poslal betma Benedikt XVI.: Stojíme před hlubokou krizí víry, která je pro dnešní církev největší výzvou
Vatikán.
Na dnešním setkání s účastníky plenárního zasedání Kongregace pro nauku
víry poukázal Benedikt XVI. nejprve na celkový stav víry:
„Jak víme, na rozsáhlých územích je víra vystavena nebezpečí zániku
jako plamen, který se už nemá čím živit. Stojíme před hlubokou krizí
víry, před ztrátou náboženského cítění, která pro dnešní církev
představuje tu největší výzvu. Prioritou působení celé církve v naší
době proto musí být obnova víry. Doufám, že ve spolupráci se všemi
složkami Božího lidu přispěje Rok víry k tomu, aby byl v tomto světě Bůh
opět přítomen a lidem tak otevřen přístup k víře a svěřili se onomu
Bohu, který nás miloval až do krajnosti v Ježíši Kristu, Ukřižovaném a
Zmrtvýchvstalém.“
S tímto úkolem, pokračoval pak Benedikt XVI., úzce souvisí téma jednoty
křesťanů. Odpovědí na netrpělivost v ekumenickém dialogu se má stát
prohloubení víry církve, bez níž by se ekumenické hnutí omezilo na
pouhou „sociální smlouvu“, uzavíranou ze společných zájmů.
„V dnešní době lze potvrdit nemálo dobrých plodů ekumenického
dialogu, avšak musíme také uznat, že je třeba bdít nad rizikem falešného
irenismu a indiferentismu, které jsou zcela vzdáleny myšlení Druhého
vatikánského koncilu. Tato lhostejnost pochází ze stále rozšířenějšího
mínění, že člověk nemůže dosáhnout pravdy a že je tudíž nutné omezit se
na hledání pravidel pro praxi, která by byla s to zlepšit svět. Víra by
tak byla nahrazena moralismem bez hlubokého základu. Středem skutečného
ekumenismu je však víra, v níž se člověk setkává s pravdou, zjevující se
v Božím slovu.“
Klíčovou otázkou ekumenického dialogu je struktura zjevení – vztah mezi
Písmem svatým, živou tradicí církve a úřadem apoštolských nástupců,
svědčícím o živé víře. Zcela zásadní je rozlišování mezi jedinou Tradicí
( s velkým T) a různými tradicemi, zdůraznil Svatý otec a připomněl v
tomto ohledu anglikánské věřící, kteří touží po plném společenství s
katolickou církví a jednotě společné, podstatné božské Tradice, při
zachování vlastních duchovních, liturgických a pastoračních tradic.
Benedikt XVI. se dále věnoval metodám, uplatňovaným při vedení
ekumenického dialogu, které musí rovněž zrcadlit přednostní postavení
víry.
„Poznat pravdu je právem účastníků každého skutečného dialogu.
Vyžaduje to také naše láska k bratru. V tomto smyslu je nutné věnovat se
s odvahou také sporným otázkám, při zachování ducha bratrství a
vzájemné úcty. Je důležité předložit správnou interpretaci onoho „ řádu
neboli hierarchie pravd katolické nauky“ , který stanovuje dekret
Unitatis redintegratio (č.11), což nikterak neznamená omezit vklad víry,
nýbrž odhalit její vnitřní uspořádání a soudržnost tohoto jedinečného
řádu “.
Velký význam přikládá Benedikt XVI. studijním dokumentům, které
vyplývají z ekumenického dialogu. Není možné je opomíjet, neboť jsou
výsledkem společné dlouholeté reflexe. Jejich závěrečné posouzení však
přísluší církevní autoritě, bez jejíhož ohodnocení nemohou být
považovány za závazné, zdůraznil Svatý otec a přešel k poslednímu
zásadnímu aspektu ekumenického dialogu, kterou je problematika morálky.
Při dialogu nemůžeme opomíjet významné morální otázky týkající se
lidského života, rodiny, sexuality, bioetiky, svobody, spravedlnosti a
míru. Bylo by důležité hovořit o těchto tématech jednohlasně a čerpat
přitom ze základů Písma a živé tradice církve. Tato tradice nám napomáhá
rozpoznat Stvořitelovu řeč v jeho stvoření. Pokud hájíme základní
hodnoty dlouhé církevní tradice, bráníme člověka a stvoření.
řekl Benedikt XVI. účastníkům plenárního zasedání Kongregace pro nauku víry.
