Ti roviny hchu.
Hch m ve svoj podstat zabudovnu jakousi vzdlenou karikaturou trojjedinho Boha.
Podstatou pln prvnho hchu lid pece bylo: "Budete jako Bh!" (Gn 3,5). A toto se thne celmi lidskmi djinami.
Hch m tedy na lovka hned troj rozlin psoben ...
(Ef 5,8)
Kdysi jste byli tmou, ale nyn jste svtlem v Pnu. ijte jako dti svtla —
Mme - li t ve svtle, je ivot kadho lovka cosi jako pohr kilov ist vody. Kvalita ivota lovka je tedy pmo mrn istot jeho "pohru".
Kad hch si pak lze pedstavit jako kapku jedovatho inkoustu, kter tuto vodu zneiuje, kaz. Kapku rzn velkou - podle zvanosti zpsobovanho zla.
Protoe ale dn lovk nen ostrov, ale byli jsme stvoeni k ivotu v lidskm spoleenstv a jsme spolu provzni osobnmi vztahy - hch jednoho pak nedopad jenom na onoho hnka, ale dopad i na lidi, kte mu stoj zpravidla nejble - na rodinu, ptele a pod.
Zlo hchu dopad tak na lidi, kterm je hchem ubliovno. Zlo se vdycky "rozstkne" kolem a zneist ve, kam dopadne - jako ten inkoust.
Jak tedy ochrnit kvalitu svho ivota - onu istou vodu ve vlastn sklenici - od kapek "inkoustu" z cizch hch?
Existuje na to jedna jedin cesta, jeden jedin zpsob.
D se vyjdit pravidlem: "Odpustit a pustit" - (pustit z hlavy, zapomenout).
V Psmu jsme k takovmu ivotnmu postoji vybzeni opakovan (Mk 11,25; Ef 4,32; Kol 3,13;).
Tak Pn Je neopomnl tento zkladn postoj vzjemnho odputn hch mezi lidmi zdraznit v t jedin modlitb, kterou od nho mme: "Odpus nm nae viny, jako i my odpoutme naim vinkm ..."
Jsou extrmn ppady zla (lid byli nap. nespravedliv lta vznni a trni dozorci), kter se tm postienm cizm zlem odpoutj jen velmi tko. Ale odpustit kivdy je i tak nezbytn, jinak si ono zlo z cizho hchu lovk vlee vlastnm ivotem pod dl - ta jeho "sklenice" je v neodputn stle zakalena inkoustem z cizho hchu a sniuje kvalitu provn ivota. Proistit se me jen bezpodmnenm postojem odputn kivd a lovk se tmto odputnm zcela odpout od zla svch trznitel..
Jeho "sklenice" je pak znovu ist, i kdy sklenice tch, kte mu ublili, zstv teba i nadle kaln.
"Neodpustm, dokud se mi neomluv, dokud on neuin pokn ze svho hchu" - tak toto je ast, ale naprosto chybn lidsk postoj.
Odpustit kivdu je pro ukivdnho jist snaz, kdy vid, e ten, kdo mu ublil, svho jednn lituje a kaje se. Ale ivotn nutnost je odpustit i kdy se hnk nekaje a nelituje!
Jeho "sklenici" svm odputnm v takovm ppad asi nevyistme, ale tu svoji ivotn "sklenici" zaruen ano. A istota v n je podstatn pro kvalitu provn naeho vlastnho ivota.
Druh rozmr hchu se dotk vztahu kadho hnka k Bohu.
Lehk hchy tento vztah naruuj, tk hch pak tento vztah zpetrhv zcela. Takov "sklenice" je pak docela tmav, svtlo j nepronikne.
Pro kesana je takov stav tragdi.
Lze ho vak pod jet napravit skrze slubu crkve, kterou Kristus pednm moci Ducha svatho svm vybranm apotolm pro crkev ustanovil (J 20,21-23).
Vyaduje to vak u nezbytn vlastn pokn hnka a jeho obrcen - s ltost odvrcen se od dvjho patnho chovn.
V takovm ppad Bh skrze slubu crkve hnkovi odpout - a to dokonale, jako by se hch nikdy nestal - a dve temn "sklenice" je znovu kilov ist.
Toto odputn hch Bohem plyne ze zsluh Kristovy obti na ki a je slubou crkve od lid k tomu v crkvi ustanovench moc Ducha svatho (skrze kontinuln vkldn rukou ke slub od dob apotol).
V tomto ppad se jedn nikoli u od vyitn sklenice od jedu cizho
hchu, ale o vyitn sklenice od jedu hch vlastnch.
Tet rozmr psoben hchu v ivot lovka se tk nsledk hch.
Kad hch sebou nese svoje neblah nsledky - i kdy je odputn Bohem i lidmi, nsledky mohou nkdy petrvvat.
(Teba ve hnm lpn na vcech tohoto svta, na nezdrav "tlesnosti", v rznch druzch zvislost ...).
Kdy si nkdo teba vlastn vinou vyraz oko, dn pokn mu ho u nevrt. (Me mu ale pomoci nauit se t alespo s okem jedinm...).
Kdy si nkdo nap. promiskuitnm zpsobem ivota pivod HIV infekci, dn pozdj pokn ho onoho retroviru nezbav. I kdy mu byly hchy odputny, nsledky nkterch hch mohou i tak petrvvat a mt nkdy vliv nejen na kvalitu, ale i na dlku pozemskho ivota.
ivot kesana by tedy ml v sob vdycky mt i tento rozmr likvidace nsledk vlastnch hch, uzdraven ze zvislost, ze kterch se lze lovku sprvnm zpsobem ivota s Bohem uzdravit.
Novinky od: Tomas
