary milosti. Jsou to prostě všechno "charismata".




Stránka vygenerována za: 0.34 sekundy