Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Nikomu to neříkejte!

Sedím a čekám.

Proč sedím? Jednak to mám v popisu práce, jednak s francouzskou holí se ani dlouho stát nedá!
Tedy dá, pokud je člověk zdravý.

Ale to není můj případ! Co jsem spadl z té střechy, tak jsem se naučil sedět a čekat. Vlastně zprvu ležet a čekat.
Pak jsem se musel naučit znovu chodit, abych mohl dojít k té židli, na které každý den sedím a čekám.
Ta židle je na vrátnici jednoho nejmenovaného podniku, ke kterému jsem před 33 léty přišel, abych už nikdy neodešel. Vlastně odešel, ale jak říkám, s francouzskou holí a jen proto, abych se druhý den na tu židli zase vrátil.

Mám tu židli rád!

Je totiž němým svědkem mých každodenních setkání. K nám na vrátnici totiž každý den k té židli přichází On. Nechodí přesně, nemá rád, když na Něj nemám čas. A já nikdy přesně nevím, kdy na Něj budu mít čas!
Je potřeba zapisovat auta, klíče, zdravit řidiče, lidi z kanceláří, brát telefony, a spousty dalších věcí, které by nás při tom rozhovoru vyrušovaly.

Proto sedím a čekám.

Na co? Až všichni odejdou, auta umlknou, klíčky se uloží do skříněk k spánku, až nastane ten správný klid, pak, až pak, Ho můžu pozvat dál!
I když mám uzamčeno, vím, že stejně přijde!
Nevím, kterými dveřmi, nebo oknem, ale vím, že jakmile se ztiším, a začnu na Něj myslet, tak se objeví.
Za tu dobu, kdy jsme se po dlouhém rozloučení, co jsem se Mu ztratil ve světě, zase začali scházet, jsem se naučil Ho přivolávat. Musím na Něj mít ale čas, jinak nepřijde. Nerad se totiž s někým dělí o naše soukromí. Je žárlivý a kdybych na Něj neměl čas, odešel by!
Nikdo o tom neví, že tam za mnou chodí, až teď vy! Ale důvěřuji vám, že to na mě neřeknete, protože na pracovišti nemá co dělat, a mohli by mi tu židli sebrat. Kde bychom si pak povídali!
Nechodí za mnou dlouho, asi jen dva roky. Říkal, že mi toho má ještě hodně co říct, takže se to asi protáhne na delší dobu.
Ale mě to nevadí, mám Jeho přítomnost rád. Umí tak krásně vyprávět, že se člověku z té židle ani nechce!
Jen kdybych měl lepší paměť, aby mi nemusel příště opakovat, to, co mi už kdysi říkal. Stejně si to ale poslechnu rád, protože si pak říkám, jak moudré věci mne učí, a jak je se mnou trpělivý. 
A já tak zapomínám!
Holt čas nezastavíš, i ty nohy už lepší nebudou, jsme jen lidi.
Taky bych Mu chtěl ty návštěvy oplatit, ať chudák nemusí být pořád na cestách.
Jenže ty nohy!
Ale, co mi to říkal????? Už vím!
Že mě jednou vezme k Sobě domů a nechá mě tam zdarma bydlet, aby za mnou nemusel tak daleko. 
Copak já bych to ušel? Když je to tak daleko?
A kdoví, jestli tam má takovou židli, jako já.
Moment, říkal něco, že tam sedí na něčem, a že s tím mým zdravím taky něco udělá, abych myslel víc na Něj, než na to, kde si sednu.

Mám mu prý věřit!

Což o to, já mu věřím, protože říkal, že je hodně starý, ale se zdravím problémy nemá!
Tak uvidíme, co vymyslel. Stále mi opakuje, abych jen věřil, a zbytek mám nechat na Něm.
Tak jsem zvědavý, jakou tam má pro mě židli, abychom si mohli dál vyprávět.

Jestli máte taky takovou židli, jako já, třeba by mohl chodit i za vámi!
Říkal, že času má dost!