Nyní se dostáváme k tomu, jaký vliv mají rodičovské komplexy na partnerské
vztahy mezi mužem a ženou. Zopakujme, co jsme se naučili v minulých dvou
částech:
Stav, ve kterém jsou obvykle dnes ženy a muži, je: Ona je
žena, která
miluje příliš a On je
muž, který má strach z lásky.
Ona touží po romantice a On se bojí dávat najevo lásku. To má původ v porušeném
trojúhelníku tradiční rodiny, kde otec chybí a matka se pokouší nahradit jeho
nepřítomnost tím, že hraje více rolí současně.
U mužů se projevuje strach ze závazku a u žen potřeba romantiky.
Strach ze závazku
Mužovo nevědomí automaticky projikuje na partnerku mateřský komplex. Začne se
chovat k partnerce jako ke své matce. Vrhne na ní veškerou odpovědnost a
rozhodování. Překvapená partnerka neví, co s touto snadno získanou mocí má dělat
nebo jí využije ve svůj prospěch.
Když téměř všichni muži říkají Já se s ní snad udusím, nacházíme v tom stopu
ovládnutí negativním mateřským komplexem. Když je člověk poslouchá, má dojem, že
všichni trpí syndromem oprátky.
Tento syndrom spočívá v obětování potřeb sebeprosazení a samostatosti, v
zákazu vyjadřování negativních citů a v potlačování sexuality (jako byl nucen se
svou matkou). Ze strachu, že se nezavděčí se muž adaptuje příliš. Muž poskytuje
partnerce služby jako matce a to jenom proto aby ji učinil šťastnou a vyloudil
na její tváři úsměv.
Muž se bojí, že se ocitne sám v důvěrné situaci s jednou ženou, protože v
jeho psychice se stále objevuje strach z fantomu mateřské nadvlády.
Potřeba romantiky
Zatímco mužský mateřský komplex se projevuje hlavně na sexuálním teritoriu,
doménou ženského otcovkého komplexu je oblast lásky a romantiky. Ženy trpí
syndrome lasa. Chtějí totiž muže chytit. Žena vyvine nejrůznější taktiky k tomu,
aby se jí muž, se kterým chodí patřičně věnoval. Střídá svádění, poddajnost,
mlčenlivý odstup, vzdechy a záchvaty pláče, jen aby partnera stále zaměstnávala
svou osobou.
Vše skončí opakem toho co zamýšlela. Muž buď uteče nebo zůstane z jiného
důvodu než chtěla.
Potřeba romantického snění kompenzuje každodennost a žena se v takovém světě
fantazie může ztratit. V jejích očích se partner promění v prince a ona se jen
pozvolna vzpamatovává z šoku skutečnosti - muž, s kterým žije není takový,
jakého si ho vysnila.
Válka pohlaví
Když se žena ve vztahu prosazuje jako jediný odborník na city, změní se
partner proti její vůli v mlčenlivého uzavřeného společníka, jakým byl její
otec.
Žena, která dělá z partnera dítě, skončí v náručí muže, který je slaboch.
V každém vztahu musí muž a žena bojovat, aby nesklouzli do archaických vzorců
chování typu matka a syn nebo otec a dcera.
Smysl obtíží
Život je úžasný v tom, že člověku předkládá to, co potřebuje, aby se vyrovnal
s komplexy, které má v sobě. Nenechává ho v klidu, stále ho tlačí dopředu a vede
ho k tomu, aby si uvědomil, že je skutečným strůjcem svého štěstí.
Konfrontace se stínem
V každodenním životě naši partneři neslouží k ničemu jinému než mít koho
obvinit. Projekce stínu (skrytého špatného já) je jedním z oblíbených
mechanizmů, kterým si já snaží zachovat iluzi nevinnosti. Na druhém lépe vidíme
nedostatky svého soužití než na sobě. Proto své nedostatky projikujeme nevědomky
na druhé. Tak negativita partnerky by mohla být podnětem k práci na vlastní
negativitě.
Pokud vidíme na svém partnerovi špatné vlastnosti a jsme rozmrzelí, měli
bychom poodstoupit a zamyslet se, jestli to náhodou nejsou vlastnosti, které
máme my a projikujeme je na druhého.
Cesta, to je radost
Štěstí je nesnesitelné. Naučili jsme se ho žít, ale nenaučili jsme se ho
prožívat. Mám dojem, že jakmile se rozloučíme s dětstvím, většinou zapomeneme,
že jsme na světě proto, abychom se bavili a oslavovali život. Možná se nám zdá,
že jenom, když jsme nešťastní, máme pocit, že skutečně žijeme. Neštěstí nás tak
rozechvějě! My jsme však v této zemi, abychom všemi smysly procítili štěstí a
využili všech možností lidského ducha i těla. Na lásku se většinou díváme jako
na šťastnou náhodu, která by nás měla potkat.
Je spíš třeba snažit se pěstovat lásku v sobě, nezávisle na podmínkách celé
dvojice, abychom byli schopni našemu vztahu něco nabídnout, ne abychom po něm
stále něco vyžadovali.
Přejít ze světa v němž jsem plně oddán tomu druhému a on plně oddán mně, do
světa, v němž mi působí potěšení, že ten druhý existuje, kde i já žiji rád, je
velkou výzvou. Emocionální láska vychází z akcí a reakcí, které patří do světa
vášní a žárlivostí. Ale láska srdce je láska založená na radosti, hluboké
radosti z vlastní i cizí existence.
Čím méně závisí individuální štěstí na partnerovi, tím víc člověka život ve
dvou obohacuje.
Václav Lexa
Tato série článků byla čerpána z knihy Guy Corneaua: Anatomie lásky. Pro
další informace doporučuji si tuto knihu sehnat a přečíst.
Literatura:Corneau, Guy: Anatomie lásky : vztahy otec-dcera,
matka-syn a jejich vliv na budoucí partnerské vztahy , Portál, 2000