poslal Nepřihlášený
Ahoj kdokoliv
občas mám pocit, že ti co nalezli nemají mezi básníky a filosofy co dělat.
Přesto odevzdávám kyselé hrozny (1998 - 2001)... K slávě Bohu. Dává jim
uzrát ve světle touhy, kterou vložil do mého srdce. Věřím, že jednou
budu mít na rozdávání vodu. Zatím se učím odevzdávat vodu... tak pěkně
po kapkách...
B.Ezejmenij
kyselé hrozny
I.
Ráno si maluje
odrazy snů na zrcadle
tma se povaluje
na zmuchlanym prostěradle
noc jsi promiloval s bděním
který ti kreslí oční stíny
a lžeš si
dneska všechno změnim
a lžeš
že všechno bude jiný
pak na zvoneček zazvoní
když volaj svýho sluhu
možná tě slza uroní
než znova nastoupíš
do věčnýho kruhu
II.
starý déšť belhá se
křehce a o holi
upadl
nedýchá
umírá
mrholí
opilou milenku
přepadlo spaní
ráno se odpouští
večer se raní
v kapsách mám plamínky
na cárech papíru
v zápase počátek
na konec ve-smíru
III.
škrtl zápalkou
a na křivém stropě
problikl stín budoucnosti
zdá se ...
chtěl jsem jen ...
víš ...
cítím že ...
mám takové ...
tušení ....
IV.
láska laská
srdce praská
strpím trpět
nadarmo ?
V.
smyšlenkám
otupuju eska
zdržím se
někde mimo Dneska
jizvy od lásky
a barvy ve stupních šedi
hledám otázky
na předem dané odpovědi
VI.
tvář ve tmě
tma v tváři
otvorech
a v očích
neživé
na vorech
pod vodou
kde už se
neloví
proč čekám
až mě to
osloví ?
Ústa co
bez vody
utopí
proč čekám
až mě to
uchopí ?
Člověče
žij tu jen
ve smrti
proč čekám
až mě to
pohltí ?
VII.
Pouhou rukou
před očima
vrhám
až na povrch
slunce stíny
letmým pohybem
svých víček
zavírám svět
mezi černý klíny
a v pádu do prachu cesty
pokládám si zem na čelo
ještě jeden pohyb a pak
mezi měsícem a přílivem
opustím své
všemohoucí tělo
VIII.
Svážem začátky a konce
toho všeho
roztrhnem dny
a porazíme Zlého
zhasneme světla
a v Záři Našich Duší
... jen jeden nepatrný šepot
to vše zruší.
Snad jenom bdít
Bdít nedokážem
bděni je nemoc
a v něm se pravdou svážem
IX.
číst mezi řádky
psát mezi slova
a myslet
mezi porodem a kremací
vrátit se zpátky
a tam se schovat
mezi řádky
slova
a ticho mrtvých ovací
X.
Nezastavitelný
Moloch těch co vědí
své oběti hledá
venku - mezi všemi
člověk který vstává
v člověku co sedí
touha najít pevný bod
a nepohnout zemí
XI.
Vyšli jsme k ránu
a většina lidí
zůstala jenom na úpatí hory
zmatený divoký včely
snášely med
do plechovky vod Coca-Coly
a voda v bazénu
uprostřed města
jakoby přírodně plní se močí
a kdekdo zavřený v zrcadle
dál ptá se
zda ten chlap fakticky skočí
a mokrá omítka
jak mapy neznámejch světů
a prsty slepců si pročítaj
svobodu v Ghettu
a lidi
a věci
a stíny
jsou spojený s oblohou
kdo ví na čem svět stojí -
jistě ne na nohou
a město svázáný v ulicích
zalejzá do skrýší
a město dejchá a doufá
že nikdo to neslyší ....
XII.
slova a lidé
to co bolí
ven z mojí duše
vyprovází
zaplašit žízeň
po čemkoli
co zatím ještě
nepřichází
XIII.
podivný pocit
míjení čehosi
roletou přepínám
nepřímé přenosy
oblohy
XIV.
popraskané povrchy dnů
prsty puklinek
osahávají duše
můj dech
v tělech bublin
se rozeběhl po ulicích
prší..
XV.
poslední nádech
v leže na zádech
mrazí
palčivá touha
napjatě dlouhá
jsme nazí
zastavit čas
než věčnost ho rozdrtí
zastavit čas
a na chvilku před smrtí
stát
zatáhnout oponu
před prázdnym sálem
a jenom pro sebe
se vším svým málem
hrát
XVI.
Uprostřed mas
pocintaných sebou
ozval se hlas
a znova
někde blízko
popraskal čas
uprchněte do hor
poslední z Vás
jste vy
jste pořád
příliš
nízko
XVII.
Lidé jsou den ode dne krutější
Otče náš prosím chléb náš vezdejší
vezmi nám dnes
a připusť naše viny
jakož i my bychom si je měli připustit
a nevydej nás pokušení
ale zbav nás dobrého
neboť ještě pořád je Naše
království
i moc
i sláva
navěky
mámen
XVIII.
Jako marnotratnej syn
se domů vrací
noc prasklou tíhou vin
po ránu zvrací
život je odraz nebo stín
ve tmě se ztrácí
XIX.
vše co chci mít
všechno co jsem
vše co chci být
všechno co mám
je černá díra
na pozadí světla
obrys lidí
pohltí zem
já splet jsem se v nich
ty ses ve mě spletla
musíme jít
a vítr sám
v korunách stromů
pro nikoho zpívá
musíme jít
Jednomu dát
z prázdných rukou
všechno co nám zbývá
XX.
Na vločkách
se snáší
pavučiny mých dnů
snad trochu čitelněji
diktuj jim své stopy
snad ještě den nebo dva
ať se neutopí
v bahně
mých vlastních
prosím
XXI.
Kolik slz za očima čeká ?
Kapka či rozprouděná řeka ?
Čas mládi hladí
k starosti starostmi
dere se kolem těl
sedřeni na duši
vloženi
o vrásek krajiny
tichý hlas zeptá se
a co ty ?
... foukal jsem pro lidi bubliny
XXII.
k nohám se pokládám
stávám se tím co jsem
bez chodce pošpiněn
kamení v krajině
když se mě dotýkáš
a když tě vedu
když můj prach polykáš
přijímáš tresty
možná tě nesu
možná mě nadnášíš
jsem to co jsi
naše část cesty
XXIII.
nechci slepnout
tmou či velkým světlem
nechci usnout
v mrazu ani teplem
nechci pojít
bohatstvím či chudobou
nechci umřít
žízní ani pod vodou
být na kříži
pravém nebo levém
rozloučit se
tichem nebo řevem
XXIV.
Jako padající sníh
který taje na dlaních
místo kam jsem vrhal stín
tiše odchází když spím
a mě nezbývá
než kolem
vrhat plameny
Jako tráva na polích
jako stařec o holi
tělo usychá
už nejde krčit rameny
zmizí všechno co není
zbude jenom to co je
špína za nehty
a za duší shnilost
jako padající sníh
který taje na dlaních
budu já
až dostanu milost
XXV.
Slunce jsme posté už žádali
a přece přes noc nezůstalo
krvavé lehlo si za skály
a jiným přednost dalo
v temnotách prosíme
ať všichni dojdem
a nikdo se neztratí
než světlo svíček
zanikne v slunci
které se navrátí
někteří usli už
někteří snaží se bdít
víme co chceme -
chcem ráno
Chceme ho chtít
