Grano Salis - Sukromne zjavenia.

poslal betma

Sukromne zjavenia.

Ako reakciu na clanok Lonnie Frisbee, John Wimber a Vinice uvadzam aspon niektore kriteria, ktore katolicka cirkev pouziva pri rozlisovani pravych a nepravych zjaveni.

Koho potřebuje ďábel svést z cesty spásy? Pochopitelně ty, kteří jsou na této cestě. Můžeme říci posádku Kristovy archy. Církev se často připodobňuje k Noemově arše během potopy. Kdo jsou nejstatečnější a nejlepší plavčíci…. a plavčice na této lodi záchrany? Vyznejme to statečně se svatým Ludvíkem, nemáme se za co stydět: Ctitelé Mariini! Potřebuje ďábel svést heretiky, modernisty, liberály? Ne, ty už přeci dávno bojují pod jeho neslavným štítem. Jak svést ctitele Mariiny? Myslím že zde nezabere nějaký vyložený blud proti víře, tím se jistě nedají oklamat. Ale co takhle zneužít tu, kterou věrní katolíci nadevše milují? Zkuste si představit, že jste ďáblové, a řešíte tento problém. Jak by jste to udělali? Nějaké návrhy?…

Co takhle udělat falešné mariánské zjevení? A jak by to falešné mariánské zjevení mělo vypadat? Pochopitelně co nejvěrohodněji. Kdyby Madoně čouhalo dole kopyto, tak se celé pekelné úsilí mine účinkem. Falešné zjevení musí vypadat jako pravé, avšak v té záplavě zdánlivé pravosti bude kapka jedu. Významný odborník na nadpřirozené jevy Otec Poulain to vyjádřil slovy: „Démon se podobá falešnému hráči, který na začátku dovolí svým partnerům vyhrávat, aby, když je hra pohltí, nakonec prohráli desetkrát více.“....
Proto se musí všichni vizionáři bez výjimky podřídit církevní hierarchii ... Pán Ježíš řekl svaté Markétě Marii Alacoque: „Jsem rád, pokud dáváš přednost vůli svých nadřízených, když ti zakazují konat to, co já od tebe žádám.“

Je lépe nevěřit pravému zjevení, než se nechat vést falešným. To je zásada všech katolických mystiků. Sv. Jan z Kříže píše ve svém Výstupu na horu Karmel: „Pro dobro duší a pro jejich bezpečí by měly být vedeny tak, aby se moudře od těchto nadpřirozených jevů odtrhávaly (svatý Jan míní ty pravé). Ať si zvykají na čistotu ducha v temné víře, jež je prostředkem ku sjednocení.“

K opatrnosti nás vybízí i svatý Ignác z Loyoly, který píše ve svých pravidlech pro rozlišování duchů: „Je vlastní zlému andělovi, který se proměňuje v anděla světla, začít u zbožné duše po jejím a skončit po svém; přinášet totiž dobré a svaté myšlenky, jak to odpovídá této spravedlivé duši; a potom se ponenáhlu snaží o to, aby skončil u sebe tak, že zatáhne duši do skrytých klamů a zpustlých záměrů.“

... Na druhou stranu nás teologie varuje: „Pokud „zjevení“ neobsahuje žádný věroučný omyl, nelze z toho ještě usuzovat na jeho pravost.“

... Bere se v potaz i přesné stanovení cyklu zjevení. Je jevem znepokojujícím, když se zjevení začne rozrůstat v čase a prostoru.

... Jestliže je poselství banální, nebo neustále opakuje omletou frázi, nebo opakuje slova z předchozích zjevení, pak je takové zjevení velmi podezřelé. Bůh není pavlačová bába. V pravých zjeveních, ať už soukromých nebo apoštolském, hovoří jasně a krátce.

... Další kritérium zkoumá nadpřirozené plody v duších věřících. Není ovšem kritériem zcela dostačujícím. Všechna falešná zjevení k sobě přitahovala zástupy věřících, kteří se modlili a zpovídali, chodili ke svatému přijímání, často se dokonce i obrátili. Takovýto jev může trvat dokonce po několik let. Ďábel totiž často provizorně připustí jisté dobro, aby oním zdánlivým dobrem zmátl co nejvíce duší a dosáhl většího úspěchu. Mistři mystického života učí: Existují lidé, kterým démon nebrání v konání dobrého, když dobro, jež činí, mu slouží, by je svedl v omyl , jak praví otec Lallemant.

... napomenutí svatého Anzelma: „Když ďábel mámí naše smysly falešnými zjeveními neodvrací naší pozornost od pravé víry, to jest, koná a užívá slov, jež nejsou proti pravé víře. Později však počne navrhovat věci falešné a mylné. Je tedy nutné vyzbrojit se velikou opatrností.“

Ale podívejme se nyní konkrétně na některé oblasti, jimž se kanonický proces skoumani pravosti zjaveni věnuje.

Jako první se zvažuje, zda jevy nelze vysvětlit přirozeně. Zde je nutná spolupráce s odborníky z oborů medicíny a psychologie, případně z jiných oborů. Snahou je odkrýt možný podvod nebo případnou psychickou poruchu vizionáře a svědků. Potom lze po důkladném zkoumání prohlásit, že se jedná o jevy, které není schopné přirozená věda vysvětlit.

Za druhé, pokud se připustí možnost nadpřirozeného zásahu, je nutné prozkoumat, zda jeho autorem je Bůh či ďábel. Zde se již jedná o rozlišování duchů, tedy o teologickou vědu, která se zakládá na víře.

První tři kritéria zkoumání jsou přirozená:

Psychická vyrovnanost vizionáře. Musí se nejdříve vyloučit, že vize, hlasy, stigmata a tak dále nejsou projevem nějaké psychické poruchy. Lékaři se zejména zaměřují na to, zda vizionář není hysterik, jestli se u něj neprojevují halucinace, sklony ke lhaní, fantazírování nebo něco podobného. Bůh si nevybírá svědky, kteří by byli diskvalifikováni psychickou nerovnováhou. Existují nádherné záznamy z lékařských bádání vizionářů z Lurd, La Salette, Pontmain, Fatimy, Rue de Bac, dokonce z procesu sv. Johanky z Arku, které potvrzují jejich prostotu a psychickou rovnováhu.

Druhým přirozeným kritériem je svědkova upřímnost a pravdomluvnost. Nestačí tedy, aby byl vizionář duševně zdravý. K jeho věrohodnosti je nutná upřímnost. Zde zkoumání zaměřuje na jeho charakter, chování, obyčejnou upřímnost a loajalitu. K tomu také slouží výslechy svědků z jeho okolí. Porovnává se shoda jednotlivých výpovědí vizionáře. Nesmí se v nich vyskytnout žádný rozpor. Cílem je odhalit přetvářku nebo podvod. Pozitivní vlastností vizionáře je odpor k jakékoliv lži.

Třetí kritérium, rovněž přirozené, posuzuje objektivní skutečnosti svědčící o nadpřirozené příčině. A to je případ oblíbených zázraků. Zde se ještě nezkoumá, zda je autorem jevu Bůh nebo ďábel. Pouze se stvrzuje, zda věda je schopna, alespoň potenciálně vysvětlit danou skutečnost, nebo žádná přirozená odpověď neexistuje. Spolupráce mnoha odborníku v daných oblastech je pochopitelně nevyhnutelná. A nemusí to být jen lékaři, v případě zázračných uzdravení, ale také například meteorologové a astronomové, viz sluneční zázrak ve Fatimě. Musí být také vyloučena davová halucinace

Církev vždy falešného proroka nebo falešného vizionáře trestala exkomunikací.

Celé výše uvedené pravidlo shrnul již zmiňovaný otec Poulain v krátké větě: „Stačí, aby byl v dogmatické oblasti popřen jediný bod a můžeme s jistotou prohlásit, že vizionář není vyslancem Boha.“

Pokud nám tedy například vizionář tvrdí, že mu Pán Ježíš, nebo Nejsvětější Panna Maria řekli, že „všechny církve, katolická, pravoslavná i protestantské... jsou prostředky spásy“, pak může udělat tisíc zázraků, a všechna elektronická zařízení potvrzující pravost extáze jsou naprosto zbytečná.

Na druhou stranu nás teologie varuje: „Pokud „zjevení“ neobsahuje žádný věroučný omyl, nelze z toho ještě usuzovat na jeho pravost.“

Ine teologické kritérium se nazývá Regula obedentiae a sleduje podřízení se Božím i církevním přikázáním a církevní autoritě. Požaduje se poslušnost vůči viditelným představitelům Boží moci. Proto „zjevení“ procházejí „testem“.
Dalším kritériem je Regula Sanctitatis, které bádá zda činy, gesta, slova neodporují Božímu Majestátu.

Msgre. Farges ve svém Traktátu mystické teologie uvádí: „Zatímco boží zjevení jsou vždy v souladu s povahou a majestátem nebeských věcí, ďábelské jevy mají v sobě vždy nějaký rys, který neodpovídá Bohu, něco směšného, výstředního, nesmyslného, nepořádného a hloupého.“

Bůh je „Bohem pokoje a lásky“, jak píše svatý Pavel. „Duch nepokoje“ není duchem Božím. Nepokoj jak vnější, tak i vnitřní neumožňuje pravé soustředění a náležitý respekt v Boží přítomnosti. Mistrové duchovního života říkají: silentium tibi laus, tichem Tě chválíme.

V tomto případě se zejména posuzuje vizionářův život před zjevením, ne však pod úhlem psychické rovnováhy, nýbrž s ohledem na nadpřirozenou vhodnost, že právě jeho, nebo jí, Bůh vybral k plnění daného poslání. Nadpřirozené ctnosti jsou zárukou pravosti. Bůh se sice také zjevuje hříšníkům, aby je obrátil, ale všechna poselství světového významu svěřil buďto malým dětem žijícím v dokonalé čistotě, nebo duchovním osobám na cestě ku svatosti.

Dále se zkoumají okolnosti prvního zjevení. Jaký byl stav mysli vizionáře? Bůh by nesvěřil své tajemství někomu, jehož vnitřní život by byl ve chvíli zjevení narušený, nebo dokonce naplněn nějakou zlou intencí. Bere se zřetel na jevy související s prvním zjevením: záře nebo „šramot“. Například šramocení bývá v takových případech považováno za projev ďábla.

Následujícím bodem, ke kterému se přihlíží, jsou první reakce vizionářů v přítomnosti nadpřirozené bytosti. A to je velmi důležité, neboť zde je možné rozlišit dobrého a zlého ducha. Úlek, strach, nepokoj, zmatek, panika, vzrušení, omdlení, závrať, stísněnost provázejí zlého ducha. Znamením dobrého ducha je pokoj, soustředění, bázeň, příjemný pocit a radost.

Bere se v potaz i přesné stanovení cyklu zjevení. Je jevem znepokojujícím, když se zjevení začne rozrůstat v čase a prostoru.

Zkoumá se vzhled zjevující se bytosti podle vizionářova popisu. Když nahání hrůzu, vyvolává strach, nebo karikuje, pak lze usuzovat na zlého ducha.

Důležitou roli hraje i chování zjevující se bytosti. Jakákoliv nedbalost, vulgární, neslušné nebo směšné gesto je znamením zlého.

Dále se podrobně zkoumá obsah a lexikální forma řeči zjevující se bytosti. Sleduje se, zda zjevení bezpodmínečně splnilo svoje sliby. Projevila se snad u bytosti váhavost či nevědomost? Jsou její vyjádření dvouznačná a zmatená?

Dabel-Bozi opice.
Strategie zlého ducha spočívá v imitaci a konkurenci. Vždy je záhodno se ptát u nových zjevení, zda nejsou jednoduše ďáblovými pastmi, aby překazil předchozí autentická zjevení. Často nová zjevení vyvolávají senzaci s cílem odvrátit pozornost věřících od skutečných Božích poselství, která zlehčují nebo úplně zastírají. Takové případy se již v dějinách staly: v době sv. Terezie z Avily a sv. Jana z Kříže se objevila Magdaléna z Kříže a další, tzv. stigmatizovaná z Lisabonu, s falešnými zjeveními, aby překazily a, je-li to možné, zničily veliké dílo zmíněných světců.
Falešná vizionářka Nicole Tavernierová chtěla zabránit bl. Acarie a kard. De Berulle v obnovení řádového života ve Francii.
Madame Guyon a falešní světci jansenismu usilovali o zničení apoštolátu sv. Markéty Marie a sv. Ludvíka Grignona z Montfortu.
Krátce po zjevení Matky Boží v Lurdech, se v okolí objevily dívky, u nichž byly zjištěny výjimečné jevy a které tvrdily, že se jim zjevila Panna Maria. Takto mělo být zjevení v Lurdech zdiskreditováno.
Snad k nejvíce ďábelským podvodům došlo po fatimských zjeveních. Ďábel chce skrze tyto klamy za každou cenu zabránit věřícím a představitelům hierarchie v praktikování požadavků Panny Marie z Fatimy a takto odvrátit splnění velkých příslibů spojených s Fatimou: záchrana nespočtu duší od zatracení, obrácení Ruska, triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Stojí za povšimnutí, že všechny zmíněné satanské opičky měly své zázraky, znamení, proroctví, poselství. Z toho plyne pravidlo, že satan usiluje poškodit pravá zjevení a umenšit nadpřirozené dary především trikem falešných zjevení, aby odvrátil horlivé a prosté věřící od pramenů milostí a svedl je k omylu skrze duchovní a hmotné zvláštnůstky.

Závěrem varování z úst nejpovolanějších: „Povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou činit zázraky a divy, aby svedli, kdyby možno bylo, i vyvolené.“

Martin R.Čejka

Předneseno dne 1. června 2004 v kavárně Křesťanského domova mládeže u sv. Ludmily/kratene, upravene/

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace