Grano Salis - Sobota nebo neděle?

V sobotu nebo v neděli?
Nebudu se zabývat biblickou apologetikou soboty ani specifikem sobotního režimu z hlediska Bible.
Omezím se pouze na osobní svědectví subotnika v Církvi.

Začnu definicí slova subotnik. Subotnik je křesťan, zejména živý křesťan (ale není podmínkou), který dodržuje sobotu jako den pracovního klidu. V sobotu nechodí do zaměstnání, nekoná určité činnosti (přesné vymezení je věcí každého subotnika). Zpravidla využívá sobotního klidu k setkávání s ostatními subotniky. Samotné dodržování specifického sobotního režimu je mezi subotniky považováno za imperativ, o kterém nelze vést disputace. Subotnici se vyskytují téměř ve všech církvích, nejedná se pouze o fenomén určitých sekt či sektiček. Je skutečně o celoCírkevní fenomén, který je většinovou křesťanskou populací neoddůvodnitelně marginalizován na jednu denominaci. Subotnici se vyskytují spíše v živých sborech, jelikož v těch druhých se osazenstvo příliš neobtěžuje příliš přemýšlet o sobotní problematice.

Já jsem subotnikem skoro osm let. Ke své denominační příslušnosti se nechci vyjadřovat a v zájmu konskruktivní diskuse bych toto nerad řešil i v komentářích. V CASD nejsem, prozradím.

Život subotnika je silně ovlivněn režimem 6+1, nebo lépe 5+1+1. Vysvětlím. Subotnik chodí po-pá do práce, z čehož vyplývá, že subotnikům jsou uzavřeny profese, které vyžadují směnný non-stop provoz, krátké a dlouhé týdny či jakoukoliv distorzi pracovního týdne. OSVČ subotnici mohou pracovat ne-pá, subotniky v zaměstnanecké sféře pracující v neděli neznám osobně.

Subotnik tráví sobotu většinou v kruhu bratrském, společenská činnost zabírá cca 70 % času soboty. Vše potřebné pro sobotu je nutno připravit předem, odložit na neděli, případně nedělat vůbec a obejít se bez toho. Mimo pracovně-právní vztahy ovlivňuje život subotnika nejvíc zákaz meziměstského cestování v sobotu. Kdo tak nežije, nedovede si představit, že subotnik v sobotu nenavštěvuje své blízké, mimo těch, kteří bydlí nedaleko. Subotnik v sobotu nejezdí na dovolenou ani z dovolené, a tudíž mu jsou uzavřeny některá letoviska, kam se létá pouze v sobotu (např. Sicílie), dále je vyloučen z některých poznávacích zájezdů.

Zbývá neděle. Neděli tráví subotnici různě. Někdo pracuje, druhý relaxuje, jak kdo chce.
Ostatní křesťané většinou tráví neděli po shromážděních a návaznými souvisejícími činnostmi. Tím stráví mainstreamoví živí křesťané více než polovinu neděle.

Představme si prosím tyto dva režimy dohromady. Subotnika, který v sobotu drží sobotní režim a zbytek Božího lidu, který tráví většinu neděle na shromáždění. Kdy se mohou subotnici s nesubotniky setkat? Obtížně. Asi pouze ve všední dny či o státem uznávaných svátcích, jelikož v neděli mají subotnici podobný řežim jako ostatní v sobotu a naopak. Lze při takovém uspořádání udržet nějaké obecenství a jednotu?

Subotnici se mohou účastnit společných akcí s nesubotniky pouze ve všední dny a pouze v řádu několika hodin. Více společného času prostě nemáme! Myšlenka "smíšeného" celodenního výletu je utopií, není kdy jej zrealizovat.

Jak dosáhnout jednoty v Církvi mezi subotniky a nesubotniky.

1) Obětovat sobotu. První volba. Jak to tak bývá, špatná a nerealizovatelná. Subotnici nato nepřistoupí. O obětování pravdy na oltář lásky a sjednocení (na lži) ani nehovořím.

2) Obětovat jednotu. Současný stav. Subotnici kráčejí po vlastní koleji, ostatní též. Subotnici tvoří v Církvi zanedbatelný podíl. Z celocírkevního hlediska nejsou důležití, nedisponují ani rozhodující ekonomickou silou, nemají obsazená klíčová místa ve školství a v mediích, nejsou jazýčkem na vahách mezi znesvářenými frakcemi. Mimo demografických výzkumníků nikoho vážně nezajímají.

3) Obětovat obecenství. Udržovat bratrské vztahy napříč sobotní otázkou s tím, že se obě strany budou muset přizpůspobit časovým možnostem druhého a některé časově náročnější projekty odeslat ad zadruhé. Ač nerad, v rámci umění možného, považuji za optimální cestu.

4) Obětovat nedělní shromáždění. Stát se všichni subotniky? Proč ne. K neděli není žádný biblický důvod. Neděle je pouze historicky ustavená praxe. Kdo nemá problém s nedělí, neměl by problém ani se sobotou, úterým, čtvrtkem. Během několika měsíců by si Církev zvykla. Nemluvím o tom, že by se všichni křesťané museli stát subotniky. Nikdo by přece nemusel dodržovat sobotní režim; jednak neexistuje jednotný sobotní režim, druhak nelze dodržování tohoto hypotetického režimu kontrolovat. Šlo by pouze o přeložení času shromáždění z neděle 10:30, čímž by vznikl velký blok společného volného času. Navíc ani není nutné přesouvat čas shromáždění na sobotu. Křesťané také rádi jezdí na víkendy na chaty a na výlety. Nutnost volit mezi kostelem a zahrádkou se stala osudovou pro nejednoho křesťana zahrádkáře (z důvěryhodného svědectví). Stačilo by pouze přesunout týdenní vyvrcholení církevního života na některý všední den po pracovní době. Některé pravoslavné a katolické farmosti možná pochopily a vyšly svým farníkům vstříc a pořádají bohoslužby i ve všední dny mimo neděle. Nelze ani vyloučit, že se mimo sebereflekce těchto institucí jedná o snahu vykazovat činnost pro činnost, ale u protestantských církví (živých i těch druhých) jsem nic takového nenalezl. Tam jsou bohoslužby pouze v jeden den v týdnu (neděli).

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace