Zatímco duchovní, pracovníci manželských poraden a rodiče stále diskutují o kladech a záporech sňatků uzavřených mezi lidmi různého nábeženství, jejich počet stále roste. Odhaduje se, že jeden ze čtyř židů vstoupí do Manželství s vyznavačem jiného náboženství a jeden ze dvou katolíků a protestantů rovněž uzavře v tomto smyslu smíšené manželství.
Když se časopis Seventeen zeptal 200 mladých dívek na jejich názor ohledně náboženství a známosti, 97% z nich odpovědělo, že náboženství nemá žádný vliv na jejich rozhodování, s kým budou chodit. Ne každá z těchto dívek chtěla svoji známost s chlapcem jiného náboženství zakončit sňatkem, ale více než 75% uvedlo, že by proti tomu neměly námitky.


Tak třeba Simona říká:"Ano chodím s Jirkou. Vím, že není křesťan, ale já si ho neberu, já s ním jen chodím. S nikým jiným chodit nemůžu. Široko daleko je jediný, a jestli chci s někým chodit, nic jiného mi nezbývá"
Protože neexistuje žádný biblický verš, který by říkal: "Nezačneš žádnou známost s nekřesťanem," musíme zjistit duchovní principy, které by nám pomohly dobrat se řešení. Bible na několika místech učí, že "věřící" by neměl uzavírat sňatek s "nevěřícím". Vezměme si třeba 2 K 6, 14. Zde se říká: "Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké soužití světla s temnotou?" Výraz "nedejte se zapřáhnout do společného jha" bychom mohli převést jako "nepřipoutávejte se příliš k nevěřícím".
Když zapřáhnete osla a koně do jednoho povozu, budou se pravděěpodobně strkat nebo táhnout každý na jinou stranu - a přitom nemohou jít od sebe. Anebo - protože kůň má delší nohy než osel - se budou stále točit v kruhu. Ať už to dopadne jakkoli, jedno je jasné: bude to chabý tým. Podobně také známost s člověkem, který nesdílí vaše náboženské přesvědčení, znamená perspektivně problémy. Chvíli budete odolávat, ale pak zvítězí vaše racionální názory a vy začnete s tímto člověkem trávit určitý čas. Pak se podivíte, proč vám to trvalo tak dlouho. Můžete prožít nejkrásnější vztah, jaký jste kdy zažili. A než se nadějete, jste zamilovaní až po uši.
Ve chvíli, kdy jste zamilovaní, nastávají problémy. Cítíte se rozpolceně. Nakonec přichází okamžik, kdy si musíte vybrat. Chtě nechtě, musíte volit mezi Bohem a svým přítelem. Vyberete-li si Boha, bude to pro vás velká citová rána, protože ztratíte toho, koho hluboce milujete. Pokud si ovšem vyberete svého přítele, raní vás to duchovně, protože dovolíte, aby váš vztah k jinému člověku převýšil váš vztah ke Stvořiteli. Když zvolíte druhou variantu. Můete postupně ztratit zájem o duchovní věci a brzy se zatvrdíte a ochladnete vůči jakémukoli duchovnímu vlivu. Budete se snažit přesvědčit sami sebe, že vaše volba byla šťastná, ale v hloubi duše budete vědět, že pokud není v pořádku váš duchovní život, nemůže být ve vašem životě v pořádku nic.
Manželství vyžaduje citovou, tělesnou a duchovní jednotu. Pokud jednou uzavřete manželství, spiknou se proti vám všechny síly a vy budete k boji proti nim potřebovat všechen svůj um. Mladí lidé se často této myšlence brání. Jedna dívka řekla: "Jestliže muže miluji, na jeho náboženství mi nezáleží. Nábeženství se nepočítá - láska ano!" Další mladík říká: "Manželství je vztah mezi tebou a tvým partnerem a náboženství je vztah mezi tebou a tvým Bohem. To jsou dvě různé věci!" Pokud chcete vytvořit domov, ve kterém se budete v nesnázích spoléhat na svoje síly, prosím, můžete to zkusit. Ale statistiky stojí proti vám. Takřka každé druhé manželství končí rozvodem. Ovšem podle Billyho Grahama se rozpadá pouze jedno ze 400 manželství, v nichž tvoří přirozenou součást života modlitba a rodinné pobožnosti. Můžete si vyhovovat emocionálně a tělesně, ale bez duchovní jednoty jsou vaše šance na úspěch mizivé. Jak je bláhové brát na sebe takové riziko!
Mezi mládeží velmi populární autor a lektor Josh McDowell vypráví příběh o atraktivní mladé dívce, jedné z nejpopulárnějších studentek na škole. Chtěla s ní chodit spousta hochů. Ona se velice zajímala o sociální aspekty křesťanství, a proto začala navštěvovat církevní shromáždění. Na shromážděních často mluvila a předkládala všechny problémy Bohu. Lidé ji poslouchali, protože mluvila s přesvědčením a žila podle toho, co říkala.
Po jednom z takových shromáždění ji jeden z "borců" školy, který chodil s kýmkoli, kdykoli si zamanul, požádal o schůzku. Odmítla ho. Ohromeně se jí zeptal na důvod. Co nejjednodušeji a nejméně urážlivě mu odpověděla: "Věřím Ježíši Kristu a nechci cchodit s nikým, kdo ho nevyznává. Ty jej nevyznáváš." Její reakce chlapce neodradila, pouze umocnila jeho zájem o ni, takže se snažil ji za každou cenu dostat. Tři týdny se ji snažil udolat. A ona nakonec odpověděla. "Dobře, dnes večer je schůzka mládeže. Můžeš tam jít se mnou."
Jemu na ní tak záleželo, že byl ochoten s ní jít i na schůzku mládeže. Další týden ji znovu požádal, aby s ním začala chodit. Řekla mu, že je ochotna se s ním sejít, pokud spolu půjdou na schůzku mládeže. Po čtyřech týdnech se jí podařilo přivést toho chlapce ke Kristu a dnes jsou oba misionáři. Tato dívka považovala svoje zásady za přednější než známost s chlapcem a svěřila svůj milostný život Bohu. chcete-li vidět, jak vaším prostřednictvím dělá Bůh velké věci, musíte být ve vztahu s člověkem, který nesdílí vaše náboženské přesvědčení, opatrní.


(Nancy Van Peltová - Známosti a namlouvání)