Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Nela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16318, komentáře < 7 dní: 517, komentářů celkem: 408333, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 45 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Myslivec
gregorios777
oko
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110956970
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem.
Vloženo Pátek, 31. prosinec 2010 @ 12:36:47 CET Vložil: Stepan

Historie poslal oko

Odpovědi historiků.


Češi opakují jeden od druhého: Církev se paktovala s Hitlerem.

Obranou proti manipulaci s myšlením jsou kritické otázky.


1.) Co bylo obsahem smlouvy (konkordátu) papeže s Hitlerem?
- svoboda vyznání a praktikování náboženství (článek 1).
- v platnosti zůstávají konkordáty s Bavorskem (1924), Pruskem (1929) a Bádenskem (1932) (článek 2).
- svobodná korespondence mezi Svatou stolicí a všemi německými katolíky (článek 4).
- duchovní obdrží stejnou (sociální) ochranu jako státní úředníci (článek 5).
- oděv duchovních smějí nosit jen duchovní, tresty jako za zneužití vojenských uniforem (článek 10).
- církevní obce a obdobné organizace jsou spolky veřejného práva, církev má právo vybírat církevní daně (článek 13).
- závazky státu vůči církvi mohou být zrušeny jen za souhlasu obou stran (článek 18).
- katolická výuka je řádným předmětem na školách (článek 21).
- učitelé náboženství mohou tuto činnost vykonávat jen se svolením biskupa (článek 22). 
- přísaha biskupů, že budou respektovat vládu „Přísahám a slibuji, že budu respektovat ústavně vytvořenou vládu a budu dbát na to, aby ji respektoval můj klérus“ (článek 16).
- záruka duchovní péče v armádě (článek 27).
- ochrana katolických organizací a spolků, umožnění návštěvy bohoslužeb (článek 31).
- žádné členství duchovních v politických stranách či činnosti v jejich prospěch (článek 32)

Dodatkem konkordátu byl tajný protokol, upravující osvobození duchovních od všeobecné povinné vojenské služby, pokud by tato byla zavedena.
Smlouva Vatikánu s Německem je v platnosti dodnes, což svědčí o její obsahové bezúhonnosti.


2.) Za jakých okolností byla smlouva sepsána?
Pius XI. encyklikou "Non abbiano bisigno" odsoudil 29. června 1931 totalistické pojetí státu.
Mnozí se později divili, jak mohli papež Pius XI. a státní sekretář Pacelli, kteří přece poměry v Německu dobře znali, uzavřít konkordát, ač jej německá vláda chápala jako politický tah a nikterak neměla v úmyslu jej plnit.
Nesměl dát vládě příležitost, aby později se mohla vymlouvat: nabídli jsme ruku k smíru, ale papež nechtěl. Mimoto byla v dané chvíli určitá, třebas jen malé naděje, že národně socialistické vláda, když se jednou chopila moci, zaměří do zákonných kolejí. Říšské ústava dosud existovala a hlavou státu, která s papežem konkordát uzavírala, nebyl Hitler, nýbrž Hindenburg. Velmoci uzavíraly později smlouvy už s Hitlerem, a to v době, kdy ústava byla odstraněna a naděje na návrat právních poměrů se rovnala nule. (Církevní dějiny, Kadlec).


3.) Jak se na smlouvu dívají historici dnes?
Papežovo rozhodnutí jistě nebylo lehké. Ale papež nemůže odmítnout smlouvu jen proto, že by později mohla být porušena.
Zatímco z hlediska Hitlera a nacistů se uzavření konkordátu jeví jako jednoznačně podařený krok, splnil jeho očekávání, z pohledu katolické církve čas ukázal, že konkordát byl (při zaostření na období nacistické vlády) možná omylem, neboť nacistické Německo jej dodržovalo jen, pokud se mu to hodilo (tj. zejména zpočátku, kdy Hitler ještě hodlal předstírat, že je rozumný a dá se s ním jednat).
Pacelli ještě jako státní sekretář vznesl 55 protestů proti závažným porušením konkordátu.
Jednalo se zejména o článek 31, a jej porušující zásahy státní správy proti katolickým spolkům a katolickému školství a konkrétní perzekuce konkrétních katolických představitelů.
Roku 1937 vydal papež Pius XI. za vydatného přispění Pacelliho německy psanou encykliku „Mit brennender Sorge“, ve které upozornil na masové porušování konkordátu a odsoudil jeho ideologické prameny: vypjatý nacionalismus, rasismus, které jsou v rozporu s katolickou naukou.


Wikopedie: hesko "anšlus".

Robert Kauer, president menšinového luteránství v Rakousku, přivítal Hitlera 13. března jako „spasitele 35 000 německých protestantů v Rakousku a osvoboditele po pěti letech útrap.“ Dokonce Karl Renner, jakožto nejvýznamnější sociální demokrat první republiky, oznámil svoji podporu anšlusu a naléhal na Rakušany, aby volili v referendu pozitivně.
Mezinárodní reakce na anšlus se dají charakterizovat jako mírné. Například anglické noviny The Times napsaly, že před dvě stě lety se také připojilo Skotsko k Anglii a tato akce nebyla příliš odlišná od anšlusu. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain při svém projevu ze 14. března před dolní sněmovnou upozornil na jisté protesty, které zaznamenal vyslanec v Berlíně, na druhé straně, tak jak se slušelo na představitele politického hnutí appeasementu, nijak výrazně tento akt neodsoudil.
Tyto mírné reakce, ke kterým se připojila i americká vláda, se staly prvním velkým důsledkem využití appeasementu v zahraniční politice. Mezinárodní reakce na události z 12. března 1938 přisvědčily Hitlera, že může používat i tvrdších metod pro rozšíření své říše, jak se později ukázalo při anexi Sudet. Nenásilné vyřešení „rakouské otázky“ vydláždilo cestu k Hitlerovu úspěchu při sepsání Mnichovské dohody v září 1938 a později i anexi celého Česko-Slovenska a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939, protože to utvrdilo Brity v přesvědčení, že appeasement je možná cesta jak jednat s Hitlerem.
 

zdroj

Podobná témata

Historie

"Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem." | Přihlásit/Vytvořit účet | 42 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: svata_tradicia v Pátek, 31. prosinec 2010 @ 14:55:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.jezuiti.sk/
Jo Ježíš by také udelal smlouvu s Hitlerem, kdykoliv ...



Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Pátek, 31. prosinec 2010 @ 15:02:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Politika,
aneb k článku o současné CadSoft a SPICE Compatibile gramotnosti a negramotnosti.Používal jsem koncový zesilovač BV AUDIO a byl jsem spokojen... :-)



Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Pátek, 31. prosinec 2010 @ 16:06:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
,,žádné členství duchovních v politických stranách či činnosti v jejich prospěch (článek 32,,...(to platí asi aj dnes)

páež je najvyšší politik štátu Vatikán a zakazuje kňazom politickú karieru...nie je to pokrytectvo???

ivanp



Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Pátek, 31. prosinec 2010 @ 16:52:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ono je docela těžké posuzovat události 30tých let, když víme o událostech 40tých. Vím pouze o dvou denominacích, které si tváří tvář jako celek zachovaly tvář - svědkové Jehovovi a kvakeři. Tím se samozřejmě nijak nezpochybňují postoje jednotlivců všech denominací. A to prosím vedení NSSJ Hitlerovi také napsalo (červen 1933) celkem milý dopis.

Osobně považuji za nejhorší selhání Vatikánu jeho chování těsně po válce, kdy byl přestupní stanicí pro nemálo nacistických zločinců při jejich cestě ke svobodnému životu. Je ale pravdou, že nemalou roli v tom sehrál i Červený kříž. I vlády spojenců (zejména Rusko a USA) si ty svoje nácky pečlivě ochránily - např. von Braun a kolegové dostali amíky na Měsíc.





Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: heureka12 v Pátek, 31. prosinec 2010 @ 20:31:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
jednoduché, zodpovedajúce objektivite, preto pravdivé, potrevné.
,
 vdaka, "sogor".



Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: Didymos v Sobota, 01. leden 2011 @ 08:41:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To jsou odpvědi beztak katolických prolhaných historiků.
Falšujete a budete falšovat dějiny, neboť ty vás usvědčují z hříchů napáchaných v celé historii.Varuji vás!
Samozřejmě, že Ancikrist papež vydatně pomáhal menšímu ancikristovi. Vždyť Hitlerovi byli velcí katolíci.A katolická verbež je vždycky s tím co vládne, to je všeobecně známo. No jen vyklopte jak to bylo. Ale to samozřejmě neuděláte. My to víme, jak to bylo, ale vaše oklamané ovečky jistě ne, neboť jsou vyučovány neustále ve lži a Pravda není ve vatikánských komnatách ani trochu vítána.



Re: Jak to bylo mezi Vatikánem a Hitlerem. (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Sobota, 01. leden 2011 @ 09:52:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
1933 KONKORDÁT S HITLEREM.
Jednou z klíčových osobností při vyjednávání Konkordátu 1929  s Musolinim, byl Solicitor Francesco Pacelli, bratr kardinála Eugenia Pascelli, který se později jmenoval Pius XII. Tento  vatikánský Secretary of State, hrál klíčovou roli ve vyjednávání velmi lukrativního (pro církev) 1933 Konkordátu s Hitlerem. Jedním z bonusů Konkordátu byla t.zv "Kirchensteuer"  kostelní daň, která nesla miliony do římských truhlic po celou dobu války. Na oplátku Pius XII nikdy neexkomunikoval Hitlera, ani nezdvihl jakýkoliv protest proti masakru 6 milionů Židů!
Vedoucí katoličtí preláti a teologové byli podepsáním Konkordátu nadšeni. Katolický teolog Michael Schmaus napsal chválu na autoritativní nacistický systém, který přirovnal k církvi:"Silný důraz na autoritu v novém režimu, je něco, co je zásadně podobné církvi. Je protějškem - na přirozené rovině - církevní autority  na rovině spirituální. Nikde není hodnota a smysl autority tak nápadné, jako ve svaté katolické církvi." Jistě, to je pravda. Papežství po staletí spolupracovalo s autokratickými vládci, při potlačení základních lidských práv.         
Dnešní Katolíci se musejí postavit tváří v tvář faktu, že totalitní struktura církve byla hlavním faktorem v tom, že Katolíci přijali nacistický režim!  Katolický profesor církevní historie Joseph Lortz, "nikdy nepřestal hovořit o fundamentálním příbuzenstvím mezi Nacionálním Socialismem, které zasahuje velmi  hluboko." V tom stejném roce 1933, dobře známý prelát z Kolína n/Rýnem, napsal v „Die Schildgenossen":
"Když v  1870 byla vyhlášená papežská neomylnost, církev očekávala na vyšším stupni historické rozhodnutí, které bylo  ustaveno na politické aréně: Rozhodnutí pro autoritu proti diskusi - pro papeže, proti sněmu, pro Vůdce, proti Parlamentu"  (August Bernhard Hasler,"How the Pope Became Infallible," 1981)8
Po letech studie tajných dokumentů ve vatikánských archivech, jejich kurátor, August Bernhard Hasler poznamenal: Jak v Itálii, tak i v Německu Curia obdržela od diktátorského režimu to, co se bylo nemožné od parlamentní demokracie: Konkordát." Potom cituje  německého katolického vedoucího Ludwiga Kaase: Autoritativní stát nutně porozuměl základním principům autoritativní církve lépe,  než jiní. Ano, tito dva partneři byli stvoření jeden pro  druhého. Hitler obdržel vřelý dopis blahopřání od kardinála Michaela Faulhabera šest měsíců po tom, co přišel k moci: 
"Co staré parlamenty nedokázaly v šedesáti letech, Vaše  široká, státnicky moudrá vize dosáhla v šesti měsících! Tato ruka v ruce" s papežstvím, ta největší morální síla v historii světa,  vyznačuje mocnou pomoc neuvěřitelného požehnání a zvýšení německé  prestiže, jak na Východě, tak na Západě, v očích celého světa.  (John Toland, "Adolf Hitler", 1977)9
Žurnalista John Toland, který obdržel Pulitzerovu cenu, poukazuje na fakt, že vedoucí osobnosti římsko katolické církve byli chtiví získat Hitlerovu přízeň. Po jedné audienci s papežem  (Pius XII) přesto že Hitler právě postavil Katolickou Stranu mimo zákon, její vedoucí Monsignor Ludwig Kaas  - slovy které  zřejmě byly pro Hitlerovy uši - řekl: "Hitler ví, jak řídit tu loď! Ještě než se stal kancléřem, potkával jsem se s ním často a udělal na mne veliký dojem svým bystrým myšlením, způsobem jak  čelit skutečnostem a přitom si zachovat své šlechetné ideály." Toland ve svém vysvětlení pokračuje:
„Vatikán tak ocenil pozici rovnocenného partnerství, že požádal Boha o požehnání Říši. Na více praktické bázi nařídil německým biskupům složit přísahu věrnosti Národně Socialistickému režimu. Nová přísaha  zahrnovala tato důležitá slova: "Ve vykonávání svého  spirituálního úřadu a v mé starostlivosti o blaho a zájem Německé  Říše, budu se snažit vyhnouti se jakémukoliv škodlivému počínání,  které by ji mohlo ohrozit." (John Toland, "Adolf Hitler")10
 
STAŽENI DO MAELSTROMU.
Když Hitler, přes námitky Musoliniho oznámil, že Německo  opouští Ligu Národů, z "Katolické Akce," přišel okamžitě telegram, slibující svou podporu. Hitler, vychytrale podmínil tento tah  "hlasem lidu" a potom vytvořil tlak, tuto podporu získat. Katolická církev mu dala nadšenou podporu a učinila jasné pro  všechny Katolíky, že mají volit pro Hitlerovo rozhodnutí. Kardinál Faulhaber, se souhlasem všech biskupů Bavorska, prohlásil že "ano hlasem," Katolíci "vyjádří znovu svou loajalitu lidu a vlasti a jejich souhlas s rozšafnou a mocnou snahou Vůdce ušetřit německý lid od hrůz války a bolševismu, a zajistit obecný pořádek a vytvořit zaměstnání pro nezaměstnané."
Když Hitler poslal svou armádu do Rakouska, po známých slibech  že tak neučiní, byl ohromený nadšením davů Rakušáků, téměř  všichni z nich Katolíci, kteří ho vítali. Potom co oslovil zástup  asi 200 tisíc lidí, na Heldenplatz, vedl průvod kolem Zimního Paláce. Rakouští generálové Hitlera následovali na koních. Pozdější kardinál Innitzer pozdravil Hitlera "znamením kříže  a dal záruku, že pokud si podrží Katolíci Rakouska své svobody, potom se stanou "nejvěrnějšími syny Velké Říše", do jejíž náruče  byli přivedeni zpět v tento veliký den. Vůdce vřele potřásl ruku  kardinála a "všechno mu slíbil".11
Na Hitlerovy padesátiny byly  "slaveny děkovné mše" v každém německém katolickém kostele, a tím  požádaly Boží požehnání na Vůdce a Říši. Biskup z Mainzu vyzval  Katolíky své diecéze, aby se speciálně modlili "za Vůdce  a Kancléře, inspirátora, rozšiřovatele a ochránce Říše". Papež  neopomněl zaslat své blahopřání. (Toland)12
Katolický tisk po celém Německu - skoro jednohlasně  prohlásil, že Hitlerovo těsné uniknutí před pokusem o jeho život  v roce 1939, bylo skrze "zázračnou Boží ochranu". Kardinál  Faulhaber nařídil, aby bylo "Te Deum" zpíváno v katedrále  Mnichova a tím "poděkovat božské prozřetelnosti, za Vůdcovo  šťastné vyváznutí". Pius XII sice opomněl odsoudit Hitlerovo  zničení Polska, ale nezapomněl osobně blahopřát Vůdci k jeho úniku nebezpečí.
Dokonce když už bylo Hitlerovo zlo každému  zřejmé, církev pokračovala v jeho podpoře. Když Německo počalo  svou ofenzívu proti Sovětskému Svazu, papež opět dal jasně  najevo, že  podporuje Hitlerův boj proti bolševismu, tím že jej popisuje jako vysokomyslná rytířskost v obraně základů "křesťanské kultury." Velký počet německých biskupů, veřejně podporoval útok. Jeden jej nazval "evropskou  křížovou výpravou" - misi podobnou té, kterou provedli Teutonští  rytíři.  Papež vyzval všechny věřící, aby bojovali pro vítězství,  které dovolí, aby Evropa opět volně dýchala se všemi národy v nové budoucnosti.
Mohli bychom pokračovat stránku za  stránkou, ale toto by mělo stačit k potvrzení faktu, že od papeže  přes biskupy až na obyčejné římské Katolíky všichni cítili sounáležitost s Hitlerem a podporovali ho, dokonce i potom, co  každý už jeho zločiny znal. Nečistá aliance? Spirituální smilstvo? Kdo by ještě pochyboval?

Odstavec z knihy:Žena jazdiaca na šelme.



Stránka vygenerována za: 0.49 sekundy