Role Boží.

Duchovní růst jako takový je dílem Božím (1 K 3,6–7). Křesťanský život nezačíná ani nepokračuje na základě lidského úsilí. „Jsme přece jeho dílo,“ píše Pavel Efezským (Ef 2,10) a je si:

... jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)

Též tělo Kristovo „roste Božím růstem“ (Ko 2,19) a Pavel plísní Galatské, že sice začali žít z Ducha, ale sklouzli znovu ke spoléhání se na sebe a dodržování Zákona (Gal 3,3).

Role každého člověka.

 Růst však přesto není automatický. Každý z nás je také volán k osobní spoluzodpovědnosti za svůj vlastní růst (i když jej jako takový nemůžeme v sobě sami ‚vypůsobit‘). Použijeme-li biologickou metaforu, máme se sytit, abychom se mohli proměňovat z dítěte v dospělého, máme usilovat o hodnotnou stravu (1 Pt 2,2; Žd 5,12–14, srov. Mt 4,4), použijeme-li botanickou metaforu, máme v Kristu zapustit kořeny (Ko 2,6–7), abychom z Něj mohli čerpat živiny k růstu, košatění a přinášení ovoce, použijeme-li stavební metaforu, máme se stávat živoucími kameny v Boží stavbě, které jsou v procesu výstavby vzájemně formovány a obrušovány (Ef 2,20–22, 1Pt 2,5).


– Aleš Kratochvíl –