Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vratislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16275, komentáře < 7 dní: 539, komentářů celkem: 404585, adminů: 60, uživatelů: 5119  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 150 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Akuzativ
Willy
rosmano
martino
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110285936
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: O falešnosti nároků římskokatolické církve
Vloženo Pátek, 16. září 2011 @ 09:48:38 CEST Vložil: Olda

Historie poslal ssns

Velmi často jsme tu svědky výroků z řad římských katolíků (dále jen ŘK), že katolická (římskokatolická) církev (dále jen ŘKC) je pravou církví Kristovou. V poslední době bylo toto téma diskutováno hned u několika článků. Snad neuškodí, když se pokusím stručně ukázat, proč považuji nároky ŘKC za falešné.

Co je Církev Kristova?


V principu tu existují dvě odpovědi na tuto otázku. První, který více méně plodem reformace, vyjádřil pěkně Toník například v tomto článku. Je z něj dobře patrné, že je-li takové pojetí správné, jsou nároky ŘKC falešné, což ale platí i o tzv. církvích pravoslavných (dále jen PC). Církev Kristova pak není nijak institucionálně definovatelná. Jakkoli je Toníkova argumentace velmi solidní, opomíjí jeden veledůležitý fakt, totiž otázku autority představených církve. Ježíš svěřil své ovce do péče apoštolů, kteří po jeho nanebevstoupení šířili Evangelium a dbali na jeho zachování. V případě sporů to byli právě oni, skrze koho Duch svatý Církev vedl. Následně jsme v Písmu opakovaně svědky, že apoštolové ustanovovali v rámci Církve další lidi, kteří po nich přebírali zodpovědnost za správu a vedení Církve. Ti pak vybírali další a další nástupce s tím, že je poctivé přiznat, že minimálně někteří z těchto představených (starších/biskupů) byli nejprve voleni členy toho kterého sboru a až následně potvrzeni v "úřadu". Tomuto procesu se říká apoštolská posloupnost a právě skrze ni se nám vůbec dochovalo Evangelium a rovněž Písmo.

Už od prvopočátku se v Církvi objevovali lidé, kteří překrucovali Evangelium. Nemálo případů najdeme zaznamenaných přímo v Písmu. Jak Církev rostla a se změnou geopolitické situace, došlo k ustálení jejího uspořádání. Od 2. století nabyly zvláštní důležitosti (autority) biskupové, kteří mohli zpětně doložit svůj úřad až k samotným apoštolům, za jejichž nástupce byli považováni. Různé spory v Církvi se řešili na lokálních synodách, závažnější a celocírkevní otázky pak na koncilech, kde se scházeli právě biskupové. První nikkajský koncil potvrdil už zaběhlou praxi pravomoci vybraných biskupů (patriarchů - anachronismus, protože toto označení se začalo používat až na konci 5. století) nad ostatními. Čestný primát byl přisouzen Římu, patriarchátu vystavěnému Petrem a Pavlem (založena dříve bez apoštolské přítomnosti), kterému byla přiznána pravomoc nad Západem. Dalším byl biskup Alexandrijské církve (autorita odvozena od Marka), kterému byl podřízen Egypt. Apoštolem Petrem 8 let řízená církev v Antiochii (založena Pavlem a Barnabášem) byla třetím patriarchátem s pravomocí nad Sýrií. První konstantinopolský koncil přidal další patriarchát, totiž Konstantinopol (autorita od Ondřeje) - co do pořadí zařazen hned za Řím. Posledním přidaným byl Jeruzalém. 

Církev Kristova tak byla/je definovatelná jako vzájemné společenství výše uvedených pěti církví. Co do učení a praxe byla/je vázána Písmem a usneseními koncilů. Člověk, který byl/je členem Církve uznával pravomoc místního biskupa, místně příslušného patriarchy a tudíž i učení a praxi církve. 

Velké schizma, aneb Řím vystoupil z Kristovy Církve

Třetí a čtvrtý ekumenický koncil vyhlásily tzv. vyznání víry, které známe pod označením nicejsko-cařihradské vyznání. Ohledně Ducha svatého se v něm praví: "Věříme v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce vychází, spolu s Otcem a Synem je stejně slaven a ctěn a mluvil skrze proroky." Oba koncily potvrdily, že kdokoli by toto vyznání změnil, podléhá exkomunikaci a zbavení úřadu v případě kněze či biskupa. Je více méně akademickou otázkou, zda by nějaký ekumenický sněm (tj. celocírkevní, potvrzený všemi patriarchy Církve) mohl nějak toto vyznání doplnit, protože k ničemu takovému nikdy nedošlo. Pro Církev Kristovu tedy zůstává v platnosti výše uvedené vyznání víry a pro každého křesťana nadále platí stanovený církevní trest.

Samostatnou otázkou je 8. ekumenický koncil (879-880, v žádném případě se nenechte poplést propagandou ŘKC, která mluví o jiném koncilu, tj. 869-870). Tento koncil totiž explicitně odsoudil přidání filioque (i ze Syna) do vyznání víry. Protože však tento koncil není ŘKC a PC jednotně za ekumenický, ponechme ho stranou. 

ŘKC se svévolně rozhodla změnit vyznání víry, čímž se v souladu s usneseními koncilů, které paradoxně uznává, sama vyloučila z Církve. Na základě kánonů obou koncilů ztratil římský patriarcha veškeré církevní úřady, což platí i pro ostatní ŘKC biskupy a kněze. V důsledku toho pak přešel čestný titul první mezi rovnými na patriarchu konstantinopolského. (důsledek rozhodnutí prvního konstantinopolského koncilu) Není tedy podstatné, jestli je současná ŘKC rovněž organizací heretickou, neboť jde o spolek schizmatický, který nejen že není Církví Krista, ale který není ani součástí této Církve.

Petrovo stádo

Je zřejmé, že ŘKC je tu v komplikované situaci. Uznává totiž usnesení koncilů, které ji staví mimo Církev. Existují dva oblíbené způsoby, jak tento problém "vysvětlit". Prvním je tvrzení, že přidání filioque do vyznání vlastně není jeho změnou ale upřesněním. Současně se tvrdí, že Západ nikdy nepožadoval, aby celá Církev filioque přijala - stačila by prý tolerance ze strany ostatních patriarchátů.

Častěji se však setkáme s poněkud komickým zdůvodněním, že ŘKC, která odvozuje svůj původ od Petra, přece nemůže upadnout do schizmatu. Výše jsem viděli, že dva patriarcháty odvozují svou autoritu od Petra - Antiochie a Řím. Antiochie je nadále součástí Církve. Je tedy zřejmé, že samotný petrovský původ církve/patriarchátu nic neřeší. Je prostě faktem, že jeden ze stolců apoštola Petra je dnes odpadlý od Církve. Je pravda, že Pán své Církvi slíbil, že ji brány pekelné nepokoří. Tento slib však v žádném případě nezaručuje nějakou imunity pro kohokoli v Církvi. Vždyť "papež" Honorius I. byl Církví odsouzen jako heretik. 

Závěr

Nečekám, že tento nástin problému kohokoli o čemkoli přesvědčí. Předešlé debaty bohužel jasně ukázaly, na čem a na kom ŘKC ve skutečnosti stojí. Římský i antiošský patriarcha svého času mohli sami o sobě mluvit jako o nástupci apoštola Petra. Ten antiošský tak může právem činit dosud. Tzv. "papež" je hlavou schizmatického a v dnešní době - bohužel! - i heretického spolku.



"O falešnosti nároků římskokatolické církve" | Přihlásit/Vytvořit účet | 76 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 16. září 2011 @ 10:54:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nechápu proč uznáváte to co se Vám zrovna hodí a ostatní ne. Jestliže římskokatolická a pravoslavná církev nepatří k Ježíši Kristu a jestli si náš Pán opravdu nepřál založit církevní instituci tak proč by měl být podle Vás jeden koncil závazný a druhý ne ? Neměly by pak být spíš nezávazné všechny ?  A jestliže ke Kristu patří tak proč by nemohla svazovat i rozvazovat ? A proč by neměli ke Kristu patřit pravoslavní bratři a sestry, když tady tvrdíte že jejich koncily uznáváte a že lépe zachovávají ten v Nice ? Kristova Církev není jako perský velkokrál který by ani sám sobě nemohl pomoci kdyby v návalu rozčilení zvolal v přítomnosti své tělesníé stráže zabte mě. Který pro neuvážené slovo měl zapudit oblíbenou ženu nebo dát vyhubit celý národ. Věřím tomu že i Hospodin Bůh často rozvazoval a rozvazuje, kdykoliv někomu místo spravedlivé trestu ukáže své nekonečné milosrdenství. Příkladem může být asyrské město Ninive. O tom že Církev v Antiochii založil svatý Petr nepochybuji ani v nejmenším, stejně jako o tom že tu cařihradskou založil jeho pokrevní bratr svatý Ondřej a děkuji Bohu za to že to udělali.




Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 16. září 2011 @ 11:04:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ještě bych dodal že o neuváženém slově mluvím výhradně ve spojitosti s perským velkokrálem, kdyby mě chtěl nějaký bratr či sestra chytat za slovo. V případě toho co nám říkají svatí otcové a Magisterium Církve věřím tomu že všechno má svůj význam v určitém čase, svázané i rozvázané a že je to v rukách Božích. Stejně jako to koho nám Bůh dává za pastýře. Během svého života jsem nikdy nevěděl o lepším kandidátovi než byl Jan Pavel II., Benedikt XVI., František Tomášek, Miloslav Vlk, Dominik Duka nebo kterýkoliv z českých a moravských biskupů. Přesto a nebo spíš právě proto že každý z nich je jiný. Vždycky mnozí z nás děkovali Bohu že nám dal právě toho a ne jiného. Církevní volby si nepřeji o nic víc než to aby v době krále Achaba hlasovali Baalovi proroci proti svatému Eliášovi.



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pátek, 16. září 2011 @ 13:19:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Stalo se, co se již předem vědělo. Nemá to ani hlavu ani patu. Nepravda, lež amanipulace. Vše na co jsme u pana ssns zvyklí. Tváří se to věrohodně, aby to nadchlo ostatní odpadlíky, ale jinak je to materiál pro katolíka neškodný, od víry ho to učitě neodvede, pro poctivého atheistu, respektujícího poznatky historického bádání, blábol vhdoný do odpadkového koše.

Pan ssns opět nezklamal. Soukromý badatel Písma sv., ustavičný a vytrvalý bojovník proti Církvi, opět neuspěl i když již předem avízoval doslova diskusní "bombu", abychom nakonec zjistili, že pracně sesmolil kuličku z lejna.



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Pátek, 16. září 2011 @ 14:26:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
aby sa vám ľahšie diskutovalo, tak protestantský názor je toto.
,,Cirkev je všade tam, kde sa dvaja alebo traja zhromaždia v jeho (Kristovom) mene a prisluhujú sviatosti,, (M. Luther)

to znamená že keď v brazílskom prelese uverí v Krista a príjme spasenie skupina ľudí napr. cez amerického pastora, a vznikne tam fungujúci cirkevný zbor, tak to je cirkev...

a predstavte si, že týto bývalí pohania ani len netušia o tom, že existuje nejaká rímska alebo ortodoxná denominácia niekde v Európe...aspoň nie sú zaťažení blbosťami...

ivanp



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: Nitram v Pátek, 16. září 2011 @ 15:10:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zakládat svá tvrzení o neoprávněnosti Římskokatolické církve na sporu mezi římskou a pravoslavnou církví je krapet zjednodušující a dětinské. Jako vždy, celá otázka je daleko komplexnější. Tak nejprve váš výrok v jednom z komentářů, že "filioque" mění chápání trojiční teologie, není správný. Filioque se snaží podtrhnout soupodstatnost božských osob, kde každá Božská osoba jedná skrze jedinou podstatu. Tak můžeme např. říci, že Otec stvořil svět skrze Syna v Duchu sv. V zásadě můžeme říci, že víra v soupodstatnost osob Trojice je společnou vírou jak římské tak ortodoxní církve.

Přijetí "filioque" bylo součástí situačního kontextu Pyrenejského poloostrova, kde ještě v 7. st. byly ariánské církve. Místní církev proto tímto dodatkem se vymezovala vůči Areiovu bludnému učení. Přijetí tohoto dodatku západní církví bylo jednak pod vlivem Augustinovy trojiční teologie a nátlakem světských panovníků. Na "filioque" nestojí pravověří trojiční nauky a vlastně ani základ sporu mezi východem a západem.

Jistě onen problém stojí na právní stránce vydávání celocírkevních předpisů (např. vyznání víry), ale kdyby byla vůle, tak by se celý problém dal řešit. Myslím se, že celý děj, který vedl k rozštěpení církve je závislý na kulturních rozdílech mezi západem a východem a z toho plynoucí mocenské spory mezi patriarcháty.

Rozkol tedy nevymezuje pravou a falešnou církev, ale ukazuje na lidskou hříšnost a neschopnost porozumět druhému člověku. A nyní, kdy se "váza" jednoty rozbila, je jen velmi obtížné ji slepit dohromady. Ano, je to skutečně Boží zázrak, že církev i přes lidskou slabost funguje dodnes a může lidem přinášet spásu. Kéž bychom se dohromady snažili o návrat k jednotě, jak o tom prosí Ježíš ve velekněžské modlitbě v Janově evangeliu.




Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 18. září 2011 @ 10:03:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Díky za doplnění k mému článku.

  Já jsem tu často uváděl, že apoštolská posloupnost a evangelium je pro mne jedna z nejdůležitějších charakteristik církve. Je mi jasné, že tam kde není apoštolská posloupnost, tam, kde se nepředává učení Ježíše, apoštolů a proroků a moc ke spasení, není žádná církev.

  Jen pro mne v této věci nejsou svědectvím seznamy lidí (ať už je někdo myslí vážně, snaží se je doložit a vede je, nebo si jen někdo dělá legraci ze svých oveček a jeho seznamy jsou jen virtuální ve fantazii lidí). Svědectvím o té posloupnosti církve a o tom, že je neporušena je pro mne právě písmo a evangelium, které přišlo od apoštolů až k nám.

  Svědectví o této věci je v písmu dostatek, jen to svědectví nebylo spojeno přímo s tím pojmem "církev".  A taky je to na samostatný článek.

Např.:

Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme, ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž se zjevováním pravdy představujeme každému lidskému porozumění před Bohem. Je–li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou. Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím. Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše. Neboť

Bůh, který řekl: ‚Z temnoty
zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, (aby osvítil lidi poznáním) Boží slávy v osobě Ježíše Krista.

Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo
sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám předali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!

(To bylo o lidech, kteří nezměnili vyznání, jen "doplnili nové poznání": Že když člověk uvěří, má se obřezat a dodržovat Zákon. Jiste bys našel v písmu 10x tolik veršů, které by takové "poznání" podpořily...)



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 18. září 2011 @ 10:09:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ještě bych se rád zeptal Oka a dalších ŘK na jednu věc, která mne opravdu překvapila.

  Když jsem byl v ŘKC, tak nás jednoznačně vyučovali, že ŘKC repektuje výnosy ekumenických koncilů a že učení koncilů je součástí ŘKC. V minulé diskuzi oko uvedl:

"Sněmovní pravidla ovšem platily v době sněmu. Nejsou učením církve, nejsou evangeliem."

  To už se tedy učení ŘKC změnilo až takto dalece, že sama nepovažuje rozhodnutí ekumenických koncilů za součást učení ŘKC, nebo to oko popletl? Jsou ještě další rozhodnutí ekumenických koncilů, které dnes ŘKC nepovažuje za své učení (kromě toho uvedeného v článku)?



Konečný východní rozkol a lži od pana ssns (Skóre: 1)
Vložil: martino v Neděle, 18. září 2011 @ 20:16:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: Re: Nech si plky a předlož fakta (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Neděle, 18. září 2011 @ 13:38:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Florentský koncil nebyl koncil ekumenický. Šlo o vnitřní záležitost spolku odpadlíků. Je to tedy pro téma stejně zajímavé jako zasedání "věrného a rozvážného otroka" v New Yorku. Já taky nečtu Strážnou věž, abych věděl, jak se to má s pravdou Církve. Nazývat změnu doplněním je prostě alibismus. Samozřejmě šlo o změnu - je přece rozdíl, jestli věříme slovům Krista, že Duch vychází z Otce, nebo tomu vašemu bludu.
Nikdo přece nezpochybňuje soupodstatnost Otce a Syna. Je ale těžké debatovat s někým jako jsi ty, kdo nemá ani základní představu o trojičním dogmatu.
 

Martino komentář ŘKC:
Máme celkem 20 ekumenických sněmů od I. Nicejského  325 až po II.vatikánský  /1962-1965/. Basilejsko-ferrarsko-florentský /1439-1445/ je uváděn v řadě jako šestnáctý. Tolik základní informace pro pana ssns, který zde formuloval svoji lež takto:
„Nazývat změnu doplněním je prostě alibismus.“
Takové tvrzení, je ze strany pana ssns diskusní manipulační podvod. Já jsem nikde nenapsal, že se jedná o změnu, ale napsal jsem toto:
„Florentský koncil (1439) považuje nicejsko-cařihradské vyznání víry za odůvodněné a legitimní, neboť se jednalo o dodatek naléhavý, aby byla osvětlena pravda víry…“
Jako velice diskusně nevěrohodné je i tvrzení pana ssns:
„Třetí a čtvrtý ekumenický koncil vyhlásily tzv. vyznání víry, které známe pod označením nicejsko-cařihradské vyznání.“
Pan ssns, opět kecá .Jaká je pravda?
Třetí ekumenický-efezský 431 odsuzuje a sesazuje Nestoria. Koncil dále odmítl názor Nestoria označovat Pannu Marii za Kristorodičku a přiznal Matce Boží, titul Bohorodička.
Čtvrtý ekumenický –chalcedonský 451 odsuzuje Eutycha a definuje dvě dokonalé přirozenosti Krista.
I.Nicejský – první ekumenický- 325 vyhlásil nicejské vyznání víry, jehož vznik se traduje do období apoštolů.
I. Cařihradský – druhý ekumenický 381odsuzuje makedonismus a schvaluje dodatek k nicejskému vyznání z roku 325 a od tohoto okamžiku již hovoříme jen o nicejsko-cařihradském vyznání výry, platného do dnešního dne.
Pokud jde další tvrzení pana ssns:
„Oba koncily potvrdily, že kdokoli by toto vyznání změnil, podléhá exkomunikaci a zbavení úřadu v případě kněze či biskupa. Je více méně akademickou otázkou, zda by nějaký ekumenický sněm (tj. celocírkevní, potvrzený všemi patriarchy Církve) mohl nějak toto vyznání doplnit, protože k ničemu takovému nikdy nedošlo. Pro Církev Kristovu tedy zůstává v platnosti výše uvedené vyznání víry a pro každého křesťana nadále platí stanovený církevní trest.“
Tak pan ssns neuvádí žádný odkaz, který by zakazoval v celém průběhu dějin 20 ekumenických koncilů, že koncil nesmí doplňovat v průběhu dějin učení Církve. Pan ssns jen uvádí, že koncil rozhodl, že do trestu exkomunikace upadá biskup či kněz, pokud by změnili vyznání víry, což neznamená, že do trestu exkomunikace upadá celá Kristova Církev, jak předstírá pan ssns.
Pokud jde o 8 ekumenický koncil - IV.cařihradský – 869-870, tak ten sesazuje Fotia. Když patriarcha Ignatios odmítl podat svaté přijímání bratru císařovny 857, tak se ho snažil přimět k abdikaci, když neuspěl, poslal ho do vyhnanství. Na scéně se objevuje ctižádostivý laik Fotius, který v několika dnech přijal všechna svěcení, posílá papeži Mikoláši I., podvržený list o Ignatiově abdikaci s žádostí o uznání jeho volby.
Podvod vyšel najevo a papež prohlásil Fotia za sesazeného a potvrdil práva Ignatiova. Fotius neustoupil a opřel se o přízeň císařského dvora, kterou následně ztratil, ocitl se ve vyhnanství, aby následně byl omilostněn, když roku 877 patriarcha Ignatios zemřel. Císař ho jmenoval na místo Ignatiovo a byl uznán i východními patriarchy.
Na císařské synodě 879 Fotius podvedl papežské legáty a pozměnil překlad papežovy listiny. Teprve nový císař Lev VI. ihned po usednutí na trůn, Fotia sesadil a poslal ho do kláštera, kde roku 891 zemřel.
Konečný východní rozkol nastal, když otevřené nepřátelství zahájil patriarcha Michal, který za spiknutí proti císaři byl zavřen do kláštera, ale nová císař Konstantin IX., ho učinil svým rádcem a patriarchou. Ten dal roku 1053 zavřít všechny latinské chrámy a kláštery a znovu zapálil oheň okružním listem o vycházení Ducha Svatého, celibát apd. Papež Lev IX., poslal patriarchovi list,  ve kterém ho kárá, za jeho jednání. Do Cařihradu byli vysláni papežští legáti, aby spor urovnali, ale patriarcha jim zakázal sloužit mši svatou a přerušil s nimi styk.
 V červenci 1054, papežští legáti položili při bohoslužbě v chrámu Boží Moudrosti na oltář exkomunikační listinu proti patriarchovi a jeho přívržencům. Tak nastal na základě machinací a podvodů konečný východní rozkol, který zde pan ssns obhajuje.



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pondělí, 19. září 2011 @ 01:48:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkují ssns že už i ty mne nazyváš heretikem :(. Rozesmutnil jsi mne. Smí heretik na tebe jěště jeden dotáz proč již nepokračuješ v článcích o apokryfech a pseudoepigrafech? Bylo to zajimavé počtení a jaksi mi chybí. Abych řekl na rovinu uvažovál jsem, že bych v tom pokračovál skoro mám t pravoslavné navíc ale obavám se, že bych to tak dobře jako ty nenapsál.



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pondělí, 19. září 2011 @ 23:25:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: Re: Re: Konečný východní rozkol a lži od pana ssns (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Pondělí, 19. září 2011 @ 13:41:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevymýšlej si. Martino:"Pokud jde o 8 ekumenický koncil - IV.cařihradský – 869-870, tak ten sesazuje Fotia." VII. ekumenický koncil (uznaný patrirachy a za přítomnosti legátů Říma) byl později - odkaz. Probuď se z té vaší propagandy.
Jsem rád, že jsi se vrátil k tykání;-) Stále čekám, až mi ukážeš, který ze sedmi (osmi, chceš-li) ekumenických koncilů nějak zrušil ustanovení těch předešlých ohledně vyznání víry. Ano, brány pekelné Církev nepřemohou a tudíž Církev přečká i útoky pekel v čele s Vatikánem:-))
Martino ŘKC:
Vidím, že v tom máš zmatek. Je vidět, že toto není tvoje parketa. Tak ještě jednou a naposledy.
7 ekumenický koncil – II. nicejský – 787 definuje učení ohledně obrazoborectví
8 ekumenický koncil - IV.cařihradský – 869-870, tak ten sesazuje Fotia.
Tebou vymyšlený 7 ekumenický koncil, nebyl koncil, ale pouze tkz. synoda, kdybys četl pozorně, psal jsem o to včera.

Na císařské synodě 859, kterou svolal Fotius, tak tato synoda na nátlak Fotia, sesadila patriarchu Ignatia. Fotius posla papeži podvržený list, kde ho informuje, že patriarcha Ignatio abdikoval a žádá po papaži, aby ho uznal za nového patriarchu. Tento podvod byl odhalen a papež znovu potvrdil patriarchu Ignatia.

Na další tkz. cařihradské synodě 879  podvedl Fotius  papežské legáty a pozměnil překlad papežovy listiny.Když vyšel tento podvod na světlo, dal roku 881 papež Fotia do klatby. Teprve nový císař Lev VI. ihned po usednutí na trůn, Fotia sesadil a poslal ho do kláštera, kde roku 891 zemřel.
Pokud toto považuješ za propagandu, tak jsi vážně ujetý a zaslepený fanatik.



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 20. září 2011 @ 12:06:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Oba koncily potvrdily, že kdokoli by toto vyznání změnil, podléhá exkomunikaci a zbavení úřadu v případě kněze či biskupa. Je více méně akademickou otázkou, zda by nějaký ekumenický sněm (tj. celocírkevní, potvrzený všemi patriarchy Církve) mohl nějak toto vyznání doplnit, protože k ničemu takovému nikdy nedošlo."...


Ahoj Slávku.
Jak jsi přišel k tomuto svému tvrzení? Není pravdivé ani trochu.

Výnos Nicejského koncilu (r 325), který bezezbytku uznávají i pravoslavní
:

Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného. I v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného, z Otce narozeného, to jest z podstaty Otce, Boha od Boha, Světlo ze Světla, Boha pravého od Boha pravého, rozeného, nestvořeného, jedné bytosti s Otcem, skrze něhož vše učiněno jest, co je na nebesích a na zemi. Jenž pro nás lidi a naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se a člověkem se stal, trpěl a třetího dne vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa a sedí na pravici Otce, a zase přijde souditi živých i mrtvých. I v Ducha svatého. Kdo mluví o Synu božím, že byla doba kdy nebyl, nebo že nebyl dříve než se narodil, nebo že pochází z nebytí, nebo že je z jiné osoby, nebo podstaty, nebo že se přeměňuje či mění Syn Boží, toho zavrhuje obecná a apoštolská církev.

Výnos koncilu Cařihradského (381) se ani v originále nedochoval.
Je známa až jeho společná revize se sněmem Nikajským, kterou až po 70 letech potvrdil sněm Chalcedonský  (451). Není však jediný historický důvod zpochybňovat, že nezněl přesně takto:
Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země i všeho viditelného i neviditelného. I v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného, z Otce narozeného přede všemi věky. Světlo ze Světla, Boha pravého od Boha pravého, rozeného, nestvořeného, jedné bytosti s Otcem, skrze něhož vše učiněno jest. Jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se v Ducha svatého a Marie Panny a člověkem se stal. Jenž za nás ukřižován jest pod Pontským Pilátem, trpěl i pohřben jest a třetího dne vstal z mrtvých podle Písem. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otce. A zase přijde se slávou soudit živých i mrtvých, jehož království nebude konce. I v Ducha svatého, Pána, oživujícího, jenž od Otce pochází a s Otcem i Synem stejně ctěn a slaven jest a mluvil skrze proroky. I v jednu svatou, obecnou apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchův. Očekávám z mrtvých vzkříšení a život věku budoucího. Amen.

Zde máš tedy výnosy obou těchto koncilů.
Kde vidíš onen tebou proklamovaný zákaz obou koncilů měnit toto vyznání? Já zde žádný takový zákaz nevidím! Logicky (podle tvého tvrzení), jelikož Cařihradský koncil Nikajské vyznání změnil (doplnil) celý by musel podléhat exkomunikaci nikajského koncilu!



Re: O falešnosti nároků římskokatolické církve (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 20. září 2011 @ 12:20:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vždyť to bylo všechno úplně jinak!

Zákaz měnit crédo je pozdějšího data, než byl koncil Nikajský i koncil Cařihradský
.
Byl stanoven na koncilu v Efezu (r.431), ale ve zcela jiném smyslu, než jak jej vykládáte vy. Je ve smyslu zákazu měnit vyznání víry způsobem, který by zaváděl do herezí (v té době především arianismu), vůbec se nevztahuje na kontinuální učení církve a na právo církve doplnit stávající vyznání víry o další body, které by se snad v budoucnu mohly začít jevit jako sporné.
Že tehdejší křesťany takový výklad smyslu obecného zákazu doplňovat crédo ani ve snu nenapadl dokazuje, že hned následujícím koncilem (Chalcedonským) byly pravdy víry doplněny o další článek víry o dvou přirozenostech Ježíše Krista a třeba šestým Cařihradským sněmem znovu doplněny o dvou vůlích a činnostech v Kristu.

Crédo je vyznání víry.
Není jenom jedno - je jich několik - různého znění, každé zasazené do určité historické doby, každé určuje zásady pravé víry oproti herezím, které jsou zrovna v té době aktuálními.

Křesťanská církev se tedy nevymezovala ani sídlem (jako většina antických kultů), ani jazykem, ani původem svých věřících. Tím však zároveň vznikla potřeba nějakého jiného vymezení, jímž se stalo "vyznání víry" tj. přihlášení se k určitému obsahu této víry (odtud konfese, lat. confessio).

Název crédo je odvozen od prvního slova pozdějších "shrnutí" obsahu křesťanské víry, jak se na něm dohodla různá shromáždění a koncily.


Každé vyznání víry v souladu se závěry koncilů se tak stává crédem - shrnutím určitých pravd víry.




Stránka vygenerována za: 0.58 sekundy