Grano Salis - Dva životy

Kdo se chce zachránit svým vlastním konáním, svými pocity a svým úsilím, může se nalézat v pyšné nevědomosti o svém stavu otroctví, může se dokonce chlubit tím, že se narodil svobodný a nikdy nebyl nikoho otrokem. Navzdory tomu ale celý svůj život stráví v otroctví. Neví, co znamená svoboda, spokojenost a radost v Bohu. Diví se, když lidé mluví o "plné jistotě víry."Myslí si, že jsou asi namyšlení.
Přitom on sám hje jako štvaný. Udělal už hodně, ale musí udělat ještě mnohem více, trpěl už hodně, ale musí trpět ještě mnohem víc.Nikdy necítil pokoj, který patří Božímu lidu, protože se narodil z otrokyně a vnitřně se ustavičně nalézá v otroctví.

ŘÍMANŮM 9,7.Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, jsou všichni jeho dětmi, ale: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi."8. To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.
9. Neboť toto je slovo zaslíbení: "V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.

Izmael a Izák.

Podle původu různí a proto i povahy měli odlišné, jež se odlišovali vztahem k zaslíbení.
Pokud je člověk jen tím, k čemu se sám dopracoval, bude mít jen to, co dává přirozenost. Člověka, kterého přetvořil Boží Duch budou provázet znamení. "Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši. V znovuzrozeném člověku se bude nalézat to, co s sebou přináší nový život, v tělesném člověku se nic takového nenalézá.

I když jsi byl nábožensky vychovaný a vyučovaný, a stal ses charakterním - "zbožným člověkem", nebyl jsi obnovený v srdci a osvícený Duchem Svatým. Časem zjistíš, že nežiješ skrytým životem Božího dítěte. Můžeš vykazovat hodně vnějších znaků křesťana, můžeš být schopný zpívat, modlit se a citovat místa z Písma, možná vyprávět malé příběhy.

To ale nestačí.
Musíš být znovuzrozený, abys skutečně v pravdě poznal společenství svatých, skryté chození s živým Bohem a odevzdání svého "Já" "k pravé bohoslužbě" (Ř 12,1). Zaslíbené dítě prožívá radost ze společenství a blízkosti Boží, když s Ním může rozmlouvat. Zaslíbené dítě - a jedině ono - je schopné vystoupat na vrchol hory v zemi Mórija nechat se tam svázat na oltář a obětovat se Bohu. Jenom ten, kdo je narozen z Ducha, se cele odevzdá Bohu a miluje Pána víc, než svůj vlastní život.
Tvoje povaha a tvoje chování budou podle tvého původu.

Izmael, který se narodil z těla, dítě otrokyně, ponese stále skvrnu otroctví. Dítě otrokyně se nenarodí svobodné. Izmael není a nemůže být to, co Izák - dítě svobodné.

Kdo se chce zachránit svým vlastním konáním, svými pocity a svým úsilím, může se nalézat v pyšné nevědomosti o své stavu otroctví, může se dokonce chlubit tím, že se narodil svobodný a nikdy nebyl nikoho otrokem. Navzdory tomu ale celý svůj život stráví v otroctví. Neví, co znamená svoboda, spokojenost a radost v Bohu.
Diví se, když lidé mluví o "plné jistotě víry." Myslí si, že jsou asi namyšlení.

Přitom on sám je jako štvaný. Udělal už hodně, ale musí udělat ještě mnohem víc, trpěl už hodně, ale musí trpět ještě mnohem víc. Nikdy necítil pokoj, který patří Božímu lidu, protože se narodil z otrokyně a vnitřně se ustavičně nalézá v otroctví.

Na druhé straně stojí ten, který se narodil ze svobodné a poznává, že záchrana je od počátku až do konce jen z Boží milosti a Bůh svoji milost nevezme, protože "neodvolatelné jsou Boží dary milosti a povolání".
Člověk, který přijímá dokonalé Kristovo dílo ví, že je přijal od Boha, odpočívá v Pánu a ustavičně se raduje velkou radostí. Jeho život a jeho duch jsou plné radosti a pokoje, neboť se narodil jako svobodný a je svobodný, ano "skutečně svobodný" (J 8,36).

Rozumíš tomu milý čtenáři, co je svoboda Božího dítěte? Anebo se ještě nalézáš v otroctví pod zákonem, plný strachu před trestem, že budeš vyhnán na poušť? Jestliže je tomu tak, potom jsi nepřijal zaslíbení, protože jinak bys věděl, že tvůj strach nemá opodstatnění.
Izákovi, dítěti zaslíbení, patří dědictví a drží ho navždy beze strachu, že mu bude jednou odňato.
Ti, kteří se jako Izmael narodili z těla, a jejichž náboženství spočívá v jejich vlastní síle a moci, možná jsou pravidelně v Božím domě, dávají peníze na Boží věci, jak to dělají jiní, dělají to však proto, aby upokojili svoje svědomí a udrželi si dobrou pověst. Bohoslužba je pro ně jen něco vnějšího. Do podstaty duchovních věcí nikdy neproniknuli a ani nemohli. Tělesná mysl, i když je nábožná, je stále ještě v nepřátelství proti Bohu, není a nemůže být smířená s Bohem.
V člověku musí být nejdříve stvořeno duchovní myšlení, musí se stát novým stvořením v Kristu Ježíši.
Potom může rozumět, hodnotit a užívat duchovních věcí.
Člověk, který si zakládá na vnějších věcech, na rozumu a lidké síle, může sice dělat to nejlepší, jako to dělá Izmael, ale jen dítě zaslíbené je schopné žít a chodit ve víře, jako to dělal Izák.
Tak, jako Bůh stvořil nejdříve Adama, musí i nás stvořit znovu, jinak nikdy nemůžeme nést jeho obraz, ani vidět Jeho slávu.

Charles H. Spurgeon Dva životy zkráceno.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace