poslal Nepřihlášený Francouzi
vědí, že žijí v páté republice. Jako Češi, neměli bychom
podobně vědět, že dnes máme svou českou republiku už šestou?
Následující rozčlenění dějin postmonarchického,
republikánského českého státu (v sedm období, a to v šest
„republik“ a jeden „protektorát“) se nejenom samo nabízí,
ale přímo vnucuje:
První
republika
začala 28. října 1918 (provoláním Československé republiky na
Václavském náměstí v Praze) a skončila 30. září 1938
(podepsáním mnichovské dohody, toho dne krátce po půlnoci, a
jejím přijetím ze strany československé vlády, téhož dne).
Druhá
republika
začala 30. září 1938 a skončila 15. března 1939 (invazí
německé armády do českých zemí a kapitulací prezidenta i
vlády, téhož dne).
Protektorát
Čechy a Morava začal 16. března 1939 (Hitlerovým výnosem o jeho
zřízení) a skončil 8. května 1945 (porážkou Německa v druhé
světové válce).
Třetí
republika
začala 8. května 1945 a skončila 25. února 1948 (prezident Beneš
přijal Gottwaldův návrh nové vlády).
Čtvrtá
republika
začala 25. února 1948 a skončila 29. listopadu 1989 (rozhodnutím
Federálního shromáždění o zrušení článku 4 Ústavy, o
vedoucí úloze KSČ).
Pátá
republika
začala 29. listopadu 1989 a skončila 31. prosince 1992 (zánikem
Československa, popř. České a Slovenské Federativní Republiky,
na kterém se česká a slovenská politická reprezentace nedlouho
předtím přátelsky dohodly).
Šestá
republika
začala 1. ledna 1993 (spořádaně připraveným vyhlášením České
republiky).
Tedy:
první republika 1918-1938, druhá republika 1938-1939, protektorát
1939-1945, třetí republika 1945-1948, čtvrtá republika 1948-1989,
pátá republika 1989-1992, šestá republika od r. 1993.
Žádný
z vyjmenovaných sedmi dějinných úseků nemůže být sloučen s
úsekem sousedním, předchozím nebo následujícím (čímž by
počet úseků klesl na šest). Na druhé straně, není žádný
rozumný důvod k tomu, abychom některý ze sedmi úseků rozdělili.
(Například, abychom úsek nejdelší, 1948-1989, rozlomili jednak
na komunistickou ČSR 1948 až 1960, jednak na komunistickou ČSSR
1960 až 1989. Nebo, abychom tentýž úsek rozdělili na dobu před
invazí z 21.8.1968 a na dobu po ní.)
Víckrát
už jsem v časopisech a novinách narazil na termín „třetí
republika“ (od konce druhé světové války do 25. února 1948).
Ale nevzpomínám si, že bych někdy četl také o českých
republikách čtvrté, páté, šesté. Přitom je zřejmé, že
periodizovat postmonarchickou éru českých dějin v očíslované
„republiky“ (a jeden epizodický, ovšem nečíslovaný
„protektorát“) by bylo užitečné.
Například,
proč by se o čtvrté republice (od února 1948 do listopadu 1989)
nemohlo mluvit tak běžně, jako se mluví o republice první (od
října 1918 do září 1938)? Vždyť hovořit a psát o čtvrté
republice by bylo nejen pohodlnější, nýbrž také po všech
stránkách vhodnější, než mluvit o „době nesvobody“, nebo o
„době komunistického Československa“, nebo o „době
(komunistické) totality“. (Nebo o „totáči“.) Numerický
termín „čtvrtá republika“ by měl všechny nesporné výhody,
které mají dávno už vžité termíny „první republika“ a
„druhá republika“ (jakož i stále častěji se vyskytující
termín „třetí republika“).
Termín
„čtvrtá republika“ by byl stručný, přitom však naprosto
srozumitelný (jistě každému, kdo ví, co jsou republiky první až
třetí), přesný, jednoznačný, nenapadnutelný. Byl by suchý,
bezbarvý, bezobsažný, ale právě to by bylo jeho velkou
předností. Byl by totiž dokonale prost jakéhokoli ideologického
a morálního hodnocení či emocionálního tónování. (Únor 1948
až listopad 1989: Byla to „doba totality“? Nebo jenom „doba
nesvobody“? Ale který z obou výrazů by byl vhodnější,
správnější?) Také by byl prost o objektivnost usilujícího, ale
nemotorného politologického charakterizování (třeba: „doba
vlády jedné strany“).
Tedy:
„Republika“, čímž by se sdělilo, že jsme v době po 28.
říjnu 1918, to znamená v pozdějším období českých dějin,
než bylo víc než tisíc let české doby monarchické (knížecí
a královské). A potom by už stačilo upřesnit, bezobsažnou
řadovou číslovkou, v kolikáté „republice“.
Očíslování
všech dosavadních českých republik, už šesti: Bylo by to
nelogické? Nebo obtížné? V žádném případě. Vždyť jenom
to, co všichni už dávno víme i respektujeme, pokud myslíme na
dobu od října 1918 do března 1939 (totiž že tato doba sestávala
z doby republiky první a doby republiky druhé), konečně bychom
per analogiam uplatnili pro ještě delší časový úsek, od 28.
října 1918 do nynějška.
Francouzi
své republiky (jejich první byla vyhlášena koncem osmnáctého
století, 22.9.1792) číslují už od devatenáctého století, v
kterém dospěli od své republiky první do republiky třetí. (S
přeryvy jednak dvou císařství, 1804-1815 a 1852-1871, jednak
restaurované monarchie, 1814 až 1848.) Ale na rozdíl od nás
Francouzi s číslováním republik (pohodlným a funkčním)
nepřestali. Proto dnes vědí, že žijí v republice pořadím
páté, zatímco my o tom, že dnes máme svou republiku šestou,
stále ještě vědět nechceme.
Horší
je, že citelně postrádáme jednoznačný a nekontroverzní termín
pro svou někdejší republiku „komunistickou“, z let 1948 až
1989, a to jen proto, že se nám stále ještě nechce udělat, co
je už dlouho nasnadě: Nazvat těch jednačtyřicet let „čtvrtou
republikou“.
Vyšlo v Listech
4/2010, str. 34-35.
Zdroj: http://www.janzenodus.cz
