Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Roman.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16185, komentáře < 7 dní: 256, komentářů celkem: 396994, adminů: 60, uživatelů: 5076  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 288 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108966086
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu
Vloženo Středa, 09. červen 2010 @ 10:21:40 CEST Vložil: Olda

Charismatici poslal Revival

Jelikož uživatel Lu zde tvrdí, že neexistuje charismatické učení a že žádá důkazy, posílám mu jako článek jeden komentář, který jsem zde objevil. Zajímalo by mne, zda toto uzná jako charismatické učení nebo zda si myslí, že se jedná o učení Bible.



Adam jako bůh tohoto světa
„Na počátku stvořil Bůh Zemi a všechno, co je na ní, a Adamovi svěřil vládu nad dílem svých rukou. Jinými slovy, Adam byl bohem tohoto světa. Adam se však dopustil velezrady, zaprodal vládu satanovi a satan se tak skrze Adama stal bohem tohoto světa“ (1). „Přijmout ďáblovu lež, znamená uznat jeho slova za pravdivá, přestože Bůh řekl pravý opak. Tím se Adam a Eva podřídili ďáblu a předali mu autoritu, kterou měli jakožto lidé se svobodnou vůlí“ (2). „Adam zemřel právě toho dne, kdy on a jeho družka vzali z toho ovoce - zemřel, přestože zpočátku ještě dál duševně a tělesně žil. To, co zemřelo, byl jeho duch... Od té doby v každém člověku, který neobdržel nový život skrze Ježíše Krista, přebývá mrtvý duch... Tento duch, který v nás přebývá, který je oddělen od Boha „prvorozenec smrti", je tou částí osobnosti, která jako první zemřela“ (3)

Satanská přirozenost padlého člověka
 „Hřích je obral o slávu Boží a namísto toho je přioblékl do přirozenosti smrti, přirozenosti samotného ďábla“ (4). „Aniž bychom se zabývali detaily, potřebujeme na tomto místě rozumět, že Adam duchovně zemřel, když upadl do hříchu“(5). „Duchovní smrt znamená mít přirozenost satanovu“ (6). „Ďáblova přirozenost vstoupila do lidstva“ (7).

Kristova duchovní smrt v pekle
„Myslíte si, že trestem za náš hřích byla (Kristova) smrt na kříži? Kdyby to tak bylo, mohli by za nás zaplatit ti dva lotři. Ne, oním trestem bylo jít do samého pekla a strávit čas v pekle, oddělen od Boha. Satan a všichni démoni si mysleli, že už ho svázali a hodili síť přes Ježíše a táhli ho dolů, až do jámy samého pekla, aby tam odpykal trest za nás“ (8). „Na kříži, když mu byl přičten hřích člověka a duchovní smrt, stal se Ježíš novým satanským stvořením. V důsledku toho se Ježíš stal hříchem, jeho duch byl oddělen od Boha“(9). „Sestoupil do pekla jako démony posedlý, smrtelný člověk“ (10). „Máme vykoupení skrze jeho krev a smrt, po které sestoupil do pekla, kde zlomil satanovu moc nad smrtí“ (11). „Jak to, že byl ďábel poražen? Vždyť byl ujištěn, že porazil Ježíše. Ježíš zemřel a šel do pekla“ (12). „Dovolil ďáblu aby jej vlekl do pekelných hlubin... Podřídil sebe samého smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě“ (13). „Pokud netrpěl duchovně není dnes pro tebe duchovního úniku. Pokud netrpěl tělesně, není úniku pro tvé tělo. Pokud netrpěl mentálně, tvá mysl nemůže být obnovena“ (14). „Ježíš, náš vítězný král, sestoupil do temnosti pekla a porazil satana a všechny démonické síly. Spoutal je řetězy a odzbrojil je. Vzal jim všechny jejich zbraně a vedl je veřejně před přehlídkou před Bohem Otcem a Jeho anděly, aby zjevně ukázal fakt, že satan byl navěky poražen!“ (15). „Je důležité, abychom si uvědomili, že satana porazil znovuzrozený člověk“ (16). „Jako bleskem z nebe vzkřísil Bůh Ježíše z mrtvých mocí Ducha svatého. Ježíš vstoupil na ďáblovo vlastní území a vyrazil mu zbraně z rukou, strhl mu maršálské výložky a vedl ho zjevně před vůdci a knížatstvy duchovního světa“ (17). „Vše, co nám teď Ježíš v podobě darů nabízí, musel pro nás vybojovat v průběhu těch hrůz, které za nás zástupně podstoupil na kříži i po něm“ (18).

Křesťan: boží přirozenost žijící v těle
„My, kdo jsme se skrze Ježíše Krista stali Boží spravedlností, se stáváme duchem, máme duši a žijeme v těle“ (19). „Nepotřebujeme zemřít svému já, když jsme se stali novým já“ (20). „Člověk není jenom fyzická bytost. Člověk je duch“ (21). „Žijeme v těle, ale jsme bytostmi ducha“(22). „On znovu stvořil (Bůh) tvého vnitřního člověka, takže ve svém duchu jsi teď stejný jako Bůh sám... Bůh ti dal nové narození a umístil do tebe Krista Ježíše skrze Ducha Svatého. Takže ty jsi to, co je Ježíš... Bůh Ti dal svoji vlastní povahu (přirozenost)“ (23). „Proto je možné, ano, přímo nezbytné, mluvit o tom, že jsme duch. Ne, že máme ducha, ale že jsme duch... Tím, že jako bratři našeho Pána Ježíše Krista procházíme analogicky stejným vývojem jako on, jsme stejně tak i my oživujícím duchem“ (24). „Jeho duch (člověka) přijímá věčný život - život Boží, Boží přirozenost... Dejte ducha na první místo. Buďte si ducha více vědomi“ (25). „Gal 5, 22 - v tomto textu se tedy nemluví o Božím Duchu, jak se mylně domnívá mnoho křesťanů... Pod vládou našeho posíleného ducha se může rozvíjet to, co je v něm latentně ukryto: láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost dobrota, víra...“ (26). „Bůh v nás nebydlí kdekoliv, bydlí v našem duchu, to znamená v centru naší osoby, v našem já“ (27).

Autorita křesťana nad satanem
„Musíme si ujasnit, co znamená, že nám byla propůjčena autorita nad veškerou silou nepřítele. Jedná se o autoritu nad démonskými mocnostmi včetně jejich nejvyššího šéfa, ďábla samotného... Avšak má-li autoritu Ježíš, máme ji i my, protože jsme Jeho částí a On je částí nás... On je hlava, my jsme tělo a údy“ (28). „Bůh neučinil Ježíše hlavou církve. Bůh neustanovil Ježíše (vládcem) nade vším. Jeho vláda nade vším, co existuje, je spojena s církví tak těsně, že tyto tři myšlenky jsou tu vyjádřeny jakoby jedním dechem, i když to stylisticky působí poněkud rušivě“ (29). „Když Ježíš vystoupil na nebesa, přenesl svoji autoritu na Církev. On je Hlavou Církve a věřící jsou Tělo“ (30). „Jsme jedno s Kristem. Jsme Kristus“ (31). „Satan sice tady ve světě řadou věcí manipuluje, ale nemá v moci mě. Nemá v moci ani Církev... My máme autoritu nad ním! Všechna autorita, jenž může být uplatněna, musí být uplatněna skrze Církev... Kristus vlastně nemůže konat své dílo na zemi bez nás! Někdo namítne: „On se beze mne obejde, ale já ho potřebuji. Ne, neobejde se bez tebe o nic víc než ty bez něho... Ten nejposlednější člen Kristova těla má stejnou moc nad ďáblem jako každý jiný, a jestli věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v řadě oblastí nic dít“32). „Bůh nemůže legálně a spravedlivě zasáhnout a ďábla té vlády zbavit... Bůh nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí“ (33).

Každá nemoc je od satana
.„Jsme jedno s Kristem. Jsme Kristus“ (31). „Satan sice tady ve světě řadou věcí manipuluje, ale nemá v moci mě. Nemá v moci ani Církev... My máme autoritu nad ním! Všechna autorita, jenž může být uplatněna, musí být uplatněna skrze Církev... Kristus vlastně nemůže konat své dílo na zemi bez nás! Někdo namítne: „On se beze mne obejde, ale já ho potřebuji. Ne, neobejde se bez tebe o nic víc než ty bez něho... Ten nejposlednější člen Kristova těla má stejnou moc nad ďáblem jako každý jiný, a jestli věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v řadě oblastí nic dít“32). „Bůh nemůže legálně a spravedlivě zasáhnout a ďábla té vlády zbavit... Bůh nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí“ (33).  „Protože ďábel je autorem nemoci. Nemoc nepřichází od Boha, aby nás požehnala, vyučila nebo posvětila. Ježíš řekl, že nemoc přichází od ďábla“ (34). „Podle mých zkušeností jsou démonicky podmíněné všechny formy chronické revmatické artritidy stejně jako příbuzné nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající z části také vnitřní orgány nebo cévní systém... Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické ekzémy a alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a neurodermitida spolu s příbuznými skupinami nemocí. O tomto komplexu nemocí se odvážím říci, že mívají bez výjimky démonické kořeny“ (35). „Ježíš neuzdravoval lidi jen proto, aby prokázal své božství. Nesloužil jako Boží Syn. Sloužil jako Boží prorok pomazaný Duchem...U Matouše 15,38 se dovídáme, proč Ježíš při některých příležitostech nemohl uzdravit: „A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru“. Jejich nevěra mu bránila... „Vidíme, že Izraelci ve skutečnosti žádného proroka nepotřebovali“ (36).

Uzdravení nám náleží
Bůh chce uzdravit všechny, to znamená, že i TEBE. Můžeš si být jist, že patříš do skupiny všech“ (37). „Já poznávám Boha z toho, co se mi v životě přihodí. Kdybych byl stále nemocný, začal bych přemýšlet o tom, jestli On není náhodou nemocný“ (38). „Proto božské uzdravení náleží každému Božímu dítěti. Víme-li to, není třeba, abychom se v této věci ptali na Boží vůli... Nemusíme se modlit: „Bože uzdrav tohoto muže, tuto ženu.“ V Božím pohledu jsou už dávno uzdraveni“ (39). „Jeden z významů řeckého slova „SOZO“ (spasení) znamená uzdravení. Někdy čteme, že člověk byl „osvobozen“, někdy spasen. Není v tom žádný rozdíl, je to stejné slovo, protože uzdravení je součástí evangelia“ (40). „Víme, že je to nejvyšší a dokonalá vůle Boží, aby nebyl žádný věřící nemocen...“ (41). „Když na tebe přichází moc shůry, musíš jí ve svém srdci přijmout a vyznat: „Boží moc k uzdravení vstoupila teď do mě. Přijímám uzdravení. Přijímám tuto moc a vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. Ať vidím výsledky uzdravení teď nebo za nějakou dobu - stejně ho přijímám vírou právě teď“ (42). „...všechny části těla, které člověk může potřebovat: stovky nových očí, nohou, kůže, vlasy, ušní bubínky - všechno je tam. Musíte jen jít a vzít si vše, co potřebujete, rukou víry, protože to tam je, je to tam, je to tam“ (43).„ Ďábel má moc uvalit na tebe nemoc, tak jako ji měl třeba u Joba. Ale jako křesťan máš Boží pověření se vzepřít, odmítnout a zničit veškerou autoritu ďábla. Musíš uskutečnit svá práva. Je-li to nezbytné, cituj zdroj své moci. Jako říká policista: „Stůj ve jménu zákona!“, musíš ty, jako Kristův učedník říci: „Jsem ve jménu Ježíše uzdraven““ (44).

Démonická posedlost křesťanů
„Někdy i křesťané podléhají působení zlých duchů a dovolí jim, aby je ovládali“ (45). „Základní otázka je však velice jednoduchá: Mohou se démonické síly zmocnit znovuzrozených křesťanů ? Já na ní odpovídám: Samozřejmě, že ano“ (46). „Osobně jsem přesvědčen, že hněv může být duch, a když si křesťan dovolí poddat se bez kontroly hněvu, je ve velmi vážném nebezpečí, že do něj vstoupí duch hněvu. Jsem přesvědčen, že cizoložství je duch. Jeden věhlasný kazatel mi řekl, že byl víc než rok v sevření ducha cizoložství. Bylo to tak silné, že mu z konečků prstů kapal studený pot, dokud se nepoddal zakázaným touhám. Jedině modlitba vysvobození ho nakonec osvobodila. Aktivní členové církve se mohou otevřít duchu žárlivosti. Některé ženy mají ducha žárlivosti. Mohou mít toho nejlepšího manžela na světě a stejně ho obviňují, kdykoliv vstoupí do dveří. Jediným vysvětlením je duch žárlivosti“ (47). „Patří sem též nutkavé sexuální podněty a perverze jako sadismus, masochismus, hypersexuální pudové jednání, pornografie, necudnost v jakékoliv formě, masturbace, sodomie, voyeurismus, exhibicionismus, homosexualita. Kriminální sklony, krádeže a kleptomanie, nutkavé přejídání a výrazná mlsavost“ (48). „Souvisí s tím také Ježíšův výrok v Matoušovi 5,29-30, že když nás pohoršuje naše pravé oko, máme si je vyrvat a odhodit... Ten jednotlivý úd, který má být uťat, zahynout a jít do pekla, může tedy být jedině osoba z říše temnosti... Víme, že je možné, aby na věřícího člověka působily démonické síly, které buďto sídlí v jeho nitru, nebo na něj dotírají z venčí“ (49). „Věřící mají autoritu nad ďáblem... To však neznamená, že mohou chodit po ulici a vyhánět ďábla z každého na potkání“ (50). „Když to někomu vyhovuje, musíme ho nechat a jít dál... Nemůžeš jen tak chodit po světě a na potkání uplatňovat autoritu nad ďáblem u někoho jiného... Nemůžeš však vyhnat ďábla z člověka, kterého potkáš na ulici... protože autoritu ve svém životě má on sám“ (51).

Víra jako stvořitelská síla
„Když člověk stojí proti pokušení, nemoci nebo ďáblu, musí být jeho víra neustále v popředí. Musí mít víru, aby přikázal Boží moci“ (52). „Skutky se stanou, když věříš v možnosti jména Ježíš, spoléháš se na jeho činnou sílu a používáš ho v modlitbě... Když uvidíš, že Bůh vložil do tohoto jména neomezené možnosti a předal ti ho k dispozici... Pokaždé, když ho používáš, celá nebesa tě musí poslouchat. Nebesa tě poslouchají, poddávají se ti jenom proto, že používáš jméno Ježíše“ (53). „Až do dnešního dne zůstává víra největším zdrojem energie dostupným lidstvu... Požehnání přichází, když v sobě uvolníš něco, co je živou dynamickou mocí a silou. To něco je víra. Víra je síla, která žije v tobě“ (54). „Zdrojem víry je Bůh a víra přichází přímo od něho. On sám má víru a z jeho víry přijímáme víru naši... Jeho vírou začal existovat viditelný i neviditelný svět. Stejná víra, schopná dosáhnout takových obrovských věcí, byla Bohem dána každému věřícímu“ (55). „Když dítě poprosí o pětikorunu, je to stejně úžasné jako když táta poprosí Boha o stokorunu a dostane ji. Oba dva to dostanou skrze božskou víru“ (56). „To, zda jsme bohatí nebo chudí, zda něco máme nebo nemáme, nijak nesouvisí s Boží láskou. Je to otázka naší víry... Bůh slíbil, že zaopatří potravu, oblečení a přístřeší těm, kteří Ho milují a slouží mu. Jestli toho chceš mít víc, je to otázka tvé individuální touhy a víry“ (57). „Její růst záleží na tom, jak s ní zacházíme, ne na Bohu... Vyzkoušej to. Než si Pánu řekneš o sedmipatrový dort, dostaň z něho koblihu“ (58). „Pane, budu se učit víře každý den. Budu v ní chodit. A když to bude vypadat, jako že to nefunguje, nebudu obviňovat Boha. Místo toho řeknu: „Ďáble, kde jsi? Někde se tu motáš. Zmiz odsud. Já tě odmítám jdi!““ (59) „Nepřátele Ježíš položil pod nás a svou autoritu vložil na nás... Hlubší pochopení těchto skutečností v nás nevznikne samo od sebe. Musíme je promýšlet, ve víře si je přivlastňovat a vyslovovat je, a to tak dlouho, dokud se nestanou naší přirozeností“ (60). „Když chodíš v království víry, přeneseš se z tohoto světa - z toho, co vidí tvoje oči, slyší tvoje uši a cítí tvoje prsty - a ocitneš se v jiném světě, světě víry... Ještě nikdy nikdo v plnosti nespatřil, co Bůh může udělat, když budeme věřit a vidět neviditelné“ (61). „Kdyby lidé porozuměli existenci toho druhého světa - duchovního světa - a pochopili, že je to svět, ve kterém přebývá Bůh - svět bez začátku a konce - stala by se víra snadnou a přirozenou záležitostí. Důvodem, proč můžeš počítat, že věci jsou hotovy dřív, než se ukáží jako skutečnost v hmotném světě, je to, že už jsou hotovy ve světě duchovním. Uvěříš-li, že v duchovním světě opravdu hotovy jsou, stanou se skutečností i zde“ (62).

Hmotná prosperita jako součást vykoupení
„Duch Boží v nás nám dává moc demonstrovat satanovu porážku... Tato demonstrace má být ve všech oblastech našeho života - tělesné, duchovní, finanční, manželské, duševní atd..“ (63). „Než vstoupil do světa hřích, chudoba ani nedostatek neexistovaly. Tyto věci přišly jako důsledek hříchu a jeho zlořečení. Potřebujeme pochopit, že chudoba a nedostatek nepřišly jako požehnání od Boha, ale jako důsledek hříchu a ďáblův útok. Jako zloděj ďábel krade, zabíjí a ničí (Jan 10,10). Na rozdíl od Boha, který neustále dává, hledá ďábel bez přestání příležitost lidem krást. Jedním z následků zlořečení hříchu se stala chudoba. Chudoba je zlořečení..“ (64). „Odmítnutí prosperity je jedním z aspektů syndromu chudoby... Někteří muži neprosperují kvůli pocitu, že toho nejsou hodni. Vůbec nepochopili, že když jsou oni v Kristu a Kristus v nich, jsou potom hodni díky svému ztotožnění s Kristem, který je hoden. Ježíš Kristus je hoden všeho na nebi i na zemi. Jestliže se s Ním někdo ztotožní, pak je hoden stejně jako On“ (65). „Požehnání, které Abraham přijal, se přenášelo i na další generace a platilo pro celý Izraelský národ. Pokrývalo všechny oblasti života včetně financí. Bůh pracoval na přípravě cesty, po níž by se mohlo lidstvo navrátit do svého původního postavení, vztahů a hojného života, který byl hříchem ztracen. Abrahama si vybral, aby si připravil národ, z kterého by vzešel Mesiáš a byl požehnáním pro celou zemi. Oddělil ho a požehnal mu, aby se stal požehnáním celého lidstva a otcem mnoha národů (Gen. 12:1-3; 17:1-8). Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu a Abraham svému Bohu věřil. Smlouva má vždy dva partnery. V tomto případě převzal iniciativu Bůh, který má víc než dost (Gen 17,1). Uzavřít smlouvu, znamená dát všechno, co jsi, co máš a co dokážeš udělat, k dispozici druhé straně“ (66). „Tak dlouho vyučovaly naše církve o zlu bohatství, že se chudoba stala v myslích věřících téměř synonymem pro zbožnost. Tenhle postoj natolik prostoupil každou oblast našeho života, že my, za které Bůh zaplatil nejvyšší cenu, aby nám zaopatřil svá požehnání, tato požehnání nehledáme a ani si jich nevážíme“ (67). „Naučil se (jistý Texasan) nechat se vést vnitřním svědectvím (hlasem srdce) a Bůh ho vedl v podnikání. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let měl jeho majetek hodnotu dvou miliónů... Myslíš si, že ho Bůh miloval víc než tebe ?“ (68). „Někteří lidé mohli mít domy, práci, či obchody, jaké nikdy před tím neměli, ale pro nedostatek víry je nemohli vzít“ (69). „Víra říká:„Mám víru na milión dolarů, vyzvednu jich pár tady a támhle seženu dalších pár. (Hele, ono to roste!) A tady vezmu taky několik““(70).

Pozitivní vyznávání
„Bůh uvedl tento vesmír do existence slovem a nepotřeboval k tomu nic materiálního. Bůh promluvil a byly tu planety. Stvořil je mocí a silou svých úst (Gen 1, Žd 1:3). I my můžeme fungovat na této úrovni. Možná, že si to neuvědomuješ, ale tvá ústa jsou to, co tě strhne dolů, anebo vynese vzhůru. Jsi to, co vyznáváš. Jsi to, co vyznáváš v soukromí..“ (71). „Proto se vám někdy zdá, že vaše modlitby nejsou vyslyšeny. Anděl vám přinese odpověď z nebe a váš duchovní člověk se po ní natáhne, aby obdržel to, co Bůh řekl, že je vaše - ale pak stačí říct jedno špatné slovo, pomyslet jednu špatnou myšlenku, udělat něco špatného nebo se přestat modlit a ztratíte to!“ (72). „Evangelium už bylo dáno. Světlo už je tu. nemůže svítit pro to, co způsobil ďábel... Vstal jsem, v jedné ruce bibli, druhou jsem pozdvihl vzhůru a řekl jsem: „Ve jménu Ježíše Krista lámu ďáblovu moc nad životem mého bratra Duba a vyhlašuji jeho osvobození... A vyhlašuji jeho plné spasení ve jménu Ježíše Krista“ (73).

Zjevování doktrín
„Jednou večer jsem sám sebe překvapil (neustále sám sebe překvapuji tím, co říkám ze svého ducha.) Prohlásil jsem: Této noci budeme pořádat seminář o víře a campmeeting v budově. Bůh řekl, že s tím máme začít. Když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého.... Někdy vyslovím něco v Duchu Božím a moje žena Ken nebo Lynette mi to později opakují. Obvykle se ohradím: To jsem neřekl, vím to dobře.... a když si pak přehrávám pásek, zjistím, že to tak skutečně bylo!“ (74). „Třikrát se mi stalo, že jsem se probudil, když jsem klečel u pohovky v obývacím pokoji, a nepamatoval jsem si, že bych tam šel. Řekl jsem si: Jak jsem se sem dostal? Musel jsem sem přijít ve spánku“ (75). „V roce 1952 se mi Pán Ježíš zjevil ve vizi a mluvil ke mě asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti ďáblem. Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky..“ „...musíš odtud pryč ve jménu Ježíše“. Poručil jsem a on odběhl (Hagin se poté Ježíše ptal, proč nezasáhl on a on mu odpověděl) Byl bych nemohl nic udělat, kdybys nezasáhl ty.“ „...Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne? Odpověděl: Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty. To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: Ne, neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl“ (76). „Když je člověk v Duchu, a já jsem tam byl několikrát, v tu chvíli si ani neuvědomuje, že je současně v přirozené oblasti. Protože je v Duchu, je v duchovní oblasti“ (77). „A máme také, Bohu dík, pomazání i pro věci, které nejsou Slovem Božím přímo kryty“ (78). „Duchovní pravdy, které mi při tom zjevil, jsou obrazně řečeno trampolínou, která tělo Kristovo vymrští do nadpřirozené oblasti, do místa, kde jsme předtím ještě nebyli“ (79).

Seznam citované literatury

1) Hagin K., Autorita věřícího, Logos, Praha, 1990, str. 24

2) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem, Logos, Praha, 1991, str. 35

3) Margies W., Dědictví dospělých, Sbor Jednoty bratrské, Liberec, 1990, str. 30

4) Copeland K., Cena za to všechno, Belivers of Victory, Vol 19, No 9, září, 1991, článek

5) Ekman U., Moc nového stvoření, Voda života, Praha, 1991, str. 2

6) Hagin K., Nové narození, Altak, Praha, 1993, str. 10

7) Ekman U., Kazit skutky ďábla, Lotos pro Vodu života, Praha, 1990, str. 4

8) Price F., Ever Increasing Faith Messenger, Newsletter Crenshaw, Christian center, Inglewood, California, červen, 1980, str. 7

9) Hagin K., The name of Jesus, Faith Library, Tulsa, 1981, str. 32-33

10) Copeland K., Cena za to všechno...

11) Ekman U., Moc nového stvoření...str. 3

12) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 13

13) Copeland K., Cena za to všechno...

14) tamtéž

15) Osteen J., Jak demonstrovat satanovu porážku, Voda života, Praha, 1990, str. 13

16) Copeland K., Jesus, Our Lord of Glory, Voice of Victory, duben, 1982,

17) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 13

18) Margies W., Milost, Logos, Praha, 1991, str. 24

19) Margies W., Osvobození, Logos, Praha, 1991, str. 42

20) Hagin K., Vedení Duchem Božím, Logos, Praha, 1990, str. 25

21) Hagin K., Nové narození... str. 7

22) Hagin K., Heaving Faith in your Faith, Faith Library, Tulsa, 1980, str. 3

23) Ekman U., Moc nového stvoření... str. 4, 7, 9

24) Margies W., Dědictví dospělých...str. 31

25) Hagin K., Vedení Duchem Božím...str. 13, 15

26) Margies W., Dědictví dospělých... str. 35

27) Margies W., Osvobození...str. 44

28) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 33, 38

29) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 39

30) Hagin K., Autorita věřícího...str. 17

31) tamtéž...str. 21

32) tamtéž...str. 25, 26, 30, 33

33) Hagin K., Umění přímluvné modlitby, Logos, Praha, 1990, str. 11

34) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 18

35) Margies W., Osvobození...str. 53

36) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 9, 10

37) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny... str. 12

38) Sumrall L., Víra změní tvůj svět, Voda života, Praha, 1992, str. 46

39) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 28,30

40) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny...str. 11

41) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 28

42) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny...str. 4

43) Liardon R., Byl jsem v nebi, Voda života, Praha, 1991, str. 19

44) Sumrall L., Démoni, Dynamis, Praha, 1994, str. 119

45) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 99

46) Margies W., Osvobození, Logos...str. 26

47) Sumrall L., Démoni, Dynamis...str. 97, 98

48) Margies W., Osvobození...str. 49

49) tamtéž str. 38, 39

50) Hagin K., Autorita věřícího... str. 35

51) tamtéž... str. 53, 54

52) Sumrall L., Démoni...str. 122

53) Ekman U., Autorita ve jménu Ježíše, Voda života, Praha, 1991, str. 4,3,7, 8

54) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...8, 12

55) Ekman U., Víra, která přemáhá svět, Voda života, Praha, 1991, str. 8, 13

56) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 34

57) Cole, E. L., komunikace, sex a peníze, Dynamis, Praha, 1993, str. 162, str. 169

58) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 26, 30

59) tamtéž... str. 31

60) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 40

61) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 10, 20

62) Hagin K., Umění přímluvní modlitby...str. 97

63) Osteen J., Jak demonstrovat satanovu porážku...str. 3

64) Ekman U., Víra, která přemáhá svět...str. 104

65) Cole, E. L., Komunikace, sex a peníze...str. 148, 149

66) Ekman U., Víra, která přemáhá svět...str. 104

67) Cole, E. L., Komunikace, sex a peníze...str. 150

68) Hagin K., Vedení Duchem Božím, Logos, Praha, 1990, str. 35

69) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 48

70) tamtéž... str. 12

71) tamtéž...str. 11

72) Liardon R., Byl jsem v nebi...str. 22

73) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 44

74) Hagin K., Plány, záměry a cíle...str. 27

75) tamtéž...str. 57

76) Hagin K. Autorita věřícího...str. 32, 33

77) Hagin K. Plány, záměry a cíle...str. 83

78) Hagin K., Umění přímluvné modlitby... str. 26

79) Hagin K., Plány, záměry, cíle...str. 12

80) tamtéž... str. 69

81) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 28

82) tamtéž...str. 14, 15

83) Hagin K., Autorita věřícího...str. 41


"Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 104 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu (Skóre: 1)
Vložil: Pamplon v Středa, 09. červen 2010 @ 11:05:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak tohle je teda naprostý, ale naprostý maso, hele. Už ty jména autorů v seznamu použité literatury, to je teda hlína. Ulf Ekman je typická křesťanská svině, jaké se vyrovná snad už jen František Apetauer z AC Brno. Dokonce i takovej charizmatickej zuřivec jako Rudolf Bubik je proti němu hotovej vzor střízlivého a břitkého rozumu, chladný a věcný jako koňský handlíř. A nikde ani zmínka o Bibli. To je prostě vono. Tak dál, chlape, přidat, přidat, přidat.... :-)))))




Re: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Středa, 09. červen 2010 @ 23:21:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Revivale,
děkuji ti za ocenění mé osoby, ktere´s projevi svým článkem ;-)

Ale článek je moc dlouhý, nevím kdy a zda vůbec budu mít zájem si ho přečíst. Z uvedených pánů znám blíže jen Margiese, a to spíše na rovině osobní, nežli teoreticky teologické.

Víš, já nemám rád termín učení. Ostatně "můj guru" DD s oblibou říkal, že pokud skončí probuzení, zbudou 2 věci: Učení a budovy ;-). Ostatně "duch" a vztahy v církvi jsou důležitější, nežli nějaké učení. Vím, jak AC, letniční byli až pyšní, jak mají čisté učení. Vztahy a "duch" mi až tak čisté nepřipadaly.

Pokud chceš znát nějaké charismatické učení, a to učení dobré, až nejlepší, otevři si svoji Bibličku a přečti si Skutky svatých apoštolů. To je pro mne charismatické učení. Co nad to, od zlého jest.




Re: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 10. červen 2010 @ 08:38:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mnoho věcí je v článku vyjádřeno v podstatě hezky a pravdivě (je skutečně moc obsáhlý). S určitými body se dá polemizovat, jak to autor vlastně myslel, chtělo by to hlubší rozbor.

Budu reagovat jen na místa, se kterými nesouhlasím:
..."„Gal 5, 22 - v tomto textu se tedy nemluví o Božím Duchu, jak se mylně domnívá mnoho křesťanů"...

V tomto textu se mluví o Duchu svatém, který působí v srdci člověka. To je ovoce Ducha, výsledek svobodné spolupráce Boha a člověka, kde hlavní část práce vykonává Duch svatý.


..." „Bůh v nás nebydlí kdekoliv, bydlí v našem duchu, to znamená v centru naší osoby, v našem já“"...
Centrum naší osoby je lidská duše (vnitřní člověk). Duše je nositelem našeho bytí, našeho skutečného vnitřního , ta bude spolu s tělem buď spasena, nebo zavržena (J 12,25; Mt 16,25-27; Mk 8,35;).

Náš duch je vyjádřením skutečného stavu naší duše ( duše je reálný podmět (neviditelná skutečnost, naše vnitřní Já, osoba), duch je vyjádřením života duše (je slovesem, konáním, vztahem k Bohu i světu). Člověk může ve svobodě zvolit -  přijat ducha světa, nebo Ducha, který je z Boha (1 Kor 2,12).

Bůh přijde a učiní si příbytek v celém člověku (J 14,23), v jeho srdci, v jeho těle i v duši. To je ten nový stav v člověku, nový duch člověka, který se rodí ve křtu z Ducha Božího (J 3,5). Vždyť i naše tělo se stává chrámem Ducha svatého! (1 Kor 6,19).


Vyjmenovávat nemoci, které způsobil ďábel, je dost ujeté. Skutečný důvod nemoci není tak jednoduchý. Může to být automatický následek doprovázející konkrétní hřích (nař. promiskuita - pohlavní nemoci), může to být také životní zkouška, kterou Bůh dopustil k našemu vnitřnímu růstu. Takový zjednodušující přístup je přístupem Jobových přátel.



Re: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu (Skóre: 1)
Vložil: noire v Čtvrtek, 10. červen 2010 @ 11:53:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Tenhle text ve stylu "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde" tady už proběhl (Jsi schopen napsat alespoň jméno autora, když už jsi ten článek pravděpodobně s jeho (ne)dovolením poslal?) . Je pravda, že vyjmenované názory mohly různé skupiny, které se vedle jiných věcí zaměřují také na užívání duchovních darů, někdy zastávat. Těžko to chtít od lidí, kteří neměli za důležité pečlivě studovat dogmatiku, systematickou teologii, církevní historii, antropologii atd, protože měli za to, že milovat Ježíše a sloužit v Jeho lásce je důležitější. Je však hloupé tenhle seznam názorů považovat za základní charismatickou teologii. Navíc je otázka, jestli všechny uvedené názory zastávají autoři, kteří jsou na konci článku. Ale pochybuji, že někdo z uvedených autorů tuto "charismatickou" teologii takto v celku zastával. Ale jinak zajímavý seznam, úplně má člověk chuť zaujmout stanovisko ke každému bodu. Určitě to dalo hodně práce posbírat a velmi čtivě sestavit. Jen škoda, že je to tak demagogické.

Různí lidé s extrémní povahou, které tzv. charismatické skupiny posbíraly na různých evangelizacích, nemuseli ve sborech dělat právě dobrou atmosféru. Když s nimi měl nově obrácený křesťan něco do činění, tak se mohl pěkně spálit. Nejhorší samozřejmě je, když tyhle nešťasné existence získají neformální nebo dokonce formální autoritu ve sboru. Srážka s trvalými následky se pak dá očekávat.

A teď co s mým zraněním od nich? Buď věřím Kristu, a ten mi řekl, že jim mám odpustit (to neodporuje opatrnému postoji vůči nim), nebo Kristu nevěřím, budu se dál rejpat ve svých zraněních z nějaké církve a dokonce budu kydat na ostatní, kteří s nimi nemají nic společného.

A když mě charismatická nebo letniční skupina nevyhovovala, tak se zařadit do denominace s jasnou teologií, třeba do CB nebo BJB.

Martin Č.




Re: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Pátek, 11. červen 2010 @ 11:02:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je vidět, že si někdo dal tu práci se těmi plky zabývat, už to samo o sobě je obdivuhodné. Je to jako potápět se do močůvky pro korále s marnou nadějí, že jeden z nich je perla. V té souvislosti přemýšlím, co s charizmatickou kni*****u. Rozsekat ji sekerou jako můj známý, se mi jeví pracné. Pálení by mi zaneslo komín, dát jí do kontejneru na papír, hrozí, že si v tom někdo bude nedejcože listovat. Mám stejné dilema jako pan Neruda se slamníkem. Také přemýšlím, co to může být za člověka, který milému Lu dá takový nadlidský úkol, bez neoprénu lézt do močůvky a hrozím se toho, že tam opravdu poleze a s nadlidskou silou se bude snažit vyextrahovat ze zmíněných odkazů něco, čemu Bůh dal pojem pravda, ale lidé pod tím mají třeba i něco naprosto opačného, nečistého a nevonícího, a co na tom, že se to tváří. Tady si vzpomínám na vtip o trabantu jak potká na ulici en ono a říká mu: já jsem auto a ono se na něj podívá a řekne: pak já jsem dort.
Jinak ještě k letničním bych dodal, že to co máme u nás v kotlíku (i když spíš na Moravě), tak to je jen odzrůda charizmatického hnutí a ne letniční v tom smyslu prvotního náboje amerického letničního hnutí, které se opravdu vydalo cestou za charizmaty, tak jak jsou chápána biblicky. Srovnávat  to, co tu máme teď, tedy, různé jebáky, acáky a káesáky a jejich infiltranty s původním letničním hnutím, to je jako srovnávat přívržence Husáka s přívrženci Husa. Má to stejný začátek musí to být stejné. A Lua prosím choď radši do práce přesčas, abych se tu nedočkal, že na to budeš odpovídat.

Jinak si myslím, jak tu někdo píše o zranění, že už to dávno není o zranění, ale o ústup na pozice obyčejného selského rozumu, protože ve srovnání s charizmatickým učením, ho převyšuje asi tak o Sněžku.

Farel



Re: Existuje charismatické učení? Dotaz pro uživatele Lu (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Pátek, 11. červen 2010 @ 20:05:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jó.
už jsem to pochopil !!!!!
Mám napsat, zda považuji uvedené téze za biblické
a nebo jen za charismatické, tudíž za bludy.

A co ty, Revivale,
kdyby to byly jen nebiblické charismatické bludy,
jak by to bylo správně ?
Třeba ta téze: Každá nemoc je od satana,
nechceš snad tvrdit, že nemoci sesílá Bůh;
nebo snad ano, pak proč ?

(Fareli, promiň;-)



Stránka vygenerována za: 0.83 sekundy