poslal mertaj
Magna charta
Zdravá a nezdravá víra - nikoli z hlediska teologie, ale z hlediska
psychických a sociálních důsledků. Magna charta, listina práv a svobod
věřícího člověka.
1. Právo na informace.
(1) Kurzy, které na sebe navazují.
(2) Neodrazovat od informačních zdrojů, nechat výběr na člověku, důvěřovat, dovolit samostatné myšlení - samozřejmě povinnost
vystoupit proti bludnému učení.
(3) Právo na plastické vidění
světa - nezavírat se před poctivými námitkami.
(4) Právo na
srozumitelnou mluvu, na to, aby se vážné věci nezaobalovaly do náboženské
hantýrky.
2. Právo se lišit. Máme být různí, máme různá obdarování, máme
různé tradice, zkušenosti, postoje - tělo Kristovo, nikoli kýbl s pískem.
Důležité je se vzájemně respektovat (apoštol Pavel a Sílas ve sporu
o Jana Marka, Korint a Jeruzalém), aby nikdo nepochyboval, že i ten druhý
do církve patří, spolupracovat jako různé údy jednoho těla. S tím
samozřejmě souvisí možnost vést rozhovor - naprostým popřením tohoto práva je utřít člověka s tím, že do toho nemá co mluvit. Zvlášť zneužitím
náboženství, zneužitím Boha, je opírat takové utření o nějaké
rádoby duchovní argumenty.
3. Právo na správný výkon autority.
(1) Jasně definovaná oblast působení - nikoliv autorita na všechno, nikoliv na duchovní
záležitosti, na svatbu i na opravu okapu - velké pokušení pro obě strany.
(2) Podobné: diverzifikace autority - autorita by neměla
pocházet z jednoho zdroje, ale měli být různí lidé pro různé oblasti, v níž je třeba vykonávat autoritu.
(3) Jasně určené prostředky, které vedou k získání autority - autorita může být volená, dědičná,
prorocká - ale mělo by to být jasné, tento člověk má autoritu, protože...
(4) Jasně definované prostředky, jakými se vykonává
(žádné náznaky - v sektách se nerozkazuje), odlišení formální a neformální autority, samozřejmě obojí dobré.
(5) Kritizovatelnost autority bez nebezpečí formálního i neformálního postihu.
(6) Jasně definovaná odvolatelnost.
4. Právo autenticky projevit své city, být přirozený - smích, humor,
nadsázka, ale i moci přiznat prohru, nikoli nucené úsměvy, bez výčitek, bez autocenzury, právo na to být na dně, právo na depresi, bez dvojího
života (masky).
5. Právo na to být trpělivě přijímán a snášen.
Právo na
pochybnosti - pochybnosti jsou tu proto, aby naši víru posilovaly,
právo na omyl - aby nebylo problémem přiznat omyl, právo na pastorační péči,
právo na řešení problémů - řešení není, když se "ordinuje" větší náboženský
výkon: "tak se víc modli!"
6. Právo na přirozené prostředí. Je nepřípustné rušit rodinné svazky,
nevhodné izolovat člověka, zajmout ho pouze pro sebe; právo na plnohodnotný život - jít si zaplavat beze strachu, že jsem měl ten
čas využít jinak, koupit si zmrzlinu bez strachu, že jsem měl peníze dát do sbírky, právo na studium.
7. Právo na odchod. Právo na změnu denominace nebo i víry bez citového vydírání, bez manipulace, důstojně, bez zrušení všech svazků,
bez démonizace.
Tam, kde zachováme tato práva, dáme možnost k růstu. Osobnosti v sektách - uniformovaní, ale hlavně po léta stejní, bez vývoje, bez
duchovního růstu, beze změny. Láska potřebuje změnu, tento život je školou pro nebe, pro vztahy v nebi, máme právo i povinnost hmatat, učit
se, tedy závěr: máme právo růst.
PhDr. Zdeněk Vojtíšek,
konference mládeže, Podhradí, 15.-17. 6. 2001.
do Grano Salis poslal mertaj
