poslal tcernik
BIBLICKÝ ZÁKLAD KÁZÁNÍ:
TEXT: Mat 7, 12
KÁZÁNÍ: Tento výrok Ježíše Krista, který řekl v tzv. Kázání na hoře, se jeví
tak logický až samozřejmý a zní bez toho dovětku o Zákoně a Prorocích tak
nenábožensky, že by se mohl stát všeobecnou zásadou civilizované společnosti,
nejen tedy pravidlem křesťanským.
Z historie víme, že pohanský římský císař Severius (vládl v l. 222-235 n.l.)
nařídil, aby tato slova byla napsána na císařském paláci, na soudních dvorech a
veřejných budovách. Přesto Ježíš tento výrok hluboce spojuje s Biblí a svými
slovy vyjadřuje, že vše, co je v Bibli obsaženo o mezilidských vztazích, vychází
z tohoto pravidla.
Je to pravidlo velmi jednoduché. K jeho pochopení nepotřebujeme teologické
vzdělání ani zvláštní inteligenci. Ale jeho naplnění není snadné. Důvod této
obtížnosti naplnění spočívá v neobjektivnosti našeho pohledu na sebe a na naše
bližní, v nestejném metru, kterým měříme sebe a ty ostatní. Na sebe býváme
shovívavější, na ostatní přísnější. Ale nejvlastnější příčinou je naše sobectví,
protože milujeme především sebe.
Abychom mohli správně jednat s lidmi, je třeba je nejdříve pochopit, vžít se
do jejich situace a jejich myšlení. Jedno rčení to vyjadřuje velmi lapidárně:
"vžít se do kůže druhého". Ježíš Kristus naplnil toto pravidlo bezezbytku a do
nejzazší krajnosti: vžil se do naší kůže, žil v lidském těle, prožil pokušení,
únavu i bolest. Bible svědčí o tom, že právě proto On cítí s našimi bolestmi (Žd
4,15).
Pokoušíme se také "vžít se do kůže druhého"? Chceme-li aplikovat slovo
Ježíšovo do každodenních situací, přináší nám vtíravé a provokující otázky:
- Kdybych byl dítětem a viděl tátu jenom večer a neměl by na mě čas, co bych
si o něm myslel?
- Kdybych byl ženou, co bych očekávala od svého manžela? Nebo naopak: kdybych
byla mužem, co bych očekával od své ženy?
- Kdybych byl nemocným, nebo starým, který si nemůže ani obstarat svoje
potřeby, co bych očekával od zdravých?
- Kdybych byl nekřesťanem, co bych očekával od křesťanů?
Těch několik konkrétních příkladů je vybráno z našeho blízkého okolí. A to se
neptáme, kdybych byl kosovským Albáncem či Srbem, co bych očekával od druhé
strany. Kosovo však začíná u každého z nás. Lidé, kteří žijí kolem nás,
očekávají od nás určité jednání. Pokud nevíme jaké, vžijme se do jejich kůže!
Opravdu se vžijme!
V Bibli je zapsán příběh o hříchu krále Davida, který zcizoložil s ženou
svého poddaného a pak jej dal zabít. Přitom zůstával docela klidný. Všechno
posuzoval z pozice svého královského postavení. Bůh však k němu poslal proroka
Nátana, který mu začal vyprávět příběh bohatého muže, jež bezohledně okradl
chudáka o to nejcennější, co měl. Prorok tak pomohl Davidovi, aby se vžil do
kůže okradeného chudáka a odsoudil bezohledného boháče. Nakonec řekl prorok
králi, že tím bezohledným boháčem, který si zaslouží odsouzení, je král sám. Tak
"vžití se do kůže druhého" pomohlo králi Davidovi, aby prohlédl a poznal vlastní
hřích.
Očekáváme pro sebe od druhých porozumění, trpělivost, laskavost, pozornost,
odpuštění, pomoc? Projevme to vše vůči nim ve stejné míře, jak si to přejeme pro
sebe. A pokud jsou naši bližní v jiné situaci než my, snažme se vidět věci i
jejich pohledem.
Ježíšovo pravidlo je velmi jednoduché, ale jeho naplnění je velmi obtížné.
Může se nám to dařit jen s Boží pomocí, když budeme naplňováni Boží láskou.
Pokud cítíme, že na to nemáme, tak i v této věci platí Ježíšova výzva: "Proste a
bude vám dáno."
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s
nimi.
Modlitba: Pane prosíme, pomoz nám vidět věci nejen z našeho sobeckého
pohledu, ale též i z hlediska lidí kolem nás. Nedopusť, aby mezi námi ani jinde
na celém světě vzniklo nové Kosovo. Buď milostiv všem jsoucím "Kosovům" po celé
tváři země.
