Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Helena.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16195, komentáře < 7 dní: 268, komentářů celkem: 397301, adminů: 60, uživatelů: 5077  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 247 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Akuzativ

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109088298
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Svoboda nebo bezbožnost
Vloženo Pondělí, 17. leden 2011 @ 09:58:20 CET Vložil: Stepan

Společnost poslal cizinec

    V roce 1989 jsme stáli na náměstí a skandovali "SVOBODU, SVOBODU!", cinkali přitom klíči a byli nadšení a překvapení z toho, že otroctví komunismu pomíjí a můžeme zažívat svobodu na vlastní kůži. S příchodem svobody jsme pak byli o to více překvapeni, co všechno jsou lidé schopni považovat za "svobodu".        

    Poslední dobou jsem povídal s některými lidmi na téma "svoboda" a byl poněkud překvapen, že i mnozí lidé z křesťanského prostředí jsou na tom podobně a vykládají si to slovo svoboda velmi podivně a dokonce se snaží takový obsah pojmu svoboda vložit do pojmu "svoboda v Kristu Ježíši".

    V Kristu Ježíši je opravdová svoboda, ale ta svoboda má velmi daleko od způsobů, kterými by chtěli prožívat svobodu lidé ve světě.

Svoboda vybírat si dobro nebo zlo     Někteří lidé mají představu, že ve světě existuje svobodná volba "vybírat si dobro a zlo", svobodně si vybrat, jestli člověk "hřeší nebo nehřeší". Přemýšlím nad tím, jak to asi vypadá: Jestli takový člověk co si svobodně vybírá dobro a zlo se někde ocitne s hezkou ženou, tak se svobodně rozhoduje, jestli se s ní vyspí, nebo ne. Když si s někým povídá, tak se svobodně rozhoduje, jestli bude mluvit pravdu, nebo jestli bude lhát a vymýšlet si. Když se mu něco nepovede, tak se svobodně rozhoduje, jestli se bude rouhat, nebo dobrořečit Bohu.

    Když jde někdo do obchodu a zcela svobodně se rozhoduje, jestli za zboží v obchodě zaplatí nebo zda si ho odnese bez placení, tak takovému člověku neříkáme "svobodný" člověk, ale nazýváme ho třeba "zločinec", "zloděj", "podvodník", člověk "amorální", "zlý", "bezcharakterní" a podobně. Pokud člověk pobíhá po ulici a má "svobodu" sbalit na potkání kohokoliv a vyspat se s ním, neříkáme, že je "svobodný", ale říkáme, že je "sukničkář", "nevěrník" nebo "záletník". Stejně nazýváme člověka, který má svobodu lhát, ubližovat druhým, rouhat se Bohu nebo má jakoukoliv jinou "svobodu" vybírat si zlo.

    "Normální" svobodný člověk má jen jednu jedinou svobodu: Vzít si zboží, zaplatit ho na kase a teprve pak si ho odnést domů. Má nulovou svobodu zboží ukrást bez placení a taková "svoboda" mu v životě vůbec neschází, neomezuje ho. Stejně tak ho neomezuje mluvit pravdu, nespat s každým na potkání nebo nerouhat se Bohu. Pokud se straní zla, nepřipadá si nesvobodný, ba naopak: svoboda od zla normálního člověka v životě posiluje. "Svoboda" krást, lhát, podvádět či vybírat si jakékoliv jiné zlo není člověku k ničemu užitečná, není v životě člověka potřebná. Bez téhle "svobody" není normální člověk žádným způsobem omezen.     Svoboda a smlouva     Setkal jsem se tu i s názorem, že když je člověk svobodný, může si dělat cokoliv i když uzavře smlouvu. Že když člověk uzavře manželství, je stále svobodný a není manželskou smlouvou nijak omezen. To je pro mne poněkud šokující, vědět, že jsou kolem mne lidé s tímto názorem.

    Pokud nějaký člověk uzavře smlouvu a je nadále svobodný od podmínek té smlouvy, necítí se jimi vázán a je schopen si dělat dále cokoliv chce bez ohledu na uzavřenou smlouvu, tak takovému člověku neříkáme "svobodný", ale říkáme, že je "nesvéprávný". Je potřeba, aby jeho rodiče, děti nebo jiní příbuzní co nejdříve sebrali dotyčnému občanku a požádali soud o zbavení svéprávnosti dotyčného člověka a určili mu opatrovníka.

    Normální svéprávný člověk, pokud uzavře smlouvu, přestává být svobodný vzhledem k té smlouvě a je zavázán dodržovat to, co je ve smlouvě psáno. Schopnost omezovat vlastní možnosti a rozhodování a zavazovat se smlouvou s někým druhým a závazky dodržovat je nejzákladnější možný rys skutečné svobody a svéprávnosti člověka a jeden ze základů a pilířů naší kultury.

    K uzavření smlouvy je třeba svoboda a svobodné rozhodnutí člověka, ale pokud už k uzavření smlouvy dojde, tak si normální člověk nepřipadá nesvobodný, pokud dodržuje závazky vyplývající ze smlouvy, kterou uzavřel. Ani ho nenapadne, že by byl nějak degradovaný tím, že to musí dělat. V klidu platí za telefon, který si objednal, pracuje v zaměstnání do kterého nastoupil, dodává zboží svému obchodnímu partnerovi, miluje svoji ženu a děti a stará se o ně a nijak mu nevadí, že se k dané věci zavázal smlouvou. Svoboda a láska     Někteří lidé říkají: Láska může být jen ve svobodě. A dodávají: Ve svobodě dělat si cokoliv, co si člověk vybere, ve svobodě vybírat si dobro a zlo, ve svobodě dodržovat nebo nedodržovat smlouvu, ve svobodě poslouchat nebo neposlouchat, starat se nebo nestarat...

    Lidé ve světě, kteří jsou svéprávní, nechce se jim zavazovat ale uvědomují si závažnost smlouvy pak říkají, že "k lásce nepotřebují papír" a vyhýbají se uzavření manželské smlouvy, jak jen mohou, "aby mohli milovat ve svobodě". Pro tento druh lidí je nepředstavitelné zavázat se "budeme spolu v dobrém i zlém až do smrti", protože při tom "ve zlém" už by to nebyla láska.

    Ve skutečnost má láska muže a ženy možnot opravdu se rozvinout právě jen tehdy, kdy se lidé cíleně vzdají části své svobody, vzdají se možnosti flirtovat s kolegy v práci, možnosti hledat si jiného partnera, možnosti spát s kde-kým, možnosti odejít když jdou věci špatně a mnoha dalších možností, které má zcela nezávislý a "svobodný" člověk bez manželské smlouvy.     Pokud se normální člověk vzdá své svobody a uzavře manželskou smlouvu, stane se místo "svobodným", "svobodnou" najednou "ženatým" nebo "vdanou", nijak mu to nebrání v tom, aby svou ženu nebo svého muže člověk miloval ještě více, než "ve svobodě".

    O lidech, kteří mohou prožívat lásku jen ve svobodě a když to nevydrží v dobrém, tak odchází, neříkáme, že jsou "svobodní", ale říkáme, že jsou "nezodpovědní" nebo že chtějí být "nezávislí". Odmítají na sebe vzít opravdovou zodpovědnost za druhého člověka a za vztah, který s ním budou dlouhodobě tvořit a budovat, odmítají se vydat druhému tak, že by na něm měli být závislí. Svoboda a vztahy lidí     Pokud je někde člověk, který se dostal do problémů (například vyhořel) a jiný člověk má naprostou svobodu dotyčnému pomoci nebo se na něj vykašlat, tak neříkáme, že takový člověk je "svobodný" ale říkáme, že takový člověk je "lhostejný".

    Pokud je někde člověk, který žije s jinými lidmi několik let nebo desítek let a má naprostou svobodu se o druhé lidi, se kterými je, nezajímat, nic o nich nevědět, míjet je a ani je nepozdravit, tak takovému člověku říkáme "podivín" spíše než "svobodný člověk".

    Pokud je někde člověk, jemuž se ztratilo dítě a on má naprostou svobodu sedět doma a dítě nehledat, tak o takovém člověku například říkáme, že je "bezcitný" spíše než "svobodný".

    Pokud je někde táta, který se pohádal se synem a ten otec má svobodu svého syna nevidět stejně jako jeho syn svého otce, neříkáme, že jsou "svobodní", ale říkáme, že jsou "furianti", "tvrdé palice" a podobně.

    Normální svobodný člověk má schopnost navazovat vztahy s lidmi, starat se o ně. Pokud svobodný člověk někoho miluje, tak ho ta láska váže, láska způsobuje, že člověk nejedná zcela svobodně, ale má náklonnost k tomu, koho miluje, snaží se mu pomoci, vyhledává ho, myslí na něj a hledá jeho vůli a ne svojí. K tomu, koho člověk miluje se chová jinak než k lidem, ke kterým lásku nemá. Láska rozpouští těžkosti mezi lidmi, přitahuje lidi k sobě, přikrývá a odpouští chyby a provinění.

    Lidi, kteří tohle neznají a žijí zcela "svobodně" bez ohledu na vztahy, nejsou "svobodní" ale spíše by se dali nazvat "lhostejní", nebo dokonce v některých případech "bezcitní" či "lidé s kamenným srdcem". Svoboda nebo svévole     Občas potkávám některé lidi, kteří říkají: Já vím, že Bůh chce, abych už tohle v životě nedělal (abych už nebyl bez práce, nepodváděl na daních, poctivě pracoval, netelefonoval za peníze zaměstnavatele, ...). ALE JÁ si myslím, že to není tak špatné a CHCI si věci dělat podle svého.

    Pokud někdo zná Boha, ví, že Bůh je, ví, že Bůh je dobrý a že chce pro člověka dobré věci a přesto si dělá věci po svém, podle svojí "svobodné" vůle, tak takovému člověku neříkáme "svobodný", ale nazýváme ho "svévolník".

    "Svoboda" žít si po svém, neptat se po Boží vůli a neřídit se Boží vůlí pokud jí znám není k ničemu dobrému užitečná. Pro normální život křesťana není taková "svoboda" potřebná.

    "Normální" křesťan se ptá stále na Boží vůli v mnoha věcech svého života a poslouchá Boha. Pokud nemá svobodu žít si "podle své vůle" ale poslouchá Boha, nijak ho to v životě neomezuje, nepřipadá si méněcenný nebo degradovaný, ale poddání Bohu u něj funguje přesně naopak: Rozpoznání a poslušnost Boží vůle sytí jeho život. Svoboda nebo bezzákonnost     Někdy narážíme na lidi, kteří říkají: "Vždyť je to jedno, jak člověk žije a co dodržuje. Nikdež není žádná absolutní norma, každý má svoje normy, všechno je relativní, cokoliv svobodně můžeme, MY jsme norma a to, co děláme je správně. Proto jezme pijme, než umřeme, ať si to tu užijeme."

    Tak dnes máme běžně uzákoněné potraty, ve školách učitelé pouští dětem pornografické filmy stejně jako celému národu televize, krádež bohatým a závist je morálně omluvitelná protože jsou bohatí, o rodiče se stará stát v domovech důchodců a o batolata v jeslích, Bohu se může kdo chce rouhat jak chce, a když se někdo ozve a chtěl by žít podle vyšších a absolutních norem, je to pro bezzákonné lidi "středověk". A všem ve světě tento stav připadá "normální".

    Pokud má někdo "svobodu" být sám sobě normou a tou normou se řídit, neříkáme, že je svobodný, ale říkáme, že je "bezzákonný". Bezzákonnost je také základ věcí na konci světa: Až vzroste bezzákonnost, vychladne láska mnohých a ten, který pak nastoupí, syn zhouby, bude člověkem bezzákonnosti.

    Spravedlivý a svobodný člověk nemá s bezzákonností nic společného. V klidu přivede na svět svoje děti, stará se o svoje rodiče, nezávidí bohatým či cokoliv dalšího a nepřipadá si tím ve své svobodě omezený. Dodržuje bez potíží a pocitu omezení zákony svého státu (které nejsou proti svědomí a Bohu) a nepřipadá si tím omezen. Svoboda nebo bezbožnost     Někteří lidé říkají: S Bohem můžu žít jen ve svobodě. Jenom když si můžu svobodně vybrat, jestli Boha odmítnu nebo přijmu, tak to je "pravá svoboda". A zrovna teď chci odmítnout a jít si po svém.

    Pokud člověk slyší o kříži Ježíše Krista a rozumí tomu, co Ježíš udělal, pochopí cestu Boží spravedlnost a má "svobodu" to odmítnout, tak o takovém člověku neříkáme, že je svobodný, ale říkáme, že je "bezbožný". Bezbožný člověk prožívá nejhlubší minutí cíle, jaké může člověk prožívat: Žije bez Boha, sám podle sebe a své vlastní vůle, v dost zoufalé situaci, kterou si někdy uvědomuje, ale často má skutečný stav své situace zakrytý.

    Bezbožník s kamenným srdcem má jediné východisko: Použít svojí zpropadenou "svobodu" a vydat svůj život Ježíši Kristu. Písmo svaté a svědectví o svobodě a otroctví.     Učení proroků, Ježíše a apoštolů je ve věci svobody vybírat si dobro a zlo dost přímočaré. Rozlišuje jen dva stavy: Buď člověk patří Hříchu a je jeho otrokem, nebo patří Bohu, slouží mu a uctívá Boha.

    Tito lidé jsou prameny bez vody a mlhy hnané vichřicí; je pro ně na věky uchována mrákota tmy. Neboť mluví pyšná slova marnosti a lákají v žádostech těla výstřednostmi ty, kdo sotva utíkají těm, kteří žijí v bludu. Slibují jim svobodu, ačkoli sami jsou otroky zkázy; vždyť čemu někdo podlehne, tím je zotročen. Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním [našeho] Pána a Zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji spoznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim sbylo předáno. Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku a umytá svině se opět válí v bahně.

    Stejný pohled na věc dává apoštol Pavel v listu Římanům:

    Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti? Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste sse ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste propůjčili za otroky nečistotě a bezzákonnosti k činění bezzákonnosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení. Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti. Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich cíl je smrt. Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. 

    Cílem člověka je život s Bohem, ale člověk je otrokem hříchu, cílem hříchu pak je smrt. V Kristu Ježíši je člověk vysvobozen od hříchu, od toho minutí se cíle, který je v Bohu. To je také skutečná svoboda, kterou jsme přijali v Kristu Ježíši.

    V Kristu Ježíši není svoboda vybírat si dobro a zlo, porušovat nebo nedodržovat smlouvy, svoboda být bezcitný ke slabým, závistivý k bohatým a lhostejný k ostatním. Takové "svobody" nejsou nikomu k ničemu dobré a užitečné: Ani tomu, kdo se s takovou svobodou ohání a používá jí, ani tomu, kdo je obětí takové "svobody" na druhé straně.     Žádnou z těchto "svobod" nám náš Pán nedal ani nejmenším náznakem!

    Bůh dává jen dobré dary. Svoboda v Kristu Ježíši     Skutečná svoboda v Kristu není vybírat si dobro a zlo, ale svoboda v Kristu je vysvobození z otroctví hříchu a strachu. Poslechněme si svědectví evangelia k příchodu Ježíše:

    Muž Marie, Josef, byl spravedlivý a nechtěl Marii vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji potají. Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš (Hebrejské jméno Jehošua, ř. Iésús se odvozuje od kořene j–š–` = „vysvobodit“), neboť on vysvobodí svůj lid z jejich hříchů.“

    Zachariáš, otec Jana, byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: „Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid (ř.: učinil vykoupení svému lidu) vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby učinil milosrdenství s našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny naše dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro hlubiny milosrdenství našeho Boha, v nichž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

    To je skutečná svoboda, kterou jsme přijali v Kristu Ježíši: "abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel beze strachu sloužili Bohu ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny naše dny." To je slavná svoboda Božích dětí, o které píše apoštol. V Kristu Ježíši není jiná svoboda, natož pak některá z bezbožností uvedených v úvodu článku. 

    Ježíš nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž máme skrze jeho krev vykoupení, odpuštění hříchů. On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, knížatstva nebo mocnosti; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá.
    A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první smísto, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.


Podobná témata

Společnost

"Svoboda nebo bezbožnost" | Přihlásit/Vytvořit účet | 25 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Svoboda nebo bezbožnost (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 17. leden 2011 @ 13:35:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Klasicky se mi to nepovedlo naformátovat, rozumně ke čtení i s odstavci a nadpisy je to na cizinec.com.



Re: Svoboda nebo bezbožnost (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 18. leden 2011 @ 10:19:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Máte tam moc pěkný článek o tom co je po vědecké a společenské stránce korektní a důvěryhodné a co naopak není. Škoda že Vám tam chybí ještě pár příkladů které se týkají naší církve. Pokaždé když někdo nadává na Vatikán tak si mnozí z té veřejnosti o které mluvíte ze samé radosti otloukají rohy o strop jak vysoko poskakují. A ochotně mu odsouhlasí třeba i křemíkové nebe nebo malé růžové slony na místě Stvořitele. Nebo zkuste někomu z nich říct že Bůh není nějaké neurčité a relativní něco (to by též skákali radostí) ale konkrétní a živoucí Stvořitel a Spasitel. Pak už od Vás ani pes kůrku nevezme. :o)



Re: Svoboda nebo bezbožnost (Skóre: 1)
Vložil: kabrtdaniel v Úterý, 18. leden 2011 @ 18:08:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Milý Cizinče,
hezky jsi to napsal. A souhlasím. Ale měl bych otázku. Proč tedy Bůh vysadil v zahradě strom poznání dobrého a zlého? Odpověď většinou zní, že kvůli svobodě. Je-li tedy svoboda v Bohu něco jiného, než možnost nejednat podle Božích příkazů, o co šlo zde?



Stránka vygenerována za: 0.54 sekundy