Řada lidí se domnívá že velikonoční zajíc je pozůstatkem  prastarých pohanských jarních rituálů plodnosti i jiných kterých se naši slovanští předkové nedokázali zříct ani v křesťanském středověku. Ve skutečnosti k nám přišel až koncem 19. století z Německa. Spisovatel Karl Schmidt napsal povídku Kraslice ve které „odhalil“ původ velikonočních vajíček. Pro hodné a mravné děti je snáší do pelíšku na poli zajíček, stará se o ně a zahřívá je. Povídka si doslova přes noc získala srdce čtenářů a byla přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny. Cukráři a pekaři začali dávat do výloh ošatky s kraslicemi a na ně figurku zajíčka. Zajíci se začali vyrábět jako dekorativní předmět i jako pamlsek z čokolády. V Itálii nosí zajíc dětem nadílku, v USA se pořádají dětské párty a v mnoha zemích děti hledají po zahradě ukryté sladkosti a vajíčka podle té povídky.Velikonoční zajíček je tedy postava z říše novodobých pohádek.

Podle  křesťanské legendy se Marie Magdalena setkala s císařem Tiberiem a podala mu darem vejce se slovy Kristus vstal z mrtvých. Císař ho prý vzal do ruky a řekl že je to stejně nemožné jako kdyby tohle vajíčko změnilo barvu z bílé na červenou a zbytek si můžeme snadno domyslet. Pokud se to opravdu stalo tak by to mohlo být tehdy když Tiberius asi tři roky po Ježíšově smrti nařídil aby mu přivedli svědky těch událostí a byl při tom zázračně uzdraven z těžké nemoci.