Existuje povzbudivě krásný a svěže přijemný způsob myšleni o Bohu. Je to Kristův způsob. Nastala doba, kdy lidé potřebuji mluvit o Bohu ne způsobem člověka, ale jako Kristus. Když se nauči hovořit o Bohu tak, jako to dělal Kristus, bude láska, radost, obdiv, oddanost a klid přirozeně vyvěrat z lidského srdce. Potom bude Bůh opravdu spatřen jako milujici Otec, a ne jako despotický vládce. Když přišel Kristus na tuto Zemi, měl splnit několik posláni. Jednim z těch nejdůležitějšich bylo odhalit falešný vžitý pohled na překrásný charakter Jeho Otce a ukázat Jej takového, jakým ve skutečnosti je. Vybizi každého, aby viděl, myslel a mluvil o Bohu jako On, a ne jako lidé.

Kristus zjevil svého Otce tak dokonale, že všechno, co člověk může nebo potřebuje o Něm vědět, bylo zjeveno v životě a povaze Jeho Syna. Navzdory pozoruhodné úrovni dokonalosti, s jakou dilo konal, je tato stránka Jeho Božské služby dodnes málo známá a uznána. Ani apoštolé si to neuvědomovali. Proto Filip řekl:

„Pane, ukaž nám Otce, a bude nám to stačit."

Kristus byl velmi zklamán takovou žádosti.

Měl k tomu důvod, nebo mu to řikalo, že účel Jeho posláni zůstal nepoznán jednim z těch, kteři mu byli nejbliže — někým, kdo ho měl poznat prvni a nejlépe.

„Di jemu Ježiš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidi mne, vidi Otce, a kterakž ty praviš: Ukaž nám Otce?"

Kristus prohlásil, že vidi-li jej a jeho překrásný charakter lásky, vidi Otce. Dá se naprosto pravdivě řici, že Kristus nepřišel o Otci jen mluvit. Přišel Jej zároveň ukázat. Aby se mu to podařilo, musel být sám o sobě naprosto přesnou reprodukci Otce. A také ji opravdu byl.

„I odpověděl Ježiš a řekl jim: Amen, amen pravim vám: Nemůže Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidi, an Otec čini. Nebo cožkoli On čini, to i Syn též podobně čini. Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám čini; a větši nad to ukáže jemus kutky, abyste vy se divili."
Jan 5,19.20.

Zde ve vyjádřeni Toho, který o Sobě prohlásil „Já jsem pravda", Jana 14,6, je důležitým bodem nejenom, že Kristus dělal věci, které dělal Otec, ale On je prováděl naprosto shodným způsobem jako Otec. Zásady konáni, postupy Jednoho jsou tak přesné a dokonalé, jako toho Druhého.

Mnozi čtou záznamy ve Starém zákoně a vidi Boha jako rozhněvanou pomstychtivou bytost, která nemá na mysli nic jiného, než sesilat spalujici oheň na všechny bezmocné, kteří nečinili pokáni — jako v připadě obyvatel Sodomy. Potom čtou přiběh o Kristu, a když v Něm vidi někoho, kdo se zcela liši od Boha, jehož sleduji ve Starém zákoně, docházeji k závěru, že povahy Krista a Boha jsou rozdilné. Vidi Krista jako něžnou, milujici, laskavou, odpouštějici, skromnou a trpělivou bytost, která nikdy svým nepřátelům neoplácela stejně. Bez ohledu na to, jak brutálně s Nim zacházeli, jak nelitostně Jej zavrhli, nemilosrdně týrali a bez

studu o Něm lhali, odplácel jim jen dobrem. Ačkoliv byl vyzván ke zničeni svých odpůrců, nikdy nepozvedl ani prst, aby tak učinil.

Řikat, že Otec a Syn maji různé povahy, znamená mluvit jako člověk, nebo to neni způsob, jakým mluvil Kristus. S naprostou rozhodnosti a autoritou Kristus potvrdil, že On a Jeho Otec maji totožný charakter a konaji stejné dilo stejným způsobem.