Kdysi dávno v začátcích mého křesťanského života jsem navštívil v Praze jeden kostel a vyslechl zde v rámci mše kázání. Kazatel mluvil na základě jisté pasáže z Janova evangelia o Pánu Ježíši jako by Ho znal, ale něco mi na tom kázání pořád nesedělo. A tak jsem se, když jsem z kostela vyšel, zeptal Pána: "Pane, jak to přijde, že ten člověk o tobě mluví, jakoby Tě znal." A Pán mi odpověděl v tomto smyslu: "On ví něco o Mně, protože si to přečetl v Bibli, ale nezná Mě osobně!"

Znělo mi to zvláštně a tak jsem dříve i později pátral po tom rozdílu mezi "poznáním" a poznáním.

A narazil jsem při tom hledání na některá místa Písma, která na tuto záležitost vrhají světlo.

Jan 20:11-16 Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená ‚Učiteli‘. Marie znala Pána Ježíše velmi důverně - tedy podle těla. Když Ho však uviděla vzkříšeného, nepoznala Ho! Poznala Ho až v okamžiku, kdy ji oslovil jejím jménem v souladu s Pánovým Slovem v Janovi 10:3.

L 24:13-32 Téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené [sto] šedesát stadií od Jeruzaléma, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá na návštěvě/bydlí jako cizinec v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“ I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem; jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno/k tomu všemu je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, a když nenalezly Jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“ A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.