Grano Salis - Vrátím se do svého domu. Pokračování 2.

Podívejme se na další místo Filip. 2,13: Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.

Tento verš můžeme lehce pochopit nesprávně. Věřící by si mohl myslet, že pouze Bůh chce a činí, že Bůh do něj vkládá chtění a činění a že Bůh chce za něj a jedná za něj. To by znamenalo, že věřící nemusí nic chtít ani činit. Je to super věřící a nemusí již chtít ani činit; ten, kdo chce a činí, je Bůh. On sám je nevědoucím strojem a s chtěním a činěním nemá nic společného. Věřící, kteří si to myslí, neznají význam tohoto verše, podle nějž Bůh chce působit v našem nitru pouze do té míry, abychom byli „ochotni chtít a činit“.

Tuto mez Bůh nepřekročí; chce působit jen do té míry. Bůh nebude za člověka chtít ani činit. Bůh bude naopak působit teprve tehdy, až bude člověk ochoten chtít a činit pro jeho blahou libost.

Chtění a činění musí vycházet z člověka samotného. Apoštol Pavel byl velmi obezřetný, a proto se vyjádřil takto: „Bůh je ten, který „ve vás“ působí i chtění i činění.“ Bůh nechce a nečiní sám, ale „ve vás“; vaše osobnost je zachována. Chtít a činit musíte vy sami. Chtění a činění je stále vaší záležitostí. Bůh sice působí, ale za nikoho „nezaskakuje“.

Chtít a činit je věci člověka.

Boží působení znamená to, že Bůh činí v našem nitru, podněcuje nás, činí nás poddajnými a povzbuzuje nás, aby v nás vytvořil srdce, které je nakloněno poslouchat jeho vůli. Nechce svou vůli poslouchat za nás.

Pouze v nás působí příznivý postoj k jeho vůli.

Potom ale musíme my sami chtít uposlechnout.

Tento verš nás učí, že vůle člověka potřebuje podporu a pomoc Boží moci.

Vše, co člověk rozhodne a učiní podle své vlastní vůle, aniž se doptává na Boží vůli, je bezcenné. 1Kor. 3,12-15. Bůh „nechce“ za člověka a nechce ani, aby člověk „chtěl“ sám za sebe. Přeje si, aby člověk se svým chtěním spoléhal na Boží moc. Není to tak, že by Bůh ve chtění zaujal naše místo, ale tak, že my chceme skrze jeho působení.

Tyto jemné rozdíly si nemusí věřící uvědomovat. Může se domnívat, že když v něm působí Bůh, on sám nemusí jednat. Stačí jen, když Bohu pasivně dovolí, aby v něm působil. Působí-li Bůh chtění, on sám svou vůli uplatňovat nemusí; stačí, když dovolí, aby do něj vstoupila jiná vůle a použila jej.

Proto se neodvažuje určovat, vybírat ani něčemu odporovat; pasivně čeká, až na něj sestoupí Boží vůle. Když za něj učiní rozhodnutí nějaká vnější vůle, příjme je. Potlačuje vše, co je z jeho vlastní vůle. V důsledku toho:

1) věřící nepoužívá svou vůli,

2) ani Bůh pak nepoužije svou vůli k tomu, aby mu něco navrhl, protože chce, aby s ním věřící aktivně spolupracoval,

3) zlí duchové se chápou příležitosti zmocnit se jeho vůle a jednají místo něj, takže věřící je ochromen, zastavuje se ve vývoji nebo plane „démonským ohněm“,

4) tehdy si věřící může myslet, že za něj myslí Bůh.

Ve skutečnosti se jeho pánem stala moc temnoty.

Boží vůle tu není proto, aby odstranila naši vůli.

Řekne-li někdo: „Od dnešního dne nebudu mít svou vůli. Chci, aby se skrze mě projevovala Boží vůle,“ nezasvětili jsme se Bohu; naopak jsme uzavřeli smlouvu se zlými duchy. Protože Bůh nepoužije svou vůli, aby jí nahradil naši vůli.

Správný postoj by měl být následující: „Mám svou vůli, ale má vůle chce Boží vůli.“ Měli by jsme svou vůli postavit na stranu
Boha, nikoliv z vlastní síly, ale skrze život Boha. Skutečnou pravdou je, že život, který používal naši vůli v minulosti, byl usmrcen. Nyní svou vůli používáme skrze život Boha.

Svou vůli jsme nezničili; ta stále existuje – změnil se pouze život. Přirozený život je mrtev. Ale vůle má stále svou funkci. Bůh ji obnovil a nyní ji užívá náš nový život.

Mnoho věřících upadlo do pasivity a posedlosti pro svou neznalost díla Ducha Svatého. Uvedu několik častých omylů.

Takzvané čekání na Ducha Svatého.

Mnozí věřící na mnoha místech zdůrazňují v dobrém úmyslu učení o Duchu Svatém. Často učí, že máme „čekat na naplnění Duchem Svatým“, „čekat na sestoupení Ducha Svatého“ a „čekat na křest Ducha Svatého“.

Jedni se doma celé noci modlí a dlouhodobě se postí a „čekají na přijetí svých osobních Letnic“. Další mají shromáždění, která se hned po kázání mění ve „shromáždění očekávání“, aby ti, kteří usilují o Ducha Svatého, mohli čekat.

Díky tomu mnozí skutečně získávají neobyčejné zážitky a zakoušejí, jak na ně sestupují nadpřirození duchové, kteří jim dávají nezvyklé krásné vjemy, mají vidění zvláštního světla, slyší hlasy, hovoří jazyky, chvějí se a prožívají další úkazy.
Potom se pro ně Pán Ježíš stává vzácnějším a oni odhazují mnoho ošklivých hříchů. Jejich radost a zápal roste a oni se domnívají, že přijali křest Ducha Svatého.

Tyto snahy jsou založeny na následujících verších,

Lk.24,29: „A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni moci z výsosti“,
a Sk.1,4: „Nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali zaslíbení Otcovo.“

Tady musíme věnovat zvýšenou pozornost několika důležitým věcem. Pán Ježíš skutečně přikázal svým učedníkům, aby čekali, až na ně sestoupí Duch Svatý. Jenže nikde ve Skutcích ani v listech nenalézáme, že by apoštolové po Letnicích přikazovali věřícím, aby „čekali“ na přijetí Ducha Svatého. Po letnicích se místo slova „čekat“ používá slova „přijmout“ (Sk 19,2). Kromě toho, se učedníci celých deset dnů modlili a přimlouvali. Dnešní pasivní čekání je něco jiného.

Kromě toho, když čteme o naplnění věřících Duchem Svatým po Letnicích, vidíme, že byli naplnění okamžitě. (srov. Sk 4,31; 9,17-18; 10,44)

Ducha Svatého nemůžeme žádat přímo. A nepřijde ani na naší úpěnlivou prosbu, protože Duch je dar. (srov. Lk 11,13; J 14,16) Kromě toho Duch sestoupil v den Letnic. V celém Novém zákoně nikdo nevzýval Ducha Svatého přímo. V Bibli neexistuje případ, kdy by lidé prosili o sestoupení a křest Ducha Svatého přímo. Bible říká, že Pán Ježíš nás „bude křtít v Duchu Svatém“. (Mt 3,11)
Duch Svatý sestupuje pouze na „nového člověka“, tedy na vnitřního člověka. Očekávání, že Duch Svatý sestoupí na fyzické tělo, vyžadování pocitů a předepisování určitých vjemů jako potvrzení, že Duch Svaty sestoupil, jsou zdrojem klamu.
Dnešní praxe „čekání na Ducha Svatého“ tedy není biblická, protože je čistě pasivní.

Takové čekání se často odehrává v noci, nebo je spojeno s půstem, tělo bývá unavené, mysl zmatená a tyto všechny okolností uvrhnou vůli velmi snadno do pasivity. Věřící ničemu neodporuje, nic nerozlišuje a z ničeho nevybírá. Pouze pasivně čeká, až k němu přijde duch a srazí jej na zem nebo použije jeho jazyk a ústa a dá mu zvláštní vjem. Takové čekání otevírá přístup zlým duchům. Nelze se divit, že mnoho věřících má v takovém stavu nadpřirozené prožitky.

Právě zlí duchové využívají tyto příležitostí a vrhají se do práce. Vykonávají při věřících mnoho falešných skutků, a všechny modlitby, sliby a všechna víra, jež jsou určeny Duchu Svatému, jsou vlastně odevzdány zlým duchům. Přestože se zdá, že při takových shromážděních může docházet k mnoha zasvěcením a skutkům, přirozeného života se věřící ještě nezbavili.

Pokračování příště.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace