poslal FERA Pro věřícího platí:
KRISTOVO DÍLO - a -TVOJE SPASENÍ - stojí a padají spolu
TVŮJ ŽIVOT - a - TVOJE RADOST - stojí a padají spolu
Kdyby se Kristovo dílo zhroutilo - a Bohu díky, že se nikdy nezhroutí! - pak by se s ním zhroutilo i tvoje spasení.
Kdyby se zhoršil tvůj praktický život - a to se může stát - pak se ztratí i tvoje radost.
Nelze zaměňovat svou radost a spasení! Tedy dvě naprosto odlišné věci.
Někdo si myslí, že když svou leností, světským projevem atd. zarmoutí Ducha svatého a ztratí radost, že je tím podkopáno jeho spasení. Jenže naše spasení závisí na Kristově díle, které udělal pro nás.
Naše jistota spasení závisí na Božím slově.
Naše radost závisí na tom, abychom nezarmucovali Ducha svatého.
Když jako Boží děti uděláme něco, co se Duchu svatému nelíbí, náš vztah s Otcem i Synem je narušen. Teptve vyznáním tohoto hříchu se vztah znovu napraví.
Představte si, že váš syn něco provede. Je na něm vidět, že s ním něco není v pořádku. Ještě před půlhodinou vesele skotačil, smál se tomu, čemu se smějete vy. Jinými slovy, měli jste spolu nenarušený vztah. Ale najednou se vše změnilo a jako neposlušný kluk stojí v koutě - smutný obrázek. Kdyby se vám přiznal, co provedl a odprosil, odpustili by jste mu. On však pyšně, svévolně vzlyká.
Radost, kterou měl ještě před půlhodinou, zmizela. Proč? Protože se váš vzájemný vztah narušil.
Avšak nepřestal být vaším dítětem! To závisí na jeho narození.
Vztah otce a dítěte je jedna věc a okamžitá radost z tohoto vztahu je věc jiná.
Když David těžce zhřešil s Uriášovou manželkou a Uriáše nechal zabít, pak vyznává a neříká: "vrať mi své spasení," ale "vrať mi radost ze svého spasení"( Žalm 51,14 ).
Když věřící člověk zhřeší, ztratí radost, dokud nepřijde k Otci a nevyzná svůj hřích.
Pak podle Božího slova ví, že je mu odpuštěno. Ono jasně prohlašuje: "Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1. Janova 1,9 ).
Vždy mějme na paměti, že vztah, který vznikl naším znovuzrozením, je naprosto pevný, a není nic krásnějšího, máme-li hezký osobní kontakt s Bohem.
Na světě ani v pekle není moci, která by mohla rozbít vztah, který vznikl znovuzrozením!
Avšak okamžitý vzájemný kontakt může narušit nečistá pohnutka nebo prázdné slovo.
Nikdy však nesmíme zaměňovat své spasení s radostí!
Všechny hříchy věřícího byly vloženy na Krista, když trpěl na kříži na Golgatě. Tam byla jednou provždy vyřešena všech jeho hříchů. Odsouzen byl "náhradník", který "na svém těle vzal naše hříchy na kříž" ( 1. Petrova 2,24 ).
Kdo odmítá Krista, musí nést své hříchy sám - v jezeře ohnivém.
Když spasený člověk selže, zklame, nelze jej znovu obviňovat, protože sám Soudce všechny jeho hříchy jednou provždy vyřešil na kříži!
Připravuje se však o svou vnitřní radost, kdykoli zarmucuje Ducha.
Jestliže je tvé srdce neklidné, změnilo se něco na Kristově díle? Ne! Na tvém spasení se nic nezměnilo.
Změnil Bůh své slovo? To se nikdy nezmění! - Pak se na tvém spasení nemá taky co měnit.
Co se tedy změnilo? Změnilo se působení Ducha svatého v tobě. Místo, abys přijímal slávu Kristovu a plnil jí své nitro, musíš se zabývat svou nečistotou a hříchem!
Svou radost a pokoj ztrácíš, dokud svůj hřích nevyznáš, nevzepřeš se zlému, které se Bohu nelíbí.
Tvoje víra může být jakkoliv slabá, ale buď si jist, že Ten, v koho jsi uvěřil, se nikdy nezmění!
"Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky"(ŽIDŮM 13,8 )!
Jsme zapečetěni Duchem svatým ke dni vykoupení ( Efezským 4,30 ).
"Vše, co činí Bůh, zůstává navěky, nic k tomu nelze přidat, ani ubrat ( Kazatel 3,14 ).
Kdo Jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý ( Jan 3,33 ).
Ať nás radost z toho, že toto velké spasení je naším majetkem, provází stále, dokud On nepřijde!
Toto jsou základy, které se nám tu snaží neustále někteří jedinci vyvracet a vnucovat nám, aby se jejich nedůvěra Božímu slovu stala i naší nedůvěrou a přiúpravovala nás tak o radost.
Nedopřávejme jejich nevěře sluchu, ale snažme se, aby naše víra, byla i jejich vírou! Amen
