Grano Salis - Jeden trojjediný nebo jednojediný Bůh?

Tento článek je mírně upraveným přepisem mého komentáře uživateli GS heleně pod článkem "Božská trojice". Ale protože, aniž bych to tušil před jeho napsáním, je poměrně obsáhlý a svým obsahem důležitý, rozhodl jsem se ho sem dát i jako článek.

1J 1:3-4 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem A s jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše/vaše radost byla úplná.

V tomto svém výroku apoštol Jan zasahuje smrtící ránu bludu o "jednoosobním" Bohu, neboť jako učedník, jehož Pán miloval a jeden ze tří učedníků, kteří viděli Pána Ježíše Krista oslaveného Boží slávou ještě předtím, než k Jeho oslavení skrze vzkříšení z mrtvých, nanebevstoupení a posazení po Boží (Otcově) pravici skutečně došlo a dále jako apoštol Pána Ježíše Krista jasně píše, že společenství apoštolů, v němž všichni prvotní věřící svatí vytrvale zůstávali (Sk 2:42), bylo s Otcem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem. To jasně zjevuje fakt, že Otec a Jeho Syn jsou dvě "Osoby".

Duch Svatý jako další "Osoba" trojjediného Boha je právě tím společenstvím, neboť se jedná o společenství Ducha Svatého/v Duchu - viz 2K 13:13 Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží (Otcova) a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Amen. Neboli Duch Svatý ve své funkci v rámci Boží trojice je Tím, Kdo vytváří společenství a je tímto společenstvím, které máme s Bohem Otcem a Jeho Synem Ježíšem Kristem. Jestli tedy nevěříme Janovu výroku o společenství apoštolů s Otcem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem, kde spojka "a" říká, že se jedná o dvě Osoby, i když přebývá jedna v druhé, jsou jedno a nelze je od sebe oddělit, pak to svědčí jasně o tom, že toto společenství, v němž vytrvale zůstávali první svatí stejně jako v učení apoštolů, nemáme a učíme-li jinak než apoštol Jan, pak nemáme a neznme učení Kristovo, jímž učení apoštolů je. Apoštolé se stali skrze přijetí moci Ducha Svatého, který na ně přišel na den Letnic, také svědky Pána Ježíše, tj. především svědky Jeho vzkříšení/zmrtvýchvstání a níže uvádím svědectví a výroky apoštola Jana, které jsou v celé této záležitosti naprosto zásadní.

1J 5:6-12
To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, který to dosvědčuje, neboť Duch je pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví [na nebi — Otec, Slovo a Duch Svatý — a ti tři jsou jedno]. [A jsou tři, kteří vydávají svědectví na zemi] — Duch, voda a krev —, a ti tři jsou zajedno. Přijímáme–li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Toto je Boží svědectví, protože on sám vydal svědectví o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.

Vy jste neuvěřili Božímu svědectví, které vydal o svém Synu, poněvadž tvrdíte, že Syn je Otec jako jediná Osoba Boha. Jan však jasně rozlišuje mezi Otcem a Synem. Boží (Otcovo) svědectví je totiž nejen o tom, že Ježíš je Boží Syn, ale také o tom, že nám dal věčný život, který je v Jeho Synu. Dát nám svůj božský věčný život bylo a je Božím cílem pro nás. Proto je napsáno, "kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá."

Mít Božího Syna a věčný život může jen ten, kdo Jej vírou přijme a pozná/uzná jako Syna Božího, který má věčný život sám v sobě. A jelikož se jedná o věčný život, jehož zdrojem je Bůh Otec, je jasné, že tento život nemá začátek ani konec, poněvadž Bůh neexistuje v čase. To znamená, že Syn Boží nemohl začít žit/existovat až po narození jako člověk. Po narození začal Boží Syn existovat také jako člověk tím, že na sebe "oblékl" lidství, tzn. že se vedle Syna Božího, Jímž byl dříve než byl svět a než byl Abraham, stal také/zároveň Synem člověka, aby se kromě jiného stal za nás zástupnou obětí za naše hříchy a také, aby coby Syn člověka při svém druhém příchodu vykonal soud, který mu svěřil Otec, poněvadž jako Syn Boží řekl, že nikoho nesoudí (J 8:15), poněvadž nepřišel, aby soudil svět, ale aby svět zachránil (J 12:47).

Podívejme se však na Slova samotného Pána Ježíše Krista svědčící o "víceosobním" Bohu v evangeliu života, jak nazývám evangelium Janovo:

J 12:44-50 Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je/neuvěří jim, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal přikázání, co mám říci a co promluvit. A vím, že Jeho/to Jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

Může být jasnějšího potvrzení faktu, že ačkoli Otec a Syn jsou jedno a neexistují nezávisle na sobě, nýbrž přebývají jeden v druhém (J 14:10a), jak Bible jasně zjevuje, že se jedná podle své funkce v Boží trojici o dvě Osoby, přičemž třetí (nikoli třetí samozřejmě postavením či významem v rámci Boží trojice) Osobou je Duch Svatý, který je věřícím dáván/posílán Otcem ve jménu Ježíše Krista, neboť je Duchem Božím i Kristovým (Ř 8:9,14)?

Kéž se nad námi všemi Bůh smiluje a dá nám skrze Ducha moudrosti a zjevení porozumět Pravdě o Něm samém coby trojjediném Bohu a vírou ji přijmout jako fakt, který budeme prožívat jako skutečnost a mít ji jako zkušenost života, jíž se pro nás stane. Amen.

Tož tak.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace