poslal Karels V křesťanských sborech, kterých jsem součástí, je zvykem, že na každý
rok připadá jeden Žalm. Na letošní rok 2012 připadl Žalm 112. Při jeho
pročítání jsem narazil na jistou zvláštnost uvedeného biblického textu,
ostatně posuďte sami. Přečtěme si část tohoto Žalmu:
„Dobře bývá muži … Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.“ (Bible, kniha Žalmů 112:7)
Problém je spojený s hebrejštinou, respektive s překladem konkrétního hebrejského výrazu do českého jazyka a to slova „doufá“, což je v hebrejštině בטח [batuach].
V biblickém textu, který nás zajímá, je užito pasívního participia od slovního kořene[1] doufat ב.ט.ח. Že je to text opravdu výjimečný, dokazuje jak Septuaginta, tak i Vulgata[2], oba překlady hebrejské slovo „doufá“ překládají infinitivem:
„Auditione mala non timebit paratum cor eius sperare in Domino.“ (Vulgata)
בטח [batuach] – „sperare“ – „ελπιζειν“
Obtížnost překladu
Jak přeložit zmíněný hebrejský tvar, aby byla naznačena pasivita v případě slovesa doufat? Vždyť samotné doufání předpokládá jistou aktivní účast nás samotných v onom doufání. Pro vysvětlení pasivity a aktivity uvedu tvar střežit. Hebrejský slovní kořen střežit je שׁ.מ.ר [š.m.r].
Aktivní participium – činitel děje je spjat s aktérem, שׁמר [šomer], což znamená střežící ale i strážce. Pasivní participium – činitel děje leží vně aktéra, שׁמוּר [šamur], znamená střežený; někdo je někým střežený. V našem případě je ale slovo doufat pasivní participium. Jak přeložit pasivní participium od hebrejského slovního kořene doufat? Myslím si, že to není možné doslova přeložit, pak tenhle výraz - בטח [batuach] - přeložíme výrazem „doufá“.
Poznámka k českému překladu biblického textu je ale na místě. Slovo doufat v tvaru pasívního participia naznačuje, že činitel onoho doufání se nachází vně aktéra. Ten, který způsobuje, že muž doufá v Hospodina Boha, je Hospodin sám! Je v tom zajisté tajemství víry, kdy my křesťané dost dobře nedokážeme vysvětlit, jak je možné, že my věříme, naproti tomu druhým není dáno, aby věřili v Pána Boha. Vždyť je to podle nás tak prosté věřit v Ježíše Krista.
Uvažovaný biblický text z knihy Žalmů: „Dobře bývá muži … Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.“ (Bible, kniha Žalmů 112:7) je nepochybně důkazem, že ten, kdo vypůsobil doufání v Hospodina, není vyznávající věřící, ale Pán Bůh sám.
Tyhle myšlenky nám mohou být inspiraci při naší evangelizační a misijní činnosti – poslední slovo, zda pozemšťan uvěří či neuvěří v Ježíše Krista, má jistě Pán Bůh samotný. Občas se totiž při naší evangelizaci snažíme druhé mermomocí přesvědčit o naší víře. Na druhou stranu, pro všechny, kdo by se chtěli vymlouvat, že jim není dáno, aby uvěřili v Pána Boha, mám jednu dobrou radu – buďte k sobě, rovněž k druhým, ale především vůči Pánu Bohu, kterého možná jenom tušíte, upřímní!
Poznámky:
1. Jde o to, že slovo ve zmíněném textu Žalmu 112 „doufá“ je v hebrejštině tvar pasivního participia slovesné třídy qalu. Na vysvětlenou, hebrejština zná aktivní i pasívní participia.
2. Septuagina, Vulgata; Septuaginta je překlad Starého zákona do řečtiny a vůbec nejstarší zachovalý překlad Starého zákona, který vznikal v Alexandrii přibližně od 3. do 1. století př. n. l. Vulgata je první latinský překlad Písma svatého, v jehož základu stojí překlad většiny biblických knih do latiny od církevního Otce Jeronýma z přelomu 4. a 5. století.
