Rovněž tě zdravím, Anonimusi, nechci problém příliš zamotávat, ale člověk si většinou nemůže vybrat, zda potřebného zná. To se ti jistě také přece stává, že ten "výkřik" zaslechneš, ale pak slyšíš, v průběhu své snahy o pomoc, jakési "apríl". Když, se ti to bude stávat často, možná zahrozí tvá reakce otupěním ostražitosti. Ber to prosím jako mé postesknutí, ne jako nesouhlas s tím co píšeš. Kristus chce, abychom Jeho, Krista, viděli v každém člověku. Tedy zřejmě i v tom, který se snaží Jeho, Krista, špinit, odmítat, a podobně. Když, v duchu Písma takového člověka ponechám jeho osudu, přesto, že jak zde píše správně Rive, ten volající může svou pózu předstírat, jelikož to jinak neumí, mohu se dopustit něčeho, co se Bohu moc líbit nemusí. Když se takovému nešťastníku budu snažit pomáhat tak zvaně "do roztrhání těla" a ovoce mého stromu se mi před očima mění na hnilobu a umožňuji tím, původně volajícímu, stupňovaní agrese Zla. mohu takového člověka nechat jeho osudu. Už v něm Krista vidět nemusím? Neočekávám vševysvětlující odpověď, přesto že by jsem ji pro svou osobu potřeboval.