Dnes se chci pozastavit nad dvěma válečnými střety zasazenými do různých situací. Střety mezi dvěma nesmiřitelnými národy, kterých je v Bibli bezesporu nespočet. Na jedné straně Boží lid - Izrael, na druhé straně jeho odvěký rival - Peličtejci. Tyto dvě válečná tažení oddělená mezi sobou dvaceti lety, jsou zasazena do doby předkrálovské, kdy velekněžský úřad zastával Elí, respektive jeho následovník Samuel.


V prvním střetu rozděleném na dvě bitvy je útočníkem Izrael. Po prvním neúspěšném tažení berou Izraelci na pomoc schránu Hospodinovy smlouvy. "To je to, co nám chybělo, náš magický talisman, který zaručí vítězství" mysleli si možná. Izraelce naplnila odvaha a jejich válečný ryk byl slyšet až do tábora Pelištejců. Ti když uslyšeli, že izraelce do boje doprovází jejich božstva, která je mocnou rukou vyvedla z Egypta, dostali strach. :

"Když se lid sešel v táboře, řekli izraelští starší: "Proč nás Hospodin dnes před Pelištejci porazil? Vezměme si ze Šíla schránu Hospodinovy smlouvy, ať přijde mezi nás a zachrání nás ze spárů našich nepřátel." Lid tedy poslal do Šíla a přinesli odtud schránu smlouvy Hospodina zástupů, trůnícího na cherubech. Se schránou Boží smlouvy tam byli oba synové Élího, Chofní a Pinchas.Když schrána Hospodinovy smlouvy přicházela do tábora, spustil všechen Izrael mohutný válečný ryk, až země duněla. Pelištejci uslyšeli válečný ryk a ptali se: "Co znamená tento mohutný válečný ryk v táboře Hebrejů?" Pak zjistili, že Hospodinova schrána přišla do tábora. Tu se Pelištejci začali bát. Řekli: "Bůh přišel do jejich tábora." A naříkali: "Běda nám! Dosud se nic takového nestalo.
Běda nám! Kdo nás vysvobodí z rukou těch vznešených bohů? To jsou přece ti bohové, kteří pobili Egypt všelijakými ranami na poušti."  1.Sam (4,3-8)

Jenže Hospodin s Izraelci nebyl. Elího synové Chofní a Pinchas sice na svých ramenou nesli to, co mělo zpřítomňovat Hospodina, ale ve svých srdcích nesli něco nebo někoho jiného. Izrael utrpěl drtivou porážku.
Co je dnes tou schránou a talismanem pro nás? Ať už pro jednotlivce nebo pro naše společenství? Co je tím spolehnutím na něco jiného než na Krista, i když to možná vypadá velice nábožně? Je to naše síla a schopnosti, které nebyli doposud položeny Bohu na oltář jako pouhé nic? Jsou to skvěle vypracované strategie, jak zapůsobit na svět? Plány a vize propracované do nejmenších detailů? Netlačí nás ale náhodou to, co děláme pro Boha na ramenou ale radost v srdci z toho neprožíváme? Bez toho aby jsme si jako Kristovi kněží udělali ve svých chrámech (tedy srdcích) pořádek, dopadneme stejně jako Izraelci, i kdyby byla naše schrána sebekrásnější, náš křik sebehroznější a sebeupřímější a v očích tohoto světa jsme působili navenek mocně.


Uplynulo 20 let a tak jako byl Elí a jeho synové špatným vzorem pro lid, svodem k modloslužbě a tím pádem i vedením k předem prohraným bitvám, je Samuel pro Izrael vedoucím zpět k Hospodinu:

"Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu.
Samuel vyzval celý izraelský dům: "Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců."
Izraelci tedy odstranili baaly a aštarty a sloužili jenom Hospodinu.
Samuel vyhlásil: "Shromážděte celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit k Hospodinu." Shromáždili se tedy do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem; také se onoho dne postili a říkali tam: "Zhřešili jsme proti Hospodinu." A Samuel soudil Izraelce v Mispě.
Když se Pelištejci doslechli, že se Izraelci shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Izraelci to uslyšeli a báli se Pelištejců."  1Sam 7:2-7

Úplně opačná situace. Teď je agresorem pelištejská strana. Snad povzbuzeni vítězstvím svých otců jedou vstříc dalšímu. Izraelci jsou zaskočeni a naplněni strachem. Jenže je tu jedno velké ale. Tentokrát Izraelci odstranili ze svých srdcí své bůžky a umístili tam pravého Boha. Nebyli připraveni na boj, měli jen jedno, víru v Hospodina. V to, že On je v tom nenechá. Očekávali na jeho záchranu.
I my můžeme prožívat strach z toho, že nás (nebo naše sbory) tento svět pohltí. Můžeme být překvapeni náhlou agresí světa, naší staré přirozenosti či toho Zlého. Vezněme si však za příklad izraelce. Tak jako před Hospodinem vylévali vodu z Mispy, vylévejme i my před Ním svá srdce v pokání a spolehněme se pouhou vírou jenom na Něj a na Jeho Syna. To je jediná cesta k vítězství.

....Hospodin onoho dne zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi. (1.Sam 7:10)