poslal ferda
Proč si
Číňané váží Židů a judaismu, aneb Moudří drží
pospolu...?
Velikáni se navzájem ctí... Foto: B. Olšer (2)
Známý a mockrát prezentovaný fakt; dnešní Čína má už
12procentní průmyslový růst, více internetových připojení než
USA, má nejvíc západních investorů a ke všemu ještě drží
svět v hrsti státními dluhopisy Spojených států a EU za víc
než bilion dolarů i největšími devizovými zásobami. Zcela
jasně tak ovlivňuje globální tržní ekonomiku.
Suma sumárum; vlastní nejvíce kapitálu na
planetě, včetně enormního množství firem v USA a začíná
skupovat i ty evropské. Bezkonkurenční průmyslový růst čínské
ekonomiky je nejrychlejší na světě a Čína by se měla stát
nejpozději do deseti roků ekonomickým "number one"
světa.
O to víc těší velmi vřelý vztah Číňanů k Židům. Proč je tomu tak? Inu, úspěšní a moudří vždycky drželi pospolu. Číňané se nikdy necítili Židy a židovstvím ohroženi. Naopak, Čína považuje judaismus za stejně starobylou, svébytnou a moudrou kulturu jako svou vlastní a respektuje vysoké morální i rodinné hodnoty zdůrazněné v Bibli. Zatímco Židé dali lidstvu Boha, Desatero, Starý zákon a téměř dvě stovky nositelů Nobelových cen, Čína papír, knihtisk, střelný prach, vrtné soupravy, magnetickou střelku a kompas, desetinnou soustavu, parní a hodinový stroj či porcelán, tedy vynálezy, které změnily tvářnost a stav věcí na celém světě - v literatuře, ve vojenství, v navigaci i průmyslu...
Číňané proto vychvalují a velebí jak Židy, tak Stát Izrael. Říkají, že Izrael je malý a obklopen nepřáteli, ale přežívá a slaví úspěchy. Podle nich Čína a judaismus jsou jediné dvě věci, které si během historie zachovaly svůj charakter.
V historických dokumentech se odhaduje, že první Židé přišli do Číny z Persie Hedvábnou stezkou v 8. století. První židovská komunita byla v Číně založena v roce 1163, zanedlouho poté byla také postavena rovněž první čínská synagoga.
"Zdálo se, že svět je rozdělen na dva: Na ten, kde Židé žít mohou, a na ten, kam nemohou ani vstoupit", napsal Chaim Weizmann roku 1936, kdy moc nacistů v Evropě narostla, a ostatní země zakázaly Židům vstup. Šanghaj byla výjimkou. Ve třicátých letech byla jediným místem na světě, které nežádalo vstupní víza ani od Židů.
Během třicátých let a II. světové války našlo ve městě útočiště asi 18 000 židovských uprchlíků z nacistické Evropy. Pak přišli bohatí Židé z Bagdádu, později rovněž z Ruska. V roce 1937 začalo okupovat Šanghaj Japonsko; o pět roků později zásluhou nátlaku nacistického Německa na japonské úřady pak tyto vydaly příkaz, aby se "všichni občané bez příslušnosti vystěhovali do chudinské čtvrti Hongkongu", nazvané šanghajským ghettem. Sebastian Villar Rodriguez, španělský novinář, nedávno napsal: "...Zavraždili jsme 6 miliónů Židů, abychom nakonec dostali 20 milionů muslimů! V Osvětimi shořela naše kultura, inteligence i síla vytvářet vše krásné... Musíme si přiznat, že Evropa uvolněním svých hranic a pod záminkou tolerance k pochybným hodnotám uvěřila klamu kulturního relativismu. Otevřela dveře 20 milionům muslimů, často negramotným islámským fanatikům... Vyměnili jsme kulturu za fanatismus, schopnost tvořit za destrukci a moudrost za pověru! Vyměnili jsme nadpřirozenou víru Židů, kteří i v těch nejhorších možných životních podmínkách, vždy hledali to lepší pro sebe i tento svět život v pokoji a míru, za sebevražedné bombové útoky. Vyměnili jsme lásku k životu za fanatickou posedlost smrti..." "Tolik kritizovaná bezpečnostní opatření, jaké měl Peking během Olympiády, my máme už přes půl století. A nikomu to nevadí, naopak jsme rádi, že nás někdo hlídá před atentáty", řekl mi Petr Bachrach z Haify. "A to měl Peking během olympijských her skoro třikrát víc obyvatel, že sedmimilionový Izrael." V Izraeli je nyní asi 20 procent věřících Židů, přesto i zbývajících 80 procent křesťanů, vyxznavačů bahaismu, Jehovistů a dalších, včetně agnostiků, vnímá tradici judaismu jako někdejší základ pro vytvoření židovského státu před dvaašedesáti roky. Proto je v každém židovském obytném domě, hotelu či úřadu umístěna na pravém zárubním rámu dveří ve dvou třetinách jejich výšky mezuza, ornamentální pouzdro z olivového dřeva, kovu, kamene nebo umělé hmoty, v němž je svitek Tóry. Izraelští sportovci a činovníci (třiačtyřicet sportovců a dvacet trenérů) mohli na Letních olympijských hrách v Pekingu procházet do pokojů, kde byli ubytováni, dveřmi, jejichž zárubně měly také v souladu s Tórou mezuzy, obsahujícími pergameny se zápisy částí Tóry. Na svitku jsou napsány dva oddíly ze dvou z pěti Mojžíšových knih, z Deuteronomium a Leviticus. Obě části obsahují verš: "napsat je také na veřeje svého domu a na své brány". Na zadní straně pergamenu je hebrejsky napsán Šadaj - "Všemohoucí, jedno ze jmen Božích" Strážce dveří Izraele." Početnému izraelskému olympijskému týmu požehnal v přítomnosti izraelského velvyslance v Pekingu Amose Nadaje, rabín Šimon Freundlich z pekingského Chabadu. V olympijské vesnici byla rovněž postavena nová synagoga, pro sportovce i návštěvníky, aby prosili, aby se už nikdy neopakovala tragédie z olympijského Mnichova, kdy byla přepadena celá izraelská výprava islámskými teroristy, při čemž bylo jedenáct izraelských sportovců zabito. Prezident Šimon Peres se v Pekingu během šabatu připojil k tradičnímu čtení z biblické knihy Pláč, při vzpomínce na zničení prvního i druhého jeruzalémského chrámu. Peres není důsledně praktikujícím, ale respektuje šabat při plnění státních povinností. Původně odmítl pozvání zúčastnit se Olympijských her, protože by to vyžadovalo cestovat o šabatu, což je porušením židovského náboženského práva. Když koupil Izrael před čtyřiceti lety od USA stíhačky F-15, které letěly přes oceán až do Tel Avivu, zpozdily se a přistály deset minut po zahájení šabatu, tehdejší premiér podal demisi. Čína proto uvolnila pravidla ubytování a dovolila Peresovi být jediným zahraničním státním představitelem, který mohl o šabatu zůstat v olympijské vesnici. V průběhu celých her bylo k dispozici Izraelcům také košer jídlo, certifikované rabínským kontrolorem. Takže něco je přece jen v Číně s ohledem na dodržování lidských práv a náboženských svobod košer. V souvislosti s Čínou jsem si vzpomněl též na své torontské zkušenosti s deníkem The Globe and Mail, když jsem si přečetl, jak v žertovné nadsázce píše bystrý Eric Margolis, kanadský novinář, jenž má zřejmě za ušima, když v listu The Toronto Sun konstatuje: "Pro zaplacení svých dluhů tak věřitelé Washingtonu navrhuji, aby prodal Louisianu zpátky Francouzům." Kanada, jejíž bankovní systém vypadá solidně, a to díky tomu, že je, jak Američané říkají, "nudný a fádní", by si mohla vybrat Floridu. Kanaďané by totiž za slunce dali snad cokoli. Mexiko bude chtít koupit Texas, Arizonu a Nové Mexiko, Rusko si samozřejmě znovu koupí Aljašku a stát Washington, DC. Čína si vezme Kalifornii, díky čemuž se San Francisco promění v "Nový Peking." Japonci koupí Oregon, Montanu a Havajské ostrovy, Nizozemci se vrátí do státu New York, jeho Manhattan kdysi koupili jako Nieuw Amsterdam od indiánů za 60 florinů. Dnes přibližně 24 USD, tedy asi za láhev skotské whisky, a Německo si koupí Pensylvánii a Minnesotu. Moudrost staré Číny si zkrátka v ničem nezadá se vzdělaností židovského pokolení, i když Číňané nemají 171 Nobelových cen jako vědci židovského původu...
Bývalý Arafatův terorista Tajsir Saada se stal křesťanem a řídí organizaci Naděje pro Izraele, mající v programu usmíření Arabů a Židů. (Aruc, 22.4.2010, Hillel Fendel, ko)
***Ferda***
