Grano Salis - Jak nepředstírat křesťanství.

Uvažovali jste někdy nad tím, kolik činností ve svých životech činíte automaticky a bez přemýšlení? Nejdříve si musíme uvědomit, jak člověk žije biologický život - řecky BIOS.

Biologický život je to, co dělá tělo každý den, aniž o tom vůbec uvažujeme, ať už ve spánku, či bdělém stanu, nikoho z vás například nenapadne přemýšlet nad tím, zdá se má zrovna nadechnout, či vydechnout, nebo zda má mít otevřené oči nebo kdy mrkat. Dýcháme pudově, automatický. A většina z nás ani neví, kolikrát denně se nadechne. Podobně je to s jídlem. Staráme se, až máme hlad, napijeme se, když cítíme žízeň. Nepřemýšlíme o tom, zda pracovat, neboť víme, že musíme pracovat, abychom se uživili, kdo si pořídil rodinu, musí dělat vše proto, aby zajistil pro rodinu prostředky k životu. Dá se říct, že většinu denních činnosti člověk děláme automaticky bez přemýšlení. Některé činnosti jsou půdové, některé naučené až k automatizované činnosti.

Podobně je to v duchovní oblasti, například jak píše apoštol Pavel v 7. kapitole Římanům „Chci činit dobré“(7,19). Nikdo mu to nepředepisoval, neboť verš 22 říká: „zvláštní libost mám podle vnitřního člověka“. Pavel píše, že tady nešlo o uvažování, ale puzení vnitřního člověka. Můžeme to přirovnat k dýchaní, neboli pudu nového života vnitřního člověka. Pavel přirovnává toto jednání k zákonu. Jako každý předmět na zemi padá automaticky kolmo směrem k rovině horizontu, neboť na zemi působí gravitace, kterou definuje gravitační zákon, tak stejně vnitřní člověk automaticky touží činit dobře. Pavel tento zákon nazývá „zákon mysli“, verš 23 - teď nechci psát o zákonu hříchu.

Zopakuji: Biologický život činí automaticky, pudově (u zdravého člověka) vše proto, aby udržoval svůj život při životě.

A teď uvažujte nad životem Božím – řecky ZOE. Skutečně si myslíte, že tento Život, který nám dal Bůh při našem znovuzrození z Ducha, když některé z nás zplodil, je méně kvalitní, nebo méně schopný? Nejsou snad jeho základní vlastností podobné pudům biologického života? Vždyť když byl Adam stvořen, tak to bylo podle obrazu Božího. Předpokládat, že Boží život neobsahuje základní pudovou složku, je absurdní. A proto i Boží život v nás působí, že automaticky a bez přemýšlení dýcháme, jíme, pijeme, zkrátka řečeno, pomocí pudů zajišťuje funkce nutné k udržení Božího života. A protože se jedná o život vyšší kvality, prakticky nesrovnatelný s biologickým životem, jsou i jeho pudové složky dokonalé. Jinými slovy: pokud se někdo domnívá, že když se nebude modlit, tak se Boží život udusí, nebo pokud někdo nebude číst Boží slovo, že zemře hladem, tak uvažuje nebiblicky.

Podobně je to s konáním dobrých skutků, jak psal Pavel, „zvláštní libost mám podle vnitřního člověka“. A teď k jádru problému, o kterém chci psát.

Mnozí tady píšou, že musíme činit skutky víry, abychom dokázali, že naše víra není mrtvá. Takže jinými slovy řečeno, musíme dokazovat, že v sobě máme Boží život. To je absurdní – viz nástin výše. Boží život má v sobě pudovou složku a ta automaticky zajišťuje, abychom činili to, co je pro tento život charakteristické. Jedině Bůh je dobrý a proto Jeho život nemůže jinak, než také činit dobré. Automaticky, bez přemýšlení, bez uvažování, bez nucení, přirozeně, bez jakéhokoliv pocitu musím, nesmím. My nemusíme nutit tento Život něco dělat, ten život činí vše spontánně.

Přiznám se, že nechápu některé z vás, kteří tady roky diskutujete o skutcích víry, které jsme prý povinni činit, abychom dokázali svou víru. Odvoláváte se na verše z Jakubova listu, a já v úžasu sleduji vaše nepravděpodobné konstrukce, kterými se snažíte dokazovat svá tvrzeni. Jako kdybyste vůbec nevěděli, zda máte Boží život, či nemáte. Jako kdybyste tento život z Boha neznali. Vždyť Jakub píše o tom, že Abraham byl ospravedlněn skutkem víry asi 25 let potom, co byl ospravedlněn pro víru. Jinak řečeno. Skoro 30 let trvalo, než život Boží zvítězil nad tělesností Abrahama. My víme, že zákon Ducha života je silnější, než zákon hříchu a je to vždy pouze otázkou času, kdy zákon Ducha života zvítězí.

Žel, mnozí věřící, kteří si zákon hříchu neuvědomujou, nevědí, že křesťané jsou křesťany na základě toho, kým jsou a ne proto, že se jako křesťané chovají. Tito nevědí, co to znamená „být v Kristu“, a co znamená „Kristus v nás“. Netuší jaké dědictví je v Kristu uloženo a nechápou, že tajemství vítězství je v přijímání.

Velká část z vás, čtenářů, namítne:

Proč jsou v Písmu všechny ty výzvy k tomu, abychom „něco“ (tady si vložte všechny ty verše, které považujete pro sebe za závazné) konali?

Copak to skutečně ani netušíte? Copak jste nečetli list do Říma?

Stoji psáno: „kde není Zákon, tu ani přestoupení“ (4,15). Jinak řečeno: Dokud nebyl dán Zákon, lidé sice hřešili, ale nevěděli, že hřeší a ve skutečnosti jsou mrtví ve vinách a hříších. Proto byl dán Zákon, aby si hříšníci uvědomovali svá provinění proti Zákonu, a mohli tak vědět, že jsou mrtví a potřebují spasitele. „Proto ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk, před obličejem jeho, nebo skrze zákon poznání hříchu“ (3,20).

„Hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon“ (7,7). Toto místo v 7 kapitole by podle mnohých nemělo být napsáno tady, ale někde ve 3 kapitole. A přesto ho Pavel napsal do 7 kap. Bez jakýchkoliv pochybností se v 7 kap. hovoří o křesťanu, který žel stále podléhá zákonu hříchu (7,23). Proč? Protože nerozeznává svou duši od svého ducha. Snaží se sice žít podle vnitřního člověka, ale činí tak silou a mocí své duše, a proto neustále prohrává souboj se zákonem hříchu. Neboť bojuje lidskou silou s mocí zákonu hříchu. Přitom si neuvědomuje, že Bůh nám nedal Kristova Ducha proto, abychom jej ignorovali, ale nechávali ho v sobě žít. „Ne silou a mocí, ale Duchem Svatým.“

Kristův život v nás není proto, abychom si ho někde v nějaké komůrce našeho srdce udržovali pro den soudu, a zatím činili všechno, co si zbývající část našeho srdce žádá podle svých žádosti. Ale je nám dán proto, abychom ho nechali ten nadpřirozený a svatý život žít a vítězit nad zákonem hříchu v nás.

„Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.“

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace