Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ctirad.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16084, komentáře < 7 dní: 170, komentářů celkem: 389865, adminů: 60, uživatelů: 5030  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 30 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Willy
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106905068
přístupů od 17. 10. 2001

Mladým: Teorie tabákové síly
Vloženo Sobota, 12. říjen 2002 @ 16:57:40 CEST Vložil: Stepan

Sebeobrana poslal Martin Škapík

  Teorie tabákové síly        Martin Škapík www.nekurte.zde.cz 

1) proces
2) vyhodnocení procesu
3) nábor
4) tabák a sdělovací prostředky
5) tabák, sport a umění – sponzoring
6) tabák a politické systémy
7) Závěr, doporučená východiska
8) Zdroje odborných a statistických informací 1) Proces:

     Největším známým nebezpečím pro lidstvo je Pandemie kouření. Jen v Evropě je objektivně příčinou nejméně každého pátého úmrtí.  Tato především dětská nemoc způsobila jen ve 20. století více úmrtí, než všechny válečné konflikty dohromady, asi 100 miliónů. Ve 21. století to už bude miliarda obětí.

V roce 1999 prokazatelně zmařil tabák asi 4 miliony lidských životů. Věk vykouření první cigarety je většinou mezi 8-15. rokem. Medián věku, ve kterém děti začínají kouřit byl v roce 1993 - 12 let, v roce 1998 11,8 let (Česká republika). Naprostá většina kuřáků, 8 až 9 z deseti začne kouřit před svým 18. rokem. Děti jsou také cílovou skupinou tabákové reklamy. Cena dvanáctiletého dítěte, které onemocní kouřením, byla odhadnuta ve velké Britanii na cca 66 000 USD, tolik za svůj život průměrného kuřáka vydělá tabákovému průmyslu. I při současné absenci, zejména v Evropských státech, informací o této nemoci, by více, než 70% současných dospělých kuřáků chtělo přestat kouřit, ale neasistovaně, či bez příznivého společenského klimatu to nedokáží. Dětských kuřáků tedy přibývá a právě Ti jsou základním, podmiňujícím faktorem existence této pandemie. 2) Vyhodnocení procesu:

Kouření je jednoznačně nejvýznamnější samostatnou (přitom jednoduchou prevencí zcela řešitelnou) příčinou smrti na planetě. Kouření je jediný spotřebitelský výrobek, který užíván podle návodu, způsobuje vážné zdravotní poškození a u každého druhého kuřáka smrt, aniž by měl jediný společenský, či individuální přínos. Za kouření zaplatí kuřák asi výši jednoho měsíčního platu ročně. Provozování tohoto „podnikání“ je v přímém rozporu s požadavkem zdravé demokratické společnosti a jeho podmínkou je naprosté zablokování svobody informačních toků – televize, rozhlas, noviny, časopisy.

3) Nábor: Vzhledem k tomu, že jen úplné minimum kuřáků začne kouřit v dospělosti,  je tabáková reklama cílená na podchycení mladého, dětského kuřáka. Jednoznačně lze hovořit o dětské nemoci, diagnostické číslo F 17.2,3 ( ČR), neboť výhradně skrze dětské kouření tabák funguje. Jen u dítěte je předpoklad, že nebude schopno kvalifikovaného posouzení této nemoci a tedy začne kouřit, aby později jako dospělý kuřák už bylo nemocno nikoliv ze svobodné volby, ale z těžké závislosti na tabáku. Technologie kouření, tedy perorální vstřebávání, vdechování drogy je později základní vstupní branou pro experimenty s dalšími drogami. Jen mizivé promile narkomanů tzv. „tvrdých“ drog jsou nekuřáci. Obecně platí, že těžko někomu, kdo není tabákem na technologii užívání „připraven“ cigaretou, nabídnete kupříkladu marihuanovou cigaretu. Podobně agresivní tabáková reklama a blokace informací tabákem působí také negativní společenské klima, když učí mladé lidi doslova nevnímat realitu a nebránit se sebepoškozování, což aplikují nejen v přístupu k nemoci kouření, ale i v sexuálním životě a při celkovém vnitřním řazení hodnot. 4) Tabák a sdělovací prostředky: Tabáková reklama a propagandistická strategie je bez sebemenšího přehánění na úrovni špičkové zpravodajské služby se všemi potřebnými atributy. Tabák je historicky nejdokonalejší censor všech dob. Působí napříč státoprávními systémy a přitom už od roku 1950 se ví, že je nejničivější drogou na světě. Tabák způsobil neporovnatelně větší degeneraci novinářské obce a otevřených zdrojů, než všechny totalitní systémy dohromady.         Velmi zjednodušeně řečeno: „Musí to být opravdu „umění“ ve společnosti, která je postavena na principu úcty k lidskému životu nechat prosperovat tabák, který má na svědomí každé páté úmrtí a přitom „se tvářit“ jak novinářům záleží na lidském zdraví. Je to velmi absurdní pohled, když vidíme jak televizní štáby a redaktoři vyráží sledovat kde jaký nešvar, ale tabák, hlavní zdroj světové nemocnosti a úmrtnosti, pomíjí, jako kdyby neexistoval.         Není to ovšem důkazem neexistence tabáku, ale neexistence téměř čehokoliv, co bychom mohli nazvat objektivní novinářskou reflexí fenoménu kouření. Výhradně díky zdrojům z tabáku se dokonale sterilizovala veškerá média vyjma internetu a v některých totalitních systémech i ten.         Tabák má všechny znaky demagogické náboženské sekty, která díky obrovskému dispozičnímu kapitálu naprosto degeneruje rozvoj lidské společnosti. Pokud podnikáte tím, že zabíjíte skrze klamavou reklamu a „sponzoring“ každého pátého občana světa, potřebujete samozřejmě naprosto zmanipulovat tisk a tedy veřejnost, potřebujete důkladnou a funkční strategii manipulace.         Proto tabák s oblibou pomáhá v charitě, sponzoruje Vánoční koncerty, zve si jako účinkující a moderátory oblíbené herce, sponzoruje divadelní představení, tedy naprosto cílenou strategii sterilizuje možné „neposlušnosti“ ze strany těch, kteří mohou ovlivňovat společensky, či politicky veřejné mínění. Zde je velmi zajímavá paralela s nástupcem nacismu – komunismem. Smí se říkat „všechno“ jenom ne, to, že jsme totalitní a kontrolovanou společností. Ano jsme, kontrolovanou tabákem a to že si to mnohdy neuvědomujeme, či spíše se to nesnažíme ze svých občanských pozic změnit  je pouze alarmujícím zjištěním, které by mělo pomoci navodit pravdivou reflexi této spotřebitelské genocidy zaměřené výhradně na děti.          Tabáku nejvíce vyhovuje prostředí fakticky totalitní, kde parazituje už na státní censuře a má neporovnatelně menší rizika odsouzení, stejně jako náklady na „sponzorství“. Ideálním podhoubím tabákového "průmyslu"  je tedy společnost, kde nefunguje relativně svobodný tok informací, tabákový průmysl se svým dominantním společenským a politickým vlivem tedy nemá nejmenší zájem na demokratickém vývoji světové politiky a na sbližování národů. Na přerody totalit v demokratické systémy. 5) Tabák, sport a umění: Kouření je iracionální návyk, výhradně založený na dětské reklamě, napodobování vzoru, ze kterého teprve vzniká těžká fyzická a psychosociální závislost na cigaretě. Je to rituál, kdy za roky degenerace tabákovou reklamou mnoha kuřákům je cigareta partnerem. I to je geniální strategie tabáku. Opět podobně jako u totalitních systémů a fanatických náboženských sekt můžeme u cigarety sledovat obhajování trýznitele „mučedníkem“, obětí. Tento faktor, kdy kuřák si často vztáhne upozornění na nemoc dětského kouření jako osobní napadení zase „jakousi“ kampaní je opět důsledkem sterilního novinářského prostředí a naprostého nedostatků informací. Tabák tím mistrně zastírá, že se jedná o dětskou nemoc. Velmi častou odpovědí na mé bezpočetné dotazy u politiků, proč nezamezí dětskému kouření je věta: „Nemám rád omezování a navíc já jsem sám přestal“.

Přitom se jedná o zjevné obrácení důkazu. Pokud přece by rozhodnutí ke kouření plynulo ze svobodné volby, proč by později bylo 80% kuřáky přehodnoceno na negativní? To je důkaz nikoliv svobodné volby, ale zneužívání dětí tabákem. Jejich neznalosti, tápání, hledání realizace. podkapitola - Tabák a Film   Filmový průmysl je hlavním propagačním médiem nemoci kouření a také nejnebezpečnějším. Tabák sponzoruje filmy dvojím způsobem. Otevřeným sponzoringem celého projektu, přes vlastní, či dceřinou firmu a nebo opět až agenturní strategií:       Platí se za záběr na kouřícího herce, či herečku, často bez vědomí producenta a tak dochází k tragickému a neméně absurdnímu jevu. Abyste mohli poskytnout filmové osobní, umělecké sdělení, musíte, (velmi často s neznalostí možných důsledků takového počinu), znáborovat statisíce mladých lidí. U jednoho mezinárodně úspěšného filmu lze dokázat nábor až několika set tisíc dětských dosud nerozhodnutých kuřáků, reálné číslo ale bude zřejmě mnohem vyšší.

Film plní sny o úspěšnosti, ale hlavně navozuje emoce, pocity souznění. Pomáhá lidem hledat své touhy a realizace i odpočinutí od často složitého života. Divák tedy často vidí vynikající film, jehož hlavní hrdina (a samozřejmě ne vždy jde o kladnou postavu a proč ne? Inklinaci k obdivu destrukce dítě později změní, cigaretovou závislost nikoliv) je ve všem hodný následování a samozřejmě kouří.        Děti potom odchází s kina s krásným pocitem chuti udělat něco dobrého, napodobit prožité vjemy. To je ovšem v realizací velmi těžké, tak se připodobňují ke svým hrdinům tím, co mohou, tedy se učí kouřit. Kombinace filmové a televizní propagace kouření s cílenými tabákovými kampaněmi je bez výhrad smrtící a to nikoliv jen ze zdravotního, ale jistě také psychosociálního hlediska. Podobně si tabák počíná i v televizi. Zejména v mladých demokraciích bývalé komunistické Evropy můžeme sledovat mnoho televizních inscenací a děl, jejichž zjevnou jedinou úlohou je podsunout dětskému spotřebiteli, že kouření je obdivuhodná věc. I zde má tabák své "pěšáky", kteří jsou sponzorováni za to, že zdůvodní třeba neodvysílání příspěvku o škodlivosti tabáku, nebo za to, že známý politik bude ve zprávách viděn s cigaretou. Lepší propagaci si tabák ani nemůže představit, která navíc působí i censurně ve prospěch výrobku.  Není potřeba vlastnit televizní kanál, u státních to ostatně ani nejde, ale zřejmě velmi opodstatněná je hypotéza, že tabák má své „kanály“ do prakticky všech médií, kde potom působí pomocí „klíčových“ míst. Podkapitola - Klíčová místa:     Jako každá sázková společnost ví, že fotbalový zápas lze ovlivnit prostřednictvím jednoho hráče v týmu k prohře, tedy jednou jedenáctinou týmu - tak samozřejmě tabák dobře ví, že ovlivněním klíčových míst kupříkladu vybraných produkčních v televizích, nebo vybraných editorů v redakcích, lze nejen nabízet tento produkt skrze skrytou reklamu, ale také „propagovat  nereflexí, tedy jen syntetickým zabržděním pravdivých informací. Svobodné informace o tabáku by samy o sobě podle nespočetných analýz v řádu jedné generace zcela ukončily nemoc kouření. Zde je opět zjevná absurdita tabákové propagandy: Modelově si lze představit kvalitní společenský časopis, kde jsou většinově poctiví redaktoři s potřebou sdělování, reflexe veřejného života a podle toho i pracují. Ve stejném společenském časopise potom jsou jeden, či dva lidé v marketingu, kteří přijímají tabákovou inzerci. V důsledku pak tento sdělovací prostředek dominantně, často bez vědomí autorského týmu slouží k blokaci svobodných informací o tabáku, byť navenek působí jako seriosní časopis, který podporuje dobročinnost a dobré mravy, ve skutečnosti pomáhá k rozkladu společnosti tabákem. Tento model je velmi častý a jistě nebezpečný. Proto také si tabák možnost „legální“ reklamy velmi brání, pokud si přízeň musíte kupovat, jakmile nebudete platit s vlastních cenzorů se Vám stanou nebezpeční protivníci.

6) Tabák a politické systémy Tabákový průmysl je nejnebezpečnější doposud známá forma teroru. Padesát let tabák ví, že působí smrt každému druhému vlastnímu spotřebiteli za často nepředstavitelného předchozího utrpení. Přesto celým systémem reklamy podsouvá člověku, zejména potom dětem, že je jejich dobrý přítel, sponzoruje jim různé sportovní a společenské akce.   Samostatnou studii si zaslouží automobilové závody a jejich sepětí s tabákem. Je to opět geniální strategie. Peníze tabáku jsou investovány do nejdokonalejších závodních strojů, které člověk dokázal vyrobit. Jezdci formule jedna jsou z těchto důvodů mládeží nekriticky uctívaní. Přitom často nevědomě zaštiťují nejhrůznější a nejdokonalejší genocidu v lidské historii – tabák.        Děti obdivují rychlá auta a jejich jezdce, skrze které jsou jim nabízeny cigarety, ty jsou jistě znamením souznění opět se svým vzorem. Přece by hvězdy nezávodily, nebyly fair play na trati a přitom nenáborovaly skutečně milióny nových obětí tabáku? Ano je to bohužel tak.        Ve velmi složité situaci se tak kupříkladu ocitl Bernie Eccleston, který v britském parlamentu skvěle připraveným zákonodárcům naprosto nedokázal odpovědět na otázku, co že si to vlastně tabákový průmysl od formule 1 za těch 200 až 300 000 000 LBS ročně vlastně kupuje? Je možno se domnívat, že oběti, děti, které naláká na obdiv k unikátním výkonům skrze důmyslné reklamní kampaně s F1. Tato propaganda je tak dokonalá, že často i demokratičtí představitelé státu se schází s představiteli tabákového průmyslu a diskutují s nimi otázky daní, či jim „domlouvají“, aby přeci jen tak otevřeně neoslovovali děti.        K tomu je jediné přirovnání – je to opravdu a bez výjimky: " jako kdyby se soudce na svobodě scházel s mnohonásobným sadistickým a zákeřným vrahem a konzultoval s ním postup proti němu samotnému", zda a jakou výši trestu a nebo mu vymezoval cílovou skupinu jeho vraždění a prosil ho, aby vynechal alespoň děti, nebo je nenáboroval tak zjevně. Zde www.nekurte.zde.cz můžete nalézt fotokopie tabákové spotřebitelské hry a sami posoudit koho oslovuje. Jsou velmi rozporuplné názory na to, jestli velmi mocná tabáková lobby "tlačí" na urychlený vstup postkomunistických zemí do EU, neboť se domnívá, že skrze centrální byrokracii jí "odpadne" riziko odpadnutí „poslušnosti“ u některého členského státu EU a sníží se jí náklady na "sponzorství".        Osobně se domnívám, že hlavním sjednocovacím prvkem EU je nyní opravdu tabák, neboť na půdě EU místo toho, aby vznikla rozumná legislativa k zamezení dětského kouření, tak vznikají velmi podivné kompromisní návrhy, které více, či méně tabák tolerují a zcela absurdně neřeší dostatečně problém zdraví v souvislosti s tabákem.        Naopak hledají se cesty daňového zatížení tak, aby na tabák měli i chudší občané. EU, pokud jednoznačně se nevyjádří k problému tabákové pandemie je zcela nevěrohodná instituce, neboť se lze domnívat, že za horečnatou integrací může být tabákový lobbing. Osobně intervenuji v této věci a také tato studie se dostane na stůl úředníkům EU.        Jakékoliv sjednocení za účelem posílení národního bezpečí a rozvoje je velmi potřebné, nejinak je tomu i v případě EU, pokud ovšem EU se jasně nevyjádří k problému tabákového podnikání a rychlého řešení této dětské expandující pandemie, ještě není věrohodnou institucí a byť i nevědomě by mohla tabáku pomoci zastřešením jeho „činnosti“ nadstavbovými zákonnými opatřeními, pod která by pak spadaly i členské státy, které by se nemohly s touto anomálií vyrovnávat individuálně.    V této souvislosti je nutno říci, že tabákové podnikání je v drtivě většině zemí již podle základních, často ústavních zákonů zcela nelegální. Pokud v některých státoprávních systémech ministr zdravotnictví vzkazuje spotřebiteli skrze tabákovou krabičku, či propagační leták, že „kouření zabíjí“, pouze si zakládá na své vlastní trestní stíhání! Protože, (pokud má pro to důkazní prostředky a zjevně tedy je má, neboť jinak by se jistě tabák bránil žalobou proti takovému vzkazu, který jej poškozuje), potom jak z titulu občanské zákonné povinnosti, tak i titulu politické odpovědnosti a moci má  povinnost podat trestní oznámení v této věci a samozřejmě zajistit zákaz distribuce tohoto titulu jako zboží a vyřešit jeho distribuci jako léku pro již postižené. Nemoc tabáku lze vyřešit jednou pracovní skupinou ministerstva zdravotnictví v řádu několika měsíců, včetně reorganizace distribuce této drogy jako léku současným kuřákem. Pouze tabáková propaganda nám za ta léta „vymývání mozků“ podsunula, že " to jaksi" nejde. Ale ono to jde a velmi efektivně. Zároveň řešení nemoci kouření je pro kterékoliv ministerstvo zdravotnictví otevření obrovských materiálových zdrojů, neboť nemocniční obsazenost je z 30-40% udržována výhradně obětmi kouření a v nákladech na léky jsou statistická čísla stejná. Odhaduje se, že platy lékařů a zdravotnického personálu by mohly stoupnout na trojnásobky již v prvních pěti letech ukončení dětského kouření a to hovoříme jen o úsporách za léky. Pokles počtu lékařského stavu by samozřejmě za této situace nebyl nutný, pouze by se dramaticky zlepšilo materiální a sociální zázemí jak pacientům, tak i lékařům. Spolu s úsporou by se tedy uvolnily významné léčebné kapacity! V dlouhodobé perspektivě (asi 30 let) dokonce každé třetí nemocniční lůžko. Kouření zaměstnává celosvětově  nejméně 35% všech farmaceutických a zdravotnických kapacit! Podkapitola Tabák „uzdravuje“: Je mnoho důvodů, abychom se mohli domnívat, že kupříkladu strategií mamutí firmy Tobacco Japan, která vyrábí cigarety Camel, Winston, Mild Seven a Salem je smluvní zajištění výlučných práv prostřednictvím smluv s biotechnologickými společnostmi pro prodej budoucích vakcín proti rakovině plic. (Rakovina plic je přitom jen jedním z mnoha fatálních onemocnění, které kouření způsobuje, ale to tedy téměř výhradně, statisticky až 90% rakoviny plic je způsobeno kouřením – ovšem každý třetí nádor v lidském těle a to nikoliv jen u kuřáků také způsobí dětská nemoc kouření!). Zajímavá v této absurdní věci je reakce Helen Wallace z britské organizace GeneWatch, citace: „Poskytnout tabákové společnosti exkluzivní práva na prodej vakcín proti rakovině plic, to je jako jmenovat Drákulu ředitelem krevní banky!“ Je možno se též domnívat, že v mnoha zdravotnických a farmaceutických programech má již tabák investováno. Tabákový průmysl, který po dobu Vašeho čtení této úvahy zabil nejméně několik tisíc nevinných obětí, dobře ví, jakou cenu mají léky. Kombinace vydělávání na usmrcování i léčení by v případě tabákového průmyslu byla pro lidstvo ničivější, než jaderný konflikt. Základním předpokladem podnikání v tabáku a to již na středním manažerském postu je totiž přinejlepším naprostá absence soudnosti. Neboť využití kreativního talentu ve prospěch spotřebitelské genocidy opravdu vylučuje rozumnou, orientovanou bytost se základní známkou zpětné vazby, sebereflexe. Nelze vše omlouvat nevědomostí. Tabák má vlastní laboratoře a výzkumné týmy, které jsou jednoznačnou paralelou k nacistickým laboratořím. Snad i horší. Nacismus nesponzoroval dobročinné koncerty a jeho cílovou obětní skupinou nebyli děti! Tabákový průmysl zkoumá jak v moderní společnosti vydělávat na zabíjení spotřebitelů, zajišťuje takové společenské klima, aby tato anomálie mohla fungovat a neváhá investovat i do léčebných programů zcela bez známky sebereflexe a studu, ve válce bychom mohli hovořit o klasifikaci pro nejtěžší zločin. A válka to jistě také je. Pokud svobodná, demokratická společnost chce vychovat k dokonalým technologiím 21. století člověka odpovědného s úctou k životu, se silnou zpětnou vazbou a dokonalým rozlišením dobrého a zlého, tedy schopného samostatného úsudku, potom tabák má zájem na pravém opaku. Vychovat člověka neschopného vnímat základní ohrožení druhu, ale přitom vzdělaného, schopného obsluhovat moderní technologie dneška. Tento rozpor je dnes velmi zjevný v celém zábavním průmyslu a bohužel i ve školství, v základních vzdělávacích systémech a podepisuje se na zájmech dětí, mládeže, neboť rodinu dominantně nahradila vzdělávací a zábavná média. Ta výraznější, schopná oslovit jsou ovšem právě pod téměř absolutním vlivem tabákových koncernů. Celý princip fenoménu tabák je založen na hesle „Užívej si života a kuř při tom naše cigarety, které ti ho stoprocentně pokazí a často také vezmou, no a tvař se jako kdyby tento rozpor nebyl!“ Tento rozpor je potom už po desetiletí aplikován právě i do společenských a správních systémů. Tabák tak zabraňuje rozvoji občanské společnosti na principu pravdivého reflektování věcí a podsouvá, viz spotřebitelské hry, jakýsi iluzorní svět neodpovědnosti za to základní, lidský život. Cíleně vede lidi a zejména mladé, děti k citovému otupení, vychovává generaci „chytrých“ idiotů. Tedy lidí schopných technologického využití mozku, ale bez schopnosti základního rozlišení dobrého a zlého, bez odpovědnosti k životu a samozřejmě frustruje tu část společnosti, která se oněch hodnot nemíní vzdát, ale jistě skrze kapitálově zajištěnou obrovskou a důmyslnou bariéru informačního bloku tabáku nelze bez politické a občanské reflexe prorazit. Je velmi oprávněná hypotéza podle které zrušení tabákové reklamy a otevření tématu nemoci kouření povede k otevření zcela nevyužívaných informačních a hlavně občanských zdrojů. Nikoliv jen obrovskou úlevou na národním zdraví, ale právě ukončením degenerujících informačních blokátorů, tedy tabákové censury. Obecně otevření tématu "tabákový průmysl" povede ke kompenzaci největšího společného komplexu lidského stvoření.
Tabáková anomálie nemůže být už příliš dlouho legalizovaná vmanipulovaným pocitem, že když už se to jednou dovolilo, tak to nejde naráz zakázat. Přece pokud od roku 1950 oficiálně víme, že tabák zabíjí? Kde se vzalo těch asi 30% současných kuřáků? Jsou to sebevrazi, volili svobodnou vůlí? Nikoliv, tabák užívá také skrytou sílu, dokonale promyšlenou a organizovanou demagogii, se kterou odmítal vyklidit své pozice v době, kdy ještě mohl být omilostněn z titulu nevědomosti o tom, že provádí spotřebitelskou genocidu. Nyní už se mu tento ústup ze scény nepovede a o co více se blíží zjevně neodvratný odsudek a zřejmě také přísné právní postižení tabákového podnikání, tím je chování tabákové propagandy agresivnější. podkapitola - Tabáková Chyba:   Pokud by tabákový průmysl v následujících letech po roce 1950, kdy byla prokázaná smrtonostnost této drogy reinvestoval své biliony z této spotřebitelské genocidy, potom mohl odejít ze scény a zůstat velmi vlivným. Jenže tabák podnikal dále, s vědomým poškozováním a klamáním svého spotřebitele, dalo by se říci svého věřícího, neboť tabák je návyk nejen objektivně tělesný, ale také psychosociální. Tabák docílil toho, že to největší světové nebezpečí je absolutně podceňováno, domněle dokonce legalizováno. Přivedl mnoho z nás stranou od rozumného posouzení věcí. Jenže si tím způsobil dominový efekt. Dostal se do situace, kdy uvolnění syntetických informačních bariér ho nejen vyžene ze scény, ale v horizontu už 3 až 5 let můžeme očekávat procesy s tabákovými distributory, které rozhodně budou mít oprávněnou podobnost s procesy s válečnými zločinci, byť tabák je samozřejmě horší, neboť má na svědomí více obětí, než všechny války i lokální konflikty dohromady. Závěr: Jakákoliv další tolerance k nemoci kouření a tabákovému podnikání vůči nezletilcům by vedla již v řádu desítek let k naprostému zhroucení nejprve nestabilních, následně i stabilních politických a ekonomických systému a úplné degradaci občanské společnosti.   Cílovou skupinou tabáku nejsou jen oběti, kuřáci, ale i nekuřáci, které sdílí sociální a společenské prostředí, které tabák významně ovlivňuje. Tato studie se nezabývá zjevnou zdravotní tématikou v této věci, snad jen připomíná, že díky tabákovému kouři samozřejmě umírají i nekuřáci. Tabák má celosvětově na svědomí více dětských úmrtí, než všechny ostatní nezaviněné i zaviněné nehody dohromady. Ale v této studii nejde o prokázání již zjevného, tedy, že tabák je nejničivější drogou historie. Chtěl jsem upozornit na některé méně známé souvislosti nemoci kouření. Tabák má hlavní tři nepřítele a všechny na rozdíl od něj jsou nejen legální, ale většinou jsou to i zákonné společenské požadavky. Pro velmi efektivní zastavení tabákové pandemie podle mnoha tisíc odborných posudků, které zatím obecně politiky bohužel moc nezajímají stačí: 1)      Zákaz kouření u neplnoletých, důsledný a důsledně kontrolovaný. Zatím je zákonem často zakázán pouze nákup této drogy nezletilcem!

2)      Naprostý a okamžitý zákaz tabákové reklamy a sponzoringu, spolu s kouřením na veřejnosti. Okamžitý. Přece nebudeme čekat, protože má tabák nějaké kontrakty!, až znáboruje další dětské kuřáky, kdo vymyslel, že se tabáku má dát čas na odstup z reklamy? Tabák samozřejmě! A je to zrůdný požadavek. Buď je to regulérní spotřebitelské zboží a tedy má právo plně se propagovat a nebo je to nemoc a co hůře spotřebitelská genocida a potom stojí mimo zákon. Jak je možné, že někde může tabáková reklama být a jinde nikoliv? Sám tabák kupříkladu nemá zájem na inzerci v televizích, protože by šla proti jeho požadavku v nich toto téma zcela tabuizovat, nebo by mohla otevřít téma nemoci kouření v nějaké méně poslušné TV stanici. To by opět byl dominový efekt. Tabák se jednou zhroutí podobně jako komunismus, vysterilizoval si totiž takové prostředí, že neunese sebemenší konfrontaci se skutečným stavem věci. Dominový efekt pádu tabákových impérií je nevyhnutelný a nemá nic společného s nedostatkem této drogy pro závislé! Jistě ministerští úředníci jsou schopni zajistit distribuci této drogy jako léku. 3) Postup vůči tabáku a jeho distributorům dle platných právních norem. Velmi moudré by bylo nechat si statisticky zjistit, kolik času této nejhorší nemoci v dějinách věnují veřejnoprávní sdělovací média. Je naprosto nutné odtabuizovat tabák i zákonnou cestou v médiích. Pokud veřejnoprávní média kupříkladu jsou zřízena pro společnost, potom musí ze zákona reflektovat systémové nebezpečí číslo 1. tedy pandemii kouření.        Pokud by zákon stanovil povinnost téma tabáku reflektovat, jistě i jeho pozitivní přínosy (které jak víme nejsou), kupříkladu dvěma vysílacími hodinami týdně. Během několika měsíců by se téma tabáku mediálně otevřelo, což asi stejně nutně přijde a povede to k světové renesanci společnosti.       Pokud se podaří vrátit problém tabákového průmyslu do veřejné diskuse přijde bez sebemenšího přehánění doba renesance, neboť nestabilní prostředí a depresivní je otázkou podvědomou. Pokud základním poselstvím všech  známých sdělovacích prostředků je nereflektování nejhoršího bezpečnostního rizika země, odráží se to v atmosféře celé společnosti. Vyrovnání s tabákem bude zároveň stabilizace kladných hodnot člověka. A konečně zmizí největší censor v lidských dějinách, což se zdaleka neprojeví jen na informovanosti o fenoménu tabák. Některé informační a studijní zdroje: Bílá Kniha Kouření – Koalice proti tabáku ČR
Bertollini R.: Health consequences. European Conference Smoke Free Workplaces, May 10-11, 2001, Berlin
Commision of European Communities: Cigarette taxes and price components of retail prices in EU members states at January 1999 for cigarettes of the most popular price category (EURO per 20 cigarettes)
Direktiva Evropské Unie 98/43 EC
Králíková,E., Kozák,J., Nesnídal,P., Lichtenbergová,J.: Doctors and tobacco in the Czech Republic, 11th World Conference on Tobacco or Health, 2000
Peto R., Lopez A.D., Boreham J., Thun M., Heath C., Jr.: Mortality from smoking in developed countries 1950 – 2000
Smoking kills.A White Paper on Tobacco, The Stationary Office, 1998
 Towsend J.L.: The role of taxation policy in tobacco control
In: Abedian I.,van der Merwe R., Wilkins N., Jha P.: The Economics of tobacco control. Towards an optimal policy mix. Univ.of Cape Town, 1998: s. 366 a další studijní materiály.                       


"Teorie tabákové síly" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.27 sekundy