Netanjahuova vize se pomalu stává realitou. Navzdory různým stížnostem a nářkům ohledně životní úrovně palestinských Arabů, je situace odlišná od té, jakou představuje propaganda BBC. Její dopisovatel Christian Fraser tvrdil ve vysílání World Service Cairo, že se „změnilo jen velmi málo.“ Je to velká lež!   Strávil jsem jeden celý den v největším městě arabské samosprávy, v Náblusu (Sichem). Město prosperuje a život v něm pulsuje, což se před několika léty říci nedalo. Podle bankéře Ahmeda Aweidaha prosperoval trh cenných papíru v letošním roce jako druhý nejlepší ve světě. Lepší byl jen v Šanghaji. Aweidah se dívá ze své kanceláře na rezidenci arabského miliardáře Muniba al-Masriho, nejbohatšího člověka arabské samosprávy.   Později jsem se setkal v Náblusu s ředitelem nového kina, promítajícího v ten den holywoodské hity. Většina představení byla beznadějně vyprodána a v moderním kině se   v červnu konal filmový festival. Obchody a restaurace v Náblusu byly plné lidí. Na ulicích jsem viděl hodně drahých aut, více BMW a Mercedesů než v Jeruzalémě nebo v Tel Avivu. A co je důležitější, na cestě z Jeruzaléma do Náblusu jsme nemuseli projít jediným kontrolním stanovištěm. Premiér všechny odstranil jak slíbil a velmi dbá na životní úroveň palestinských Arabů.   

Také v Hebronu jsem viděl obchody a restaurace plné lidí i honosné vily. Ještě lépe si Arabové žijí v Ramallahu, kde je problém najít volné místo v lepší restauraci. Mají tam luxusní apartmány, banky, makléřské firmy, salóny s drahými auty a kluby zdraví. V Kalkiliji, bývalém centru teroristů a továren na výrobu bomb, pěstují jahody a zásobují jimi vánoční trhy v EU. Místní farmáře školí izraelští experti a Izrael jim dodává pesticidy a zavlažovací zařízení.   Severně od Ramallahu bylo postaveno zcela nové městečko – Ruwabi, kterému Izraelci darovali na 3000 stromků k vysázení. Kromě toho jim Izraelci pomáhají ve výstavbě parků a kulturních zařízení. Všude je patrný obrat k lepšímu. Podle arabské tiskové agentury WAFA byl letošní třetí kvartál turistickým rekordem. Arabskou autonomii navštívilo 135 939 cizinců, kterým je k dispozici 89 hotelů. Polovina hostů byla z USA a z EU.   

Podle dat mezinárodního nakladatelství International Masters Publisher (IMP) zaznamenala arabská samospráva 7% ekonomický růst. To je také cílem premiéra Netanjahua: prosperita obyčejných lidí v autonomii. Dokonce ani Gaza na tom není tak zle, jak to šíří ve své propagandě britská novinářka Lauren Booth, švagrová Tonyho Blaira, která tvrdí, že „ v Gaze je humanitární krize v rozsahu Darfúru.“ I tam jsem viděl obchody plné potravin a zboží, jenže to BBC, Le Monde ani New York Times nezveřejňuje.   

Redaktoru deníku Washington Post Jacksonu Diehlovi odpověděl Mahmúd Abbás na otázku, proč odmítl Olmertovou nabídku na předání 97% území pro vytvoření státu Palestina, s nevšední otevřeností: „Na Západním břehu máme good reality a lidé žijí normální život.“ Podobně mi to přiznal i bankéř Ahmed Aweidah: „Obyčejní Arabové potřebují izraelskou armádu na ochranu před Hanusem, proto s vyhlášením samostatnosti nespěchají.“ A tak prozatím jejich stát budují Izraelci. Nebudou-li Američané a politici z EU překážet, dobré dílo se jistě pomalu dokoná.   

Možná se Arabové a Izraelci nikdy nedohodnou na oboustranně výhodné hranici. To však neznamená, že nemohou žít v míru. Ne všichni Němci a Francouzi jsou spokojeni s hranicí Alsaska-Lotrinska, ale to jim nebrání v pokojném soužití. Ponechají-li zahraniční organizace, politici a novináři Araby a Izraelce, aby si své problémy řešili sami, nebudou-li je nutit ke špatným rozhodnutím, mír bude téměř na dosah. (The Wall Street Journal, Tom Gross, 2.12.09, ko)     

Deklarace palestinských církevních vůdců 

Podle agentury Maan News Agency podepsalo asi deset představitelů katolíků, řeckých ortodoxních, luteránů, anglikánů a baptistů deklaraci pod názvem „Moment pravdy“, ve které čteme mimo jiné:   „Jako křesťané protestujeme proti utrpení v naši zemi pod izraelskou okupací. Tragédie palestinského lidu dosáhla vrcholu. Klademe si otázku, co dělá mezinárodní společenství, co dělají politici v Palestině, Izraeli a v arabském světě? Co dělá církev? To není jen politická otázka. Obracíme se na církevní představitele, na palestinskou společnost, na izraelskou společnost, na mezinárodní společenství a na věřící křesťany celého světa s apelem:   

1) Všichni hovoří o míru a mír nikde. Jsme zbavováni svobody. Oddělující plot změnil naše města a vesnice ve vězení. V Gaze žijí lidé v nelidských podmínkách, pod trvalou blokádou, odříznuti od ostatního palestinského území. Izraelské osady pustoší naši zemi, kontrolují naše přírodní zdroje, včetně vodních zdrojů a zemědělské půdy. Denně jsme ponižováni u kontrolních stanovišť, na trhu práce, na školách i v nemocnicích. Plot rozděluje rodiny, zejména ty členy rodin, kteří nemají izraelský průkaz totožnosti.   

Náboženská svoboda je omezována, je nám bráněno v přístupu ke svatým místům pod záminkou bezpečnosti. K jeruzalémským svatým místům nemají přístup mnozí křesťané a muslimové ze Západního břehu i z pásma Gazy. Dokonce sami občané Jeruzaléma jsou během svátků omezováni v pohybu. Někteří arabští duchovní mají zákaz vstupu do Jeruzaléma. Dalším problémem jsou uprchlíci. Mnozí z nich žijí v táborech v obtížných podmínkách. Několik generací čeká na svůj návrat. Tisíce vězňů strádá v izraelských věznicích. Izraelci dělají všechno možné pro osvobození svého jediného vězně, ale kdo osvobodí ty tisíce palestinských vězňů?   

Jádrem problému je Jeruzalém, symbol míru a znamení konfliktu. Zatímco plot odděluje palestinské sousedy, Jeruzalém je vyprazdňován od palestinských občanů, křesťanů i muslimů. Jsou jim zabavovány průkazy totožnosti, bez nichž ztrácí právo na bydlení ve městě. Jejich domy jsou ničeny nebo vyvlastněny, město smíření se stalo městem diskriminace a vyloučení, zdrojem boje místo pokoje. Izrael nerespektuje mezinárodní právo i rezoluce, ochromuje arabský svět a pohrdá mezinárodním společenstvím. Porušuje lidská práva a přestože o tom referují různé organizace, bezpráví trvá. Palestinci v Izraeli musí snášet nespravedlnost, ačkoli jsou řádní občané s právy i povinnostmi.   

Jiným problémem je emigrace. Mladí křesťané i muslimové nevidí žádnou budoucnost a odcházejí ze země. Ztrácíme vzdělanou mládež. Úbytek křesťanů je jen důsledek trvajícího konfliktu. Izrael se odvolává na svou bezpečnost. Ano, existuje palestinský odpor k okupaci. Bez okupace by nebylo odporu, obav i nejistoty. 

To je naše pochopení situace. 

Proto vyzýváme Izrael k ukončení okupace, aby zavládl mír, spravedlnost a bezpečnost. Někteří Palestinci řeší konflikt vyjednáváním, ale to k pokroku mírového procesu nepomáhá. Další politické frakce vyzývají k ozbrojenému odporu. Tragédie se zhoršila vnitřním bojem mezi Palestinci a oddělením Gazy od zbytku území. Za to nese svůj díl odpovědnosti také mezinárodní společenství, když odmítlo výsledky voleb z roku 2006.     

Světové společenství vyřešilo utrpení židovského národy vytvořením nového utrpení, vyhnáním nás z naši vlasti. Naše vazby k této zemi jsou našim přirozeným právem. Prožíváme utrpení jen proto, že jsme Palestinci. Izraelská okupace naši země je hříchem proti Bohu i lidskosti. Každý výklad Bible, podporující okupaci, je v rozporu s křesťanským učením, protože vyvolává násilí a svatou válku ve jménu Všemohoucího, podřizuje Boha dočasným zájmům člověka a narušuje Boží obraz v lidech politickým bezprávím. Ani úsilí prezidenta Obamy nepřineslo dosud žádnou změnu.   

Ačkoli vidíme mezi Palestinci zklamání a roztržku, neodkládáme naši naději. Mezi různými církevními skupinami je přítomen ekumenický duch. Konají se mezináboženská setkání, křesťansko-muslimský dialog teologů i členů církví. Vedeme dialog i s představiteli judaismu.

Znamením naši naděje je vytrvalost několika generací nezapomenout na „Nakba“ (katastrofu). Náboženství nesmí podporovat žádný nespravedlivý politický systém. Kruté podmínky pro život palestinské církve volají po jasné odpovědi církve ve světě.   

Láska vidí v každém člověku Boží obraz.

Každý člověk je náš bratr a sestra. 

To neznamená, že schvalujeme zlo a agresivitu některých. Láska koriguje zlo a zastavuje agresivitu. Agrese proti palestinskému lidu, tj.izraelská okupace, je zlo, kterému se musíme postavit na odpor a odstranit ho. Odpovědnost leží na mezinárodním společenství, které reguluje vztahy mezi národy. Cesta násilí musí ustoupit cestě spravedlnosti. Odporovat okupaci je právem a povinností křesťanů, ale musí se tak dít v lásce. Nemůžeme ovšem odporovat zlu zlem. Odpor můžeme vyjádřit občanskou neposlušností. 

Vážíme si všech, kteří položili životy za náš národ.     

Součástí našeho mírového odporu je rovněž ekonomický bojkot okupanta. Tímto můžeme dosáhnout vytouženého vyřešení našich problémů, jak se to podařilo v Jižní Africe a v jiných hnutích za svobodu. Buď nás kolo násilí zničí všechny, nebo nás všechny obohatí mír. Vyzýváme Izrael, aby skoncoval vůči nám s nespravedlností, v níž koření onen „terorismus.“ Křesťany celého světa voláme k pokání. Je-li náš bratr ve vězení, jme ve vězení i my. Je-li zbořen jeho dům, je zbořen i náš. Je-li zabit, jsme zabíjeni také my. Mlčeli jsme už dlouho. Naším poselstvím je láska k muslimům, židům a k celému světu.   

Muslimy vyzýváme k opuštění fanatismu a extremismu. Židy vyzýváme k soužití v lásce, bojovali jsme se už dlouho. Lidská bytost nebyla stvořena k nenávisti. Církev ve světě vyzýváme k solidaritě nejen slovem, ale i skutkem. Je čas k revizi fundamentální teologie. Tážeme se všech křesťanů: jste schopni dopomoci nám ke svobodě, poněvadž to je jediné řešení pro oba národy k dosažení míru, lásky a bezpečí?   Přijeďte k nám jako turisté a poznejte realitu. Odsuzujeme antisemitismus i islamofobii, učiňte totéž. Vyslovte se jasně k izraelské okupaci, neinvestujte v Izraeli.   

Obracíme se na mezinárodní společenství: zastavte princip „dvojího standardu“, uvalte na Izrael ekonomické sankce, bojkotujte Izrael. To je cesta k míru, ne pomsta. Láska, důvěra a smíření jsou dosažitelné. Potřebujeme nové vzdělávání, bez nenávisti. Snaha učinit Izrael jen židovským nebo muslimským takový stát dusí a omezuje a nadřazuje jedny nad druhými. Apelujeme na palestinské vůdce, aby nás svými rozkoly neoslabovali a naše utrpení nezvětšovali. Apelujeme na mezinárodní společenství, aby pomohlo rozkol zastavit. Věříme, že v posledu bude Boží dobrota triumfovat nad zlem.    

  (IMRA, 11.12.09, ko)