Myslím si, že jde hlavně o postoj srdce ..... o živý vztah, jaký k Bohu mám

Já to mám tak, že Pán Bůh je Otec ...... Pán Bůh je Pán.
 
To, že Bůh je můj Otec, tak to mám velká očekávání (že mi dá úžasné věci, to že když ho prosím o chleba tak mi nedá přece kámen), a můj Otec mi dává úžasné věci!!!!
Ten druhý pohled je, jak Boha vnímám, že On je můj Pán. Pán tedy a já mu do toho, co se děje, nemám co mluvit, proto prožívám nulové zklamání, když věci v mém životě nejsou tak a tak, ale tak jak mi to dává Bůh. Tedy přesněji řečeno, není to mnohdy jednoduché, musela jsem se v životě těžce smířit s mnoha věcmi, ale Bůh je můj Pán, a já mu nemám, co do toho mluvit, když se věci dějou podle mého Pána, teda nemám být proč zklamaná.

A podobně to mám s vnímáním Boha Krista jako Přítele    Boha Krista jako Pána.

Přítel.... je to Ten, s kým mám vztah, který mě nezklame. neopustí, nezřekne se mě, rozumí mi, chápe mě, je mi nablízku ...je to ten, kterého oslovuji jeho vlastním jménem.
Vnímání Boha Krista jako Pána ...je to můj Šéf... Někdo, komu jsem poddána, poslušna, .... dělám věci, tak jak On chce (hledám Jeho vůli).

rive