Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Chtěl bych vám dnes připomenout několik událostí z historie posledních dvaceti let. Někdy v roce 1994 nebo 95 mě Bůh oslovil a řekl mi, že přijde celosvětová veliká krize. Popsal mi přesně, jak krize bude probíhat, co se bude dít. Než jsem to řekl bratřím, setkal jsem se s jedním člověkem, který ekonomice rozuměl trošku víc než já, a říkám mu: „Co ty na to?” On mi řekl: „Rudku, víš, dneska je v bankovnictví situace tak pojištěna, že i kdyby Bůh chtěl tu krizi vyvolat, nemá šanci.”

Jenže krátce nato přišlo další proroctví: „Dám této zemi ještě jedno velké probuzení. Bude krátké, ale velké. Ještě ty uvidíš, že v tvé církvi bude 100 000 členů.” Takže krize být nemůže, i kdyby Bůh chtěl, no a co s tím probuzením? Nemá už to ďábel taky tak pojištěné, že už to nejde?

Pak z ničeho nic vzniklo 13. listopadu 1996 na biblické škole modlitební probuzení. Nebylo připravováno, nijak jsem to modlitebně „nenapumpoval”, neměli jsme zvláštní druh hudby, zkrátka jsme seděli v kanceláři, čtyři studenti, kteří měli těžké srdce pro národ, pro to, co se děje, a právě se k nám dostala zpráva, že se to hýbe v Pensacole. Probírali jsme to, a já jsem se toužil začít modlit. A jeden z těch studentů začal mluvit a nedomluvil. Říkal: „Bratře biskupe, my bychom se měli...” tečka.

Já jsem se vzpamatoval, až když jsem s křikem seděl na židli, modlil jsem se a díval se po studentech, a oni leželi rozhozeni po mé kanceláři a dělali totéž. Škola se seběhla, nevím, kdo je informoval, a pak jedna sestra řekla: „Když jsem tam vstoupila, dostala jsem zezadu ránu pod kolena a šla jsem k zemi.” Všichni tam leželi. Začalo probuzení v modlitbách. Po dnešní den se tam studenti modlí každý den, sice už ne večer ale ráno.

Jenže, asi po roce, kdy modlitby už trošku ochladly, nás navštívili tři muži z Norska. Přišli na základě proroctví, které obdrželi a řekli nám: „Přijali jsme proroctví. Bůh řekl skrze jednoho svého služebníka, že v Česku se narodilo probuzení. Že je malé, nepatrné, ale že to probuzení, které se teď narodilo, zapálí Českou republiku a ta zapálí celou Evropu. My jsme byli Bohem vysláni najít místo, kde máme proroctví předat.” „Jak jste nás tady v Kolíně našli, přece v Praze, tam jsou velikáni, ale my?” Odpověděli: „Bůh nás poslal hledat sem. Našli jsme vás, takže proroctví je pravdivé.” Jak přišli, tak odešli. Už to je pomalu třináct let, co odešli. Míváme jeden problém. Když se proroctví nenaplní na druhý den ráno, padá vše.

Tu noc jsme já i Maňka měli zvláštní zážitek. Znáte to, když člověk ještě spí, ale už je probuzený. Tak se probouzím a na mé posteli sedí muž, má v ruce Bibli a čte: Nato Hospodinův posel zvolal: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv již po sedmdesát let?” ... Posel, který se mnou mluvil, mi nato řekl: „Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: »Horlím pro Jeruzalém a Sijón velkou horlivostí...” (Za 1,12.14) Vzpamatoval jsem se, a on už tam neseděl. Říkám to Maňce a ona říkala: „Za mnou byl taky a vysvětloval mi, že tak, jako Áron a Chur pozvedávali ruce Mojžíšovi, tak i já se mám modlit a pozvedávat ruce. A ještě mě vzal za ruce a ukazoval: ‚Tak to budeš dělat.‘„ 

A život šel dál. Přišel bratr Freidzon, a při společné modlitbě u Františka Cupala v rohu jeho obýváku najednou stojí anděl, má v ruce meč, který nahoře hořel ohněm, a ten meč vhodil a říká: „Vem si meč Ducha, v něm je Boží slovo.” Ten meč šel vzduchem ke mně. A znovu, život šel dál.

Máte Bible?

Později jsme na modlitbách měli ještě jeden prožitek. Byl to anděl, nebo Duch svatý? Nevím, ale někdo mě mocně oslovil: „Modlíte se tady za probuzení, chcete probuzení, a máte Bible?” A život šel dál.

Teprve dnes si uvědomuji, že když se narodil Pán Ježíš, taktéž přišli tři. Taktéž jak přišli, tak odešli, a pak se třicet let nic nedělo, jakoby se nic nedělo. Teď tu máme tuto Bibli. Tato je s letničními poznámkami, trochu jsem ji prošel, některá místa jsou velmi dobrá, a některá, no dobře, blud to není, ale já bych to tak neučil. Zkrátka jsme letniční, jinak už to nejde.

Na Bibli se pracovalo dvacet let. Nejprve v devadesátých letech to měl být Nový Zákon. To se nakonec nedotáhlo do konce. Poláci dostali Nový Zákon, my ne. Pak najednou, bude tomu právě teď v únoru deset let, kdy Aleš Navrátil byl vyslán, aby jménem církve jednal dále. Američané řekli: „Nový Zákon už ne, celou Bibli.” Souhlasili jsme. Začalo se pracovat. Bůh něco věděl.

A najednou přichází tato Bible. Poznámky letniční, jasné, nekompromisní, proti hříchu, proti polovičatosti, atd. Už se mě jeden člověk zeptal, jestli jsem to nepsal já. Říkám: „Ne, ne, ne, fakt ne.” Je mi to hodně blízké, ale nepsal. Je to jasné Boží slovo. Tuto Bibli bych se nebál dát nevěřícímu. Svět je stvořen za sedm dnů, je tam krásný článek na téma Darwinovy teorie, a další a další věci.

Výňatek ze Slova emeritního biskupa Rudolfa Bubika u příležitosti slavnostního předávání Studijních biblí s výkladovými poznámkami.

Zdroj: časopis Apoštolské církve Život v Kristu č. 2/2010