poslal Pisnicka
Mistr Jan Hus v datech
Druhý červencový státní svátek – 6. července – připomíná den upálení Mistra Jana Husa. Jeho osobnost již téměř šest set let čeří hladinu dějin, a to nejen dějin českých, ale i dějin celého protestantského hnutí. Jeho přesvědčení o nutnosti nápravy křesťanského života je natolik nadčasové, že by si i v dnešních dnech jistě rychle získal řadu nepřátel, kdyby se svými názory vystoupil na veřejnosti. Hus ve svém učení vycházel z myšlenek oxfordského profesora Johna Wycleffa (bývá počešťováno na Jan Viklif). Stěžejní myšlenkou je, že pro všechny křesťany platí pouze Boží zákony (jejichž souhrnem je známé Desatero). Pokud zákon (světský, ale i církevní) Desateru neodpovídá, nemusí (či neměl by) ho člověk respektovat.
Vedle kritiky církve se Hus za svůj nedlouhý život projevil i jako velice schopný vědec na poli teologie a lingvistiky a také plodný autor řady, v dnešní době by se snad dalo říci vědeckopopulárních spisů. Zasloužil se o překlad a popularizaci Bible; při této práci jistě netušil, kolik těžkostí po šesti stoletích způsobí zavedením diakritických znamének v oblasti výpočetní techniky.
Husův život v datech:
- 1371 – narodil se (zřejmě) v Husinci u Prachatic
- 1390 – zahájil studie na Karlově univerzitě v Praze
- 1393 – dosáhl hodnosti bakaláře
- 1396 – mistrem svobodných umění
- 1404 – dosáhl hodnosti bakaláře teologie
- 1398 – začíná vyučovat na artistické fakultě
- 1400 – vysvěcen na kněze
- 1401 – do roku 1402 děkan artistické fakulty
- 1402 – stal se kazatelem v Betlémské kapli na Starém Městě pražském
- 1409 – do roku 14 10 rektor univerzity v Praze. Zhruba od 1408 stále silnější ideové rozpory.
- 1412 – protiodpustková aféra, ztráta podpory Václava IV, interdikt nad Prahou, odjíždí na venkov
- 1414 – odjezd na obecný koncil do Kostnice, uvěznění
- 1415 – 6. července v Kostnici upálen.
Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v období husitských válek – dnes jedné z nejkontroverznějších kapitol českých dějin.
Katolická církev se v poslední době zabývá otázkami Husovy rehabilitace. Některé stati k tomuto tématu si můžete přečíst na serveru Katolík.
Ještě si připomeňme několik stěžejních Husových spisů:
- De orthographia Bohemica – o zjednodušení spřežkového pravopisu zavedením diakritických znaků (Husova nabodeníčka) - není zcela jasné, zda autorem byl Hus osobně.
- O trojiem lidu řeč – proti středověkému rozdělení lidu do tří vrstev (jistě nadčasové i do dnešní doby).
- Sieť viery – nejpropracovanější teoretické dílo o významu církve (vírou se lidé zachraňují z hříchů, roli církve tu symbolizuje ta síť)
- Knížky o svatokupectví – kritika prodeje odpustků; to bylo solí v oči církvi, pro kterou odpustky představovaly vítané příjmy.
- De ecclesia (O církvi) – latinsky, teoretický spis o církvi vycházející z Viklefa.
- O šesti bludiech (De sex erroribus)
- Postila (z lat. “po oněch slovech”) Vyloženie sv. čtení nedělních – sborník 59 kázání napsal Hus již ve vyhnanství na Kozím Hrádku a soustředil v nich podstatu svého kazatelského umění. Každé kázání je uvedeno citací určité části evangelia (zpravidla 8 - 10 veršů) a pokračuje jeho výkladem (proto “po oněch slovech”).
- Výklady viery, Desatera a Páteře – výklad hlavních modliteb Věřím v Boha a Otčenáš (lat. Pater noster - odtud zkomoleně 'Páteř') a také Desatera božích přikázání – lidé se je učili nazpaměť, ale nerozuměli obsahu.
- O Boji duchovním – zde Hus odmítá i spravedlivou válku, bojovat je třeba duchovními zbraněmi.
