Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Již nějakou dobu mi přichází do srdce a na mysl napsat článek o potěšení coby důležité součásti života věřícího, kterou se nepřítel z našeho života snaží ukrást.

Přivedla mne k tomu jistá dávná zkušenost, kdy jsem byl konfrontován s pro mě tehdy nesrozumitelnou otázkou znějící takto: "Z čeho ses v poslední době těšil?" Zjistil jsem, že na ní neumím odpovědět a místo odpovědi jsem mluvil a tom, co v poslední době prožívám, což bylo všechno možné, jen ne potěšení.


Na pomoc si vezmu tyto verše z Bible: Fp 2:1-5 2Te 2:16-17 a možná ještě další tak, jak mne povede Duch Svatý.

1Je–li tedy nějaké povzbuzení v Kristu, je–li nějaké potěšení lásky, je–li nějaké společenství Ducha, je–li nějaký soucit a slitování, 2naplňte mou radost a smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, nic nedělejte z řevnivosti ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. 4Nevěnujte pozornost každý jen vlastním přednostem*nebo: potřebám, nýbrž každý i přednostem*nebo: potřebám těch druhých. 5Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši.

16Sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a v milosti nám daroval věčné potěšení a dobrou naději, 17nechť vaše srdce povzbudí a upevní v každém dobrém skutku i slovu.


Mám za to, že Pavlova slova k Filipským zaznamenaná v prvních 5 verších druhé kapitoly, konfrontují nás všechny, jak tady jsme, protože jsou pro nás dnes možná aktuálnější než pro Filipské tehdy. Jen se nad těmi slovy na chvíli zamysleme a posuďme, jestli je zachováváme. Obávám se, že nikoliv, a tak se nabízí další otázka. Jak je naplňovat a zachovávat? Odpověď naznačuje už Pavel - na začátku i na konci této pasáže je výraz v Kristu. A po slovech potěšení lásky následují slova společenství Ducha. Pro zachování těchto slov je tedy zapotřebí být v Kristu a zůstávat ve společenství Ducha, které je společenstvím božského života, jehož charakteristikou a vyjádřením je Boží láska, která je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého (Ř 5:5). Pokud je tedy nějaké potěšení lásky, musí jít o Boží lásku a my sami v našem prožitku musíme znát Boží lásku, když se těšíme z Krista jako našeho života, zaopatření životem a vším, čím nám je. Boží láska je v Kristu a abychom ji mohli vyjadřovat, musíme být také v Kristu (Ř 8:39). Jsme-li v Kristu, těšíme-li se z Něho, jsme-li ve společenství Ducha, budeme spontánně a samovolně potěšeni i potěšovat láskou, která je v Kristu Ježíši, tj. budeme milovat bratry a zachovávat tak Pánovo přikázání z Jana 13:34 a 15:12, a skrze to zachováme i ty další "věci", o nichž se Pavel zmiňuje na konci prvního a v dalších verších (2-5).

Nyní přejdu k další pasáži, tj. 2Te 2:16-17, kterou považuji za ještě důležitější a hned vysvětlím proč.

Zde se apoštol Pavel zmiňuje o tom, že nám sám Pán Ježíš Kristus a náš Bůh a Otec, který si nás zamiloval - jak líbezně a sladce to zní - daroval v Jeho milosti VĚČNÉ POTĚŠENÍ a dobrou naději. Abychom se mohli těšit věčným potěšením a mít dobrou naději, potřebují být naše srdce povzbuzena a upevněna v každém dobrém skutku (Ef 2:10) i slovu (Ef 4:29, Ko 4:6, 1J 2:5). Kdo je naším věčným potěšením a nadějí slávy (Ko 1:27, 1Tm 1:1)? Pán Ježíš Kristus. A těšíme se z Toho, z Něhož se budeme těšit navěky? Je skutečně naší nadějí slávy? Prožíváme Ho takto v církevním životě již dnes? Jestli naše odpověď zní NE, pak je jistě něco špatně! Bůh nám nedaroval něco do budoucna. Zde je použit minulý čas, tzn. že je to naše dnes a Bůh si nás zamiloval a z lásky nám daroval věčné potěšení a dobrou naději už v minulosti, abychom se z Něho těšili dnes!

A proč je to tedy tak důležité? Poněvadž bez toho takříkajíc "nepřežijeme" to, co se kolem nás děje a bude dít. Bez toho to, co nás mělo přiblížit Bohu, nás možná od Boha odvede. Bez toho vlastně nežijeme jako Boží děti dělající radost svému Otci, ale jako nemanželské děti (He 12.8). Tož tak.

Jenom se zkuste těšit z výše uvedených apoštolových slov právě teď. BŮH SI NÁS ZAMILOVAL - TO JE ÚŽASNÁ VĚC!
BŮH NÁM DAROVAL - CO? VĚČNÉ POTĚŠENÍ A DOBROU NADĚJI - no, není to nádherné? A daroval nám to v Osobě Jeho jednorozeného Syna, našeho Prvorozeného Bratra - PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, Syna Božího a Syna člověka, v Němž nám daroval Jeho věčný Božský život místo našeho ničemného smrtelného lidského života. Já nevím, jak vy, ale já se z toho skutečně raduji a jsem tím nesmírně potěšen.

Kéž je tomu tak i u čtenářů tohoto článku. Amen.