Hledání: Laciná milost kontra skutkaření aneb útok do vlastního svědomí
Vloženo Úterý, 08. březen 2011 @ 11:58:54 CET Vložil: Stepan |
poslal Frantisek100 Nezlobte se, ale mne nedávno na základě určitého vyprávění jedné starší paní napadla taková zvláštní úvaha. Možná i proto, že se snažím pojmenovat to určité nedorozumění mezi těmi, kterým je vytýkána laciná milost a těmi, kteří jsou zase nazýváni skutkaři.
Poznal jsem v životě obě skupiny ještě za totality, kdy možná převažovala ta skupina skutkařů.
Jedna paní vypravovala, jak za totality měla v práci v zařízení, které bylo pedagogickým pracovištěm, Bibli, a jak ji kvůli tomu pohrozil vedoucí pracovník vyhazovem. Pak pokračovala dál ve svém vyprávění a zdůrazňovala, co vše vykonala. Protože jsem tu situaci znal, pochopil jsem, že její hodnocení je velice zkreslené a neobjektivní a hlavně, že ta paní si především zakládá na svých skutcích. Trošku mi to zarazilo. Jak snadno podlehneme tomu, že si zakládáme na svých skutcích, z nichž některé jsme si připravili tím, že jsme své okolí provokovali, abychom se pak dostali do role trpícího a mučedníka. A setrváním v této roli pak cítíme, že jsme Bohu milejší, než ostatní „zbabělci“ a vnitřně si tak nějak přisvojujeme spasení na základě svých zásluh před Bohem. Jsou to silná slova, že ? Ale já jsem si najednou uvědomil, co mne může hrozit. Možná také bych se tak choval, kdybych ... ? Kdysi mne jedni věřící poradili, že mám jít k popelářům a opustit moje místo a práci, kterou jsem dělal rád a kde jsem nemohl dávat plně najevo, že jsem věřící. Byl jsem zbabělec, měl jsem malou víru ...? Kdybych byl svobodný, tak možná by se o zbabělosti dalo hovořit. Ale tehdy jsem byl z této rady úplně vedle. Vždyť mám rodinu, děti, státní byt od firmy, kde pracuji. „Pane, Bože, já se na to necítím, já se bojím nejen o sebe, ale o celou rodinu. A komu tím posloužím? Není to jen projev vlastní provokace vůči režimu, vůči totalitě.? Pane, Bože, prosím nezlob se, rád bych zůstal tady, kde jsem, a udělám snad ve věci víry víc než jako popelář.“ A tak jsem neposlechl věřící. Kdybych je poslechl, kdoví, co by ze mne dnes bylo, a možná bych si dnes zakládal na svých skutcích.
Nejsou však skutky jako skutky. Myslím si, že existují skutky, které si vyprodukujeme my samy a které byly či jsou určitou provokací. Tyto skutky asi nejsou z lásky. Lidé je asi činí proto, aby na sebe, a možná se myslí, že na Boha, upozornili. a měli důvod něco v zájmu Boží věci vytrpět. A pak si vnitřně myslí, že právě proto je Bůh spasí. Tak mi to připadá,a le mohu se i mýlit. Neznáme vždy pravou motivaci. Mezi dary Ducha Svatého patří například láska. Láska se projevuje skutky. A protože láska je nezištná, tak i tyto skutky se nedělají s cílem mít z nich osobní prospěch, ale proto, aby ten druhý měl radost. Za takový skutek nezištné lásky považuji skutek pátera Kolbeho. On se rozhodl, že zachrání plačícího a zoufalého muže, který nebyl připraven zemřít a tolik toužil žít, a přitom byl vybrán mezi těmi deseti vězni, kterým hrozila strašná smrt vyhladověním v bungru. Páter Kolbe se zachoval jako se zachoval pán Ježíš vůči nám všem.. Vzal dobrovolně na sebe tuto krutou smrt, aby mladého muže zachránil. To byl obrovský skutek lásky a pravé mučednictví. Tady se skláním s úctou, která nemá hranic podobně jako před naším Spasitelem. To byl skutek nezištné lásky k bližnímu. A byl to katolík! Je zajímavé, že až po sametové revoluci se najednou ve velké míře vyrojili věřící, kteří zase začali klást důraz na něco jiného než vlastní skutky. Na milost Pána Ježíše. Na spasení, které máme zadarmo. Víte, mne trochu dráždí to slovo zadarmo. Jak zadarmo? Spasení je dar. A vzácný dar. Zadarmo ? Ten dar stál Pána Ježíše velké utrpení. Za tento dar Pán Ježíš zaplatil nejvyšší cenu. Kdyby nám někdo dal třeba sto milionů, tak jak bychom reagovali ? Považovali bychom to za normální ? Možná bychom se trochu zdráhali ho přijmout. Proč zrovna já a ne ten druhý ? Je to vůbec možné ? A co za to chce ? A kde ty peníze jsou? Aha, teprve je dostanu. Ještě je nesmím utrácet. Ale je to slib. Takže se nemusím bát o budoucnost, budu mít všeho dostatek. Až bude čas, ty peníze dostanu. Tak nějak je to asi s naším spasením. Je to slíbený dar. A máme naději, že ho dostaneme, až přijde čas. Je to slib Boží a to nás naplňuje jistotou. Víra, naděje , láska, ale největší je láska. Právě ten dar spasení nám Bůh dal z lásky k nám. Když jsme od rodičů dostali nějaký dar, necítili jsme potřebu být hodnější? A právě podobně tak my přece cítíme, že Bůh od nás také očekává lásku. A láska se projevuje skutky. Takovými skutky, které se neeviduji. abych pak tu evidenci nepoužil jako doklad nějaké vlastní zásluhovosti. Snad mi rozumíte. A na druhé straně, ani spasení není jen od toho, abychom se tím před ostatními jen chlubili. Toto jsem nenapsal proto, abych někoho kritizoval. Pokud jsem na něco zaútočil, tak především do vlastního svědomí. Přeberte si to! Vím, že to vyvolá velkou kritiku, ale nemyslím to špatně. Měli bychom se snažit, více se chápat a odhalit svoje chyby, kterých každý máme mnoho.
|