Úvodní tři verše z epištoly Římanům mluví o Božích dětech, synech a dědicích. Božími dětmi jsou všichni věřící, proto Duch svědčí (v) jejich duchu a spolu s jejich duchem, že jsou Božími dětmi (v. 16), ale ne všechny Boží děti jsou Boží synové. Je třeba, aby Boží děti dospěli v životě v syny. Dokud je dítě malé, nic moc se od něho nechce ani nečeká, ale každý očekává, že dítě bude růst a vyroste v syna, který bude mít jisté postavení, práva a povinnosti. Podle verše 14 jsou Božími syny ti, kteří jsou vedeni Duchem Božím. A platí také, že ne všichni synové jsou dědicové/spoludědicové Kristovi, poněvadž je třeba, aby synové dozráli v životě a byli tak způsobilí ujmout se svého dědictví. O tom psal Pavel Galatským a použil pro znázornění jako římský občan římské právo. Dále jim napsal v 19. verši - Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus; tzn. že jde o to, aby byl v nitru věřících zformován Kristus, aby Kristus ve věřících narostl natolik, že bude v jejich životě vším, že budou skrze Krista žít (J 6:57) a že oni sami se umenší natolik, že z nich samých nezbude nic a všechno a ve všem bude Kristus (Ko 3:11).

Rozdíl mezi dětmi, syny a dědici činí růst v životě. Jinak řečeno růst/nárůst Krista coby jejich života ve věřících. Růstu v životě dosahuje Bůh u svých dětí jednak tím, že je sytí nefalšovaným mlékem svého slova, aby vyrostli k záchraně a druhak svou výchovou, která je tu proto, aby měli podíl na Jeho svatosti - viz He 12:9-11 Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili/a budeme žít? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, On však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova/káznění se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. To odpovídá tomu, co řekl Pán Ježíš ve svém "kázání na hoře" (Mt 5:9) - Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny.

Kéž se nad námi Bůh smiluje a přiměje nás vytvořit podmínky pro růst v životě tak, abychom dospěli v syny a dozráli v dědice Boží a ujali se spolu s Kristem Božího dědictví u vědomí toho, že Bůh - vše Kým a čím je - je naším dědictvím (1P 1:4) a my, Jeho svatí, jsme Jeho dědictvím (Ef 1:18). Tož rosťme v životě všemi způsoby v Toho, který je Hlavou - v Krista (Ef 4:15). Amen.