 |
Právě je 22 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
101524792
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
poslal Nepřihlášený
Taková je realita a jakékoliv zpochybňování, vyvracení a zlehčování ze stany falešných křesťanů je jasným projevem pohrdání, bezohlednosti a cynismu vůči opravdovým křesťanům a popraveným mučedníkům, které před smrtí krutě nutili zříci se své víry.
|
poslal Nepřihlášený V každém římskokatolickém kostele je zasedací pořádek. Je legrační pozorovat tichý rozruch který způsobí neznalý cizinec v zasedacím pořádku, který se nedej Tondo kolenatej uráčí uvelebit v předních linii frontu a ještě k tomu na místě náčelníka štábu. Když se k cizinci pak někdo dohrne, a ve stoje na něho kouká stylem- Hujer metelskublesku, tak je to on pokémon. I stalo se! Bylo zasednuto místo, a zrovna jemu! "Zasloužilci významnému, dědici neopomenutelnému", jehož zadnice vytvořila v kostelní lavici fosilní otisk. Upozornit cizince "hele ty bláho, tady si nesedej" si nikdo nedovolí, pokud se však takového faux pas dopustí místní neználek, ihned ho kolem sedící upozorní- hele tady si nesedej, tady sedí generalisimus Stanislavovič! Když cizinec někomu zasedne místo, dostane tím generalisima do prekérní situace. Generalisimus zasedací pořádek dobře zná, a nedovolí si zasednout flek někomu ze štábu. Začne si hledat volné místo někde vzadu, kde není zasedací pořádek tak striktní, kde může zasednout místo nějakému zcela bezvýznamnému poddůstojníkovi. Cizinec mu zasednutím místa úplně pokazil mši. Hrozné! Na faráře nebude moct při mši pouštět svaté čulibrky, pobožné obracení očí v sloup po přijímání se konat nebude, farář ho neuvidí na stálém čelním místě, a bude si myslet, že není na mši. Hrůza jenom pomyslet! A ještě k tomu si musí sednout na místo jemu nedůstojné, mezi lidi které nemusí, a bude jim muset podat ruku s přáním pokoje. Cizinec ani neví co způsobil. Ale vše se nakonec v dobré obrátí. Generalisimus pozve faráře na nedělní oběd, kde mu nepatřičnost náležitě vysvětlí. A nakonec to za cizince odskáče kachna na pekáči, hlávka zelí a jedna hnedle knedle přes ulici.
|
poslal Nepřihlášený Oko: Ani kult Krista tu nebyl odjakživa.
Uvědomuješ si alespoň tolik?
Kulty různých "kristů a márií", zde vždy nebyly. Začaly se objevovat v době infiltrace římského pohanství do křesťanství, tedy v době vzniku římského katolicismu. Římský katolicismus je všeobecný, je všeobecným mixem evangelia a pohanských bohů, lidových bájí, pověr a tradic. V mnoha římskokatolicko modloslužebných kultech jsou zřetelné pozůstatky kultů pohanských. Vytváření modloslužebných kultů v římském katolicismu je historicky prokázané. Hlavním důkazem jsou mnohé kultovně zasvěcené římskokatolické objekty, které pak symbolizuje modlářská výzdoba a modloslužebné uzpůsobení objektu. Modlářská výzdoba je ve formě tajných znaků, obrazů, soch a ostatků, které jsou předmětem uctívání a posvátné úcty, což bývá k modloslužbě uzpůsobené klekátky, zvonečky, květinovou výzdobou, hudbou, nasvícením, atd. Nejčastějším lidovým projevem modloslužebného uctívání je korunovace a oblékání soch, jejich nošení v procesích, klekání a zasvěcování před zobrazením, a líbání a vystavování ostatků mrtvých lidí. Modloslužebný kult, který římskokatolický objekt symbolizuje, většinou identifikuje obraz nad oltářem, a ostatky uložené v oltáři. V římskokatolických objektech lze ve výzdobě spatřit okultní znaky a zkratky nápisů náležející pohanským bohům a pohanským kultům z velmi dávné minulosti. Tyto znaky a zkratky jsou výsměchem všem oklamaným obětem římskokatolických kultů, co měli oči a neviděli, měli uši a neslyšeli. V těchto okultních znacích historicky defiluje satanská moudrost nad "moudrostí" oklamaných římských katolíků. Mistrně zakomponované okultní znaky do modlářké výzdoby jsou symbolem vítězství klamu, a taky podpisem otce lži. Důkaz klamu s podepsaným doznáním mají římští katolíci po staletí přímo na očích, a nevidí ho! Tak mocný a nebezpečný je to klam!
|
poslal Nepřihlášený
|
|
poslal Nepřihlášený Oko:
Římanům 8, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
1. Janův 3, 4 Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.
- Římanům 6, 22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
Izajáš 65, 17„Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl.
|
poslal Frantisek100 Jak úžasně moudré je to, co je zapsáno v evangeliu. Metody
ďábla na naše já. Toto působení zažil Pán Ježíš na poušti při pokoušení a to
působí na každého i dnes.
První pokušení
Lukáš:
·
3Ďábel mu řekl:
„Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“
· 4Ježíš mu
odpověděl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem.“
Na kterou stránku našeho Já se zde působí?
Je to stránka
biologická, které souvisí s
uspokojováním našich biologických potřeb. A nejde jen o nasycení organismu
látkami, kam patří potraviny a tekutiny, ale i další biologické potřeby. Dalo
by se o tom rozsáhle diskutovat. Někdy si některé potřeby vytvoříme sami jako
závislosti. Denně jsme různě pokoušeni. Dokážeme se přemoci a nepodlehnout?
Právě víra a soustředění na se Boha dodává člověku sílu k sebeovládání. Jistě,
že není třeba, abychom se úmyslně se trápili tam, kde to není nutné. Nepřítel
boží chtěl, aby Pán Ježíš zneužil své svobody a své moci k uspokojení
základních biologických potřeb v situaci, kdy měl jiný úkol a zkoušku.
|
|
poslal Nepřihlášený Oko:
|
|
poslal Nepřihlášený Marii matku Pána blahoslaví anděl a lidé. Blahoslavená Maria. Oznamovatel jejího blahoslavenství je anděl, vykonavatelé lidé. V Písmu chudé, slabé, opuštěné, slyšící slovo Boha, blahoslaví Kristus přímo. Vzhledem k tomu, že slovo Krista je nepomíjející, je blahoslavení od Krista zcela něčím jiným, než blahoslavení Marie od lidí. Kristovo blahoslavenství je jistým příslibem budoucích dober a odměn v životě věčném. Lidské blahoslavení je velebením, oslavováním člověka skrze kterého přišlo velké dobro. Kristovo blahoslavení je nepomíjející a neomylné. Lidské blahoslavení je pomíjející a omylné. Všechna pokolení budou Marii blahoslavit. To je pravda. A jak jí dnešní pokolení blahoslaví? Velmi závadně. Jako neposkvrněné početí, prostřednici všech milostí, Matku Boha, královnu nebes, atd. A to kvůli mariánskému kultu, který Marii prezentuje jako ohavnou bytost rouhající se Bohu. A lidské blahoslavení Marie stále jede na plné obrátky. Maria je blahoslavená kvůli Kristu! Děkujeme Kristu za Marii a ne Marii za Krista! Kristova slova ohledně blahoslavení Marie jsou tvrdá. Když žena v davu provolává blahoslavenství životu který ho nosil, a prsům kterého kojili, čímž jasně míní matku Krista, naplňuje tím proroctví o tom, že Marii budou blahoslavit. A co na to ženě odpovídá Kristus? Říká jí snad ano ženo máš pravdu? On jí to nevyvrací, ale svou odpovědí staví blahoslavenství vlastní matky pod blahoslavenství těch co boží slovo slyší a zachovávají. Z odpovědi Krista je zřejmé, že blahoslavenství těch co boží slovo slyší a zachovávají je větší než blahoslavenství jeho matky. Marii blahoslaví lidé, blahoslavení od Boha je něčím zcela jiným. Kristova slova k blahoslavenství matky se dají chápat i jako narážka na to, že Maria boží slovo neslyšela tak jak by měla. Je to vidět na tom jak se vůči matce Kristus ohradil na svatbě a když si pro něho s jeho bratry přišla aby ho odvedla. Podle toho co se v evangeliích o Marii píše to vůbec nevypadá na to, že by Maria Kristu rozuměla, že by boží slovo vnímala. Skoro ve všech výrocích Krista k Marii lze spatřovat nějakou výtku. "Ženo co to ode mne žádáš, ještě nepřišla má hodina". Z evangelií je taky zřejmé, že existovaly dva oddělené týmy. Kristus obklopený učedníky a učednicemi, a Maria obklopená bratry Krista. Z těchto dvou týmů pak pod křížem zůstává za učedníky Krista Jan, Magdalena další žena a za tým bratrů Krista Maria. Jan dostává za svou matku Marii, a Maria Jana za svého syna. Jan ji za matku přijal, protože boží slovo slyšel a zachovával. Zvláštní je, že není psáno, že Maria přijala Jana za svého syna. Je popsané pouze jednostranné přijetí od Jana. A to nepřímo ukazuje na důvod proč Kristus svěřil do péče Jana svou matku v návaznosti na jeho výtky k matce, která měla problém boží slovo slyšet. Již ve svých dvanácti letech musel Kristus Marii poučit, později napomenout a na kříži ji musel odevzdat do péče nejlepšího apoštola. To nesvědčí o tom, že by Maria byla nějakým zářným příkladem víry. Dále je velmi podezřelé, že se o ní Jan písemně nikde nezmiňuje. Po seslání Ducha již není o Marii nikde ani zmínka. A to je divné vzhledem k tomu kam až současný mariánský kult Marii vynesl. Mariánský kult začal vznikat cca roku 350. Že by se nenašla ani jedna písemnost, která by se hodila při vytváření mariánského kultu do krámu? Anebo se našla, ale vzhledem k velmi nevhodnému obsahu o dalším životě Marie byly tyto písemnosti zničené? Na Marii sestoupil Duch svatý. Tečka. Utrum. O ničem dalším co s Marií bylo dál není písemný záznam. Ani Jan který byl nejmladším a měl dost času v životě na psaní, a který přijal Marii za matku se o matce nezmiňuje. Proč? Pomlčel snad taktně o něčem, čeho se stárnoucí Maria dopustila? Nikdo z apoštolů se v listech o Marii nezmiňuje. Divné. Měla přece být s Janem a Jan nepřerušil kontakty s apoštoly. Poslechla Maria Krista a byla s Janem? Anebo se navrací ke své rodině a ponechává Jana svému osudu a ten o tom taktně mlčí?
|
|
poslal lutrik 6. 7. - Svátek mistra Jana Husa
Pražský sbor Luterské evangelické církve a. v., zve všechny na neformální veřejné čtení:
Magistri Iohannis Hus: Kázání na posvěcenie kostela – Lukáš v 19. kapitole (kázání je v dobovém jazyce se slovníčkem).
|
poslal rosmano
Kde se vzal kult Márie v katolické církvi ? Proč katolická církev vypadá jak vypadá ?
České titulky
|
|
poslal oko Když chce někdo kopat studnu, potřebuje nejprve vědět, na kterém místě. Při kopání na špatném místě by vody nedosáhl. Ve spiritualitě nebo v duchovním životě platí totéž.
|
poslal Nepřihlášený Oko: Jednou z velkých překážek v působení Ducha svatého v nás je naše neschopnost přijmout svoji slabost.
Všichni jsme slabí, ale ne všichni si to umíme přiznat. Slabost považujeme za něco nepatřičného, odmítáme ji, a tím se uzavíráme Boží pomoci.
Milka: A když ti napíšu, že na svou sílu nespoléhám, že ji nemám, že působí někdo jiný, pomocník a utěšitel, učitel a rádce......tak mě nazveš línou, co se nesnaží a nemaká a neposiluje. A přitom neříkám nic jiného, než že příjímám svou slabost, přiznávám ji a nepovažuji ji za nepatřičnou, protože pak přichází pomoc.
Kdyby sis nemohl vzpomenout, o čem to píšu: Ty popisuješ radost toho, co se vyškrábe na kopec vlastními silami, i kdyby lezl po čtyřech, já děkuji tomu, kdo mě tam doveze, nebo donese.....
Oko:
|
poslal Nepřihlášený Jediná Svobodná vůle je vůle Boha. Svoboda člověka je obrazem svobody boží. A k titulku lze dodat.. A současné chápaní svobody lidské je obrazem satanské nesvobody a ničemného svévolnictví.
Svoboda. Svobodná vůle. Co to vlastně je a kde se bere? Tento pojem je vzhledem k diskusním reakcím mnohým neznámý, a proto si ho vykládají různě. Nejčastěji jako svobodu rozhodování se na základě svých zkušeností, přesvědčení a bez donucování. Pro takové rozhodnutí se užívá hovorově užívá termín: svobodné rozhodnutí.
Jsou však naše svobodné rozhodnutí při zpětném pohledu do vlastního nitra skutečně svobodné?
Často lze slýchat: ach, jo, kdybych tohle tenkrát věděl, rozhodl bych se tehdy určitě jinak.
|
|
poslal Nepřihlášený Oko 4.6.2020 Jednou z velkých překážek v působení Ducha svatého v nás je naše neschopnost přijmout svoji slabost.
Jednou z velkých překážek v působení Ducha svatého v nás je naše moje neschopnost přijmout odevzdat svoji slabost Kristu.
Jednou z velkých překážek v působení Ducha svatého je moje neschopnost odevzdat svoji slabost Kristu. Na své spáse mám 1% podíl, a k získání spásy užívám všechnu svou sílu. Bez mého 1% samospásného podílu nebude 99% spásné milosti od Boha.
Oko 30.3.2018
Oko 7.4.2020
|
|
poslal Nepřihlášený Za žádnou svátost se v římskokatolické církvi penězi neplatí!
Římskokatolickým hodnostářům se za svátostné služby platí penězi formou darovaného stipendia, a to za účelem spásně zištným!Při poskytování svátostných služeb jsou finanční dary v příliš těsné blízkosti. Pro tuto těsnost nejde přesně určit, zda se jedná o nezištný dar, či platbu za něco. Rozdíl je prakticky neznatelný. A právě pro tuto neurčitost vznikl kontroverzní pojem, a nutné zdůraznit, že se jedná o hojně užívaný pojem u praktikujících katolíků: dát na mši. Prakticky to znamená dát peníze farářovi za odsloužení mše. Nezištnost nutná k tomu aby se dalo mluvit o daru je pouze fiktivní. Dárce tímto zištným darem za "něco", si chce "něco" zajistit.
Ale ať katolíci odpoví proč vlastně finanční dary "na mši" poskytují? Snad nezištně a jenom tak? Anebo za ně "něco" očekáváte? Co třeba očekáváte od finančního daru na zádušní mši?
Římskokatoličtí hodnostáři tvrdí, že stipendium za svátosti nesmí provázet ani zdání obchodu a spekulace. Ve formě finančního daru se zcela běžně přijímá stipendium (ne platba!) před a po svátostných službách, čímž vzniká oprávněný dojem, že se za tyto služby platí. Římskokatolický slang "dávat na mši" či za jiné římskokatolické služby, je typickým výrazem praktikujících katolíků, kteří jsou hlavními propagátory této "dobrovolné" dárcovské činnosti mezi vlažnými katolíky. Pokud někdo neznalý za svátostné služby finanční dar neposkytne, není po něm ze strany římskokatolických hodnostářů dar nikdy vyžadovaný. Svátostná služba je ze strany poskytovatelů zdarma. To jim nelze upřít. Tak jako nejde popřít, že přijímají finanční dary za akci krátce po a před akcí ve formě stipendia. Kontroloři "dobrovolného" dárcovství jsou vždy z řad praktikujících katolíků, a katolíky vlažné kontrolují typickou otázkou: "dali jste panu farářovi na mši"? U vlažných katolíků je dobrovolnost daru většinou vynucená, a u katolíků praktikujících se vzhledem k náboženskému fanatismu o dobrovolnosti nedá mluvit už vůbec, jedná se totiž o naučený zvyk. "Dávat na mši" je tradičním římskokatolickým výrazem. Tento výraz náleží k dalším typicky zlidovělým katolickým výrazům jako třeba: chodit (chodíš) do kostela.?
|
|
|
