Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Milena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16092, komentáře < 7 dní: 561, komentářů celkem: 390441, adminů: 60, uživatelů: 5032  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 155 návštěvník(ů)
a 7 uživatel(ů) online:

Frantisek100
LD
martino
JirkaB
Frantisek100
rosmano
redifon

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106986707
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof
Vloženo Úterý, 09. listopad 2010 @ 20:19:20 CET Vložil: Stepan

Historie poslal rive

Před 390 lety, 8. listopadu 1620, se na Bílé hoře před pražskými branami odehrála bitva, která vstoupila do českých dějin jako jedna z největších národních katastrof. Právě ona totiž bývá tradičně označována za počátek třísetletého období "temna" - habsburského "útlaku" českých zemí, násilné rekatolizace a germanizace země. Z vojenského hlediska bezvýznamný střet .mezi českým stavovským vojskem, čítajícím 20.000 mužů a o něco silnějšími katolickými ligistickými jednotkami trval pouhé dvě hodiny


Špatně placení a nedisciplinovaní žoldnéři v českých službách nedokázali využít svoji strategicky výhodnou pozici a byli nepřáteli lehce rozprášeni. Český "zimní" král Fridrich Falcký, dosazený místní šlechtou na trůn místo Habsburka Ferdinanda II., se na bojiště dostavil až ve chvíli, kdy jeho armáda začala ustupovat, a hned následujícího dne po porážce z Prahy uprchl. Město plně ovládla císařská vojska a povstalci byli krutě potrestáni. V červnu následujícího roku bylo 27 jejich vůdců popraveno na Staroměstském náměstí, kde jejich památku dodnes připomíná pamětní deska a 27 křížů vyznačených v dlažbě na chodníku. Po 8. listopadu 1620 se situace v naší zemi radikálně změnila.  Ještě v tomtéž měsíci rozstřihl Ferdinand II. Majestát  a spálil jeho pečeť na znamení jeho neplatnosti, tímto gestem začala tvrdá rekatolizace Čech a Moravy. (Majestát byla listina vydaná Rudolfem II. 9. července 1609, která potvrzovala náboženskou svobodu v Českém království a Slezsku. Podle Majestátu nikdo nesměl být nucen ke katolickému ani jinému vyznání.) V roce 1621 byli vypovězeni kazatelé Jednoty bratrské a reformované církve ze země, proběhly popravy na Staroměstském náměstí a začaly rozsáhlé konfiskace majetků. Postupně byli vypovězeni i ostatní kazatelé držící se České konfese, křtěnci, luterští i všichni nekatoličtí kazatelé. Roku 1624 vychází nařízení o vyloučení všech nekatolíků z měšťanského stavu a zákaz přijímat nekatolíky za měšťany. Tyto zákazy a příkazy vycházely znovu a znovu a jejich cílem bylo omezit a krutě trestat každého, kdo nepřijal katolickou víru. V roce 1627 bylo prohlášeno zemským zřízením katolické náboženství za jediné povolené. Kdo se nepodřídil, měl být potrestán ztrátou cti, života i majetku. V první čtvrtině 18. století bylo téměř každoročně vyhlašováno, že má být mečem popraven každý, kdo ve svém domě přechovává nekatolické učitele, kazatele a vyslance, kdo koná shromáždění, kdo přináší a rozšiřuje nekatolické knihy a každý učitel nebo kazatel, který by byl chycen. Udavači měli být odměněni až 300 rýnskými zlatými a jejich jména měla být utajena. Roku 1733 bylo vyhlášeno odpadnutí od katolické víry za zločin proti státu. Pro srovnání je tady i názor katolického autora Bedřicha Smékala na toto období: “Vnitřní rekatolizace Čech a Moravy byla obtížnější (než na jiných panstvích Habsburků-poznámka kvůli kontextu) - české obyvatelstvo nebylo ochotno tak lehce měnit náboženské vyznání, jak se to dálo v německých knížectvích. Tíha misijní práce byla na řeholích, zvláště na jezuitech (nutno vzpomenout vlasteneckého Bohuslava Balbína). Za sto let se to podařilo. Tajných nekatolíků bylo mizivě málo. V duši národa však zanechala pobělohorská doba určité trauma, podvědomou nevůli k římskému katolictví.” Mluvit o činnosti řeholí a zvláště jezuitů jako o misijní práci se jeví jako hrubé nepochopení tehdejší situace, zvláště pokud bereme v úvahu obrovské utrpení lidí, kteří při této "misijní práci" přišli o život, majetek, nebo byli jinak pronásledováni.I přes tuto tragickou situaci žila v některých rodinách husitská, utrakvistická, bratrská nebo evangelická tradice, k jejímuž základu patřila četba Bible. Pokud to byla pouze prázdná tradice, rodina nevydržela příliš dlouho žít v atmosféře neustále hrozícího nebezpečí a raději přijala katolické vyznání. Těm, kteří se nemohli a nechtěli vzdát Bible, šlo o život. Stáli před rozhodnutím co dál, a měli dvě možnosti. Buď zůstanou ve své vlasti a budou své názory pečlivě skrývat, nebo odejdou do emigrace, která znamenala zcela jistou cestu do chudoby. Přes obavy o hmotné zajištění rodin, emigrace naplňovala tři základní touhy tehdejších písmáků: beze strachu číst Bibli, žít bez přetvářky, která se nelíbí Bohu a žít ve společenství podobně smýšlejících křesťanů. Zdroje:Čeští náboženští exulanti (I. Šrajbr)Kalendárium – Magazín ČeskéNoviny cz.Wikipedie 

Podobná témata

Historie

"Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof" | Přihlásit/Vytvořit účet | 69 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Úterý, 09. listopad 2010 @ 20:48:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...paradoxne napriek tvrdej rekatolizácie sú (podľa mňa) najväčšie osobnosti českých dejín J.Hus a Jan A.Komenský...

ivanp



Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: JMK v Úterý, 09. listopad 2010 @ 23:50:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Počkat, tam jsme přece vyhráli, ne?

Slavně jsme tehdy táhli v čele s obrazem Panny Marie strakonické, který před tím protestanští raubíři znesvětili a oči Marii propíchali. Po tomto vítězství byl obraz převezen do kostela v Římě, který se od těch dob zove Santa Maria della Vittoria.



Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: JMK v Středa, 10. listopad 2010 @ 09:00:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
T. G. Masaryk píše o Bílé hoře:

"v srdci země české stáli cizinci proti cizincům"

V tomto článku se opět Bílá Hora žene na spor "nás Čechů" proti "těm zlý cizincům", s čímž nesouhlasím. Copak Luteráni neponěmčovali Prahu?



Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Středa, 10. listopad 2010 @ 13:44:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...navrhujem zozbierať všetky obrazy presvatej matky, starohorskej, snežnej, karmelskej, škapuliarskej, fatimskej, bielohorskej, jeruzalemskej a čenstochovskej...a zapáliť ich niekde na námestí a tak očistiť národ od modlárstva...týmto činom by sa iste vyriešili mnohé duchovné problémy...

Rímskym 1:25  všetci tí, čo pravdu Božiu zamenili za lož, uctievali stvorené veci a im slúžili namiesto Stvoriteľovi, ktorý je požehnaný naveky. Amen.

p.s. panna Mária je stvorená bytosť ktorej katolíci preukazujú Mariánsku úctu...(rozumej klaňajú sa jej a jej obrazu)...

ivanp



Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 12. listopad 2010 @ 12:11:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Otázka je do jaké míry šlo skutečným strůjcům povstání o víru a Boha, oproti násilnému konfiskování majetku a nejrůznějším mocenským a politickým výhodám. Znamení a varování které dostali hned na začátku bylo velice výmluvné. Ten kdo si chce oprávněně hrát na Jehua a na Jezabel by měl uspět. Jestliže vyhodí s posměchem z 16 a půl metru na rovnou a tvrdou zem tři muže hlavou dolů, nejméně jeden z nich se předtím svěří do ochrany Panně Marii a téměř nic se jim nestane tak by v tom měl vidět důvod k vážným pochybnostem o své pravdě. Zvlášť když do nich dá potom ještě vypálit cca 15 vybraným arkebuzníkům a ani jeden z nich nezasáhne. (Nabito ale už měli, přestože přišli prý jenom předat oprávněnou stížnost třem neozbrojeným úředníkům) Na místě dopadu jsou dodnes 3 kameny a tvrzení že tam bylo smetiště je hloupost. Nebo lež. Těžko se dá předpokládat že by ho panstvo trpělo pod okny sněmovny, nad svými luxusními zahradami ve svahu nebo že by jim právě na tohle místo vozili hnůj z koníren na opačné straně Hradu. To dobou a dlouho potom se na smetiště házely prakticky jen střepy z hrnců a tomu kdo trvá na teorii hnojiště bych nedoporučoval aby nějaké založil a pak do něho z takové výšky po hlavě skočil. O tom že byla žumpa jako nádrž (nad těmi luxusními zahradami) by se pravděpodobně někdo zmínil a těžko by si dva nezranění muži mohli tak rychle naložit na záda pana Slavatu a odnést do bezpečí kdyby zapadli do fekálií. Spíš by se v nich zadusili. Hrabě Thun musel být velice zatvrzelý člověk, Bůh mu odpusť. Přesto i on už toho měl dost když vtrhli k paní Polyxeně a chtěli aby jim je vydala. Ona mu řekla že se nebála císaře když se u ní schoval zraněný sám a že se nebojí ani jeho. Pak jim ukázala dveře a oni šli. Ti samí páni kteří vyvolali povstání předtím drželi starého a nemocného Rudolfa II. v zajetí a vydírali ho o majetek a úřady.  Pasovské si pozval na pomoc proti nim a při boji na Malé Straně byl hrabě Thun raněn do ramene a Polyxena mu zachránila život. Přestože riskovala jak útok pasovských tak císařův trest.
Řekl bych že stejně jako v jiných náboženských válkách bylo i v téhle náboženství až daleko na druhém místě. Vyvolali jí ti kteří se nebáli Boha a nestyděli lidí pro svoji hrabivost a touhu po moci a spousta jiných to odskákala spolu s nimi.




Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 12. listopad 2010 @ 12:33:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Významnou úlohu při potlačení stavovského povstání sehrálo i lutheránské vojsko. Čeští stavové předtím nabídli korunu saskému kurfiřtovi Janu Jiřímu prvnímu, přijali od něho obrovskou částku peněz a ty mu jednoduše ukradli a zvolili místo něho Zimního krále. Proto Jan Jiří nezištně poskytnul 15 000 elitních rejtarů našemu císaři a nic za to nechtěl, jen aby jim zaplatil žold. Císař mu z vděčnosti postoupil obě Lužice, které oddělil od českých korunních zemí a do konce života z nich byli dobří přátelé. Tahleta válka byla paradoxně ekumenická. 15 000 lutheránů bojovalo po našem boku. Stejně jako oddíl elitních kozáků pana Alexandra Lisowského z Polska, kteří byli pravděpodobně pravoslavní. Ti na Bílé hoře zlikvidovali nepravidelné uherské jezdectvo Gabriela Bethlena, které předtím strašlivě zmasakrovalo náš venkov.



Re: Bílá Hora - jedna z našich největších národních katastrof (Skóre: 1)
Vložil: rive v Pátek, 12. listopad 2010 @ 19:34:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
 

Postoj PhDr. Radomír Malý : 

(přední osobnost KC)

Bitva na Bílé hoře zachránila náš národ před protestantskými herezemi a vrátila jej do lůna pravé víry Kristovy. To je pro české katolíky důvodem, proč bělohorskou bitvu vděčně vzpomínat a děkovat za ni Bohu, jakož i Panně Marii, kterou císařští vojáci prosili o pomoc opakovaným voláním „Sancta Maria!“

Rozhodující je, že katolíci mají právo veřejně děkovat za Bílou horu a pokládat ji za pozitivní mezník v národních dějinách, neboť český národ se stal opět katolickým. Neupíráme jiným smýšlet o Bílé hoře opačně, ale současně požadujeme respekt vůči našemu smýšlení, které je jiné. Český katolík nemá žádnou povinnost sklonit se před falešně nacionalistickým přístupem, jenž diktuje odsoudit Bílou horu jako málem nejtragičtější okamžik národních dějin. To, že uznáváme Bílou horu za den hodný díkůvzdání Bohu a Panně Marii, z nás nedělá žádné „fašisty“ nebo „extrémisty“. Jako katolíci máme svoji hrdost a ta nám velí jít i proti proudu.

Odsuzovat z katolických pozic Bílou horu, jak se dnes děje v rámci ekumenických snah, není ničím jiným než kapitulací před nepřáteli Církve. Proto tedy: Díky Ti, Pane, že na Bílé hoře zvítězila pravá víra Kristova. Amen. 





Stránka vygenerována za: 0.44 sekundy