Jako v těžkých dobách starého Říma se i dnes cítí řada světových křesťanů.
Organizace sledující stav lidských práv tvrdí, že stoupenci Krista
patří k nejpronásledovanějším náboženským skupinám vůbec. Přitom, kdo
by to řekl? Vždyť je
jich tolik. K nějaké formě křesťanství se na planetě hlásí přes dvě miliardy
lidí,
téměř každý třetí člověk. I přesto je leckde možno považovat křesťany
za oběti, za novodobé mučedníky. Zejména to platí o zemích, v nichž
vládne islám. Nebo komunistická totalita.Kevin
Ang je teď obezřetnější, než býval. Když se blíží ke svatostánku,
každou chvíli se kradmo rozhlíží a kontroluje okolí. Teprve pak vytáhne
klíč, odemkne vrata a rychle vstoupí do svého kostela. Kevin je
kostelníkem v křesťanském chrámu na předměstí malajsijské metropole
Kuala Lumpur.
Stále tam přebývá pach spálené umělé hmoty. Zdi jsou očouzené,
okna
vytlučená a provizorně zadělaná překližkou. Kevinův kostel byl jedním z
jedenácti, které v Kuala Lumpuru vypálili rozhněvaní muslimové. "Kvůli
tomu, že říkáme svému bohu Alláh, stejně jako oni," vysvětloval Kevin
pro onlinovou verzi časopisu Der Spiegel.
V Malajsii, jež bývá považována za jednu z nejliberálnějších zemí, v
nichž vládne islám (devět procent obyvatel se hlásí ke křesťanství), je
to stěžejní problém.
"Od chvíle, kdy se naši předci před sto lety stali křesťany,
používáme slovo Alláh. Je to součást naší mateřské řeči," řekl agentuře
AP Daniel Raut, duchovní tamní evangelické církve.
Bitva o jedno slovo neskončila
Dlouho nikoho ani nenapadlo, aby se tomu divil. Zhruba před třemi
lety však úřady přitvrdily, začaly zabavovat i Bible, v nichž se
objevil "Alláh", jméno, jež si muslimové monopolizují.
A počátkem
roku zfanatizovaní stoupenci proroka Mohameda začali vypalovat kostely. Přestože Nejvyšší
soud vydal dobrozdání, podle něhož může být zván Alláhem i křesťanský bůh.
Pak násilné bouře ustaly. Imámové se nicméně se stavem věcí nesmířili a Molotovovy koktejly mohou kdykoli začít
létat znovu. V Malajsii jde i o politiku - vládnoucí strana potřebuje spojenectví fundamentalistů a
chce si je udobřit pomocí náboženské politiky, která křesťany diskriminuje.
Jak vidno, být křesťanem není v některých krajích bez rizika. Někdy jde dokonce o život.
A co je ještě podstatnější, nejen v Malajsii, ale v řadě dalších
států islámského světa získalo v posledním desetiletí extrémní pojetí
náboženství značný vliv na vládní politiku. Nebo se o to, často
násilnou cestou, snaží.Stačí
se porozhlédnout: militantní hnutí Hamas ovládá pásmo Gazy, islámské
milice bojují s větším či menším úspěchem s vládami v Nigérii a na
Filipínách. Somálsko, Afghánistán, Jemen a Pákistán upadly do značné
míry do rukou islamistů. Sekulární vlády svádějí více či méně urputný
boj s extremistickým islámem také v Iráku, Alžírsku, Súdánu, Indonésii
a Egyptě.
To všechno nezbytně nemusí vést k perzekuci křesťanů, často však
vede. S jistou nadsázkou platí: všude tam, kde vliv fundamentalistů
narůstá, svoboda pro vyznávání jiné víry se smršťuje. Byť okolnosti
mohou být různé.
"V takovém Iráku napočítali v roce 1987 1,4 milionu křesťanů. Teď
jich zbylo asi 400 000, ostatní uprchli," řekl nedávno agentuře Reuters
Bassam Bašír, křesťan z Mosulu.
"Agresivní" misionáři
Občas na sebe křesťané přivolají hněv stoupenců "domácích" věr
přehnanými aktivitami. Jeden čas to platilo i o Indii, kde před deseti
lety hořely kostely a umírali věřící. Militantní hinduisté vyčítali
křesťanským misionářům, že násilně obracejí venkovany na svoji víru pod
záminkou slibů sociální pomoci.
Ve stylu: tady máš pytel rýže, ale budeš uctívat Krista. "Pravda
však spíše je, že křesťanské organizace účinně pomáhají těm nejchudším
v odlehlých oblastech. Někteří z vesničanů pak po kladných zkušenostech
skutečně konvertují ke křesťanství," vysvětloval pro AP sociolog Pramod
Kumar.
Křesťanská nevládní organizace Open Doors odhaduje, že zhruba 100
milionů křesťanů trpí nějakou mírou perzekuce. Třeba jim úřady nepovolí
postavit kostel, zakazují distribuci Biblí nebo omezí přístup
následovníků Krista ke vzdělání či k některým profesím. Brutálnější
verzí bývá znásilňování, přepadání, vyhánění, či dokonce vraždění.
Jsou i státy, kde pogromy na křesťany
nemají
s fanatickým islámem nic společného. Jde vesměs o totality
komunistického typu. Laos, Čína, Vietnam. Byť v takové Číně dnes
množství křesťanů už dvojnásobně převyšuje počet členů komunistické
strany.
Zvláštní kapitolou je Severní Korea. Tam "odhalený" křesťan putuje
bez řečí do pracovního tábora. Buddhistické království Bhútán na to jde
úplně "od lesa": Existenci křesťanské víry pro jistotu vůbec neuznává.
Zdroj:
http://zpravy.idnes.cz/nejpronasledovanejsi-nabozenskou-skupinou-ve-svete-jsou-krestane-1pz-/zahranicni.asp?c=A100427_092923_zahranicni_btw