Různá církevní hnutí přistupují často k Bibli různě, což má dopad na způsob, jakým se vztahují ke světu a také k Izraeli a k Židům. V tomto článku uvádím v hrubých rysech několik základních modelů, které představují jednotlivé proudy církevní tradice. To by nám mělo pomoci lépe se orientovat v teologických faktorech, které motivují jejich činy.

Kruhový pohled

V pohledu těchto hnutí by se dala Bible přirovnat ke kruhu obsahujícímu různé principy, který je celý přijímán jako vzor. Například vidí v hebrejských písmech pojem chrámu a podle tohoto principu budují kostely, které jsou obdobně jako chrám rozděleny na svatyni – místo pro věřící – a velesvatyni pro kněze nebo kazatele. Stejně přistupují k předmětům, jako jsou svíčky, kadidlo, oděvy i k novozákonním „metodám“ – např. starší, diakoni apod.

1. Pokud jde o smrt Ježíše, zdůrazňují jeho utrpení a oběť a vyzývají své věřící, aby následovali jeho příkladu. Pokud jde o věčnost, málo se káže o reálnosti pekla. Často vzniká dojem, že všichni slušní lidé se dostanou do nebe.
2. Nebezpečí této tradice spočívá v nedostatku evangelizační horlivosti, kompromisech a laodicejském syndromu „vlažné“ církve.
3. Židé jsou vnímáni většinou jako odraz. Jejich symboly a příběhy zdobí vitráže a vnitřní vybavení kostelů.
4. Angažmá těchto církví ve společnosti se odehrává v oblasti sociálních otázek a pozemské spravedlnosti.

Výsečový pohled

V této tradici je Bible také znázorněna kruhem, z něhož si však vybírají jen určitou výseč, jako kdybychom si vzali jeden klínek dortu. Soustředí se pak na tento segment. Zdůrazňují zejména knihu Skutků a vůči ostatním částem církve bývají polemičtí. To znamená, že jsou to „puristé“, kteří si myslí, že obnovují pravou novozákonní církev. Jejich reakce na jiné výrazy Církve se dá často shrnout do výzvy: „Vyjdi z nich, lide můj!“

1. Pokud jde o smrt Ježíše, vidí její význam ve vykoupení z hříchu a hodně času tráví kázáním o pekle a následcích hříchu.
2. Nebezpečí je v tom, že tyto církve mají často velmi autoritářský charakter, sektářské sklony a upadají do pasti nikolaismu – zdůrazňují výkon moci nad laickými věřícími.
3. Židé jsou pro ně historií – biblicky překonaným lidem, který už nemá ve světových událostech hrát žádnou roli.
4. Angažmá těchto církví ve společnosti je v oblasti evangelizace. Jsou to izolacionisté, silný důraz kladou na nebeské království a někdy dokonce pohlížejí s nevolí na křesťany, kteří se účastní voleb. Stručně řečeno, zcela opustili tento svět a jeho utrpení. Konec konců, jednou to vše pomine!

Lineární pohled

Křesťané této tradice vnímají čas a záměry. Bible je pro ně dlouhou sérií událostí počínajících v knize Genesis, které jsou rozděleny na různá časová období – dispenzace – odrážející vždy jiný aspekt Božích záměrů. Takových období se rozlišuje nejméně pět: od nevinnosti ke svědomí, zákonu, milosti až k naplnění. Vyznavači této tradice přijímají Darbyho učení, přestože mnozí tak činí nevědomě.

1. Pokud jde o smrt Ježíše, je pro ně plánem záchrany lidstva. V důsledku toho se hodně káže o událostech posledních dnů.
2. Nebezpečím v této tradici je tunelové vidění, znehodnocení biblické pravdy a velmi zkostnatělé eschatologické názory. Snadno plodí falešné proroky a nepřistupuje ke světu se slitováním.
3. Židé jsou pro ně prorockým znamením; doopravdy se o ně nezajímají, předmětem zájmu je jen schopnost Židů naplnit jejich očekávání spojená s koncem věků.
4. Ve světě se angažují evangelizačně s velkým důrazem na „poslední hodinu“.

Právní pohled

Tento pohled vnímá čin a následek. Všichni zhřešili, a proto nemají slávy Boží; mzdou hříchu je smrt. Bible je pro ně „knihou smlouvy“. Spasení bylo vždy možné jedině z milosti skrze dokonané Ježíšovo dílo na kříži. Zaslíbení Syna, který položí život za hříchy světa, bylo dáno před počátkem času, takže teologicky Ježíš zemřel před stvořením světa. Různé smlouvy v Bibli posilují a rozvádějí Abrahamovu smlouvu, která představuje velké Boží rozhodnutí spasit svět a je první proklamací evangelia (Gal 3:8). Bůh Bible tak vstupuje do vztahu s lidstvem na základě právních závazků stanovených a vymáhaných prostřednictvím smluv.

1. Pokud jde o smrt Ježíše, představuje smírčí oběť. Na kříži splnil požadavky Božího charakteru, jejichž odrazem je morální zákon Desatera. Ježíš se narodil pod Zákonem, pod Zákonem dokonale žil, byl odsouzen pod Zákonem a pod Zákonem zemřel.
2. Nebezpečím je, že projev vlastní víry se stane příliš technickým, doktrinálním a ztratí vřelost, lásku a soucit. Protože tento pohled uznává roli, kterou hraje Izrael v Božím plánu vykoupení světa, může zrodit převrácené teologické názory, v nichž Izrael nahradí místo, které by měl v životech věřících zaujímat Ježíš.
3. Židé a Izrael zaujímají v této teologii ústřední postavení, protože jsou správci Božího slova. Pohané mají pak podíl na jejich duchovním bohatství.
4. Tato část církve se angažuje ve světové evangelizaci a je známá svým filosemitismem.

Pohled duchovní nadvlády

Tento pohled má za to, že následovníci Ježíše se vracejí do oblasti duchovní vlády, kterou užíval Adam před svým pádem. To znamená, že věřící může již nyní, před vzkříšením mrtvých, vládnout nad světem a přebírat kontrolu nad jeho strukturami. Záleží jen na tom, aby dobře znal svou identitu v Ježíši a projevoval víru, jíž si tyto věci přivlastňuje.

1. Pokud jde o smrt Ježíše, je to vše přemáhající čin vykoupení, který osvobozuje věřícího od hříchu, démonické vlády a duchovního selhání a otevírá dveře do oblasti mocné duchovní vlády. V důsledku toho se v těchto kruzích hodně káže o úspěchu a finanční prosperitě. Když jich někdo dosáhne, považuje se to za okamžitý důkaz toho, že do takové duchovní vlády vstupuje.
2. Nebezpečím je, že vede věřícího k neodůvodněně troufalému jednání a do nové formy gnosticismu! To znamená, že je potřeba znát a praktikovat pozitivní vyznání, jímž „pohybujeme“ Boží rukou. Dále špatně rozlišuje časy Božího království, takže se snaží přidělit věřícím již nyní postavení, které je pro ně připraveno teprve v budoucím království, až budou oděni do věčné dokonalosti. V důsledku toho se podceňuje síla, s jakou věřícího svírá hřích v něm přebývající, a klade se na něj vina v případě, že nefunguje tak, jak hnutí předepisuje. Věřící, kteří nedokáží dosáhnout určité úrovně úspěchu a svobody od nemocí, jsou považováni za lidi, jimž chybí víra. Toto hnutí plodí mnoho ztrát.
3. Izrael má v tomto pohledu malý význam, protože Židé přišli o svou moc tím, že odmítli Ježíše a doklady jeho mesiášské role. Je však nutno uznat, že někteří vůdčí představitelé tohoto proudu mají k Izraeli pozitivní vztah a zastávají názor, že moderní obnova tohoto státu není pouhou politickou náhodou.
4. Jejich angažmá ve společnosti je silně evangelizační a projevují velkou finanční štědrost při zakládání sborů a jejich financování v zemích třetího světa. Z jejich důrazu na víru se určitě můžeme všichni poučit.

Závěr

V každém církevním proudu najdeme něco dobrého a něco špatného. Je na nás, abychom tyto aspekty zvažovali a svůj vlastní náhled podle toho uzpůsobili. Jak si s touto výzvou poradíte, ponechávám na vás.

Malcolm Hedding je výkonný ředitel ICEJ; původně vyšlo v křesťanském vydání Jerusalem Post; přeložil Mojmír Kallus

Zdroj: http://www.icej.cz/slovo_z_jeruzalema/