Grano Salis - Poznámky k Mt 25,31

Písmo nás opakovaně varuje před reálnou hrozbou trestu. Jedna z nejznámějších pasáží jsou právě Ježíšova slova na konci 25. kapitoly Matouše, konkrétně v úplně posledním verši. Jaký je však smysl onoho trestu?

Motivy pro udělení trestu

Obecným účelem trestu bývá snaha dosáhnout nějakého odškodnění poškozeného. S tímto motivem se setkáme v moderních právních řádech, ale nacházíme ho i ve Starém zákoně, který se na mnoha místech zabývá otázkou, jaká náhrada má být poškozenému poskytnuta. Dalším důvodem trestu je pak výchovný dopad na společnost, kdy se nemálo lidí nedopustí nekalého jednání právě ze strachu z trestu.

Ve vztahu k viníkovi lze vysledovat dva přístupy. První spočívá v důrazu na samotné potrestání viníka. Klasikou ukázkou je trest smrti. V dobách Mojžíše byl tento trest udělován častěji, než by se nám v dnešní době zdálo přijatelné, ale důvody pro takovou praxi byly veskrze praktické. Smyslem trestu je totiž rovněž chránit společnost, což v době neexistence vězení (zejména v čase putování vyvoleného národa je nějaké vězeňství nepředstavitelné) bylo často proveditelné konečným odstraněním viníka ze společnosti. Primárním motivem je tedy dopřát poškozenému jakousi satisfakci z toho, že viník byl potrestán. Zabil-li jsi někoho, pak budeš sám zabit - tak lze shrnout první přístup.

Druhý pohled je poněkud odlišný a primárním smyslem udělení trestu ve vztahu k viníkovi je dosáhnout změny jeho smýšlení a chování. A tak je vrah odsouzen k pobytu v nějakém nápravném zařízení a je vyvíjena snaha, aby pochopil špatnost svého konání a změnil se k lepšímu. Ztrátou svobody "zaplatí" svůj dluh tak, jak v případě trestu smrti "zaplatí" svým životem, ale právě snaha o převýchovu je velmi podstatnou součástí trestu. Praxe jednotlivých států se liší, ale nejčastější je odsouzení viníka k x let dlouhému pobytu za mřížemi s tím, že po určité době (v závislosti na státu a povaze zločinu jde obvykle o dobu 1/2 či 2/3 trestu) přichází na řadu odvolání, při kterém se posuzuje, do jaké míry došlo k nápravě, a případné podmínečné propuštění. V Anglii je též možné být odsouzen na dobu neurčitou s minimální dobou pobytu ve vězení, po které se opět posuzuje. Ve vyjímečných případech se setkáme i s odsouzením na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění či s nasčítanými tresty, kdy jsou lidé odsouzeni na stovky let. I v těchto případech však společnost považuje za vhodné dovést odsouzeného ke změně smýšlení a chování. Zabil-li jsi někoho, budeš právem po určitou dobu trpět, abys pochopil, že je to zlé a neopakoval to - tak lze shrnout druhý přístup.

O jakém trestu Ježíš mluvil?

Ty, kteří budou shledáni nehodnými, očekává podle slov Krista trest. Chceme-li porozumět tomu, o jakém trestu tu Ježíš mluví, nejsme naštěstí odkázáni na nekonečné teologické debaty a spekulace, neboť již samotný řecký text to prozradí. V Písmu je pro trest použito slovo kolasis (κόλασις). Řečtina zná ještě další výraz pro trest - timória. Aristoteles ve své Rétorice (1369b, 13) vysvětluje, v čem je rozdíl:"Ale je rozdíl mezi timória (odplatou) a kolasis (trestem). Kolasis (trest) je udělován v zájmu potrestaného (trpícího), timória pak v zájmu trestajícího, aby dosáhl satisfakce." Rovněž Platón na dvou místech (Protagoras 324, Gorgias 477) informuje, že slovo kolasis označuje trest, jehož cílem je náprava potrestaného. Barclay zachází dokonce tak daleko, že uvádí, že "ve veškeré starořecké literatuře není slova kolasis použito v jiném smyslu než jako trest s účelem nápravy." Dále pak ukazuje, že původně bylo kolasis používáno pro prořezávání stromů, jehož jediným účelem je jejich lepší růst.

Samotný NZ nám může být rovněž nápomocný. Slovo timória je použito jednou (Žd 10,29) a z kontextu je patrné, že pisatel si byl vědom rozdílného významu obou předmětných slov. Uvádí, že již ten, kdo pohrdne Zákonem, propadne smrti, což je trest ve smyslu timória, kde nelze mluvit o nějaké snaze o nápravu viníka. A právě v této souvislosti uvádí:"Pomyslete, oč hroznějšího trestu (τιμωρίας) si zaslouží ten, kdo zneuctí Syna Božího ..." Jeho úvaha pokračuje starozákonním jazykem o trestajícím (odplácejícím) Bohu. Podle Zákona (Božího "práva" obecně) si všichni do jednoho zasloužíme odplatu (timória), což pisatel tohoto listu názorně a opakovaně ukazuje. Trest (kolasis) je naopak projevem lásky a milosti, kdy je viníkovi poskytnut výchovný prostředek. Naplácá-li tak rodič neposlušnému potomku na zadnici či potrestá-li ho jinak, jedná se o milost, snahu napravit dítě - kolasis. Pokud by však rodič dítě umlátil, jednalo by se o odplatu, snahu rodiče vybít se či se pomstít - timória.

Slovo kolasis je použito vedle debatované pasáže ještě jednou - 1 Jan 4,18. Zde je však použito v přeneseném slova smyslu, a to jako něco, co provází obě podoby trestu, tj. jako utrpení.

Porovnejme možnosti

Na jedné straně tu tedy máme význam, který odpovídá řeckému textu, kdy Ježíš mluví o jistě hrozném trestu, jehož cílem je náprava viníka. Taková náprava je/začíná změnou smýšlení, což je doslovný význam řeckého slova metanoia, které obvykle překládáme jako pokání. Bůh tu tedy jedná jako milující rodič, jehož cílem je i bolestivými prostředky dovést své děti "k rozumu". V této souvislosti je zajímavý i výrok Pavla (1 Kor. 5,5), kdy vybízí k vydání velkého hříšníka (je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany) k tomu, aby viníka "vydali Satanu ke skáze těla", což zní jako velmi vážný trest, jehož smyslem je však konečné dobro hříšníka, "aby duch mohl být zachráněn v den Páně." Takové jednání Boha je v souladu i s tím, jak přistupoval v období staré smlouvy ke svému lidu, který také různými tresty a dopuštěními, z nichž mnohá byla hodně bolestná, přiváděl zpět na pravou cestu.

Na druhé straně se pak lze přiklonit k významu, který řečtině neodpovídá, kdy Ježíš mluví o odplatě (pomstě), která je samoúčelná a viníkovi přinese jen utrpení a trápení bez jakéhokoli smyslu či významu pro něj.

Závěrečná poznámka

S tématem povahy trestu jsou úzce spojeny další dvě otázky. Jednak se jedná o význam řeckého slova aiónios, které vymezuju v dané pasáži trest (kolasis), a jednak otázka, kdo se tu vlastně myslí ovcemi a kozly. Věnovat se všem otázkám v jednom článku nepovažuji za rozumné, neboť by byl neúnosně dlouhý.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace